Jdu po ulici a dívám se kolem sebe… vidím maminku s kočárkem. Zamyslím se: „Jaká asi budu máma já?“
Bylo mi něco přes devatenáct, když jsem si poprvé položila tuhle otázku…
Jenže já jsem to vzala trošku od konce :)!!! Že by natruc?
Ne, jen souhra náhod! Ale o tom už prostě život je, o náhodách!
Když jsem zjistila, že bych mohla čekat miminko, polil mě studenej pot. Ta představa, jak to řeknu doma, mě děsila!
Nemohla jsem spát, dokonce jsem přemejšlela o potratu!!! Ale ne z vlastního přesvědčení, moje srdíčko to maličké stvoření chtělo! Měla jsem jen děsnej strach!!!
Můj přítel (teď už manžel), kterej je mimochodem jen o rok starší než já, vzal tu novinku o mém těhotenství nadmíru dobře. Dalo by se říct, že byl šťastnej, když jsem mu to řekla. Málokterej kluk v jeho věku by se k tomu tak krásně postavil.
Když jsem viděla tu radost v jeho očích a cítila jeho oporu, bylo mi jasné, že si maličké nechám!!!
Chci ho a budu za něj bojovat!!!
Přišel den D a já se odhodlala svojí mámě povědět pravdu! Nakonec to ze mě vypadlo, dodneška ani nevím jak… ale máma mě ani trošku nepřekvapila. Bylo to přesně tak, jak jsem očekávala – nadávky, výčitky, hádky!!! Nakonec nemluvení a opovrhování! Moc dlouho jsem to nevydržela a z domu po jedné hádce utekla!
Nikdy jsem nechtěla odejít ve zlém, ale když to jinak nešlo :(!!!
Někdy bych chtěla vrátit čas… sednout si a o všem si v klidu popovídat, jenže to bych asi chtěla moc!
Došlo to tak daleko, že mi moje rodina nechtěla ani přijít na svatbu! Bylo mi smutno! Přemejšlela jsem nad tím, co jsem provedla tak hroznýho, ale nic mě nenapadalo! Snad jen to, že jsem moc milovala svýho kluka! A MILUJU ho ještě víc!!!
Přišlo přemlouvání a prošení, nakonec se mi na svatbě ukázali, ale vztahy mezi náma se nijak nezlepšily.
Dlouho mě to trápilo, ale pak jsem si řekla, že už na to prostě musím zapomenout a soustředit se na svou vlastní rodinu!
18. října roku 2005, přesně v 16:22 se nám narodil náš krásnej kluk – Tomášek. Manžel mě neopustil ani tentokrát, stál vedle mě a pevně mi tiskl ruku. Když mi pak dala sestřička našeho drobečka do náruče, byla jsem ta nejšťastnější mamča na světě.
Vždycky, když se podívám do jeho rozesmátý tvářičky, tak se stydím za to, že jsem vůbec přemýšlela o možnosti potratu, ale zároveň jsem na sebe i tak trošku hrdá… ptáte se proč?
Protože je mi dvacet a mám svou vlastní rodinu!!!
Napsal/a: Máša
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (21 vyjádření)
Ahojda!!! Já taky studuju vysokou školu, jenže problém je v tom, že ne tu, kterou chtěla máma…
Nejdřív jsem četla pokračování a pak dlouho hledala tenhle článek, abych věděla oč vlastně šlo, teď když jsem si to přečetla vidím tam takové obdoby…je mi 20, 12. října 2005 se my narodil syn Ondra, studuji vysokou školu.
Trošku nechápu proč se k tobě tvoji rodiče tak zachovali, pokud by člověk chtěl a měl trochu podpory může studovat co chce a přitom mít malýho prcka. A pokud se na to necítí, tak … přece je to tvůj život a ne tvojí matky (ikdyž rodiče občas nutí své děti, aby uspěly tam, kde oni selhali).
Naši rodiče když slyšeli tu radostnou novinu tak se opili, ale co mohli dělat – asi si do teď myslí, že to bylo nedopatření (co jim mám povídat, že jsme půl roku před otěhotněním z určitého „Ondrovitého“ důvodu vysadili antikoncepci :)), hned začali přemýšlet jak mi budou muset pomáhat, abych mohla pokračovat ve škole.
