Mléčný dar aneb stále kojím

Rubrika: Jsem máma

Kojení vnímám jako obrovský dar, za který bych chtěla poděkovat. Komické na kojení může být jen to, že už kojím od února 2009 🙂
Milé čtenářky, maminky stávající i nastávající, dovolte mi mým příspěvkem poděkovat za obrovský dar, kterého se mi dostalo. Ano, kojení beru spíše jako dar než jako přirozenou součást každé maminky… S kojením jsem se prakticky před přiložením Davídka k prsu nesetkala.


Pocházím ze tří dětí a ačkoli se moje maminka snažila, nepodařilo se jí kojit nikoho z nás. Důkazem její snahy je i „odsávačka“, na kterou jsem čas od času doma narazila ve skříni při úklidu. Skleněný díl a balonek… Nikdy jsem nechápala, jak to funguje a nejednou jsem přemýšlela k čemu to využít.

S předsudkem, že když nekojila matka, dcera kojit nebude, jsem šla do nemocnice. Snažila jsem si to příliš nepřipouštět a nemyslet na to. V každém případě značně oddálené přiložení Davídka, jeho nezralost, spavost a vysoká porodní váha jen podporovali problematický nástup laktace. Měla jsem však obrovskou motivaci, vycházející ze studie TRIGR (www.trigr.cz). Chtěla jsem maximálně zamezit riziku rozvoje diabetu 1. typu u mého syna.

Většinu z mých postřehů z kojení jsem tu již sepsala v těchto článcích:
Odsávačka mateřského mléka
Bylinky pro kojící maminky
Bibání aneb kojení našeho Davídka

Kromě toho, že kojení vnímám jako možnost „dát se“ svému synovi, resp. poskytnout mu to, co potřebuje a zároveň si dopřát společný okamžik (rozumějte jen náš okamžik), kojení pro mne znamenalo velkou ekonomickou pomoc.

Když byly Davídkovi 4 měsíce, některé kojící maminky se divily, proč ho už nekrmím piškoty a přesnídávkou. V šesti měsících se divily, že je stále kojený. Samozřejmě, že s postupem času začal dostávat příkrmy – s přídavkem mateřského mléka, později bez něj. Nicméně kojení pokračovalo. A pokud opominu možný zdroj kravských bílkovin z mateřského mléka, pak mléčný výrobek dostal až několik měsíců po 1 roce (tuším v 16 měsících). Teprve v 18 měsících jsem ho přesvědčila, ať se napije ředěné ovocné šťávy. Stále mu stačilo to jeho „bibání“. Když jsem se v prosinci loňského roku setkala s názorem, že takhle velké děti přeci už nemohou být kojené, debatu jsem raději příliš nerozváděla. Díky Bohu jsem našla i maminku, která to okomentovala slovy „užívej si to, nebude to trvat věčně…“

Nejbližší příbuzenstvo už to nekomentuje, neptá se. Davídek mi stále usíná u prsu, když ho něco bolí, je pro něj mateřské mléko nejlepší lék a utěšovadlo. Za pár dní mu bude 33 měsíců. Nedokáži odhadnout, zdali dostal od Boha ten dar a bude odolný vůči nemocem, ale zatím měl pouze jednou anginu (léčenou antibiotiky) a za celý jeho život jsem při horečkách (následku růstu zoubků) použila 4 čípky.

Od září chodí na 5 dní do školky. Předpokládám, že se nevrhá na paní učitelky za účelem zisku mlíčka. Tedy pevně doufám, že kdyby tomu tak bylo, dozvěděla bych se to od nich. Davídek preferuje bibání bez přihlížení dalších osob. Nutno podotknout, že jsem zvolila cestu, aby se odstavil sám. Jsou situace, kdy mě bolí prsa a snažím se, by se ode mne už odpojil. Manžel si občas dělá legraci, že Davídek přejde plynule z mlíka na pivo 🙂

A co na to říkají lékaři?
Na endokrinologii jsem v září sklidila obdiv… V říjnu obdiv vyjadřovala lékařka ze sítnicové poradny. Jediný, kdo se na „kojení“ neptá, je Davídkův pediatr. Paní doktorka se naposledy ptala v půl roce, záznam v Davídkově knížce o kojení je naposledy z jeho 3 měsíců.

