V
ím, že o porodech tu už bylo napsáno spoustu článků, ale protože každý porod je unikátní, nedalo mi to…
Když jsem byla těhotná, dlouho jsem se rozhodovala, jestli to mám risknout v Mostě nebo jet do Kadaně. Nakonec jsem se rozhodla pro Most, i když jsem moc chvály na porodnici neslyšela, ale zase je fakt, že ty špatné zkušenosti se vyprávějí mnohem lépe než ty dobré. A taky rozhodlo, že mám nemocnici 10 minut od domu, že ta Kadaň byla prostě z ruky.
Byla půlnoc z pátku na sobotu a mě probudily svíravé bolesti v břiše. Nic hrozného, ale každých 15 minut se opakovaly a já už neusnula. Zato manžel vedle mě spokojeně oddychoval. Docela jsem mu záviděla. V sedm ráno jsem ho vzbudila, protože jsem začala krvácet, trochu mě to vystrašilo. Na miminko jsme čekali 2 roky, tak jsem nechtěla něco zanedbat.
Na příjmu mě sestra s lékařem vyšetřili, převlékla jsem se a odvedli mě na hekárnu. Manžela poslali domů, protože zde je jen jediný otcovský pokoj a ten byl zrovna obsazený. Prý ho zavoláme, až se pokoj uvolní. Zatím mi to nevadilo, že tam se mnou není, stejně musel ještě k veterináři s naší kočičkou, vyndat stehy po kastraci. A také jsem na příjmu zahlédla Lucku, spolužačku z gymplu, která nyní studovala na porodní asistentku a měla ten den službu – praxi. Celý den byla docela pohoda. Bolesti se daly snést, Lucka si se mnou povídala, léta jsme se neviděly, tak jsme měly co probírat.
Ve tři odpoledne mi praskla voda a začala jsem se konečně otvírat. Bolesti pořád v normě, akorát byly nepravidelné a porod postupoval pomalu. V sedm večer Lucka končila šichtu a uvolnil se otcovský pokoj. Volala jsem manželovi Jindrovi, ať přijede. On že jo, ale až skončí hokej, prý mám ještě 10 minut vydržet. Já jen protočila oči v sloup, co jiného jsem také mohla dělat, že? No, přijel za půl hodiny a pak to začalo.
Bolesti jsem měla, že jsem zvracela a palce u nohou se mi kroutily. Nejhorší bylo, když natáčeli monitor, musela jsem ležet bez hnutí na zádech, to byla muka. Pořád jsem se otvírala dost pomalu a sestřičky mě nutily chodit a do sprchy na míč, ale mě bylo lépe, když jsem ležela a byla v klidu. Ve sprše jsem měla zimnici, protože byl listopad a profukovalo netěsnícími okny.
Pomalu jsem začínala být nevyspalá a unavená a hladová a protivná. Musím říct, že manžel i sestřičky byli skvělí a hlavně trpěliví. Sestřička se nedala rozhodit a s úsměvem odpovídala na mé dotazy a rozkazy typu: Vyřízněte mi ho! (věděla jsem, že to bude kluk) Máte taky děti? A jak se rodilo Vám?
Porod pořád nepostupoval. Do sprchy a na balon mě už sestřičky nenutily, tak mi nakonec řekly, ať si aspoň lehnu na druhý bok, když už chci ležet… a pak se začaly dít věci… najednou jsem cítila takové vlnovité bolesti, které byly dokonce příjemné, sestra přišla, vyšetřila mě a zavelela: „Do sprchy a na sál.“ Když jsem to uslyšela, vystřelila jsem kosmickou rychlostí do sprchy, zima nezima, a honem přes chodbu na sál a na Jindru jsem volala, ať si pospíší. On, chudák, nějak nestíhal. Pobrat všechny tašky a věci…
Na sále přišly další vlnové bolesti. Při jedné takové jsem zařvala, až jsem se sama sebe lekla. Prostě to ze mě vylítlo a nedalo se to zastavit. Když jsem mrkla na Jindru, byl trochu bledší než obvykle, ale držel se. Po tom mém výkřiku přiběhly sestřičky, zkusila jsem si 2x zatlačit a už volaly doktora. V tu chvíli jsem měla energie na rozdávání.
Samotný porod byl super, párkrát jsem zatlačila, sestra mi hupla na břicho (to teda moc příjemné nebylo) a Daníkovi koukala hlavička. Já začala dávat nohy dolů a sestra mi řekla, že jestli chci miminko celé, tak musím ještě jednou zatlačit. Tak jsem zatlačila a prcek byl na světě – celý. Byla neděle, 4.14. Dali mi ho na břicho a moje první věta byla: „Jé, ten je ošklivej a má spláclej nos a je to teda kluk, jo?“
Pak Danečka odnesli, Jindra šel s nimi – fotit a koupat a ošetřovat. Doktor odrodil ještě placentu, chtěla jsem, aby mi jí ukázal. Docela mě, jako zdravotnici, zajímalo, jak taková placenta vypadá. Pan doktor mi ji ukázal a já na to: „Tak ještě z té ošklivější strany, prosím, pane doktore!“ A pak mě šil a já si s ním už vesele povídala. A únava byla ta tam.
Nakonec ten porod byl docela pohoda, já měla spíš smůlu, že jsem vlastně 30 hodin nespala a byla jsem unavená, tím pádem protivná a nevrlá. Proto jsem vděčná sestřičkám a manželovi a panu doktorovi, že to se mnou vydrželi.
Tak snad podruhé to bude rychlejší.
Šestinedělí
Jo, to snad bylo horší než porod.
Po čtyřech dnech jsem měla jít z porodnice domů. Doktor mě ráno prohlédl a řekl, že je vše v pořádku. Vrátila jsem se na pokoj, šla na WC a v tom RUP. Lekla jsem se, co se děje, v záchodové míse plno krve… Šla jsem za sestřičkou, že mi asi praskly stehy. Ona se tak koukla a řekla, že to mi spíš už vypadávají, že to tak má být. Ale když mě prohlédla, řekla, že mám pravdu, že stehy praskly a že domů tedy rozhodně nepůjdu. V tu chvíli jsem byla jak opařená. Tolik jsem se těšila, že konečně půjdu domů a budu si Daníka užívat.
V porodnici jsem strávila dalších dlouhých 7 dní. Mám totiž takový problém – špatně se mi hojí rány. No a když mi praskly ty stehy, čekalo se, až se mi rána pročistí, aby se mohla znovu zašít. A řeknu vám, bulela jsem kolikrát jak malá holka. Ležela jsem sice na nadstandardu a manžel, příbuzní a kamarádky mě chodili rozptylovat, ale doma je doma. Bála jsem se jít na WC, nemohla jsem si pořádně sednout, měla jsem teploty a nechuť k jídlu…
Pak přišel den D. Došla jsem si na sál, ránu mi v lokální anestezii zašili (narkozu jsem odmítla) a po obědě jsem jela domů. Za týden jsem měla jít na gynekologii stehy vyndat. Doktor tvrdil, že teď už se nemůže nic stát.
Ale to bych nebyla já, abych nepotvrdila vyjímku v pravidlech. Druhý den po návratu z porodnice se scénář opakoval. Návštěva WC – RUP – krev a už jsme jeli do nemocnice. Tam mi řekli, že s tím nic neudělají, je přece neděle, tak co by se obtěžovali, že? Druhý den jsem šla ke svému gynekologovi, který mi ty popraskané stehy vyndal a řekl, že teď už to nemá cenu šít a že se to musí zahojit samo. A tak se to teda hojilo. Celé šestinedělí jsem měla otevřenou ránu po nástřihu hráze a opravdu neprožívala žádné příjemné pocity. To si asi dovedete představit.
Ale všemu je jednou konec a tak i mě se rána zahojila, ale zůstala mi po ní pořádná jizva. To jsem zvědavá, jak to bude napodruhé…
Napsal/a: Sepy
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (42 vyjádření)
no ja mela porody jako kdybych sla do knihovny…mohla bych rodit denne:)))…..ale mela jste nektera druhy porod pri prvnim kojeni?:)))))….jak maly poprve zatahal…ja pri tom visela na tom haku nad posteli a sestra jen rikala ze se mi stahuje deloha….to byl teprvá porod:)
Ahojky, pokud se některá z Vás rozhoduje do které porodnice jít rodit své zlatíčko,tak jednoznačně *D*O*P*O*R*U*Č*U*J*I* porodnici v Nemocinci Kadaň!;o)) S tak profesionálním a milým chováním jak na porodním sále, tak na šestinedělí, jsme se nikde jinde (a myslím tím nejenom ve zdravotnictví) nesetkali (já a manžel, který byl po celou dobu u mě a podporoval mě):o)) Rodila jsem od 09:00 hodin dne 18.04.2007(první stahy) do 07:35 hodin dne 19.04.2007 (kdy přišla na svět naše dcerka Terezka 3420g a 51 cm) a po celou dobu byli všichni strašně pozorní, hodní a snažili se mi pobyt co nevíce zpříjemnit. Opravdu můžu na celý personál pět jen chválu a KLANÍM SE PŘED JEJICH PŘÍSTUPEM K RODIČKÁM – MATKÁM A PROFESIONALITOU, KTEROU ODVÁDĚJÍ!:o) A co se týká pokoje na šestinedělí, tak jsme byla na krásném, velkém nadstandardním pokoji v růžové barvičce, kde jsem se cítila jak doma!:o)) Díky všemu je Terezka šťastné a šikovné děťátko, které plně kojím a jsme obě móóóc
šťastné!!!:o))))
Markéta & Terezka, Karlovy Vary
Ahoj,tak já jsem měla super porod.Po týdnu přenášení jsme se s primářem dohodli na vyvolání.To bylo v pátek a v pondělí jsem měla nastoupit.Víkend nestál za nic pořád jsem na to myslela a odpočítávala jsem hodiny.Nastal den D.V 7 hodin jsme s manželem dorazili do nemocnice.v 7.30 jsem dostala tabletku a šla jsem za manželem na pokoj.Kolem 8 mi začaly stahy po 3 minutách.Následoval klystýr, monitor a zase na pokoj.Po deváté hodině mě to začalo nutit tlačit,tak jsem poslala manžela za sestřičkou.Ta přiběhla a řekla mi,že je to nějak brzo.Tak zase na monitor a pak to šlo jak po másle.Dr.mi píchla vodu,šup na kozu(nebo jak se to jmenuje),dvakrát jsem zatlačila a v 9.34 hod byl Honzík na světě.Pak jsem zatlačila ještě jednou a „na světě“ byla placenta.Dr.se strašně divila,že já coby prvorodička jsem měla porod takhle rychlý.Jo a Honzík měl 3900g a 52cm.Už se těším na další porod, ale nejdřív si na mimi musíme ušetřit,byli jsme totiž na umělém oplodnění.
Ahojky, tak já měla porod úplně v pohodě. Na kurzy jsem nechodila a porodní plán raději nepřipravovala. Malému se na svět moc nechtělo, tak jsem byla po 10 dnech po termínu přijata do nemocnice s tím, že mi porod vyvolají. Ráno mi dali tabletku a šla jsem na pokoj čekat – nic se nedělo. Před obědem mi dali další tabletku – a asi po hodině začaly stahy a to rovnou po dvou minutách. Šla jsem za sestrou (bylo půl druhé) s tím, že asi budu rodit, ona mi řekla, že mám jít na pokoj, že se nic neděje. Šla jsem tedy a kolem dvou odpoledne jsem měla jít natočit monitor. Přišla jsem tam, zkontroloval mě doktor a řekl, že rodím. Ani ten monitor nenatočili. Celé to bylo celkem v pohodě, bolelo to, ale ne tak jak jsem čekala. Rozdýchavala jsem nějak podle instinktu, dokonce si všichni mysleli, že jsem chodila do kurzů. Tatínek to stihl taktak, a to jen proto, že čekal před porodnicí – to jsem nevěděla. Nestihli mi dát ani klystýr a ani jsem ho nepotřebovala a oholila jsem se už doma. Celý porod trval 2,5 hodiny a doktoři mi říkali, že by takový porod přáli každé mamince. Taky bych tohleto přála každé mamči.
(Kdybych neměla jít na ten monitor, asi bych porodila na pokoji a ani by si toho nikdo nevšiml).
Kopíruji z redakční pošty (Jarmila):
——————————————————————-
Ahojky!!Ja jsem rodila v roce 1999 a mohu konstatovat ze to byl des,jak s ochotou tak ze vsim chovali se opravdu jak prasata nezapomenu nato,kluk se mi narodil z malou porodni vahou a malem mne nechali umrit,po sestinedelich jsem zacla mit opet velke problemi krvaceni atd3x jsme z manzelem jeli na pohotovost a pokazde mne odbyli s tim ze si snad neco namlouvam,na poctvrte jsme konecne byli uspesni okamzite na sal a uz nic nevim,pak mi oznamyli ze jsem malem umrela nechali ve mne kus tkane no opravdu hororove.Ale nakonec jinaj pribeh v roce 2004 jsem rodila opet v C.Budejovicich ponevac jsem nemela na viber a mile mne vse prekvapilo ochota vse jak to ma bejt,mohu jen konstatovat ze je tam tet opravdu super oersonal a ja doufam ze to bude jen stale lepsi a lepsi.Dnes se nemusite bat.S pozdravem Nicol
Poslal(a) anonymní
Já poprvé rodila v Havířově. Večer mi praskla voda, tak jsme jeli do nemocnice. Manžela poslali domů s tím, že jsem prvorodička a budu rodit možná až za dva dny. Ale za necelou hodinu jsem ho volala zpět. Malý se hlásil na svět. Porod trval celkem 5 hodin, docela fajn, i když jsem se dost špatně otvírala, byla jsem po cerkláži. Pak mi sestra řekla, že už to můžu nechat tlačit a nerozdychávat. Malý se narodil, doktor mě zašil a my jsme si s manželem užívali radost z našeho syna. Ale ne na dlouho. Najednou mi začaly hrozné bolesti v zadku, které vystřelovaly do pravého stehna. Nejprve manžel vtipkoval, jestli tam není ještě jedno, ale pak viděl, že je zle a šel pro lékaře. Ti okamžitě volali anesteziologa, odváželi malého na novorozenecké oddělení a během pár vteřin mě uspali a provedli revizi. Nestihli za sebou zavřít ani dveře a manžel to chudák celé viděl. Později říkal, že v životě neviděl tolik krve. Jenže tím to vše nemělo skončit. Probudila jsem se na jipce a myslela, že nejhorší mám za sebou, ale zanedlouho jsem začala pociťovat úplně stejnou bolest jako po tom porodu, stále se zhoršovala. Sestra mi píchla něco od bolesti a pronesla něco jako že jsem hysterka. Jakmile přišel doktor, viděl, že opět hodně krvácím, ptal se, jestli mám bolesti a už mě vezli znovu na sál. Druhá revize. Po probuzení mi sestra akorát řekla ať se nebojím, že u mě byli snad všichni lékaři z nemocnice a že tentokrát by to mělo být v pořádku. Probudila jsem se opět na jipce, napojená na různé přístroje, museli mi dávat transfuzi, protože jsem přišla o spoustu krve. Za tři dny mě dali na standardní pokoj na šestinedělí a ke mně i mého milovaného syna Tomáška. Narodil se 22.2.2002 a je to můj miláček. Druhý porod už byl v pohodě.
Jo ještě :narodil se 16:30, vážil 3800g a měřil 52cm.
Tak já se taky podělím. Můj porod začal na termín 5.7.2005 v 18 hod ,vesele sem poskakoval na relaxačním balóně a klábosila s kamarádkou,co přijela až z Prahy v domnění,že dneska to určitě ještě nebude.V tom sem cítila jak mě praskla voda,teda že ze mě něco teče,tak sem chvátala na wc,a byla zkalená.Dala sem si vložku,vyšla ven a řekla že mi praskla voda a že jedem.Kamarádka mohla vyletět z kůže,co budeme dělat opakovala dokola.Smála sem se,nic mě nebolelo a strašně sem se těšila jak budu skvěle rodit do vody a jak uplatním všechny své znalosti načerpané v kurzu.Na příjmu mi milý pan doktor oznámil,že z porodu do vody nebude nic,protože voda je zkalená,tak kvůli riziku infekce-nepomohl ani úžasně vypracovaný porodní plán-žee sem otevřená na 2cm,že to bude tak ráno.Sestra mi řekla ať si lehnu a manžel ať jede domů.Tak sem si do půl 10 četla časopisy a pak začly stahy,nejdřív po půl