Teď už půl roku úspěšně bojuju ve škole (chodím tam jen na zkoušky a písemky), hlídají babičky, do školy mě vozí děda (aby to bylo co nejrychlejší – protože kojím), poznámky mám od spolužáků, ve škole se mi snaží vyjít co nejvíc vstříc…tvá matka by si mohla uvědomit, že ti to třeba taky trochu pokazila ona.
Tak bojujte jak to jde!
ja ti taky moc fandim,me je sice jen 17let ale uz jsem taky tehotna a moc se na to malicke tesim!!!a muj pritel taky jen musime doresit,jak to rict svym a jeho rodicum!!moc vam to preji
Ahoj, taky budu letos maturovat a taktez jsem tehotna. Moc me tvuj clanek potesil, protoze mame asi podobne mamy. Moje si preje abych sla na Masarycku na psychologi a nejak jsem jeste nenasla odvahu se ji sverit. Ale zanedlouho to neutajim, takze to musim rozebrat. Diky moc za tvuj clanek.
ahojky, to je super, že to takhle dopadlo, je úúúžasný když se potom prťous na tebe usměje:o)a věř že každá mamka se umoudří, když uvidí ten malý uzlíček, vím o čem mluvím:o)) jen musí chtít, a jednou jí to přejde. držíme moc palečky!! a když budeš chtít, ozví se mi třeba na mejlíka- lenicka_p@centrum.cz
Pa
Taky ti držím palce, ať se mamča co nejdřív stane pyšnou babičkou. Jak už je napsáno výše, nechápu, proč se někdy ty maminky „šprajcujou“, když před 20 lety bylo divný, když holka ve 20 nebyla vdaná a miminko přinejmenším na cestě. Jednou jsme se s holkama na ekonomce dívaly na maturitní tabla a v ročnících kolem roku 1985 byla třetina holek pod čepcem … Rozhodně nejsem pro 16leté matky, ale v devatenácti snad není co řešit … Olina
PS: Moc mě pobavil příspěvek s mladším otcem, kterého zplnoletňovali na svatbu, to se jen tak nevidí :-))
Moc pěkný! drž se svého štěstíčka…a uvidíš, že pokud se tak ještě nestalo, mamka Tě jistě 1x z lásky obejme a maléh osi pochová! Přeji hodně zdraví, lásky a štěstí všem!
Krásný článek, vážně ti fandím, jak ses k tomu perfektně postavila! Já mám taky miminko až teď, ve 28, ale věk opravdu roli nehraje. Máš veliké štěstí, že se tvůj manžel k tomu taky tak hezky postavil, takových není mnoho! Matka za tebou přijde, tomu věř, jen je smutné, jak si člověk musí prožít tolik „zbytečných“ chvil bez porozumnění vlastních rodičů, kteří sice nakonec překročí práh vlastní hrdosti, ale ten čas, kdy jsi se musela se vším potýkat sama (ve tvém případě naštěstí s manželem), ten už vrátit nejde…. Ale odpouštět se má….
Měj se krásně! Darča
Ahojky musím se přiznat taky jsem byla a jsem mladá maminka. Když se michálke narodil bylo mi necelých 21 let.
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, věděla jsem jak to dopadne. Máma se s tím smíří, přítel mě opustí a táta bude nadšený když to bude kluk.
Holky a je to tak, přítel mě opravdu opustil a v té nejsmutnější chvíli, když jsme málam potratila. mamka na to reagovala úplně v klidu, no a kde budeš bydlet. Vrátíš se domů?
A táta ten se sice moc netvářil, ale kdyý´ž mě vezl z nemocnice domů, bylo vidět jak je pyšný.
I to poslední přání se mi splnilo. Narodil se mi kluk a je celý po mně. Což mě těší o to víc, když si vpoměnu co vše jsem zvládla a sama.
Proto držím palce všem ženám, které se rozhodnou mít dítě i když je chlap opustí. Není to nic lehkého, ale stojí to za to.
Ahoj,byla jsem na tom stejně a nikdy jsem toho nelitovala.Taky jsem měla syna v 19 letech a letos už bude mít 10 let a je to fajn.S rodiči jsem měla stejný problém,ale zas jsem měla to štěstí že máma asi rychle pochopila,že se dokážu postavit na vlastní nohy a stojím si za svým,že ustoupila a přišla se udobřit.Držím vám palce a at se maličkému vede.Můj druhý syn má rok a je taky Tomášek.