Negativní přínosy dlouhodobého kojení.
Bohužel nedokáži odhadnout i negativní stránku dlouhodobého kojení. Samozřejmě bych byla velice ráda, kdyby Dadánkova obliba bibání nic zlého nepřinesla. To ale jednou ukáže čas.

Poděkování
Chtěla bych tomuto webu, Vám všem, kteří jste mne podporovali v začátcích, poděkovat. Jsem si toho denně vědoma, že bez pomoci Vás i mé rodiny v začátcích bych dnes asi nemohla sepisovat podobnou zkušenost. Děkuji všem, kteří, ač osobně nezasaženi kojením, respektují volbu maminek, které kojí – a to ať se řídí příručkami, radami nebo jen svým srdcem. Nikomu bych nedávala sama sebe za vzor, na straně druhé jsem ráda, když lidé mé rozhodnutí respektují.

Pro někoho je sice překvapivé, ba i komické, spojení matky a dítěte, které chodí do školky, prsem, ale já doufám, že vás ta představa neuráží nebo nezvedá ze židle.

Zdraví bokul a Dáda


Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Napište článek na téma Jak jsem kojila. Stačí do 27. 10. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Bokul

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)

  • PetraO

    Bokul, tak snad vyhraješ :-)Hezké povídání-je přeci jen důležité vědět, že kojení nezávisí na tom, co bylo kdysi-jak ho měla máma, či jak to bylo s minulým dítětem. Je to vždy nový individuální vztah mezi maminkou a miminkema vždy nás během kojení může potkat něco nového.
    Sama jsem kojila prvorozeného syna takřka do 3 let, tak si to umím představit (k odstavení mě nevedlo nakonec nic jiného, než že mi toho spojení přes prs jsem se nasytila dostatečně a dál už to prostě šlo bez prsu :-), ale vím také, co je to prohrát boj o kojení a co hůř s druhým dítětem (tzn., když člověk ví, že je schopen kojit, ale nekojíí, protože to prostě stále nejde…)-. Už vím, co je to dar kojit (už vím, že kojit není samozřejmost) a s třetím dítětem my bylo dopřáno konečně tohoto daru užívat plnými doušky a doufám, že se pak nějak dohodneme my dvě, konec ale ještě v plánu není-malé bude teprv rok a půl:-)
    Tak hodně štěstí a užívejte společných chvil ať s prsem, či bez prsu, koneckonců, je to přece jen vaše věc a zrovna na tomto není vůbec nic špatného (zrovna syn se prokojil k sebevědomí a samostatnosti až hrůza):-D

  • bokul

    Hihi, bamisko… asi nepamatuješ, jak jsem tady kdysi řešila, co se zmraženým MM 🙂 Měla jsem v mazáku dvě lahve, a co s tím? Původně jsem to chtěla udat manželovi 🙂 ale nakonec mlíčko rozmrzlo, zkazilo se a vylilo se… Největší štěstí bylo, že prostě mlíčka bylo od toho 8. týdne, kdy sám Dáda začal bibat, dost 🙂 A krabicový mlíko to kupujeme dost… 🙂 A kdo je na něm? Manžel… Podivná rodina… Já na Caru, Dáda na prsu a tatínek na krabici 😀 (Na Caru jsem poté, co jsem přestala chuťově dobře vnímat kojící čaje – to byl Dádovi cca 1 rok, pak jsem zkoušela kakao dělané z vody, později s trochou mlíka, pak mi začalo vadit množství cukru… přešla jsem na meltu a nyní si mohu dovolit i to cenově dříve hůře dostupné Caro 🙂 ).

