Kvůli kojení jsme toho zažili v prvních týdnech hodně. První přiložení k prsu a rozkojení byla brnkačka – tedy alespoň pro nás. Maličký pil a vše bylo v naprostém pořádku.
Vážil ho samozřejmě sám, bo já si přece všechno vymýšlím – namyšlenec! Přestal mne konečně obviňovat z nesmyslů, protože sám viděl a slyšel, jak malinký hltá. Udělali nám všelijaká vyšetření a na nic nepřišli. Pan doktor se mi neustále snažil bránit dávat malému umělou výživu, stále opakoval, jak je kojení důležité. Ale nechat prcka vyvádět hlady každou i necelou hodinu a ten chudáček se kvůli tomu ani nevyspinkal. Tak tomu říkám týrání dítěte. Výživu sem začala dávat maličkému ještě v nemocnici. Asi po měsíci jsme museli přejít na sytější výživu a po dalším měsíci na kaše a to i přes den, protože tomu mému nenasytovi to nestačilo. A že jí jako nezavřený a má teď ve dvou a půl roku 13 kg a 104cm. To už nikoho nezajímá 🙂
Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v dubnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse (Ne)lehké začátky s kojením nebo do 15. 4. 2011 poslat svůj článek do redakce.
Napsal/a: weolvin
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)
Čtenářko, omlouvám se, tuto větu napsala autorka tohoto článku, nikoliv ty.
A jelikož autorku článku zde v diskuzi nečtu, asi odpověď nebude.
Kukačko, já pevně doufám, že tu stále jde o DISKUZI, nikoli o hádku… kdyby to bla hádka, pak by měla padnout moje hlava za téma, které jsem Petře navrhla a ona se opravdu bál, by z tohoto tématu nebyl malér!
Co se týče přístupu pediatrů a dokrmování – mne překvapilo, že v nemocnici respektovali, že díky mé nemoci má syn větší šanci v případě krmení UM, na získání mé choroby. Proto ty první mililitry, co dostal byly Neocate – což je směs bilkovin, nikoli klasicke UM. Mozna by vubec bylo nejlepsi, kdyby dostal prebytky od nejke jine maminky… ale to uz nikdo neovlivni. Proc se le o tom rozepisuji – kdyz jsem prisla k nasi pediatricce, tak jsem se ptala, co bych mela delat, kdyby Davidek neprospival. Rodinnou anamnezu znala a rekla mi BEBA… pk se zamyslela a rekla, no mozne BEBA HA… to mu musi stacit.
KDYBYCH V SOBE NEMELA TU OBROVSKOU SILU RVAT SE S OSUDEM, KDYBYCH KOLEM SEBE NEMELA LIDI, KTERE JSEM KOLEM SEBE MELA, KDYBY JSTE SE MI TU NA VD NEVENOVALI – mozna bychom treba tu Bebu sli taky koupit! Nechci pozornost obracet na mne, meho syna a nasi situaci, jen to chci popsat na necem mne znamem. To, ze byl syn z nejakych duvodu krmen Neocate v porodnici (a verte, byla jsem u toho, kdyz sestricky na oddeleni resili, co je to za prominenta, ze dostava tak drahy mliko – jak jsem psala drive, krabice stoji kolem 1500 Kč !!!!… kdyz se ozvalo jmeno meho syna a ja byla u toho, vischni zmkli…. o te cene mleka jsem se dozvdela az kdyz jsem hledala na internetu, pojistovna na nej priplaci, ale me by ho ppediatricka proste neredepsala… takze jsem zvolila cestu kojeni).
Nevim, zda se mi, ze jsme zpomenuly, ze piseme pod clanek, ne do diskuze… pokud chcete diskutovat, nechcete pokracovat tam?
http://www.vasedeti.cz/diskuzni-forum/?wpforumaction=viewtopic&t=11547.0
Ať se hnu, kam se hnu, všude se něco řeší a „padají hlavy“. Zrovna před chvilkou jsem potřebovala zjistit nějaké info o automatickém uzamčení expozice u foťáku a chlapi se tam navzájem hádali o pro mě naprosto nepodstatných detailech. Ale tam to trochu chápu, jde o věci exaktní. Hádat se kvůli kojení (kdo to má jak nastavené), je podle mě kravina.
