Když jsem otěhotněla, zajímalo mě, jak to v takové porodnici vypadá, nejen porodní sály, ale i pokoje. Hlavně asi to, kolik lůžek na pokoji je, jestli jsou zde společné záchody a sprchy na chodbě a jaká je tam strava. Když jsem tak poslouchala kamarádky, které už měla porod za sebou, došla jsem k jistým závěrům…
Když mi kamarádky líčily, jak se s vložkou mezi nohama a zakrváceným pyžamem belhaly na záchod či do sprchy, byla to představa šílená, ale pak jsem si řekla, zvládly to jiné ženské, zvládnu to i já. Vždyť tam budou všechny takové, co mají očistky, je to úplně normální a pro ostatní pochopitelné, není se za co stydět.
Kamarádka si vzala nadstandard, protože měla po císaři a chtěla mít klid. Celé to tam probrečela, sestry se jí nevěnovaly, protože si zaplatila samotku a tak ji nikdo nechtěl rušit. Jednaly s ní jako s nějakou zbohatlou paničkou, která si připlatila za pokoj, kde může mít klid a to jsem právě nechtěla.
A pak jsem rodila i já. Bála jsem se spíš toho, aby byl nějaký pokoj volný a já neschytala „nadstandard samotku.“ Za mě to byl jeden porod za druhým, jak na běžícím páse, takže o pokoje byla opravdu nouze.
Naštěstí jsem šla na třílůžák, kde to bylo fajn. Ke sprchám jsem to měla kousek, k záchodu jakbysmet. Sestry se chovaly jakž takž, i když našly se i takové, které nám dokázaly zvednout adrenalin, ale mávla jsem nad nimi rukou a myslela si svoje.
Byla jsem ráda, že mám na pokoji společnost. Když je někdo prvorodička a neví ještě co a jak, určitě uvítá pomoc zkušenějších maminek, které ukážou, jak přebalit miminko, jak jej vykoupat a podají různé informace.
Další den šly holky domů a já tam dostala prvorodičky. Ale pomáhaly jsme si, co to šlo. Když šla jedna do sprchy, druhá hlídala miminka, střídaly jsme se u snídaní, obědů, večeří, kdy jsme si pohlídaly mimča. Byly jsme krásně sehrané a staly se z nás kamarádky. Pokecaly jsme si a díky tomu mi pobyt v nemocnici utekl rychle, že při odchodu a loučení s holkama jsem si i pobrečela.
Není nad to být na obyčejném pokoji, alespoň pro takového „ukecaného“ člověka, jako jsem já. Ten kdo má ale zase rád klid, určitě uvítá nadstandard, hlavně určitě druhorodičky, které už vědí, do čeho jdou a mají zkušenosti. Já jako prvorodička jsem byla ráda, že nejsem na pokoji sama a mohla se vždy zeptat zkušenějších maminek, které rády poradily.
Napsal/a: dancingmary
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (47 vyjádření)
Taky jsem zvažovala nadstandardním pokoji, představa společných sprch mne „děsila“ :-). Nakonec zvítězil zdravý rozum a nechala jsem to plavat, protože 3 dny člověk vydrží „vše“.
Nakonec mne společný pokuj pomohl z nejhoršího – hned druhý den po porodu mi Káťu odnesli na slunění, protože měla těžkou novorozeneckou žloutenku – a já zůstala (s po porodu těžce rozhozenými hormony) bezradná, na pokraji zhroucení.
Kdybych byla na pokoji sama (s televizí) asi bych se zbláznila – takto jsme si s holkama alespoň mohly popovídat, já přišla na jiné myšlenky, poslouchala jsem vrnění jejich miminek a nadšeně je hlídala, když si jejich maminky chtěli odskočit do sprchy.
V porovnici jsem zůsala díky žloutence týden, takže jako bonus jsem ušetřila několik tisíc. 😀
bokul, je pravda, že v době, kdy já byla v porodnici, se sice ještě neplatily poplatky, ale zato nadstandarty byly jednak obsazené a když se jeden uvolnil, byl za 1700,-/den. Takže i když jsem trávila v porodnici Vánoce a chyběly mi pohádky, TV (za 1700,-/den) jsem klidně oželela. Nakonec ten můj malej uzlík byl mnoooohem mnoooooooohem lepší než TV… 🙂
Ja jsem taky lezelea na 3luzkovem pokoji a co bychom si povidaly, asi by byl dost financni problem zaplatit 7 denni pobyt na nadstandardu za 500 Kc/noc.
Budu rodit za 6 týdnů a mám jediné přání -nestříhat.Jen v nutném případě.Budu muset rodit v jiné porodnici než poprvé,jelikož ji zrušili a kde se malý 3,70 narodil bez nástřihu a v pohodě.Taky se nejvíce bojím toho ,že by mě taky „nutně“ museli střihnout ,ikdyž čekám holčičku a ty mívají menší hlavičky ..Druhá věc je nadstandard..Jsem komunikativní člověk,já sama pracuji ve zdravotnictví,ale co mě děsí ,je právě ten nedostatek soukromí a to ve velké míře nemocničních zařízení..Na začátku těhotenství jsem musela strávit pro komplikace 3 týdny na gyndě a to jsem se modlila,aby to už skončilo..Nepotřebuji sestry ,aby o mě pečovaly s „nadstandardním „nasazením,jen aby měl člověk to soukromí a normální péči jako každý jiný..Všem budoucím rodičkám držím palce… 🙂
Já si záměrně vybrala porodnici, která je dá se říct nadstandartní celá – dvoulůžkové pokoje s vlastní sociálkou a lednicí, platí se. Byla jsem moc spokojená! Měla jsem spolubydlící, která rodila podruhé. Ta mi pomohla a moc jsme si rozuměly. Bohužel není z našeho města, občas si napíšem SMS, jinak nic. Odešla o den dřív a já se modlila, abychom už zůstali sami (povedlo se) – musela jsem i v noci odsávat, malý byl na světýlku kvůli žloutence a plakal. Tak mi bylo milejší, že nikoho nerušíme 🙂 Sestřičky moc milé.
No však já měla nastřihnutej taky aji konečník a nemohla jsem se pěkně dlouho pořádně ani vy… jí totiž taky ujely nůžky až nevím kam, no však doktor mě taky pak šil půl hodiny. Bylo to příšerný, jak říkám, porod byl v pohodě, ale nástřih a šití, na to nejde fakt zapomenout. Byla jsem ještě k tomu otevřená jen na pět cenťáků, takže asi měly svoje důvody, přesto to bylo peklo…
Ježiš to mi povídejte, co se týče sexu po porodu, to bylo něco hrozného po tom šití, měla jsem pocit, že se do mě nemůže ani dostat, že mě zašili snad úplně a hrozně to bolelo…
Mobile Sliding Menu