Návodem k použití je dnes opatřeno takřka veškeré zboží, které můžete koupit. Tuším, že je na to dokonce i zákon či nařízení, které výrobcům ukládá za povinnost, aby touto vymožeností své produkty vybavili
V době příbalových letáků ovšem jeden zcela zásadní návod k použití občas dost silně postrádám. Jaký? Ten, který by měli přibalit každé mamince před odchodem z porodnice, když si domů odnáší ten nejúžasnější balíček pod sluncem.
Když naši známí čekali příchod svého prvního dítěte, koupili jsme jim jako dárek útlou brožurku s názvem Miminko – návod k použití. Tenkrát mi to přišlo jako skvělý a neotřelý nápad, knížkou jsem byla doslova uchvácena.
O rok později jsem totéž dostala já od své kamarádky k Vánocům. V tu chvíli jsem ještě netušila, že už druhý den to bude pro mě aktuální. Při listování jsem si tehdy říkala, že tohle musel napsat jedině chlap, který vůbec ale vůbec nepochopil, jak je takové miminko úžasné, ale knížka mi stále připadala skvělá.
Během prvních krušných týdnů se však naše úžasné miminko odmítlo chovat podle oficiálních realistických tabulek a místo nějakých 16 – 20 hodin denně spalo sotva 10 a zbytek dne vytrvale plakalo nebo se blahosklonně nechávalo kojit, čímž se mnohem víc blížilo modelu popisovanému v brožurce. Ve chvílích nejtěžších podpořených rozbouřenou hormonální hladinou a nevyspáním jsem se do ní znovu začetla, tentokráte v zoufalé snaze najít tam kýžené rady, které jsem nenacházela nikde jinde. Nebyly tam. Ale přesto se jakýs takýs efekt dostavil a když už nic jiného, trochu mě uklidnilo, že ještě někdo někdy byl zřejmě v podobné situaci jako já, protože jinak by nesepsal tak hluboce pravdivá slova.
Nakonec jsem šestinedělí přežila bez vážné újmy na zdraví já a kupodivu i naše holčička. Teď už to bude rok a půl, co jsem příbalový leták měla dostat do ruky a já ho pořád nemám. A stále se objevují okamžiky, chvilky i celá období, kdy mám pocit, že bych něco podobného zoufale potřebovala.
Možná namítnete, že publikací o výchově dětí a článků na internetu je spousta. Ano, máte pravdu. Ale pokud je čtete pozorně, jistě vám nemohlo uniknout, že nikde, opravdu nikde, nenajdete klasický návod k použití, jaký patří ke každému vysavači nebo mikrovlnce.
Žádný z renomovaných psychologů a dětských lékařů nenapíše přesné konkrétní rady typu:
1. Pro rozmrazení 100 g kuřecího masa zvolte program číslo 5 na 3 minuty.
Místo toho jsou to samá zamyšlení, úvahy „cobykdyby“, protože, možná, zkuste apod. A aby to nebylo málo, většinou nezapomenou zdůraznit, že každé dítě je jiné, tudíž zrovna na to Vaše se výše uvedené vůbec nemusí vztahovat (proč mám stále ten pocit, že moje dítě je úplně jiné a „výše uvedené“ se na něj nevztahuje skoro nikdy?!).
A tak si někdy přeju, aby bylo dítě jako mikrovlnka, která má kromě návodu k použití i tu nespornou výhodu, že se dá KDYKOLI vypnout! Možná jsem špatná máma, ale občas bych takový vypínač na své holčičce uvítala.
Abych nekončila pesimisticky musím uznat, že oproti mikrovlnce má dítě nespornou výhodu. Je sice pravda, že mikrovlnka vám samovolně nezapatlá koberec jogurtem, nepočmárá fixami novou sedací soupravu ani bezdůvodně neječí, nekouše a nevyhazuje čerstvě vyžehlené prádlo ze skříní. Jenže – povím vám tajemství – mikrovlnka vám NIKDY neřekne „mamííííí“, neudělá malá, nepofouká „bebíí“ (které vám sama udělala) a vůbec, ale opravdu vůbec nikdy se za váma nepřijde pomazlit.
Tak si tu naši holčičku asi nechám pořád zapnutou (i bez příbalové informace). A co vy?
Napsal/a: Lajka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Krásný článek – vtipný a pravdivý :))
Ty čudlíky na vypnutí bych někdy taky přivítala 🙂
🙂 Lajko, vtipné a k tomu pravdivé!! Můj synek taky vůbec nespal,a to ani ve dne ani v noci, narodil se předčasně a prý to tyhle děti dělají. Šestinedělí si vůbec nepamatuju, jen šílenou spánkovou deprivaci a „neustálé“ kojení – ve skutečnosti po hodině ve dne v noci. Když jsme pak přinesli domů dcerku, která si v bříšku pobyla 41 týdnů, vůbec jsem nevěřila, že je v pořádku, když pořád spí a napije se za 15 min z obou prsů jednou za 3 – 4 hodiny :-)). Příručky jsou fajn, vždycky tam zjistím, že nějaké děti dělají přesně to samé, co moje, a to mě uklidní až utěší. Až budou dospělé, na co bychom vzpomínaly, kdyby nikdy nic neprováděly, neděsily nás a nebudily… :-))
Jé, proč já to neobjevila dřív!?