  • bamiska

    bokul hezké….manžel je vtipálek z mlíka na pivo…jen aby on nemusel přejít z piva na mlíko a tobě ulevovat 😀
    no ale jinak jsi nezmar co víc dodat…

  • bokul

    Co se týče intimního života – nejvíce byl „vystesovanej“ manžel prvních několik měsíců po porodu. Šestinedělí jsem dodržela, břicho mne bolelo ještě rok po porodu (a to jsem si vždycky myslela, že mám silně posunutý práh bolesti… tedy, že mě jen tak něco nebolí). Stále měl v očích „vyplašenej“ pocit, ukazoval prstem na Davídka a děsil se následků… Překonal to. Nicméně po této stránce jsme asi momentálně vrcholně podprůměrný pár vlivem pracovního nasazení mne i manžela. Já pracuji hlavně po nocích, když mne nikdo neruší a manžel nemá chuť na mne čekat. Do postele většinou jdu až na Davídkovo volání… sice nevolá, že chce bibat, ale většinou si stěžuje, že nemá v posteli maminku a volá tak dlouho, dokud mu pusu „nezacpu“ 🙂
    A kojení beru jako můj největší přivýdělek během doby, co jsem doma 🙂 Nikdo mi za ni neplatí penězi, ale ten spokojenej človíček, co mi stále u něčeho asistuje, je k nezaplacení…

    Jinak všem děkuji za zapojení se do diskuze.

  • Bokul, díky za moc pěkný článek a nahlídnutí do tvého a Davídkova soukromí 🙂 Domču jsem kojila jen malinkou chvilku a Honzíka jsem si užívala až do 8 měsíců. Byla to fakt mooooc pěkná doba a nezapomenutelný pocit naplnění pro mou mateřskou dušičku!!!

    Neumím si moc dobře představit, jak bych kojila takovýho „raubíře“ jako je náš Honzík 🙂 Ale když si vybavím ty moje záchvaty lásky, kdy se vrhnu na děti a samou láskou bych je „sežrala“, tak vlastně jooo – umím 🙂
    Užívejte si ty chvilky, které patří jen tobě a Davídkovi 🙂

  • Bokul, posílám Ti velkou gratulaci. A děkuji za napsání článku.

  • Bokul, upřímně gratuluju, jak jste se po tak nelehkých začátcích rozkojili, že skoro nevíte, kdy přestat 😉
    Já měla kojení naplánované do roka (přesněji řečeno – říkala jsem si, že bych ráda ASPOŇ do toho roka) a vyšlo nám to. Malý se odpojil sám, asi 14 dní před svými 1. narozeninami. Je pravda, že jsem byla z toho „odstrčení“ trochu v šoku a mrzelo mě to, ale na druhou stranu jsem to odpojení vítala, protože jsem byla neskutečně za ten rok unavená a nevyspalá. Ostatně během toho roku s kojením jsem shodila 20 kilo a vypadala jsem už opravdu příšerně. Takže já říkám, že kojení je ta nejúžasnější dieta pod sluncem 🙂 Pořád jsem do sebe něco tlačila a přitom neustále hubla… (Kdyby to tak šlo si sem tam zase trochu zakojit a shodit si 2-3 přebytečná kilíčka 🙂 )
    A ještě co mi tak trochu vadilo na kojení, byl partnerský život. Tedy ten ložnicový 😉 Dokud mi z prsou teklo mléko, partner v podstatě tuto moji ženskou zbraň zcela ignoroval. Naštěstí mu to nezůstalo nastálo 😉 Jak to máte s partnery/manžely a kojením ostatní?

  • Upřímně jsem se zasmála, při poznámce tvého manžela:-) Na ty otázky, kdy se už ve čtvrtém měsíci naše babička divila, že holkám ještě nedáváme její skvělou nudlovou polévku, si moc dobře pamatuju:-) člověk si musí myslet své:-)obdivuju tohle vaše spojení, mám jen o pár měsíců mladší dceru a vůbec si nedovedu představit, že bych ji kojila, ale na druhou stranu se musím přiznat, že ty chvilky, kdy jsem holky kojila mi hodně chybí, protože to pro nás maminky i dětičky jsou nádherné chvíle…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist