Jurko – cesta na svět

Moje druhé těhotenství probíhalo beproblémově, i když celkově bych ho zhodnotila určitě náročnější, už vzhledem k tomu, že jsem doma měla dvouletého Davídka. Ale netrápily mě ranní nevolnosti, mohla jsem se dle libosti a možností pohybovat. To, že mě často pálila žáha, špatně se mě spalo, protože mě chytaly křeče do kyčlí, beru jen jako „třešničku na dortu“ 🙂

Pomalu se blížil termín porodu, který jsem měla stanovený na 21. 7. 2012. V pondělí 9. 7. jsem dostala průjem, tak jsem si říkala, že se to snad už i chystá a jako druhorodička jsem i počítala s porodem o pár dní dřív před termínem. Z průjmu mě ale začlo hodně bolet břicho, trvalo to jeden den, druhý den pořád stejné a třetí den jsem už pořádně nemohla ani chodit. Takže ve středu jsem volala hned ráno manželovi, že bude muset přijet domů a vzít mě k doktorovi. Takže přijel, naložili jsme i Davídka, že tam s ním manžel zatím počká venku. Doktor na mě koukl, prohmatal břicho a oznámil mně, že se mu to nezdá, že má podezření na zánět slepého střeva a že mě radši posílá na chirurgii do nemocnice, aby mě tam vyšetřili. Tak mě manžel odvezl do nemocnice na chirurgii a rychle jel odvézt Davídka k mým rodičům a vrátil se zpět za mnou. Po asi půlhodinovém čekání mě vzali, doktorka mě prohlédla, prohmatala celé břicho, kdy jsme myslela, že snad už porodím, jaká to byla bolest, a zhodnotila, že je to opravdu zánět slepého střeva a že si mě tam už nechají. Ještě mě poslala na utz, ale tam nebylo moc vidět kvůli těhotenství. No byl to pro mě šok. Na chodbě ukáplo i pár slziček. Bylo to zkrátka strašně rychlé, nečekané. Ještě se paní doktorka domlouvala s porodnicí, jestli mě uložit tam na porodnici, nebo na chirurgii, nakonec se shodli, že si mě nechají na porodnici, že to stejně budou vést k porodu.
Tak jsem se přemístila na oddělení porodnice, kde mě uložili a hned nasadili antibiotika v kapačce. To už bylo kolem poledne. Do večera tam přišel asi 3x doktor, evidentně si moc nevěděli rady, nevěděli jak to nejlépe řešit, prý to není běžné, že se takhle na konci těhotenství udělá zánět slepého střeva.
Nakonec se teda doktoři dohodli, že bude nejlepší, když porodím přirozeně. Mezitím řešili, jestli neudělat císaře a slepák rovnou vyoperovat.
Tak ještě ve středu večer jsem dostala tabletku na zkrácení čípku.
Ráno v 7 h mě doktorka vyšetřila a zjistila, že se čípek pěkně přes noc zkrátil a v půl 8 jsem dostala tabletku na vyvolání porodu.
První kontrakce jsem ucítila v 8 hodin, ale byly zatím slabé a nepravidelné. Od 9.30 už začly být pravidelné po 2 minutách a v podstatě tak zůstaly až do samotného porodu. Jen se stupňovala jejich bolestivost.

Byla jsem až asi do 12 h na normálním pokoji, protože měli všechny porodní boxy plné. Jsem si už říkala, že to tam snad i odrodím 😀 Naštěstí se pak uvolnilo místo a to akorát dorazil i manžel. Na boxu mně pak udělali přípravu, holení, klistýr.
Pak jsem dostala epidural, po tom se mě fakt hodně ulevilo a dost to pomohlo. No pak už mně paní doktorka píchla vodu.
Otevírala jsem se tak průběžně, ráno jsem byla na dva, v poledne na 4-5 prstů. Pak se to začlo dost zrychlovat, byla jsem na 7, když jsem začla poprvé cítit tlak a pocit, že musím tlačit. Asi po 15 min už jsem volala sestru, že mě to už nutí fakt hodně, tak do mě koukla a už volala doktorku. Pak už to bylo rychlý, už jsem mohla tlačit. Takže asi na 4 zatlačení byl maličký venku v 14,50 hodin.
Vážil 3 650 g a měřil 47 cm. Šel stejně jako Davídek s ručičkou u hlavy 😀 Paní doktorka mě trošku nastřihla v místě minulého šití.
Juráška mně hned po porodu dali na bříško, to byl tak úžasný pocit. Pak ho myli a vážili. No užívali jsme si ho hodinu, ale opět jako Davídek před dvěma roky se nějak víc napil plodove vody a celou tu hodinu hodně slintal a dělal bublinky. Tak ho pak radši sestra odnesla na dětské oddělení, aby na něj koukli. Byl sice v pořádku, ale dali ho pro jistotu na hlídani do rána do inkubátoru. Ještě ten den jsem za ním byla, stála u něj asi 20 minut a hladila ho. Byl tak nádherný a bylo mně moc líto, že ho můžu jen takhle hladit.
Ale bylo hlavní, aby byl v pořádku a zdravý.
Mě poslali ještě ten večer na vyšetení CT, kvůli tomu slepému střevu. Doktor z chirurgie za mnou přišel ještě ten večer, a že teda na tom CT ten zánět je, i když to taky nebylo ještě dobře vše vidět. Ale díky antibiotikům, které mi neustále dávali, se zklidnil a hlavně hned po porodu mě veškerá bolest úplně přešla. Další dva dny se asi stále ještě rozmýšleli, zda to nevyoperovat, ale nakonec se rozhodli, že kvůli riziku infekce po porodu operaci posunou 6 – 8 týdnů po porodu. V sobotu večer jsem konečně dostala trošku jídla :D… Konečně 😀
Juráška mně přinesli druhý den po porodu ráno a už jsme byli stále spolu. Jelikož jsem z vyšetření CT měla v těle kontrastní látku, tak jsem nesměla ze začátku kojit. Takže jsem stále odsávala a maličký zatím dostával stříkačkou nejdříve glukózu, pak nutrilon. Poprvé jsem ho mohla přiložit 52 hodin od porodu. Měla jsem trochu obavy, jak se kojení podaří, když jsem ho mohla přiložit až po takové době. Ale hned napoprvé se krásně přisál. Mlíčko se mi začlo pomalu dělat i díky odsávání. Doma jsem ještě dávala nutrilon první večer a druhý den doma už jsem naplno kojila bez příkrmu.

Jelikož jsem ležela na nadstandartním pokoji, mohli za mnou na návštěvu chodit kdykoliv. Takže tam manžel s Davídkem byli docela často. Dáda mně strašně chyběl a moc jsem se těšila domů.
V pondělí, 5. den od porodu nás propustili a kluci si nás konečně mohli odvézt domů :-)))

2 měsíce po porodu jsem prodělala operaci slepého střeva, které po celou dobu bylo klidné díky antibiotikům, i když stále v zánětu. Operace proběhla bez komlikací a já po třech dnech mohla už v pořádku jít domů.

Jsem moc ráda, že už je to všecko za náma a už se celá rodina jen můžeme těšit z našich krásných a zdravých chlapečků.

Moc tímto děkuji mému manželovi, za veškerou podporu a za to jak se krásně stará o naše milované děti.

Napsal/a: Semy