Moje poslední vyprávění jsem skončila nedělí 7. června, kdy jsem konečně jela za svým synkem do Brna do nemocnice v Černých polích a už jsem konečně mohla u něj zůstat.
Již předešlý den ho přesunuli z JIPky na normální pokoj a já mohla u něj zůstat na pokoji na stejném patře, kde bylo místo jen pro 4 maminky.
Co mého novorozeného Filinku trápilo? Byl podchlazený, to měl asi po mě, i těhotné břicho jsem měla furt jako led, pak měl nedostatek minerálů a kvůli tomu špatně dýchal, tak mu dávali kyslík, a také měl novorozeneckou sepsi, prý si lokl vody.
No ale co jsem tam viděla za případy nemocných a postižených dítek, tak toto bylo nic oproti ostatním. Na oddělení, kde jsme byli, byl super pan doktor, měl asi metrapůl, říkaly jsme mu s maminkami český doktor House, měl neobvyklý smysl pro humor. Například Filinkovi hrozilo, že bude hluchý na jedno ouško, tak jsem se ho ptala na které to vypadá a on: Na to krajní 😀
Ve středu 10. června nás konečně s Filim pustili domů, už jsem to věděla v pondělí, že ve středu půjdeme domů, ale neřekla jsem to nikomu, jen taťuldovi, ani domů rodičům, ani sestře jsem to nezavolala, jak jsem to nechtěla zakřiknout.
Moji rodiče byli úplně vyjevení, že už nás mají doma a hned jsem to volala sestře a neteřince a hned druhý den se dojely konečně na to miminko podívat, když je neviděly ani v porodnici. Musím říct, že neteřinka, devítiletá, je z bratránka úplně vedle a je to velká pomocnice, neustále ho chová a i přebaluje, koupe se s ním, hraje si, prostě správčo sestřenka.
I rodiče od taťuldy jsou z Filinky vedle, i jeho sourozenci, je to jejich první vnouček a synovec, tak si ho užívají a já, ač nemám dobré vztahy s taťudovou mamkou, tak tam chodím a dávám jí Filiho na vození, nebo jen tak, ať vidí jaké dělá jejich vnouček pokroky.
Prvních 14 dní jsme se s miminkem tak rozkoukávali a nepřijímali žádné jiné návštěvy mimo úzkou rodinu, během měsíce se ale na Filipka přijely podívat i kolegyně z práce i kamošky z lázní, přijeli všichni, co znám 😀
Fili je od začátku na umělé výživě, nejdříve, jak jsem s ním nebyla, tak dostával umělou výživu, pak měl mlíčko asi 7 týdnů ode mě, ale jen ve flašce, protože na ni byl od narození zvyklý a jak mi ho ani po porodu nedali, tak prso děsně odmítal, úplný záchvaty měl, jak jsem ho přiložila a i laktační to s ním vzdala, tak jsem poctivě vstávala i v noci po dvou hodinách a odstříkávala a dávala mu asi 7 týdnů, pak jsem dostala silnou horečku a mlíčko se postupně ztratilo, ale já jsem si nezoufala, jsem ráda, že je zdravý a že už nedostává moje mlíčko je to poslední, co mě trápilo.
Mimo první týdny, kdy jsem vstávala kvůli odstříkávání, tak nemůžu říct, že bych se nevyspala, Fili sice nespí přes den, ani coby miminečko, ale vynahrazuje si to v noci a tak vstávám jen jednou, přebalím a nakrmím a znovu spíme.
Taťulda je zlatý, ač mě v nitru trápí, že si mě nechce vzít, tak o synka se umí postarat stejně dobře, ne-li líp jak já. Tak si mohu v klídku skočit na oběd s kamarádkami, s neteří do kina či divadla, se sestrou na koncert, prostě taťku máme skvělýho.
Miminko, naši housenku, jak Filipovi od narození říkám, protože se neustále kroutí jako housenka, si prostě užíváme oba dva plnými doušky.
Napsal/a: Pivatko