Držím Ti palce. Mně na tu svatbu nedorazili. Tenkrát jim těhotenství vyrazilo dech a nebyli schopni akceptovat mého partnera. Snažili se nás rozdělit ze všech sil. Dnes čekáme dvojčata a moji rodiče šťastně a hlavně upřípmně plácají manžela po zádech. Bylo to těžké, ale o to víc dnes víme proč jsme právě spolu. Všechno chce prostě čas.
Ahojky tak my mame trochu podobný případ malemu jsou ted dva roky a pět měsícu mě je 22 a mýmu manželovi 20let..Nevím jak to popsat manžel se o nas stara a snaží se aby ani ja ani malej nestradal chodí do prace a je hodnej tata je mladej to jo ale supr…Ale samozřejmě že se občas pohadame ale i tak je to všechno dobrý..Myho manžela v 17letech spnoletnovali aby jsme se mohli vzít..Malej se narodil v srpnu 2003 a manželovi bylo v září2003 18 let…Brali jsme se 3.května 2003 a tak vím jaký to je..A věř rodina nam ´taky nic moc nezpříjemnovala život ale ted jsem v pohodš a rodina s nama mluví a babička je štastna že ma tak krasneho vnoučka…
Moc děkuju za Vaši podporu, člověka to vážně potěší:)!
Ahoj, já jsem se mamkou sice stala až ve 27 letech, ale mooooc Ti fandím. Myslím si, že věk až tak velkou roli zde nehraje. Je príma, že máš skvělého manžela a miminko. S mamkou je mi to líto, ale teď se zaměříš na svoji novou rodinu. Držím Ti palce a moc Tě obdivuju. Posílám pozdravy.
ahoj, já měla svýho prvního kloučka taky ve dvaceti. Taky trošku nečekaně, ale taky jsem ho chtěla z celýho srdce. Ted mi bylo 25, mám druhýho krásnýho kloučka, kterýmu bude za chvíli rok a jsem taky šťastná, že je mám. Určitě seš a dál budeš dobrá máma, a jak už tady psali, tvoje mamka to za čas pochopí, uvidíš.
Taky budu mít možná v rodině 19 letou matku.Dcera bude letos maturovat a úvahy o vysoké škole poněkud odsunula.Má staršího partnera a podle moji matky zřejmě začíná uvažovat o rodině, tak jsem zvědavá co nám letošní rok přinese. Jinak dříve to bylo naprosto normální, být matkou v 19. Moje setra mněla první v 18, do 23 stihla tři a teď, když jsou už holky velké, tak si naplánovala chlapečka, všichni doufáme, že jim to vyjde, jinak snad švagr bude muset chodit kanálama.
Já se hlásím také k 19letým maminkám. Byla jsem 2 rokem na VŠ, když jsem se „musela“ vdávat. Ale měla jsem narozdíl od tebe obrovskou podporu rodičů. Jen tchyně byla proti, neboť jsem zkazila život jejímu synovi.
S pomocí manžela i rodičů jsem školu dodělala a teď jem šťastnou maminkou 12leté dcery a 3letého syna ( stále s jedním bezva partnerem).Měla jsem také naprosto jiné představy o životě ( užít si na škole, vydělat peníze, pocestovat…). Ale nelituji. Na rozdíl od svých vrstevníků jsem se pořádně naučila samostatnosti, vycházet a vážit si každé koruny,….
Přeji hodně štěstí do budoucnosti.
Máš k tomu ten nejsprávnější přístup – i když to asi úplně plánované nebylo, našla jsi na tom jen to nejlepší a určitě toho nikdy nebudeš litovat – tak to má být:-)….a ještě je to umocněno tím, že stejný náhled na to má i tvůj manžel – zkrátka máte kliku, že jste se potkali…přeji hodně štěstí!!
Přesně tak, dobře to napsala máma, taky si myslím, že dřív nebo později tvoje mamka pochopí, že dělá chybu a že přichází o to nejhezčí – vnoučátko. Přeji vám, aby štěstí vydrželo co nejdéle a syn vám dělal samou radost.
zvolila jsi tu nejkrásnější cestu a tvůj prcek ti to dokáže z mámi si nic nedělej sice tě vychovala ale tet by měla být štastná babička ona na to jednou příjde sama jakou udělala chybu já mam s mámou trápení do dneška otom jsem psala v článku(proč je máma taková) Já dnes mám 19 17 13 letý dcery ročního kluka a od přítele 17 letou dceru takže se máme naco těšit a holky vědi že kdyby se něco stalo tak jim pomůžu jak se školou tak s miminkem tak at ti prcek dělá jen samou radost
Mobile Sliding Menu