Zdravím všechny maminky.
Včera jsem zažila něco, co mě nutí napsat o tom i ostatním.. Na procházce s naší 10měsíční dcerkou jsem potkala v parku velmi mladičkou mamču, jak velmi škaredě a vulgárně křičí na své mimčo, řvala na něj, že je vše jeho vina, že má jen nervy, třásla s ním..
Jsem maminka 3 dětí. Nejstarší má 13let, bylo to doslova vymodlené miminko, měla jsem velké zdravotní problémy. Vypadalo to, že jí ani nedonosím, byla jsem pořád v nemocnici.. Ale za necelé 2 roky se nám narodil kluk, jak buk, a i má lékařka byla velmi překvapená, že máme druhé miminko!… Zdravotní komplikace mě ale provázeli pořád, mám za sebou dvě gynekologické operace, po rozvodu jsem s dětičkama byla dlouho sama.. Vždy jsem měla dětičky všeobecně moc ráda a říkala jsem si, že bych ještě někdy, až budou má dítka velká, miminko mooooc chtěla… Život se mi odměnil za to všecko zlé a potkala jsem super chlapa, nyní mám 34 (v létě 35) a máme spolu krásnou dcerku. Naše velké děti jí nadevše milují a můj manžel miluje nás všechny!!
To, co jsem viděla v parku, se mě velmi dotklo a vede mě k zamyšlení, jak křehký a posvátný by měl být vztah k našim dětem. Vidím a slyším to pořád, jak si mladé maminky pořídí miminko a vlastě je to jen jakási „havárka“ a neplánování! Ne, nechci tady nikoho odsuzovat, ale cítím to tak! Nejsme ve středověku, žena si může svobodně vybrat, zda opravdu ví, jestli když se s mužem miluje, chce se chránit, pokud miminko zatím nechce. V televizi pořád slyšíme, jak nějaká „matka“ zabije své miminko!…
Možná ta maminka v parku byla jen nervozní z různých problémů, zlobila se třeba na svého manžela, byla nevyspaná, unavená z mateřské dovči..ale to mimčo je jen bezbraný človíček, který je tady na světě, protože jsme ho na něj přivedli a je odkázáno na naší péči a lásku!!
V našem paneláku bydlela mladá maminka, každý den jsme bohužel slyšeli, jak na svou dcerku škaredě kčičí, hádky s jejím přítelem.. Na štědrý večer se od nich ozýval tak srdcervoucí pláč a rány, že jsme volali i policii… Vím, že často je život některých maminek velmi složitý. Ale co vím, můžou a měli by ovlivnit,jestli chtějí dětátko!! I já, ve svých skoro 35letech mám v živé paměti hrozné hádky rodičů..
Maminky, ať už vás trápí cokoli, vaše dětičky nejsou příčinou vašich problémů! Já mám také za sebou život bez peněz, v podnájmech, v domě pro matky s dětmi!..ale vždy jsem měla své děti na prvním místě a nevybíjela jsem si na nich svůj život!! Děti jsou DAR a pokud to tak na 100% necítíte, tak je nemějte!
Přeju všem maminkám hodně lásky, pochopení a manžela, který je miluje! A všem těhulkám krátký porod a zdravé dětičky!!
Lenka!!
Napsal/a: mamcalenca
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (54 vyjádření)
Jo, tak to mě zajímá o čem jste teda psala? A že by jste se nad tím nepozastavila, pokud by šlo o starší matku, že? Jen nezapomeňte zdůraznit, že šlo o mladinkou maminku!
..možná se dožijete i jejich vnoučat..ikdyž těžko,pokud budou po vás,tak kdo se ted tak snadno dožije těch 80,že…to jste,maminko myslela vááážně?!!!:-))
pokud ano,-velice dospělí názor:-((
vidíte,to mě nenapadlo…asi půjdu zítra sepsat závět!!!:-))
???????????:-))no hlavně ale o tomhle,milá mamino,článek vůůůbec nebyl!!!!tak se mějte,s pozdravem stará,dokonalá mamina:-))ježiši……
To se mi přítel diví, že se nechci bavit se staršíma maminama a neustále hledám nějakou podobně starou jako já.. když vidím ty vaše názory, děkuji opravdu jsem se rozhodla, nemíním se bavit s někým, kdo odsuzuje člověka jako skupinu. Mějte si dítě ve 40, budete dokonalé matky! A možná se dožijete i jejich vnoučat.. i když těžko, pokud budou po vás, tak kdo se teď tak snadno dožije těch 80, že??
Jaj to jsem se zas rozčílila. Aha, takže u vás byl věk 21 v pohodě, ale u jiné maminky je to úplně něco jiného, že? To by mě zajímalo jak to?? Je mi 21, jsem maminka roční dcerky a taky dostávám často vynadáno od našich i známých kvůli výchově. Kvůli tomu, že jsem na ní přehnaně hodná a všechno co jí na očích vidím udělám a dovolím. Že by mi ujely nervy a zakřičela na ní se stalo tak max. 5 za ten rok a házet s ní opravdu nemíním. Není to správná vizitka, ale vlastně jí vychovávám s přehnanou láskou až je to špatně! To, že někdo plácne desetiměsíční dítě mi nepřijde normální – myslím, že takhle malému dítěti se i kdyby jen výchovná nedává!! Ale ne každá mladá maminka je ujetá a zlá a když každou házíte do stejného pytle, tak mě to dokáže fakt naštvat!! Hlavně, že existujou ty starý dokonalý maminy, které se neustále usmívají i přes veškeré problémy!
ahooj terezko,je mi moooc líto ,že ti umřel strejde!!mě umřel taky,měl jen 46l.byl to mámi brácha..přeju ti v životě už jen dobré věci!!myslím,že raději „rozmazlená opička“,než zlá a nervní matka!!přeju ti štěstí!!!Lenka
Musim se pridat k diskuzi,o sve prvni mimi jsem prisla presne na konci 3 mesice,bylo my 20 let,bylo to bolesrive,pak az bo r.2004 me provazeli same hrozne veci,nescetne opakovane zanety vajecniku,neprav.cyklus,neprobih.ovulace,kyretaz,hormon.testy,kdy my v roce 98,zdelili konecny verdikt-vajecniky neprodukuji vubec zadne hormony-neplodnost,bylo my jako kdyz vam reknou-jsou mrtve,mate smulu,tak jsme to nechali,zatim,nemeli jsme vlastni bydleni,uplne jsme to vypustili na cas,pak prisel vysneny bytecek,priprava na umele oplodneni,zatim teoret.a ejhle,priroda to vyresila.Ted nasi Terezku tak strasne milujem,jak jsme takovy ty opravdu stastny rodice,ona to opicka moc dobre vi,tak ji vse skoro dovolujem,tak uz toho zacina zneuzivat,vi ze je nase laska,to my ji porad rikame,ale je milovana i vsemi ostatnimi,tak je kapanek rozmazlena,ale je to zlato.A ja myslela,ze mama nebudu.Mam dnes smutek,zemrel nam strejda,tak jsem to chtela napsat,dite my strasne zmenilo zivot,a ja tolik veci prehodnotila….Tak vas vsechny s Teri zdravime,i vase male,velke lasky!
máš pravdu,jenže to je páreček,který má vše a o mimi se 5let snažili,takže to nechápe nikdo!!!!
a těm výrazům některých matek-já už slyšela i něco horšího směrem k dítku!!!!…
Ještě jsem zapomněla napsat, že ti to Leni sluší a malá je krásná – skoro jako naše Natka :o)
Mám taky kamarádku, co dala pryč miminko, ale neodsuzuji ji za to. Ačkoliv má již věk na mímo, necítila se na to zralá. Je to jen její a jejího partnera věc. A věřte, že jsem s ní o tom dlouho debatovala. Bylo mi to sice líto, ale v podstatě jak ji znám, neumím si ji zatím jako mámu představit :o)
A že jiní mít miminko nemůžou? Za to přece ona nemůže a ani jim nepomůže tím, že si ho nechá.
Tak to cítím.
Jinak dětství jsem měla taky báječné a to přesto, že jsme byly s mamkou samy.
K těm sprostým maminkám-tuhle jsem šla a trochu poprchávalo, z domu vyjížděla maminka, no s možná tak 1,5 roku starým děckem v golfkách a jak vyšla a zjistila, že prší, tak k tomu dítěti prohodila: „tak na to se.., takový zku…. počasí ať mi políbí p….“
zuzko,také to tak cítím,ale ne všichni to tak berou-ted jsem se dozvěděla od manžela,že naší známí dali miminko“pryč“-jejich slova-prý se jim to ted nehodí!!!..prominte asi to nepatří sem,ale nemám slov,tolik lidí se znaží o miminko..
Milujeme naší Anetku a nic lepšího nás nemohlo potkat!
Ale jsou to potvůrky malinký, co? 😉
Zuzka
p.s..a to,že se někdo „vymlouvá“,že má na své dítko nervy proto,že sám měl třeba hnusné dětství,je pitomost-jsem dospělí a jsem sám zodpovědný za své činy a chování!!
