Jak zvládnout práci doma, péči o dítě a domácnost?

Před 2 lety, když jsem ještě nosila Melounka pod trikem, se mi naskytla příležitost nechat si původní práci a vykonávat ji z domova. Rozhodla jsem se poměrně rychle a neustále si opakovala, že pokud práci z domova a miminko k tomu nebudu zvládat, není nic jednoduššího než se práce vzdát a užívat si mateřskou dovolenou plnými doušky…

Melounek se narodil a já se po pár dnech, když jsme trochu stabilizovali naši péči o miminko a domácnost, vrátila i k pracovním povinnostem. Připadalo mi skvělé, že mohu pracovat. Matýsek přes den několik hodin prospal, v noci také celkem dobře spinkal a já si připadala ohromně důležitá, že zvládám s přehledem vše. Na pomoc nám přicházely babičky a dědečkové, všechno krásně fungovalo, rodinná i pracovní idylka :-). Jenže Matýsek samozřejmě nezůstal tím spinkavým miminkem, rozvinul se nám v roztomilé experimentující batolátko a já se s odstupem několika měsíců zamýšlím nad tím jak všechno budu i dále zvládat. Co vlastně obnáší pracovat a starat se náležitě o všechny členy domácnosti?

V první řadě člověk musí upustit od zažitých standardů. Jestli se umíte vyrovnat s každým dnem v chaosu, jste správný typ pro současné zvládání rodiny a práce. Občas, když se mě někdo ptá, jestli mi může s něčím pomoci, nemůžu vybrat: většinou je potřeba vyprat, vyžehlit, uvařit, uklidit a současně pohlídat Matýska. Asi si umíte představit, jak to vypadá.

Pro práci z domova je nepostradatelná dobrá organizace. Člověk musí být schopný rozdělit si práci do krátkých časových úseků – když miminko spí, když ho vezme babička s dědečkem na procházku ven, když si nerušeně pár minut hraje v dětském pokojíku, když se mu věnuje tatínek.

Druhou podmínkou je schopnost stanovení reálných cílů. Občas mi chybí. Ve snaze zavděčit se šéfovi (pořád mám tendence dávat najevo svůj vděk za to, že mohu pracovat tímto chaotickým způsobem a v práci mi to tolerují), si beru práce neúměrně víc než je skutečně reálné. Vystavuju tím stresu nejen sebe, ale i své okolí. Mohu říct, že naštěstí jde pouze o pár dnů ročně, ale často na poslední chvíli volám o pomoc a prosedím pak celý den a celou noc u počítače, abych dokončila vše co jsem slíbila.

Neumím si představit, že bych stejné množství práce zvládala bez pomoci, a když takových pár týdnů nebo měsíců přišlo, většinou se to projevilo na mé obrovské únavě a samozřejmě následovala sestupná tendence odpracovaných hodin a – to je stokrát horší – sestupná tendence mé dobré nálady.

Rozhodli jsme se tedy, že jednou týdně využijeme „babi“ neboli paní na hlídání, kterou nám doporučili známí. Nikdy by mě nenapadlo, jak těžké je koncentrovat se na práci a pochopit, že Matýsek je ve vedlejší místnosti v dobrých rukou a že to hlídající babi zvládne :-))). Prvních několik dnů, kdy jsem pracovala a Matýsek si vedle hrál, jsem vybíhala při každém Matýskově dotazu na mě, při každém zafňukání a myslela si, že beze mne to asi nezvládnou. Až po pár hlídáních mi přišlo, že mě nepotřebují a mohu se na babi plně spolehnout.

Činnost z domova, pokud to povaha práce dovoluje, má kromě různých úskalí a nevýhod také své výhody. Žena přinese peníze a cítí se finančně nezávislejší na svém muži (i když množství peněz se určitě nedá srovnávat), nápomocná a potřebná. Zachová si kontakt s lidmi a dále rozvíjí svoji profesní praxi. A zůstává v blízkosti svého děťátka, ke kterému se kdykoliv může podívat, pohrát si a pomazlit se :-).

Máte zkušenosti s prací z domova? Jak to zvládáte či nezvládáte? A jak se na to tváří rodina – máte jejich pomoc a podporu? Podělte se o své zkušenosti a pomožte v rozhodnutí všem, kteří o práci z domova právě uvažují…

Napsal/a: Olča