Jak se rodí počtvrté :-)

Rubrika: Jsem máma

152848_my_newborn_babyJak už asi některé z Vás vědí, před pár dny se nám narodilo miminko. Je to moje čtvrté dítko, přesto jsem měla „trochu“ obavy, jak to všechno zvládnu…

Termín nám pan doktor stanovil na pátek 2. listopadu. Už tak tři až čtyři týdny před tímto termínem jsem měla (někdy docela silné) poslíčky, že jsem si říkala, hlavně ať miminko donosím. Na druhou stranu jsem doufala, že se cestička pro mimi aspoň trochu pootevře, ať je toho pro „hlavní akci“ na práci méně. To se sice nestalo, ale nakonec to ani tak moc nevadilo 🙂
Ve čtvrtek před dnem „D“ jsem ještě stihla dopoledne navštívit kamarádku, se kterou jsem se domlouvala sto let, odpoledne pak Majdalenka konečně oslavila s kamarádkami svoje narozeniny a já zašla s Andrejkou a manželem k paní fotografce vyfotit bříško. Nebudu Vám ani psát, k čemu všemu nás „donutila“….
Po návratu od paní fotografky (kolem 19hod) a zkontrolování děvčátek TO začalo. Nejdříve docela krátké kontrakce, nepravidelné, tak po 20-30 minutách. Zpočátku jsem spoléhala na staré známé poslíky, ale když to nepřestávalo, pro jistotu jsem si dobalila věci do tašky. Usnula jsem při televizi (jako v poslední dobou velmi často) a budily mě jen ty bolesti. Ale skoro pokaždé se mi podařilo znovu usnout. Po Poirotovi mě manžel přetransportoval do ložnice, ale před třetí hodinou ranní sem už v klidných pauzách neusnula – intervaly „mezi“ se též zkrátily na asi 15minut. Takže jsem se šla osprchovat, vyřídila nutnou poštu, poslala peníze za Magdin kroužek a dala se do žehlení. Kolem páté jsem raději drahého muže probudila, ať mě stihne připravit (rozuměj oholit), než se probudí holky do školy. On se totiž až do poslední chvíle bránil, protože se bál, že mě pořeže, takže jsme to absolvovali na opravdu poslední chvíli.
Po probuzení děvčátek do školy jsme za desetiminutových kontrakcí slavnostně odcestovali do porodnice. Pro někoho možná brzy, ale strašili mě, že nemám jezdit na poslední chvíli, abych nakonec nerodila v autě. Zácpy na cestách a díry v silnicích nebudu zmiňovat, dokážete si představit i tak, že.
Protože jsem „normální“ porod opravdu předtím nezažila, stále jsem měla trochu obavy, aby nás pan doktor neposlal domů, že se mi to zatím jen zdá, ale nic se ještě neděje. Vždycky předtím jsem měla kontrakce hned od začátku dost po sobě. Takže tašku jsme nechali raději v autě, kdyby nás ještě nepřijali.

Ale – pan doktor po vyšetření zkonstatoval, že „porod je už v běhu“, dostala jsem apartní bílou košilku, manžel elegantní zelené oblečky (předtím musel zaběhnout do auta pro tu tašku) a byli jsme zavedeni na porodní pokojík. V porodnici mají tyto pokoje čtyři, tři se sprchou, jen jeden bez. Jsou nové a opravdu hezké. Sestra se mnou sepsala ještě nějaké papíry, a pak už nás s mužem nechala na pokojíčku. Samozřejmě chodila občas kontrolovat, jak se situace vyvíjí.
Pro chtivé přesných informací, na příjem jsem přišla se 3cm, po hodině na porodním pokojíčku už to bylo 6cm. Prostě ideál.
Po ozvách jsem mohla jít do sprchy, tam jsme byli asi hodinku, a pak už sestřička prohlásila, že se můžeme pustit do akce. No a v 9:23 byla maličká na světě. Nestihla jsem si ani vyzkoušet porodní vak, a to jsem se na něj tak těšila. Pátý porod prý už nehrozí (pravil manžel, už je nás podle něj až až :-)), tak to asi už nikdy nezjistím.

Musím říct, že tento poslední porod byl nejpohodovější. Kontrakce s velkými pauzami (při starších holkách hned od počátku po pár minutkách, někdy skoro bez pauz), otevírala jsem se rychle – prý to bylo i tím, že jsem rodila před dvěma roky. Na druhou stranu, když těch bolestí bylo při dřívějších holčičkách více, tak jsem byla už dost naštvaná, že to tak bolí, a vyžbluňkla jsem miminka ze sebe o hodně líp, tak nějak ochotněji. Mít epidurál, tak nevím nevím 🙂
Zato poporodní zavinování dělohy, to je lahůdka. Ale to by mohly třeťo, čtvrťo a vůbec víceroďky povídat.
Takže abych to shrnula – bylo to fajn, hlavně ta odměna v podobě miminka stojí za to. Na druhou stranu zase nedokážu říct, jak dlouho ten porod trval, jestli se to měří od úplně prvních kontrakcí – to by bylo vcelku nechutných 14,5hod, nebo až od těch hodně bolavých? No ale asi je to jedno. Hlavní je výsledek 🙂 🙂
Tož tak.

Napsal/a: Jovanka

Toto taky stojí za přečtení!

Nevítaní hosté v ústní dutině

Malé oválné vřídky trápí až 25 % populace. Objevují se v ústech nečekaně, ale ti z vás, kteří se s afty

Čtu dál →

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (63 vyjádření)

  • Anonymní

    Koukám, že jsem zase anonymní, vůbec se nemůžu přihlásit. Jovanko dnes bych snad mohla poslat ty fotky, jsem strašná, já než se k tomu dokopu :-)) Ájíku tobě je snad taky pošlu ještě dnes. Mějte se holky. geralda

  • Anonymní

    Tedy Pejinko já smekám !!! 6 dětí, to už je skutečně něco, musíš být úplně pohodová, protože jinak by to asi nešlo. To bydlení ve 2+1 je celkem stísněný nebo ne? Jinak mám asi stejný otázky jako Jovanka. Klidně bych brala čtvrtý mimi, ale nevím jak je nacpat do auta. Píšeš, že máš jen malou v sedačce, to už ty ostatní jsou velcí a sedačku nepotřebují? To jsme ale zvědavý co? Měj se krásně a pozdravuj dětičky

  • Pejinko, smekaám, jsi velká šikula! 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist