Jsem ještě plná elánu a nadšení z mého druhého – přirozeného porodu, že vám to musím prostě napsat a podělit se o tu radost :-).
A zadruhé – svoji první dceru Barunku jsem rodila plánovaným císařským řezem, protože byla koncem pánevním a ještě měla pupeční šňůru kolem krku. Hned, když jsem otěhotněla podruhé, tak mi můj doktor řekl, že druhé dítě můžu rodit přirozeně, že uplynuly už 4 roky od prvního řezu a jizva je už zhojená. Přirozeně rodit jsem si i přála, zaprvé, abych si to zkusila a za druhé, protože si myslím, že pro miminko to je lepší start do života. Takže jsem se svým způsobem na porod těšila, chodila jsem na různá cvičení a přednášky o porodu a cítila se připravená.
Termín porodu mi vypočítali na 16.1., ale já jsem znala datum početí a sama podle internetu jsem si to vypočítala na 12.1. Také jsem k porodu chtěla mého ošetřujícího doktora, protože jsem trošku měla strach z personálu (po špatných zkušenostech v naší nemocnici), ten sice účast přislíbil, ale ne najisto, protože v polovině ledna jel lyžovat do Alp. Proto jsem doufala a miminko přemlouvala, aby se narodilo nejpozději toho 12., od 36. týdne jsem pilně pila maliník a ještě dříve od 31. týdne masírovala hráz.
Poslední kontrola před porodem mě ale moc nepotěšila – bylo to 4.1. Myslela jsem, že už se pomalu otvírám, měla jsem předtím docela silné poslíčky, ale doktor mě vyvedl z omylu- prý se neotvírám a určitě podle něj budu jako prvorodička přenášet. Pozval mě na další kontrolu 15.1. s tím, že 16.1. jede na hory a vrací se 20.1., to bych měla do té doby vydržet. Byla jsem z jeho ortelu docela rozladěná – přenášet se mi rozhodně nechtělo a pak tu byla taky obava, aby termín porodu nespadl do jeho nepřítomnosti. Takže jsem si večer uvařila kotel maliníkového čaje a programovala se, aby se mimčo narodilo během následujícího týdne. Ale Anetka nás mile překvapila, naplánovala si datum zrození hned na následující den.
Ve 3 ráno mě vzbudily kontrakce – nejdřív jsem si myslela, že to jsou zase poslíčci, ale už jsem neusnula, tak jsem šla do vedlejšího pokojíčku, abych nerušila manžela. A četla jsem si. Asi po hodině mě napadlo si ty kontrakce zatím čistě teoreticky měřit. Byly po 15 minutách. Mezitím jsem také pilně chodila na záchod – moudrá matka příroda – protože jsem pak ani nestihla klystýr. V 8 ráno jsem kontrakce měla pomalu po 5 minutách a začala jsem špinit, to už jsem věděla, že určitě musíme do porodnice, ale ještě jsem to nechtěla uspěchat, tak jsem si vlezla do sprchy, kde mi kontrakce na chvilku úplně ustaly. Radši jsem šla vzbudit manžela a dceru, aby se začali chystat. A uvařila jsem si kotel maliníkového čaje :-).
Do porodnice jsme dorazili asi v půl 11 a hned jako na první jsem narazila na známou porodní asistentku z jednoho kurzu. Byla jsem moc ráda, že vidím známou tvář. Natočili mi monitor a po vyšetření moc příjemným panem doktorem se ale zjistilo, že otevřená jsem jen na 1,5 cm a odtéká mi plodová voda, takže domů nemůžu v žádném případě a musím na oddělení, kde se mnou může být manžel jen po dobu návštěv. Podle pana doktora jsem měla porodit buď v noci, nebo druhý den mi to začnou vyvolávat. Šla jsem teda na oddělení a manžela poslala zatím domů, byla jsem unavená a chtěla jsem se ještě trošku na radu sestřičky prospat. Svému doktorovi jsem napsala jak na tom jsem, aby zbytečně nejezdil. Takže na pokoji jsem se uložila ke spánku, z kterého mě pravidelně budily kontrakce asi po 10 min. Kontrakce sice byly méně časté, ale za to silnější než doma. Ve 2 odpoledne jsem zavolala manželovi, aby přijel a byl se mnou až do 7, kdy končily návštěvy.
Nakonec jsme ani masáže zad a podobné věci nevyužili, protože v době kontrakcí jsem nemyslela na nic, než na dýchání a aby to už přešlo. Ve 3 odpoledne mi sestřička přišla dát infuzi s atb, kvůli odtékající plodovce a vyšetřila mě. Zjistila, že to pomalu postupuje, a že možná porodím už večer. Taky mi napsal můj doktor, jak se mám, takže jsem mu všechno napsala v duchu, ať se neznepokojuje, protože to bude nejdřív až večer. Ovšem ve 4 jsem už bolesti, které byly po 3 minutách, nemohla vydržet a hlavně jsem pořád měla nucení na tlačení, takže jsem řekla manželovi, ať zavolá sestřičku. Ta po vyšetření překvapeně zavolala ještě kolegyni, jestli se jí to nezdá. Byla jsem totiž otevřená na 8 cm a nahmatala hlavičku. Ani nevíte, jakou jsem cítila úlevu, že ty bolesti za chvilku už skončí. Okamžitě mě vezli na sál, dojít jsem tam už nebyla schopná. Manžel se v rychlosti oblékal do modrého oblečku a narychlo taky volali mého doktora. Ten to nakonec stihl, ale asi jen posledních 5 minut :-). Mezitím jsem prosila sloužícího doktora, aby mě odrodil, že to už nemůžu vydržet :-). Anetka se narodila 5.1. v 16:39 a měla 3,44 kg a 50cm.
Na závěr bych chtěla napsat, že takhle rychlý a pohodový porod jsem si ani ve snu nepředstavovala, vzhledem k okolnostem, že jsem byla brána jako prvorodička a mamka zrovna krátké a rychlé porody neměla. Po porodu jsem sice na vtipkování doktora, že ten chlapeček bude teda příště, prohlásila, že jedině zase plánovaným císařským řezem od něj, ale teď po 11 dnech jsem změnila názor. Bolesti jsou zapomenuty a rekonvalescence je nesrovnatelně rychlejší než po císaři, takže kdyby náhodou (i když to nepředpokládám) jsme pokoušeli zase toho kluka, tak rodit bych šla zase přirozeně.
A hlavně Anetka je to nejúžasnější miminko pod sluncem :-)), vzorově spinká a papá, ve dne po 3 hodinách a v noci maximálně jednou za noc a je hrozně hodná ( o čemž svědčí i to, že jsem mohla napsat tenhle šíleně dlouhej článek). Nejvíc miluju, když na ni mluvím, jak na mě kouká těma skoro slepýma očičkama a hejbe pusinkou.
Takže všem těhulkám přeju taky pohodové porody a hlavně pohodová miminka.
Napsal/a: Kicul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (22 vyjádření)
Kicul, taky jsem masírovala a taky mě nastřihli. Tak přemýšlím, jestli mám začít masírovat i teď.
Kicul, hezký článek. A z toho, že máš zase holčičku si nic nedělej, někdo má zas samé kluky :-))