Že mne bude chtít vidět každý jen, co se narodím, bylo mamce jasné hned. V duchu děkovala, že již nebydlíme v paneláku. Měla ještě v živé paměti, jak se sousedka hrabala do autosedačky – vajíčka s cigaretou v puse a rukou, kterou před chvíli hladila psa, v den, kdy jsme si vezli Elišku z porodnice domů. A nejinak to bylo i nadále. Ale jak to ukočírovat? Všechny ty návštěvy a zvědavce?
První taková byla bývalá mamčina kolegyně, která ji na sms o mém narození napsala, že by mamku ráda viděla. A hned navrhla termín 10 dní po porodu, a že se sejdou v kavárně v NJ. Mamka si povzdechla – blbá blondýna (tedy nechápu, neb mamka je také blondýna). Strategickým vyjednáváním návštěvu posunula o 5 dní a u nás doma.
Druhý šok rozdýchávala již 2. den, co jsme se vrátili domů. Tatínek využil situaci a po dobu našeho pobytu v porodnici dokončoval opravu domu. Nedodělávky po jedné firmě, která vzala zálohu a ani nedokončila minimum. Mamka se již odmítla rozčilovat, taťka předal věc právníkovi a dodělával sám. Nestačil ale dokončit dřevěné obložení kolem podlahy v předsíni, která má 30 m a které poničila firma při opravě podlahy. Mamku na to připravil, že to budou dodělávat v sobotu. Co měla dělat, byla ráda, že to konečně bude. Chudák ovšem netušila, že si řemeslník vezme s sebou přítelkyni. Ta se chtěla podívat na mne. Kdyby se jen koukla a šla. Ona zůstala po celou dobu opravy a ještě k tomu nachlazená. Mamka měla co dělat se mnou (jak jsem již říkala, měla jsem silnou žloutenku a donutit mne jíst byl nadlidský úkol), dále vařila jídlo pro tatínka a řemeslníka a další jídlo pro sebe, aby mne nebolelo bříško z nevhodné stravy. Tato žena stála mamce za zadkem, s ničím nepomohla a jen otravovala. Mamka byla doslova nasraná. Několikrát zavedla řeč na šestinedělí a klid matky i dítěte. Žena nebyla blondýna, že by se to dalo svést na tu blbost. Ale blbá asi byla, nebo jí to bylo jedno a prostě zabíjela čas.
V neděli ještě dorazili sousedi. To mamka brala, jejich dcerka chtěla vidět miminko a pomáhat při koupání. Jen souseda odbyla zostra, když prohlásil, že není nic nachystaného na stole. S ledovým klidem mu oznámila, že jestli si nevšiml, že se vrátila z porodnice a jestli chtěl jíst, měl si donést z domu. Ještě ho poučila o tom, že by ji měli všichni obskakovat a ne něco vyžadovat. Sousedka se jen smála. Naštěstí odešli po 90 minutách.
Pak to již naštěstí bylo v rukou mamky. Předem se domlouvala na termínech a návštěvy nezůstaly déle jak dvě hodiny. Byly mezi nimi rozestupy. Tak jsem poznala sousedy, kteří donesli něco do kúta. I bývalý sousedé z paneláku (jedni – to mi vysvětlila Eliška – ji hlídali, když byla mamka s tatínkem v práci), druzí jejich kamarádi s miminkem. Bylo to celkem 6 návštěv a již nebyly náročné. Naopak byly pohodové. Mě vždy chovala nějaká nová teta, Eliška si hrála s dětmi, co s nimi přišly. A dvě návštěvy dokonce donesly nachystané jídlo, aby se mamka nemusela namáhat a odpočívala. Já s Eliškou jsme dostaly spoustu dárků.
Jen Adélka přišla zkrátka, jak předpovídala. Miminko chtěl vidět každý, jen jedni si vzpomněli, že ona má právě osmnáct. Ale mamka s tatínkem jí udělali radost. Mamka jí koupila věc, co si strašně moc přála, a tatínek jí zaplatil a zajistil řidičák. Podařilo se jim to před ní utajit a o to měla větší radost. Babička jí dala docela luxusní hodinky, Eliška koupila čokoládu. Jen já jsem jí dala jen pusinku. Spíše tu pusu dala ona mně, ale taky se to počítá, že?
Deniska
Napsal/a: danasi
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Padmé, děkujeme. Tu otravnou návštěvu jsem odnesla zimnicí. Měla jsem ji dva dny a nemohla jsem se zahřát. Honza topil, doma vedro. Adéla běhala jen ve spodním prádle, Eliška v letních šatečkách a já se klepala pod peřinou jak ratlík. „Vedro, že i muchy chodili pěšky.“ Doma bylo kolem 28 stupňů. Všude se najde nechápající osoba.
Ahoj Danásku, díky za článek :-). Elišku naprosto chápu, taky bych Denisku ráda vozila, víš, jaká to musí být paráda mít živou panenku na hraní? 😀
No a návštěvy máte zdárně za sebou a já jen tiše doufám, že jste to všechno zvládli/y ve zdraví a nikoho z Vás se to nedotklo.
Tak teď už Vám přeju jen klid a pohodu :-).
Lien, moc děkujeme. Momentálně se vrátila zima a snad bude zase o čem psát. Doufám, že mne něco napadne.
dANASI V PRVNÍM ČLÁNKU JSEM NESTIHLA REAGOVAT A ANI VLASTTNĚ NEVÍM, ZDA UŽ JSEM BLAHOPŘÁLA k narození denisky. Lepší ale dvakrát, než v§bec, takže moc blahopřeju, deniska je krásná holčička.
A k článku, líbí se mi, jak jsou psané z pohledu miminka, ale obah je moje noční můra, vím, že se někdo těžce vyhazuje, natož když nechce chápat náznaky. Sama s tím mám dost problémy, i když jak to pak překročí určitou hranici, tak se neudržím. Doufám, že ta „milá“ tupá paní nikoho nenakazila a těším se na další články, jak Deniska roste.
Bamisko, děkujeme. Deniska je živá panenka, kterou Eliška opravdu ráda vozí. Adélce vyřídím přáníčko, jakmile dorazí z internátu.
nestihla jsem reagovat na první článeček a tak tě tu sluníčko vítám, jsi moc krásné miminko a já jako holčička bych si přála abych měla tak rozkoušnou paneneku v kočárku
hezky se četlo jak jste všichni zvládli kolotoč návštěv, jak tak čtu tak všude je to stejné někomu dojde, někomu nedochází….
más velikou sestřičku a dodatečně ji přeju jen to nej k jejím krásným narozeninám, ona je to holka šikovná a jistě pochopí že miminko je větší magnet, ale hezky jste jí připravili oslavičku i dárečky…..at se jí v autoškole daří….
Mobile Sliding Menu