„Ne, tohle prostě nezvládnu,“ blesklo mi hlavou poté, co jsem si právě dočetla příručku o kojení, která mi tuto dovednost měla osvětlit. Leč opak byl pravdou a já měla pocit, že všechny ty poučky, rady a doporučení si prostě nemohu zapamatovat a že po pár pokusech o přisátí miminka budu muset sáhnout po láhvi s umělou výživou.
Rychle vzaly za své mé představy, že kojení je něco naprosto přirozeného, že stačí dítko přiložit a už to jde samo. Ve chvíli, kdy už jsem pomalu začala hledat, která kojenecká výživa je nejlepší, jsem navštívila jeden seminář pro budoucí rodiče. Slovo bylo mimojiné o kojení. Taky nám tam představovaly všechny ty možný i nemožný pozice, vysvětlovali desatero úspěšného kojení, až mi z toho šla hlava kolem. Pak ale laktační poradkyně řekla několik zásadních vět: „Důležitý je akt sebedůvěry. Musíte si věřit, že to zvládnete, že vaše mléko je dostatečně kvalitní a představuje pro vaše miminko to nejlepší. Věřte si!“ A tak jsem si věřila. Přesvědčovala jsem sama sebe, že když to zvládly mnohé jiné, já to zvládnu také.
A pak přišla den D a hodina H. Vyčerpaná, ale šťastná jsem poprvé na porodním sále přiložila svou dcerku k prsu. Dcerka se okamžitě krásně přisála … A BYLO PO STAROSTECH…
Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Napište článek na téma Jak jsem kojila. Stačí do 27. 10. 2011 poslat svůj článek do redakce.
Napsal/a: danka-k237
