Jsem ještě plná elánu a nadšení z mého druhého – přirozeného porodu, že vám to musím prostě napsat a podělit se o tu radost :-).
A zadruhé – svoji první dceru Barunku jsem rodila plánovaným císařským řezem, protože byla koncem pánevním a ještě měla pupeční šňůru kolem krku. Hned, když jsem otěhotněla podruhé, tak mi můj doktor řekl, že druhé dítě můžu rodit přirozeně, že uplynuly už 4 roky od prvního řezu a jizva je už zhojená. Přirozeně rodit jsem si i přála, zaprvé, abych si to zkusila a za druhé, protože si myslím, že pro miminko to je lepší start do života. Takže jsem se svým způsobem na porod těšila, chodila jsem na různá cvičení a přednášky o porodu a cítila se připravená.
Termín porodu mi vypočítali na 16.1., ale já jsem znala datum početí a sama podle internetu jsem si to vypočítala na 12.1. Také jsem k porodu chtěla mého ošetřujícího doktora, protože jsem trošku měla strach z personálu (po špatných zkušenostech v naší nemocnici), ten sice účast přislíbil, ale ne najisto, protože v polovině ledna jel lyžovat do Alp. Proto jsem doufala a miminko přemlouvala, aby se narodilo nejpozději toho 12., od 36. týdne jsem pilně pila maliník a ještě dříve od 31. týdne masírovala hráz.
Poslední kontrola před porodem mě ale moc nepotěšila – bylo to 4.1. Myslela jsem, že už se pomalu otvírám, měla jsem předtím docela silné poslíčky, ale doktor mě vyvedl z omylu- prý se neotvírám a určitě podle něj budu jako prvorodička přenášet. Pozval mě na další kontrolu 15.1. s tím, že 16.1. jede na hory a vrací se 20.1., to bych měla do té doby vydržet. Byla jsem z jeho ortelu docela rozladěná – přenášet se mi rozhodně nechtělo a pak tu byla taky obava, aby termín porodu nespadl do jeho nepřítomnosti. Takže jsem si večer uvařila kotel maliníkového čaje a programovala se, aby se mimčo narodilo během následujícího týdne. Ale Anetka nás mile překvapila, naplánovala si datum zrození hned na následující den.
Ve 3 ráno mě vzbudily kontrakce – nejdřív jsem si myslela, že to jsou zase poslíčci, ale už jsem neusnula, tak jsem šla do vedlejšího pokojíčku, abych nerušila manžela. A četla jsem si. Asi po hodině mě napadlo si ty kontrakce zatím čistě teoreticky měřit. Byly po 15 minutách. Mezitím jsem také pilně chodila na záchod – moudrá matka příroda – protože jsem pak ani nestihla klystýr. V 8 ráno jsem kontrakce měla pomalu po 5 minutách a začala jsem špinit, to už jsem věděla, že určitě musíme do porodnice, ale ještě jsem to nechtěla uspěchat, tak jsem si vlezla do sprchy, kde mi kontrakce na chvilku úplně ustaly. Radši jsem šla vzbudit manžela a dceru, aby se začali chystat. A uvařila jsem si kotel maliníkového čaje :-).
Do porodnice jsme dorazili asi v půl 11 a hned jako na první jsem narazila na známou porodní asistentku z jednoho kurzu. Byla jsem moc ráda, že vidím známou tvář. Natočili mi monitor a po vyšetření moc příjemným panem doktorem se ale zjistilo, že otevřená jsem jen na 1,5 cm a odtéká mi plodová voda, takže domů nemůžu v žádném případě a musím na oddělení, kde se mnou může být manžel jen po dobu návštěv. Podle pana doktora jsem měla porodit buď v noci, nebo druhý den mi to začnou vyvolávat. Šla jsem teda na oddělení a manžela poslala zatím domů, byla jsem unavená a chtěla jsem se ještě trošku na radu sestřičky prospat. Svému doktorovi jsem napsala jak na tom jsem, aby zbytečně nejezdil. Takže na pokoji jsem se uložila ke spánku, z kterého mě pravidelně budily kontrakce asi po 10 min. Kontrakce sice byly méně časté, ale za to silnější než doma. Ve 2 odpoledne jsem zavolala manželovi, aby přijel a byl se mnou až do 7, kdy končily návštěvy.
Nakonec jsme ani masáže zad a podobné věci nevyužili, protože v době kontrakcí jsem nemyslela na nic, než na dýchání a aby to už přešlo. Ve 3 odpoledne mi sestřička přišla dát infuzi s atb, kvůli odtékající plodovce a vyšetřila mě. Zjistila, že to pomalu postupuje, a že možná porodím už večer. Taky mi napsal můj doktor, jak se mám, takže jsem mu všechno napsala v duchu, ať se neznepokojuje, protože to bude nejdřív až večer. Ovšem ve 4 jsem už bolesti, které byly po 3 minutách, nemohla vydržet a hlavně jsem pořád měla nucení na tlačení, takže jsem řekla manželovi, ať zavolá sestřičku. Ta po vyšetření překvapeně zavolala ještě kolegyni, jestli se jí to nezdá. Byla jsem totiž otevřená na 8 cm a nahmatala hlavičku. Ani nevíte, jakou jsem cítila úlevu, že ty bolesti za chvilku už skončí. Okamžitě mě vezli na sál, dojít jsem tam už nebyla schopná. Manžel se v rychlosti oblékal do modrého oblečku a narychlo taky volali mého doktora. Ten to nakonec stihl, ale asi jen posledních 5 minut :-). Mezitím jsem prosila sloužícího doktora, aby mě odrodil, že to už nemůžu vydržet :-). Anetka se narodila 5.1. v 16:39 a měla 3,44 kg a 50cm.
Na závěr bych chtěla napsat, že takhle rychlý a pohodový porod jsem si ani ve snu nepředstavovala, vzhledem k okolnostem, že jsem byla brána jako prvorodička a mamka zrovna krátké a rychlé porody neměla. Po porodu jsem sice na vtipkování doktora, že ten chlapeček bude teda příště, prohlásila, že jedině zase plánovaným císařským řezem od něj, ale teď po 11 dnech jsem změnila názor. Bolesti jsou zapomenuty a rekonvalescence je nesrovnatelně rychlejší než po císaři, takže kdyby náhodou (i když to nepředpokládám) jsme pokoušeli zase toho kluka, tak rodit bych šla zase přirozeně.
A hlavně Anetka je to nejúžasnější miminko pod sluncem :-)), vzorově spinká a papá, ve dne po 3 hodinách a v noci maximálně jednou za noc a je hrozně hodná ( o čemž svědčí i to, že jsem mohla napsat tenhle šíleně dlouhej článek). Nejvíc miluju, když na ni mluvím, jak na mě kouká těma skoro slepýma očičkama a hejbe pusinkou.
Takže všem těhulkám přeju taky pohodové porody a hlavně pohodová miminka.
Napsal/a: Kicul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (22 vyjádření)
Karamelko, mí kluci měli všichni skoro stejnou váhu – rozmezí 2,8 – 3 kg, takže prcínci (po mě 🙂 ), a nastřihovali mě úplně u všech, u posledního p. doktorka říkala, že to ještě neměla, aby mamku při čtvrtém dítěti museli stříhat 🙂 Nutno ale říct, že nejvíc to bolelo po prvním nástřihu, ten poslední šila ženská 🙂 a bylo to poznat – za pár hodin jsem už šupajdila, jakoby nic :)To jen tak mimo mísu 🙂
No já myslím,že i když je žena po masáži nastřihnutá,tak to stejně k něčemu dobré je..jistě se pružná kůže hojí lépe a možná to netahá tolik jak by mohlo bez masáže…já bych to neviděla černobíle…
Kicul taky osobní otázečka:-)) když srovnáš jizvy,bolest po císaři a po nástřihu co je horší ? Je to jiné ? Myslela jsem že u 3,5kilových dětiček se nástřih dělat nemusí…ale kamoška měla 3kilovou holčičku a taky ji nastřihli…tak to bude asi o doktorech a možná je to výhodnější pro zdraví dítěte a nakonec je lepší nástřih než být potrhaná.
Sončo, bohužel mě stejně nastřihli, takže šití pořád ještě cítím. Snad to bude časem lepší. 🙁
Kicul, hlavně ať jste zdraví. Můžu se zeptat, bylo k něčemu to masírování hráze nebo Tě stejně nastřihli?
Kicul, vítám malou Anetku! Ať jste obě zdravé a v pohodě jako dosud! Jsi šikulka, žes to tak skvěle zvládla! No,… u nás pan doktor nikdy neváhal – hned od 20.týdne jsme vždy věděli, že to bude kluk… 🙂
Kicul,moc vám blahopřeju k narození Anetky.Už tet´je vidět,že je a bude to hodné a pohodové miminko.Tak hodně zdravíčka a štěstíčka do života.
Anetku vítám na světě.Já byla taky brána jako prvorodička i při 3dítěti a to proto,že jsem 3dítě rodila po 11letech od dcery.A s tím pohlavím patřím asi mezi vyjímky,protože mě doktor řekl už na 1 ultrazvuku ve 12.týdnu,že to na 70proc.bude chlapeček,měl“to“krásně vystrčené a na dalším ultrazvuku mi to potvrdil.Po dvou holkách byla radost z chlapce nezměrná.
Kicul, pořád lepší holka v modrém, než kluk v růžovém… 🙂 Já vím, že pár pěkných kousků oblečení zamrzí, ale hlavně že jste obě dvě zdravé!
Holky, ještě jednou děkuju za blahopřání. K té prvorodičce – je to tak. Když dítě poprvé neprojde porodními cestami, tak se druhý porod (pokud je vše normální a rodí se přirozeně) bere jako první. Tamino, tak držím palce, ať máte tu vytouženou holčičku, myslím, že se ti to splní. U nás to pořád nemohl najít, pokaždé se nám Anetka schovávala a až na tom 36. týdnu to bylo vidět jasně. Takže mu to ani nezazlívám. I když teď Anetka nosí jen samé modré oblečky a rozprodala jsem nejhezčí věci po Barunce :-(. Zatím je Anetka stále zlatá, tak doufám, že s enám to po 6 nedělí nezmění!
Kicul, taky jsem ráda, že se vše podařilo a že jste v pořádku 🙂
Ještě jednou gratuluji k malému klubíčku štěstí :-))
Kicul, pěkný článek. Taky jsem byla překvapená, že po císaři se bere rodička jako prvorodička. 🙂
Ať jste fit! Užívej si to!
Kicul,to je blaho tohle číst…sama mám prvního císaře a vím přesně o jaké rekonvalescenci mluvíš:-)) Taky bych chtěla někdy druhé rodit normálně,ale první nebyl plánovaný císař a tak se toho docela bojím. No a ono to jde:-))))
Moc blahopřeju a užívej si to…mimísek je jistě moc moc báječná holčička. Taky jsem se na drobečka nemohla vynadívat. K
Tak celé rodince hodně štěstí. S pohlavím to je vždycky 50 : 50, naplánovat to nejde, ale na druhou stranu je to jedno, ne? Třeba do třetice, mně to tak vyšlo, po dvou chlapech mám do třetice holčičku, tak neházej flintu do žita.
Ahoj Kicul,
já už si říkala, kam jsi se zase ztratila a ejhle, Ty se objevíš, a hned s miminkem.
Tak ať se vám oběma moc daří.
A s tou „prvorodičkou“ po prvním porodu císařem jsi mě trošku překvapila. Ale hlavně už mám jasno. My sice nic neplánujeme, ale kdyby náhodou, tak vím, na čem jsem.
;o)
ja rodila jako kdybych sla do knihovny:)
Taky moc gratuluju a snad bude Anetka pořád tak hodná, abys tu s námi mohla trávit stále hodně času… 🙂
Za měsíc to bude 4 a 2 roky od mých porodů a klidně bych do toho šla znovu. Každý porod byl svým způsobem jiný, netroufám si proto říct, který byl pro mě těžší nebo obtížnější. Důležitý byl výsledek – a ten vždycky stál za to. Máme doma dva kluky jako buky a pořád mě to láká na pořízení holčičky…
Také já vítám holčičku do života, ať vám roste do zdraví a krásy … a zůstane pořád tak hodná.
Taky gratuluji a docela ti závidím, protože já si na porodním sále připadala jako hysterka.Je to sice teprve 8 měsíců od porodu, ale furt to mám před očima, i když za bobíčka bych to zpět nevzala.
Takže ať vám to vydrží.
vitam dalsi žabku na tomhle svete:))
Kicul, ještě jednou gratuluju a mám radost, že sis porod pěkně užila. Já budu brzo rodit podruhé přirozeně a mám pocit, že jsem se z toho prvního zážitku ani po třech letech ještě pořádně nevyhrabala :-))) S tím popletením pohlaví si mi trochu nahnala strach, protože mě doktor řekl dvakrát, že na 100 % holčička a já už kupuju naušničky :-)) Prvního máme kloučka, tak jsem z očekávané holčičky opravdu nadšená. Doufám, že taky nebudu hlásit změnu, i když máme i jméno pro chlapečka 🙂 TAk ještě jednou gratuluju a přeju, ať Anetce ta pohodovost vydrží :-).
Mobile Sliding Menu