Na mé první dítě jsem se těšila jak na třetí, ale o mém prvním těhotentví ani nemám co psát. Sotva jsem nastoupila na rizikové těhotenství (bylo to v roce 1987) a vše bylo jinak. Hned první den, co jsem si měla chystat věci a užívat si odpočinku, tak mně v 7. měsíci těhotenství praskla voda, kdy mě můj tehdy první manžel dohnal běžet na vlak a už jsem rodila.
Lucinka měla 1 065 g a byla jsem s ní 2 měsíce v porodnici, než měla 2 300g. Potom nás pustli domů. Během pobytu v porodnici jsem krmila svým kvalitním mlékem celou JIPKU. Po dvou letech se mi narodila dcerka Martina. Byl to porod rychlý a malá měla 3 650 g. Na rozdíl od první dcerky, kdy jsem přes noc nespávala, jsem si druhou mateřskou užívala v pohodě, kdy jsem zvládala ještě tenkrát i praní plín a starost o hospodářství a první dítě. Obou dcer jsem si tak neužila jak té třetí, kdy to bylo po 13 letech, kdy jsem se stihla rozvést a i vdat a založit si šťastnou novou rodinu, kterou mám dodnes.
Navíc od září jsem se stala babičkou a Míša tetou. Těhotenství se třetí dcerkou jsem si užívala.
Na tento okamžik jsem se těšila moc. Očekávaný den byl zde. 14. 3. 2004, kdy se mi narodila krásná holčička. Dali jsme jí jméno Michalka (potatínkovi), i když tatínek si přál Leontýnku, ale já jsem rozhodla a bylo. Už v porodnici jsem si ji hýčkala a byla jsem hrdá i sama na sebe, že jsem vše zvládla, samozřejmě i s pomocí svého milovaného manžela. Z porodnice jsme přijeli čtvrtý den a já jsem s úsměvem a štěstíčkem přijela domů a Michalku položila do přichystané postýlky. Přes den bylo vše tak, jak má být. Míša pěkně papala po 3 hodinách a noční vstávání jsem zvládala skvěle. Po měsíci se budila v noci jen jednou a papala více přes den. Krásně nám rostla a přibývala a užívali jsme si krásného podzimu a chodili na procházky. O Vánocích už koukala a smála se na stromeček. Nyní má 8 let. Chodí do 2. třídy a má samé jedničky. Máme z ní velkou radost, navíc se podobá tatínkovi, tak je to tátův mazel a když se něco děje, tak tatínek zachrání.
Vůbec nelituji, že jsem jí měla v 36 letech, tím spíš jsem si vše užila.
O krásnou vzpomínku se s vámi podělila kulimirka Yvonna.
Napsal/a: Yvonna
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
děkuji všem ,co múj článek tak pěkně ohodnotili 🙂
Já měla třetího syna také v 36 letech a moc jsme si to pozdní miminkování užili 🙂 Přeju hodně štěstí.
peknyyy :))))
Krásný příbeh..
krásnéééé
krásný příběh 🙂
Roly babičky nezvládám,poněvadž mám po operaci kolene a mám co dělat, abych to stíhala s malou doma.
hezké čtení….jé se tu culím tři holčičky a poslední je jmenovkyně 😀 …do toho tak podobný osud…mám tři kluky,mezi prvním a posledním také odstup 13 let a třetí po rozvodu a nové svatbě a i věk…jen to babičkování zatímnemám a teda rozhodně nepospíchámpřeci jen muje 16 let 😀
Mobile Sliding Menu