Náš nejmladší, Pavlík

Napsat příběh o čerstvě narozeném miminku, by pro mě neměl být problém. Problémem spíše je, o jakém miminku psát. Máme šest dětí a tak výběr není jednoduchý.Vyberu si nejmladšího Pavlíka.

Vybrat pro něho jméno bylo těžké. Jméno po otci, dědovi už máme vyčerpané a tak jsem se rozhodla dát mu jméno podle svého gynekologa. Měl z toho obrovskou radost.
Pavlík byl, jako i všechny ostatní, chtěné miminko. Termín porodu měl krásný datum 12. 11. 10 . Pavlík si však dával načas, druhý den měl manžel narozeniny a tak jsem mu chtěla dát ten nejkrásnější dárek. I když stahy k porodu ještě nenaznačovaly, i tak jsme jeli do porodnice. Lékařům se však nechtělo urychlovat porod na noc a tak mě poslali se vyspat. Celou noc jsem nespala, strašně jsem se těšila, až se miminko narodí. Pohlaví jsme vědět nechtěli, ale nakonec jsem se to přeci jen dozvěděla. Pavlík se narodil až druhý den, tedy 14. 11. 2010. Porod proběhl celkem rychle a malý se mnou od toho okamžiku už byl stále.

Doma na nás už netrpělivě čekaly všechny ostatní děti, pro které byl Pavlík okamžitě tím nej nej a neustále u něho byly. Porozovaly ho, jak spinká, držely ho za ručičku, no prostě byla to radost se na ně dívat, která se nedá popsat. I když byl malinký a vlastně nic nepotřeboval, oni by pro něho udělaly první poslední.

Když k nám přijela po týdnu dětská lékařka, aby ho prohlédla, řekla při odchodu větu, která mě v těžkých chvílích dokáže povzbudit. „Tady bych chtěla být dítětem.“ Vždy, když si na to vzpomenu, ženou se mi slzy do očí.

Díky svým sourozencům, od kterých vše odkoukal, se vše učil rychle. Ani nevím, jak najednou se plazil, seděl, lezl, chodil… Tento týden oslavil druhé narozeniny a mně to přijde jako včera, kdy to bylo malé, spokojené miminko, které jen spinkalo a papalo.

Psát bych mohla dál a dál, ale myslím, že to podstatné jsem napsala.

Napsal/a: cucoretka