MVD : Jak se z Panny stane Blíženec 3.

Plním svůj slib a píši další pokračování o Leničce. O tom, jak jsme šli domů a jak je to dnes…

Měli jsme štěstí v neštěstí – rozhodně štěstí z hlediska (ne)komplikací a na většinu lidí.
Těsně před propuštěním Leničky jsem se dozvěděla, že na porodním sále byla lékařka, která při resuscitaci rozhodla o použití většího tlaku vzduchu (k „nafouknutí plic“) než je obvyklé, když běžnými tlaky se to nedařilo, tím došlo sice k tzv. obalovému pneumotoraxu (udělala se dírka do plicního obalu, která se ale zaceluje sama bez nutnosti dalšího zásahu), ale nebýt jejího odvážného rozhodnutí, tak Lenička ani nežije. Náš pediatr má zároveň plicní ambulanci a navíc dříve i vedl oddělení, kde pečují o nedonošené děti, má spoustu zkušeností, za oční lékařkou se sjíždějí děti z celé republiky, na neurologii mají skvělý systém objednávání a organizace práce, čekaly jsme nejdéle 15 minut a už se nám omlouvali (na jiné neurologii, kde jsem byla se starší dcerou po úrazu hlavy, čekají i na čas objednaní pacienti kolem 3 hodin), i kardiolog a foniatr jsou odborníci na svém místě.
Jak Lenička roste, kontroly ubývají. Na rehabilitaci jsme se rozloučili, když si začala stoupat a obcházet nábytek, oční nález se také zlepšil, kontrola bude ve 3 letech, na kardiologii (kvůli té již nepatrné dučeji) ve 4 letech, neuroložka kontrolovala Leničku kolem 2. narozenin a ještě nás čeká jedna kontrola v době uplynutí 2 let od původního termínu porodu (tj. ve 2 letech tzv. korigovaného věku) a pokud bude všechno v pořádku, už Leničku vyřadí ze sledování. Na foniatrii stačila zatím jedna návštěva – ve zprávě se píše „kontrola dle potřeby“. Problém bude s plícemi, inhalační léky brala Lenička prakticky o rok déle, než bylo v původním rozpisu z porodnice, teď je bez nich od listopadu 2014 a zatím (ťuky ťuk) žádné zhoršení. Asi jí časem hrozí astma, ale k tomu má možná dispozice i po mně, já ho mám relativně nedávno diagnostikované také. Lenička má jiný očkovací plán než běžné dítě, první očkování bylo odloženo do doby schválení neuroložkou a kromě obvyklých dostává i jedno speciální – proti RS virům, co způsobují respirační onemocnění, ale není to jen tak nějaká „rýmička“ a pro podobně zatížené děti by mohlo to onemocnění představovat vážný problém. Možná i díky tomu je Lenička zatím relativně zdravá – před Vánoci 2013 starší dcera přinesla domů zápal plic a já ho od ní chytila také, zatímco Lenička měla „jen“ bronchitidu, kterou se na radu našeho pediatra podařilo zvládnout jen inhalačními léky. Kvůli prodloužené době jejich užívání se Lenička dostala do toho speciálního očkovacího programu i v zimní sezóně 2014/2015, zdá se, že ji to posílilo, i když jednou měla antibiotika, ale i pediatr nám napsal do kolonky „nemocnost“ slovíčko „běžná“.
Teď je Leničce kalendářně 28 měsíců a pár dní (korigovaně o 15 týdnů méně, takže necelých 25 měsíců), váží cca 10 – 11 kg (už nemáme kojeneckou váhu a ta naše osobní na tyto malé hmotnosti není moc stavěná), měří asi 80,5 cm, pokud jsem moc neproměřila. Asi od listopadu 2014 sama chodí, i když ještě stále ráda leze (i svisle – doma šplhala po lednici, houpala se v závěsu za ruce na hraně stolu a podobné věci, co starší dcera nikdy nedělala), je veselá, hravá, mluví (sice občas je to na tlumočníka, ale každým dnem se zdokonaluje) i ve větách, zkoušeli jsme znakovou řeč pro slyšící batolata, znakovat ale už téměř přestala, zjistila, že mluvení je lepší. Baví ji chodit na nočník, i když žádoucí výsledek se ne vždy dostaví . Ráda si hraje s hračkami – kostkami, vkládačkami, zvukovými, malými panenkami – miminky, i věcmi, co původně hračky nejsou, ráda kreslí, zatím stále obouruč.
Pro zajímavost, dlouho jsme měli nepoužitá kousátka, protože nic nedávala do pusy, tohle období už je za námi, teď už zase dává do pusy věci mimo jídlo jen výjimečně. Ráda jí, i sama. Zkrátka čím dál víc se začíná podobat běžnému batoleti, z čehož máme všichni radost a mluvíme o ní jako o „zázraku přírody a moderní medicíny“. Podobnost vrstevníkům, pokud jde o dovednosti, nám potvrdila i dnešní kontrola v porodnici (zvou si děti v období 2 let korigovaného věku, termín kontroly byl o pár dní dříve než ten korigovaný věk, ale pár dní zase nehraje takovou roli) – Lenička zvládla všechno, co se po ní chtělo, vydržela soustředěně pracovat, komunikovala a dožadovala se dalších a dalších úkolů  Podle sestřičky na Leničce na první pohled není poznat, že je nedonošená – má sice méně vlásků a je drobná – na 3. – 4. percentilu růstového grafu, takže trochu připomíná miminko, ale má svaly  a je šikovná.
Lenička už má za sebou i kontrolu na neurologii ve 2 letech korigovaného věku, dopadla také na jedničku, paní doktorka už se s námi definitivně rozloučila a popřála, ať se máme dobře. Tj. vyřadila Leničku ze sledování. Jsem ráda, četla jsem, že nedonošené děti se na neurologii sledují klidně až do zahájení školní docházky, někdy i déle.
Zkrátka máme doma místo Panny Blížence, a zvládl to dobře. Jak se říká, klobouk dolů, co dnešní lékaři všechno dokážou, proto spolu s tím prvním pediatrem věřím, že při každém problému je lepší vidět sklenici spíš poloplnou než poloprázdnou.

Napsal/a: Konipas