hodince,pak po 10, po 5 minutách-to byly 4 ráno byla sem na 6cm,a že si mám zavolat manžela jestli chci.Pája dojel a napouštěli sme vanu,že bych v ní mohla aspoň relaxovat,složitě zkoušel teplotu apřipouštěl střídavě teplou a studenou -já sem tam pak vlezla a hned zas vylezla protože v poloze ležmoskrčeně sem se nemohla pořádně nadechnout,tak sme to zas vypustili :-)Pak začali křížové bolesti-auuuu.nechala sem si dát epidurál-seděla sem a držela sestřičce ruku a strašně se bála-a pak ráj- bolest přestala,Bohužel s ní sem přestala cítit i stahy-daly mi oxytocin a pak začalo peklíčko.To už bylo tak 10 dopoledne 6.7.byla sem na 8cm a malý měl hlavičku 9-stahy sem měla po 2 minutách každý trval 40sek-takže to bylo vlastně pořád.A pak přišli bolesti co mě nutili tlačit-zkoušela sem naučené povrchové dýchání,tlačila si rukou na hrudník,ale vždy se mi podařilo prodýchat tak 2 kontrakce a třetí mě doslova srazila na kolena.v tomhle stavu mě dostrkali na porodní stůl,že se mrknou.Pak sem dostala kyslík,Pája mi ho statečně přidržoval. a pak že mám ještě slézt a prodýchávat,že jěště nejsem dost otevřená,ale nešlo a začala sem být fakt hotová a v hlavě mi začalo blikat to bude císař.Pak že mám teda zkusit tlačit,když to nemůžu vydýchat,ale nešlo to.Pak se najednou začalo scházet nějak moc doktorů,a jeden mě prohlédl a říká uděláme císaře. a já s úsměvem souhlasila.Ještě mi jedna sestra navrhla že bych to mohla mít jen v epidurálu ahned pak mimi vidět,když už ho mám napíchlý,ale to sem razantně odmítla,protože sem se už únavou třepala jak v zimnici.Ani doc s tím nesouhlasil.Z císaře nic nevím:-)Probrala sem na pooperační,na jedné ruce namotaný tlakoměr,ve druhé kapačku, na břichu polštářek s pískem-prý mi to prosakovalo.a sucho v krku-to bylo příšerné.Ale moje první touha byla vidět malého.ptala sem se sestry snad 3x kdy mi ho ukáže. A pak to bylo to nejkrásnější co sem kdy viděla.Poučena z knih sem čekala červené rozpláclé mimino,ale Kryštof byl nádherně růžový a tak spokojeně spinkal zabalený v peřince,že sem se skoro rozplakal štěstím.
Takže to byl můj první extrémní porod,trval 22hodin, a vyzkoušela sem oba styly-klasiku i císaře.takže na další se těším,myslím že už mě nic nepřekvapí.
Můj porod byl císařským řezem. Není to nic příjemného, kdo zažil ví o čem píšu.
anonymní: jizva mi zůstala pořádná, ale bolestivá už není 😉
Anonymní, bylas už na prohlídce po šestinedělí? Ať to zkoukne gynekolog. Třeba to ale vůbec nic není a čas to zhojí taky. Existují i nějaké metody, jak jizvu masírovat, ale zapoměla jsem čím:-) Víš co, zkus si dát dotaz do poradńy, myslím, že někdo určitě bude vědět jak na to:-)
Nevím, jak je to s jizvou na hrázi. Ale moje jizva po CS byla dosti citlivá (a hlavně nepříjemně) ještě rok po porodu. A teprve nedávno jsem si uvědomila, že už mi nevadí, že si můžu i sáhnout na její okolí (holkám je 21m).
Holky mě by se taky líbilo do 3 hodin po porodu odkráčet i s miminem domů, a řeknu vám, že jsem toho byla schopná. Ale v nemocnici se tomu mému návrhu s chutí zasmáli. Pro mě bylo nejhorší strávit to odd. šestinedělí, měla jsem zlomené žebro – což jaksi odmítli zdravotníci akceptovat a ta péče o mimčo byla fakt náročná. Myslím zvedání mimíska z postýlky a tak, doma pak už pohodička, manžel pomohl a žebro se hojilo, sice 2 měsíce, ale hojilo.
Jo a jak jste takdy psali o jizvách na hrázi. Je tady někdo již delší dobu po porodu? Upraví se ty naše jizvy někdy tak, že nebudou při každém dotyku bolet? Mě se tedy nástřih zhojil ukázkově, ale ta jizva co tam zůstala je příšerně bolestivá – jsem 3 měs. a kousek po porodu.
Sunny: no, já měla asi nějaký zánět, také jsem oplachovala Tantum Rosa (nebo tak nějak) a bylo mi to prd platné. Jeden doktor mi radil, abych si na ránu dávala moučkovýcukr. Když jsem si představila, jak bych lepila, tak jsem to radši ani nevyzkoušela…
Jejda,tak to mi něco hoooodně připomíná.Dva dny před propuštěním mi taky praskly-tuším-tři stehy.Chtěla jsem to ututlat ale pak to při vyzitě vyšlo najevo.ŠÍlelA jsem strachem,že mě nepustěj domů,nacož mě sestra(důchodkyně)sprdla,ŽE SNAD NEJSEM TAK NAIVNÍ,ABYCH SI MYSLELA,ŽE KVŮLI PÁR PRASKLÝM STEHŮM SE TADY BUDU ROZVALOVAT JEŠTĚ DALŠÍ TÝDEN.jESTLI JSEM SI NEVŠIMLA ŽE MAJÍ PLNO A ZDALIPAK VÍM,KOLIK STOJÍ JEDEN DEN STRÁVENÝ V NEMOCNICI???Jak já ji za to milovala.Doporučuji všem komu se taková situace stane,aby si dělal oplach té rány roztokem KICOLU(Zlatobýl lékařský).Za 14dní se mi rána krásně zatáhla a další šití nebylo třeba.
No já teď po Maxovi chodila jako kachna :)), ne kvůli stehům – ty byly v pohodě a kupodivu jsem měla asi jen dva nebo tři :O – ale prostě mi ty nohy jinak dát nešly :)).
Ale chci vás varovat před jednou věcí – nikdy, opakuji NIKDY nesedejte v šestinedělí (tj. období kdy nosíte vložku) na balón….! Samozřejmě nejde o nějaké krátkodobé posezení, ale pokud používáte balón místo židle u počítače, tak fakt doporučuju vyměnit za židly.
Mě se totiž stalo (a příčina mi došla až o mnoho později), že vysedáváním na balónu jsem si přivodila pěkně nepříjemný bolesti. Ne v oblasti stehů – ale prostě tam dole….Bolelo to jako sviň, i v leže, kdy mě ta vložka vlastně tlačit nemohla. A trvalo to dost dlouho, než to úplně odeznělo.
Chromle: a já si zas připadala jako exot, že chodím jak medvěd a všechny maminy oklo mě jsou normální a sedí na tvrdých židlích… A přitom, jak psala Káča, taky nejsem žádná cíťa, ale já nemohla sedět ani na tom kruhu, takže jsem jen ležela nebo stála, i při jídle. Ještě, že jsem měla ten nadstandard a nemusela chodit do jídelny…
Teda holky,to jsou horory. Mně se ta jizva první noc ozývala, měla jsem celkově horečku. Tak jsem dostala pralen, led na jizvu a hned byl svět veselejší:-) Stehy mi odpadly hned první týden, i když šití trvalo snad hodinu a bolelo mě to víc než samotný porod. A doktor ještě popisoval, že se musí sešít tři vrtsvy, navíc jsem byla jeho první samostatný porod, tak si dával záležet.:-)Ale blbě se mi sedělo snad jen první dva dny a pak už to bylo snesitelné a když jsme jeli po deseti dnech domů, tak jsem o nástřihu prakticky nevěděla. Nikdy jsem nechápala poznámky, proč bych měla sedět na kruhu, byla jsem tak natvrdlá, že mi to nedošlo.:-))
Katie, ve Vrchlabí to holt umí, Já rodila ve 4 a v 8 jsem je už prosila, ať mně pustí domu. Mně by se líbilo porodit, a když nejsou komplikace, tak jít domů. Jinak šitá jsem byla pokaždé, poprvé jsem měla ještě vytahovací stehy a to tahání bylo horší než porod, podruhé mně doktor zašil tak, že jsem měla jizvu jak blbec, když jsem viděla jak mi tam dělá uzly, jako když utahuje provázek, tím utažením mě vlastně roztrhl kůži víc. No a ve Vrchlabí to pak byla paráda.
Katie mi ještě připomněla doplnit – rodila jsem v noci, 2 hodiny po porodu jsem seděla, šla do sprchy, prostě fungovala. V porodnici to ještě byla brnkačka proti tomu, co přišlo pak…. Tož tak ;o)
Mobile Sliding Menu