Mamčolenčo,Darčo,vůbec vám vaše dětství nezávidím,já jsem ho měla moc pěkné a mám jen hezké vzpomínky a jsem za to svým rodičům vděčná.Obou dvou i jiných maminek,které si své dětství moc neužily,si vážím,že dokážete být jiné a dát svým dětičkám to,co nedokázali dát vaši rodiče vám.Láska rodičů k dětem by neměla být za odměnu,ale úplnou samozřejmostí.
Lenčo, napsalas to moc hezky, taky děkuji a přeji ti v životě jen to nejlepší.
Darča
ahoj Darčo,přesně i o tomhle jsem psala ve svém článečku a moc si vážím tvého názoru,zvlášt,když jsi taky měla život smutný a dáváš své dcerce opak všeho zlého!!!skoro každý den jsem svědkem toho,jak si maminky vybíjejí své starosti na dětech..a taky potkávám a znám maminky,které jsou spíš samé dětmi!!..pod námi bydlela jedna maminka,která svého synka měla už v 17l..ani prý pořádně neví,kdo je otec.,sama mi to řekla..bydlela tam s přítelem,který jí i byl,takže jsme dokonce i na vánoce,volali policii!a ten slovník,jaký měla ta mamina na syna-to byla síla!!..a včera jsme jí potkali-těhotnou!!bydlí jinde,přítel jí opustil a přesto je těhotná.ne,neptala jsem se jí víc,jen mi bylo líto těch dětí!!a hrozně mě bolí a štve,že v roce 2006 nezná žena pojem antikoncepce,ochrana..a zdraví rozum!!jako by to bylo něco obyčejného,čekat,porodit a vychovávat dítě!!a přitom je to to největčí poslání a závazek!!a naštěstí nejsme ve středověku-je na nás,zda mimi mět chceme,či ne!!!druhá moje kámoška je na Md jen pár týdnů-a už valí do práce-protože jí to doma naba!!použiju její slova-jsem uvázaná jak kráva jen u fagana…je mi z ní na blití!!!je tolik lidiček,co nemůžou mět děti a kde je tedy spravedlnost?..nesouhlasím s tím,že jaké měl člověk dětství,takovej bude!!hovnajs!!protože kdyby to tak bylo,tak já taky hučím,že mám tři fagany-jako moje máma tenkrát,jen bych hulila a řvala po dětech a každýho chlapa bych se bála,protože můj táta mamku mlátil a já seděla na Vb,koho mám rači..protože,lidičky,než se rozhodnete mět miminko,tak si hlavně uvědomte,zda máte v srdci hlavně hodně lásky,nesobeckosti a trpělivosti!!a až potom,zda máte peníze!!a zda oželíte pořádný kus svého času,pohodlí a života!!protože i ty plánované miminka nemají vždy takové rodiče,jak jsem svědkem!!a ikdyž vás ten váš miluje sebevíc,věřte v tomhle hlavně sobě a pokud víte,že mimi nechcete,tak se heršov chrante,protože ikdyž dětátko je věc lidí dvou,tak volba a ochrana je na hlavně vás!!!a ikdyž asi každému ujedou nertvy,jak jste tady psali,jsme myslíci lidé a ty děti za naše nálady,nervy a problémy,nemůžou!!vždy je nějaká cesta,jak si „ulevit“,zařvat..a kdo to dokáže na dítě,je nezralí sobec!!promintě mi,zda jsem se někoho dotkla,to nebylo v plánu,ale ted,kdo je milující rodič a miminko opravdu chtěl,se na mě zlobit nebude!!Darčo,ty jsi sama důkazem,že jsme takový,jací chceme pro své děti bejt,a ne jací k nám byli rodiče a život!!a v tom je síla dospělosti,rodičovství!! a to,že se mazlíš s dcerkou a že jí dáš svou lásku,to je ten nej základ,co jí do života dáš!!děkuji za vaše reakce!!