Peťko, krásně napsáno. Já se teda přiznám, že další věc, která mě zarazila byla, že v dnešní době se dělá z kojení liga, že se to přehání. Tohle si právě nemyslím a jsem ráda, že to i Peťka napsala. Já si osobně myslím, že taková nýzor mají nekojící maminky, možná je ot i logické. Ale zase, když se podívám kolem sebe akdyž vezmeme v potaz, že ěnjaké zhruba 2 procenta kojit skutečně nemohou, tak když se podívám po svých známých, tak musím užznat, že kojí mnohem méně, než dvě je avizovaných 98 procent. Teda po příchodu z porodnice kojí skoro každý, ale přesně to střídání kojení s UM z důvodu, že maminka má „slabé mlíko“, že to „dítku nestačí a ona přece enbude kojit co hodinu“, nebo „že si maminka musí přece taky odpočinout“, to je dle mne běžná praxe…. :-(:-(:-(:-(:-(
Já se přiznám, že tak od 9 měsíců se spíše „stydím“ za to, že kojím. Pokud byl syn malý, tak samozřejmě ne, ale zhruba od toho 9. měsíce se njak kojením nechlubím. Když se mě někdo zeptá, tak to přiznám, ale sama o ničem takovém nemluvím, protože jsem se do dost lidí setkala s názory, že je to trapné kojit i po půl roce, že bych s tím měla něco udělat..apod… Rozhodně si teda nemyslím, že se s kojením „blázní“…
Peťko, ale já jsem nikde nepsala, že nám dělali nějaká vyšetření. Nepřekoukla jsi se?
Tak abych řekla pravdu, všechny komentáře jsem nečetla, ale zarazila jsem se u věty čtenářky:
Udělali nám všelijaká vyšetření a na nic nepřišli.
Docela by mě zajímalo, o jaká vyšetření se jednalo?
Nemohu a ani nechci nikoho soudit. Myslím si, že kultura kojení je u nás ještě hodně, hodně malá. A jsem všema desti také pro, aby se maminkám, které opravdu kojit chtějí pomáhalo a to na všech frontách. Jak v porodnici, tak u lékařů. Stále se setkávám s tím, že maminka má o kojení zájem, ale pediatr hned po jednom vážení vytáhne vzorek UM a pošle maminku domů s tím, že by měla přikrmovat.
Těch mýtů kolem kojení je hrozně moc a bude to myslím trvat ještě dlouho, než se kojení zase vrátí do normálu, tedy kojící matka bude brána přirozeně.
Osobně jsem velmi proti kontrolnímu vážení, kdy se miminko váží před a po kojení. Považuji to za naprosto neuchopitelný údaj. Je logické, že miminko bude sát v cizím prostředí úplně jinak. Často lékaři zvou maminku do poradny na kontrolní kojení v nevhodnou dobu. Maminka pak jede s brečícím dítětem honem do poradny, protože prostě měla nakázáno přijít ráno, před kojením. Dítě už brečí, pak je kojení úplně jiné, než kdyby pilo po probuzení v domácím prostředí. Navíc i maminka je často ve stresu, sedí v nepohodlné poloze apod.
Na druhou stranu ale nutno dodat, že chápu i lékaře. Když vidí miminko, které nepřibere dle tabulek, nebo je dokonce mírně pod „tabulkou“, pak raději řekne, maminko dokrmujte. Ono je to totiž taky hrozně těžké. Osobně jsem viděla paní, která kojila naprosto nevhodným způsobem, mléka měla stále méně a méně, miminko viditelně neprospívalo a ona si myslela, že je vše v pořádku. Jak by to dopadlo, kdyby nešla do poradny? Ano, i takové jsou případy. Takže jak říkám, rozumná maminka, která pozná, když není něco v pořádku, by se v kojení podporovat měla, pokud to jde.
A ještě k Ivče. Znám případy, kdy se laktace rozběhne až pátý či dokonce sedmý den po porodu. Neříkám, že vždy, ale někdy má smysl nespěchat, zůstat v klidu a zkoušet kojit dál.
