Tak jsem se rozhodla, změním šéfa. Ne, že by mi v nynější práci něco chybělo (taky jsem se dlouho rozmýšlela a probírala všechna pro i proti ), vše jsem probírala i s manželem a na konec i s jeho podporou jsem se rozhoupala…
Rozhodně to není jen tak, vše se musí naplánovat a hlavně to bude rozhodně LEPŠÍ než teď (tak jsem si to plánovala – do horšího se nikomu nechce).A je to tady. Nový šéf se ozval, tak už je to jasné. Hned jsem v práci nahlásila, že končím (teda ne hned, samozřejmě), vyšli mi ve všem vstříc a domluvili jsme se na termínu. Ta doba byla dost dlouhá, znáte to, nejdříve nevíte, jestli jste udělaly dobře a jste nejisté, pak se těšíte a pak už se nemůžete dočkat. Trošku mě rozhodilo, že nový šéf nedodržel termín a přestože jsem v původní práci skončila, neozval se a nechal mě ještě týden v nejistotě čekat.
Ale na konec se přeci OZVAL. Sice poměrně nečekaně (no vlastně jsem byla ráda, že už konečně) ve dvě hodiny v noci. Ale tak pro poprvé to překonám a pak si prostě musíme vyříkat nějaká pravidla, vím, budu muset pracovat dost, ale noci bych si ráda ponechala KLIDNÉ! No vždyť reference od ostatních zněly – volná pracovní doba, šéfa lze hodně naučit a trošku přizpůsobit k vlastnímu obrazu, a hlavně, práce je to velmi kreativní, ne jednotvárná i když ne příliš doceněná (ale kdo by netoužil, aby po něm zůstalo něco, na čem se sám podílel – vždyť vědci pracují také skoro zadarmo).
No ponechám stranou tu strastiplnou cestu, kterou jsem já musela podniknout, než jsme se uviděly, ale už první kontakt z očí do očí byl překvapením. Nebyl to totiž šéf, ale šéfová a řvala na mne už od prvního okamžiku. Pravda, časem se zklidnila (trochu), ale já jsem se stala (přes všechny reference) služkou a musím popravdě říct, že docela ráda. Svým šéfkám (teď už mám totiž dvě) dělám, co jim na očích vidím (tomu se říká srůst se svým povoláním) a nedám na ně dopustit (to je zase loajalita). Jo a ani ty probdělé noci už nevidím jako velký problém. Hlavně, že jsou mé šéfové spokojené a konec konců třeba mi to někdy vrátí, ne!
Jo a kdyby jste hledaly taky tak „úžasnou práci“, tak pod heslem MATEŘSKÁ DOVOLENÁ :)))!!
Napsal/a: alachim
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)
TAk se musím přiznat že jsem to četla taky 2x… :o))
A po dlouhatánské době jsem dala 5bodů :o))
Jo a těším se na další příspěvek
Alachim, máš ode mě 5 bodíků. Jak už psaly holky, taky jsem to pochopila až na konci. Je to perfektně napsáno!!!
Je to fakt originální 🙂 Nejdřív jsem si říkala, že takovýho šéfa, kterej volá ve dvě vnoci bych chtěla mít….. A pak jsem prozřela. Moc pěknej článek.
pridavam se k leous …. cetla jsem to 2x, podruhe uz s ‚napovedou’…. originalni…
Hned jsem klikala, jestli je tu od Tebe ještě něco, ale bohužel… Myslím, že se všichni budeme těšit na nějaký Tvůj další příspěvek.
Myslím, že je to snad nejlepší, co jsem tu přečetla. Vtipné, nápadité, úžasné.
SUOER ČLÁNEK, PĚKNĚ – MOC PĚKNĚ NAPSANÝ! TEN BY MĚL ZÍSKAT PATŘIČNÉ OCENĚNÍ .O))
Moc pěkný!
Taky se mi to líbí:-)
Moc jsi mě pobavila, napsalas to vtipně a do poslední věty mě netrklo, o kom to vlastně píšeš :)). Konečně trošku jinej pohled na vlastní milovaná děťátka – takovou nadsázku mám ráda :)).
Milá Jarmuschko,celé je to samozřejmě psané s nadsázkou a jasně že svoje holčičky mám moc ráda. Ale někdy mi opravdu připadá že jakýkoli „šéf “ v práci by mě těžko dokázal zaměstnat tak jako ony,nebo jste snad na tom některá líp?:))))
Alachim, taky jsi mě zmátla, hezky napsané…
Tedy, alachim, pěkně jsi mě zmátla… tím názvem… ;o)
Třikrát jsem si to musela přečíst, než jsem to plně pochopila…!
Líbí se mi Tvůj nápad, i když já bych tak holčičky asi nenazvala…
Tak ať spolu se svými šéfovými dobře vycházíte…!
;o)
Mobile Sliding Menu