Nad kojením jsme nakonec zvítězili…

Neměli jsme moc lehký porod. Kuba se narodil ve 37. týdnu těhotenství, a protože měl po narození problémy (APGAR 5,7,7), okamžitě mi ho odnesli.

Přiložili mi ho až skoro po šesti hodinách a to bez jakéhokoliv vysvětlení nebo rady. Samozřejmě, že se
nepřisál. Snažil se, ale neuměl to. Týden ho museli v porodnici dokrmovat z injekční stříkačky, cizím mlékem, a já se pomalu hroutila.
Člověk si připadá úplně k ničemu, má malinké miminko a nemůže mu nic dát.
Chodila jsem prosit, aby za mnou někdo ze sester přišel a pomohl nám. Na to sestra odpověděla, že to nerada vysvětluje, ať si počkám na někoho jinýho… a to se stalo až po týdnu.
Při tak velkém množství dětí na oddělení a kvůli usnadnění práce, mu sestřičky strčily do pusinky, hned po narození, dudlík. Jednu sestřičku konečně něco napadlo. Vyzkoušet kojit přes chránič bradavek (tzv.medúzku), který je dudlíku hodně podobný. Byla jsem moc šťastná, protože ono to opravdu fungovalo. Konečně ode mě pil.
Po přeložení na intermediární péči, kvůli nastupující infekci, jsme to už zvládali na jedničku. A kdo ví, třeba i kojení pomohlo v jeho uzdravování.
Jsou to už skoro 3 roky, ale stále si pamatuji, jak jsem syna v porodnici po kojení nesla na váhu a s přítelem jsme netrpělivě čekali, zda vůbec něco vypil.
Když ručička váhy stoupla o 5g, skočila jsem mu kolem krku a rozbrečela se.
Domů jsme šli po dvou týdnech a to Kuba baštil 50 ml a já tomu nemohla věřit.
A tak se nebojte začátečních neúspěchů, nevzdávejte své pokusy a hlavně neuvažujte hned nad umělým
mlékem, vždyť to nejlepší má mrňousek od vás.

Napsal/a: bublais