Jak já byla skoro zoufalá, když mě manža s holkama dovezl z nemocnice a druhý den si klíďo-píďo odešel do práce. Obě babičky se sice nabízely na pomoc do začátku, ale to jaksi nešlo – vždyť by ani u nás neměly kde přespat.
Inu, to období máme šťastně za sebou.
Já i holky jsme přežily bez úhony.
Teď bych potřebovala návod, jak i druhou z holčiček rychle a „bezbolestně“ (obrazně řečeno) zbavit plínek…
Já se jen uklidňuju, že jestli bude nějaké „příště“, tak to bude brnkačka (relativně). Snad.
Opravdu super článek, taky toho mám občas nad hlavu, ale když si babička vezme děti na víkend, tak už v sobotu mi je po nich smutno. Takže kdyby měli děti vypínač, tak bych ho asi moc často nepoužívala.
Moc pěkně napsané..občas bych také potřebovala, aby šli děti „vypnout“ na chvilku, ale když vypnou sami a spinkají a já je pozoruju, tak je to nádherný pocit, že jsem to dokázala. a co? No porodit je a být jim mámou, na kterou jsou vlastně závislý (i když to není asi nejlepší). Aspoň ten pocit, že jsem pro ně tou nejdůležitější součástí v jejich životě, je k nezaplacení. Takže děti čudlíky na vypnutí nemají a proto si jich musíme pořádně užít :o)
Správnou příručku-návod jak na ně, nám dá až vlastní zkušenost a pk to snad bude dobrý.
Tak dneska večer to bude vypadat, že si zoufale odporuju. Včera jsem se tady brala za návody na děti, dneska jsem poslala příspěvek proti návodům. Tak doufám, že mě za to neukamenujete, v opačném případě prosím, aby to moc nebolelo :)).
Lajko, super článek, taky jsem se pobavila. Já potřebovala návod na použití taky už v porodnici. Malá byla to samý, spala místo 20 hodin, sotva 6 přes den, v noci teda spala docela dobře a budila se jen na kojení. Zato ve dne musela být buď u prsu a nebo chovaná, jakmile jsem ji položila do kolíbky tak se během 5 minut vzbudila a začala nanovo. Obávám se, že návod na použití dětí je potřeba až do dospělosti. Přesně jak psala Janaj i Vandula – puberta, škola atd.
Janaj, za tu podrobnou příručku bych taky klidně připlatila…
Ale vlastně nějaké rady mám! Do článku se mi to u nějak nepodařilo zapasovat. Není to sice návod na výchovu, ale v těch prvních týdnech by se to třeba někomu mohlo hodit.
Takže naše hesla na přežití, kterými jsme se utěšovali s manželem ve chvílích nejtěžších:
„Nebude řvát věčně.“
„Jednou usnout musí.“ (po třech hodinách marného uspávání plačícího miminka doporučuju omílat pořád dokola a hodně nahlas – když nic jiného, malého křiklouna aspoň překřičíte)
A tip, jak se nezhroutit a nezbláznit:
„Spi, dokud můžeš!“ – neboli vyžehlit může někdo za tebe, nebo budeš chodit v pomačkaném, ale vyspat se za tebe nikdo nemůže!
Musím se přiznat, že když si nevím rady,hledám rady v SOS-víc hlav, víc ví.A nad praktické rady maminek není.
Nejvíce by se mi hodil návod: Jak správně a co nejlépe vychovat dítě.To si myslím je ta největší fuška v životě,při níž člověk nadělá lehce spoustu špatných rozhodnutí a chyb. Škoda, že žádná taková příručka není,klidně by mohla být moooc drahá.
Vynikající :))). Co víc dodat….Pobavilas mě a zároveň promluvila z duše.
U prvního cipíska bych v šestinedělí ten návod potřebovala jako sůl a tučně tištěný. Celé tohle období jsem probulela a strachy proklepala. Pak se to začalo zlepšovat. U druhého to bylo o něco lepší (tak mě napadá, že možná desáté děcko už ten návod nebude potřebovat vůbec), ale taky se vyskytlo spousta okamžiků, kdy jsem byla naprosto bezradná a nešťastná. Naštěstí u většiny dětí platí – všechno jednou přejde. Nějaký ten čudlík na vypnutí by se mi taky leckdy hodil :)), je ale fakt, že by člověk mohl lecos prošvihnout….
Tak mě napadá, že až se zdárně prokousáme miminkovským a batolecím obdobím, docela by se nám mohl hodit návod pro použití v pubertě…..
Mobile Sliding Menu