Na co si vzpomenu…

Na co si vzpomenu, když slyším spojení vaše děti?
Na svoje děti a na pocit úlevy, který mi přináší poznání co pro mne znamená být rodič.

Je to opravdu obrovský pocit úlevy, protože jsem žila v přesvědčení, že být dobrý rodič znamená něco co nemohu nikdy dosáhnout at se snažím sebevíc. Převzala jsem totiž všeobecně rozšířené vědomí, že být rodič znamená naplnit prázdnou nádobu, kterou narozené dítě je, že to znamená dělat všechno jako moje matka nebo úplně jinak než moje matka, že musím najít způsob, jak svoje děti ochránit, jak zvládnout zajistit všechny jejich potřeby. Často mne zaplavily pocit viny a strach, že moje dospělé děti budou zklamané, že jsem nedokázala vytvořit ideální rodinné podmínky a kouzelné dětství. Svá rodičovská rozhodnutí jsem činila ze strachu.

Pak přišla změna. Nový způsob myšlení mi umožňuje žít v přesvědčení, že být rodič dokážu. Být rodič pro mne znamená rozvíjet a prohlubovat vztah. Pro nás cenný vztah, ve kterém poskytuji podporu a respekt na jejich cestě žít štastný a naplněný život,mít nadšení rozvíjet se a růst, mít sebedůvěru, být nezávislí, překonávat překážky, dokončovat úkoly, dělat rozhodnutí. I vaše děti ve vás vzbuzují přesvědčení, že život s nimi je vzrušující a zábavná cesta? Nebo ve vás vyvolávají touhu je řídit, trestat, zastrašovat a ovládat?

Nový způsob myšlení mi umožňuje se v každém okamžiku rozhodnout zda budu do vztahu s mými dětmi nepříznivě zasahovat nebo zda ho budu zdokonalovat. Mohu si dovolit jen oddat se vztahu s dětmi.
Když slyším spojení vaše děti vzpomenu si, že nejdůležitější je spojení.

Napsal/a: paninejchytrejsi