Virenko, předběhlas mě 🙂 já už psala odpoledne, jenže se mi bloknul počítač a všechno zmizlo. Jé já byla naštvaná a radši šla dělat něco jiného 😉
Jen detail k uvázanosti – podle mě nejde o to jak je děcko krmeno, ale především o povaze maminky a mimča. Protože moje dlouhodobě kojená dcera nebyla žádný závislák a půlde beze mne v pohodě vydržela, na krku mi nikdy nevysela a lidi miluje dodnes. Naopak syn byl kojen velmi krátce a závislák je obrovskej, do tří let nechtěl být ani s taťkou beze mne.
Jinak naprosto souhlasím s virenkou – každé UM nebo dudlík je nejrychlejší cesta jak dítě odstavit. Přiznám se, jsem laktační poradkyně už pár let ale ani jednou za tu dobu jsem nikomu kojení nevnucovala. Když vidím, že maminka chce kojit, tak zkoušíme možné i nemožné, ale pokud je jakýkoli problém, doporučím UM. Jak jste ostatně už mnohokrát mohli v poradně číst, podle mne je nejdůležitější usměvavá maminka, ne udřená a unavená „mátoha“ (omlouvám se za označení :-))
Jsem tu po dost dlouhé době zabrousila, početla jsem několik příspěvků diskuze, ne všechno, ale nedá mi to zareagovat. Nemám zájem rozdmychávat emoce na téma kojící x nekojící a kdo má větší pravdu. Jen maličkost právě kvůli čtenářce.
Čtenářko, kojení není pro každou mámu nekomplikovaný bezbolestný proces, protože nejsme všichni stejní. Nemluvím teď o lidech, kteří tu schopnost kojit nemají (asi 2% populace), jen o těch, kteří jsou dobře disponovaní a reagují v rámci své osobnosti každý jinak. Chápu tvoje popsané pocity z kojení (po hodině, bezmoc při spurtu), toto jsem zažila taky. Taky jsem zažila 2x nepříjemný zánět prsu, protože se mi mlíka tvořil nadbytek. Dítě mi kojení bojkotovalo – dlouho, a měl taky hodně bolestivé koliky, které to všechno nezlepšovaly. Při tom všem jsem to nevnímala jako negativum, jen jako proces učení se novému, kde jsou halt i zádrhele. Nechávala jsem všemu volný průběh. Nečekám ale, že jiný to musí dělat a cítit stejně. Pocit uvázanosti jsem zažila, protože kluk si neuměl odstříkané mléko vypít – kalíškem,hrnečkem, lahvičkou, prostě mu to nešlo. Ale pro mě bylo násobně lepší kojit a přizpůsobit tomu svůj čas než moje aktivity okolo. Jiný to může mít jinak, ale já si proto o něm nemyslím, že je horší nebo lepší a o sobě si taky nemyslím, že jsem horší nebo lepší. Z tvého označení „supermatka“ ale hodnocení a souzení cítím, to si nemůžu pomoct.
K tvému dělání kompromisu UM a kojení, každý dělej jak myslíš, ale při plném vědomí, že každý krok má i důsledek. Jedna dávka UM do 6.měs. bohužel stačí k vytvoření alergie nejen na mléko, ale i v budoucnu na další věci. Každé kojení, které neproběhne, snižuje pravděpodobnost dobré tvorby mléka a tím plného kojení po dobu, kterou dítě potřebuje (6 měsíců), stejně tak dudlík. Čili pokud toto z hlediska udržitelnosti kojení (pro ženu, která nějak, ale kojit CHCE) zazní, pak každý volme. Všichni jsme jenom lidi a já se souzení kohokoliv vší silou bráním. Tady si to můžu dovolit, ve své životní realitě musím mnohdy člověka a jeho představu usměrnit a to mi bohatě stačí…
Lien, i tvoje mnohé výroky a názory mi připadají takové, jaké zřejmě připadají moje výroky. Také mnohdy nemám slov. Každá máme svůj pohled na mateřství. Já si pokaždé říkám, že sotva můžu něco soudit podle nějaké věty,která možná nebyla ani dobře pochopena. Takže se ke tvým výrokům raději nevyjadřuji. Už jsme se onehdy chytly.Já ti připadám jako někdo, kdo by ani matkou být neměl a ty mi přiapdáš zase jako osoba, která to poněkud moc extrémně nafukuje. Každopádně něcí pocit z nějakého výroku není nic směrodatného.
Mobile Sliding Menu