Já mám teď už 8měsíční holčičku a měla jsem ji ve 28, první děťátko, chtěné a vytoužené. Chtěla jsem jen říct trošičku odlišný názor na to, jak byl člověk vychovávaný,takový bude. Já měla pekelné dětství, naši hodně pili, nezajímali se příliš o mě ani bráchu, dárky jsme někdy dostávali opotřebované, po bratrancích. Skoro neznám pohlazení a objetí, taky proto, že v mých 11 letech brzy po sobě zemřeli. Brácha nakonec nešťastnou náhodou taky. Mě vzali do domova. Dnes se snažím svojí Sárince dávat tolik lásky, kolik já jsem nikdy neměla, objímám ji a hladím, kdykoliv projeví zájem. A vždycky se u toho rozechvěju a brečím, protože mi to dodnes chybí. Když něco kupuji, v prvé řadě myslím na ni. Nechci, ať má všechno a ani to tak nedělám, jen se jí snažím dát to, co mně tak chybělo. Malou jsem doteď taky dá se říct vychovávala sama, přítel pracoval v zahraničí a domů jezdil pouze co 3 měsíce. Bylo to strašně těžké, když nemáte komu svěřit miminko, s tetou moc nevycházím, babička je zase už starší a nemocná a malou by nemohla hlídat. Už jsem si ale na všechno zvykla, vlastně jsem vděčná za tak nádherný dar, jakým je moje dcerka, protože mám opravdu strašně hodné miminko!!! No a taky mi samozřejmě někdy ujedou nervy, ale když vidím v parku ty maminky, které se šíleně na svět mračí (a je jich holky strašně moc), jakoby nevěděly, do čeho jdou a mateřská pro ně byla trestem, pak je mi jejich dětí líto, protože dítě je zrcadlo matky, až na výjimky.
Tak mějme ty dítka rády takové,jaké jsou, i když to je někdy o přemáhání.
Darča
Letos mi bude dvaapadesát. A můj Kubík má právě dneska šesté narozeniny. To jen pro dokreslení toho, co chci napsat. Toho, že nesouhlasím s Nessy, že bude stále stejný nervák. Taky jsem první dceru měla v jednadvaceti, druhou osm let po ní. Když se ohlédnu zpátky, uvědomuji si, že na tu první jsem byla až sparťansky přísná, často jsem jí spílala pro každou maličkost, občas dostala na zadek. Ta mladší už méně. A ten malý „vejškrabek“ Kuba? Taky mívám chvíle, kdy bych mu nejraději jednu vrazila. Ale protože jsem už asi dospěla, jsem schopna si vždy včas uvědomit, že TAKHLE NE. Je to zřejmě otázka věku a schopnosti umět věci upřednostnit a rozlišovat důležitost situace. A mohu říci, že jsem to dřív neuměla. Jinde už jsem zde kdysi psala o tom, že těhotenství i mateřství po pětačtyřicítce mi přineslo do života mnoho změn a hlavně těch vnitřních. Jsem schopna jinak rozlišovat mnoho věcí, které jsem dřív nedokázala. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že žena má mít děti takhle pozdě jako já. Ale bylo a je to pro mne přínosem a velkým obohacením života. A jestli je žena v 21 zralá mít dítě? Určitě víc než v šestnácti. A v pětatřiceti je ještě zralejší. Asi je to logické. A proč babičky na vnoučky nekřičí a nebijí je? (tedy většinou…) Ale vždycky je tu asi nejdůležitější – chtít být taková. A úplně nakonec – moc mne bolí, když vidím, jak maminky (většinou opravdu ty mladičké) ubližují svým dětem. Jednou jsem se snažila to maličké bránit – a se zlou jsem se potázala. A v tu chvíli jsem věděla, že každá taková snaha je zbytečná, když si to ta maminka nechce uvědomit sama.
Nessy, já myslím, že je to normální…
Moje mamka byla vždycky dlouho kliďas a trpělivá (dělala i v jesličkách, tak byla vytrénovaná), ale někdy i její pohár trpělivosti přetekl a to pak bylo lepší někam zalízt. I vařečku a pásek jsme měli v koupelně, ale nepamatuju si, že by se někdy použily – stačilo jen pohrozit.
Jinak o mě si každý myslí, že jsem kliďas na třetí, ale taky to není až tak pravda. A každý se taky diví, jak jsou holky hodné. (No, na veřejnosti, ale doma je to taky občas popadne… ;o) )Já vždy říkám, že je to tím, že když jsem je ještě čekala, říkala jsem jim, že musí být hodné, protože máme malý byt, jsou dvě a maminka je nervák. ;o)
Já myslím, že dítě vycítí, že je maminka má ráda, i když jí občas ujedou nervy a třeba zakřičí. Ale taky si myslím, že je důležité dětem od malička i vysvětlovat, proč třeba maminka pláče, nebo zvýšila hlas…
Taky je moc dobře, že Ty sama víš, jaký je „Tvůj problém“, protože to je první krok k jeho překonání… ;o)
Jo, a na zklidnění je i dobrý čaj z dobromysli (oregána). Chutná dobře a účinkuje. Asi se k němu zase vrátím… ;o)
ups,nějak mi vypadlo:10 měsíčního syna.
Mobile Sliding Menu