Jak jsem se stala maminkou

Rubrika: Jsem máma

916232_pregnant_belly_7Zdravím všechny maminky, i ty budoucí. Ráda bych se s Váma podělila o svoje zkušenosti s těhotenstvím a následným mateřstvím, které zažívám třetím týdnem. Ale abych to vzala od začátku…

Jmenuji se Lenka a je mi 27 let, s manželem jsme si minulou zimu řekli, že v pořízení miminka už nám nic nebrání a asi patříme k těm jedněm z mála, kteří otěhotněli snad už jen myšlenkou na mimčo. Byla jsem šťastná, když jsme se 23. 12. 05 dozvěděla, že jsem v prvním měsíci těhotenství. Ale jak už to chodí, ne vše je tak jednoduché, jak jsem si představovala, a tak se stalo, že první čtyři měsíce jsem zvracela a zvracela a už jsem se smiřovala s myšlenkou, že tohle miminko prostě vyzvracím. Naštěstí to ustalo dřív, než jsem skončila v nemocnici. No a tak začalo mé krásné těhotenské období, naštěstí jsem zůstala na marodní po celou dobu těhotenství, takže jsem byla v naprosté pohodě a klidu. Jak se mi zvětšovalo bříško, moje pýcha rostla a já se moc ráda tím krásným bříškem chlubila. Prostě jsem si to užívala se vším všudy a můj manžel se mnou. Nechali jsme si říct pohlaví, takže od nějakého pátého měsíce jsme si s naší Terezkou povídali. Ale abych to nezdržovala, termín porodu se kvapem blížil, bříško bylo obrovské a těžké, nohy oteklé a záda na rozpadnutí, takže to už jsem si říkala, ať už rodím!
No a 21. 8. mi začali kontrakce, byla jsem ten den v poradně v Motolské nemocnici, tu jsem si ke svému prvnímu porodu vybrala, a tam mi paní doktorka trošku pomohla, aby se to rozběhlo! Odpoledne toho dne už jsem měla kontrakce silné a rozdýchávala si je, takže v jednu hodinu v noci už jsme s manželem jeli k porodu. Musím podotknout, že manžel chtěl být u toho dobrovolně….to chudák nevěděl, co ho tam čeká!!!! Ale nebudu předbíhat, takže jsme přijeli asi kolem druhé ráno do nemocnice a tam zjistili, že zatím mám dost času a pro moje vlastní uvítání jsme se dohodli, že ještě pojedu domů, měli jsme to kousek. Doma už mi ale bolesti nedovolili ani spát, takže jsem chodila po obýváku skoro 15 hodin, jak tygr v kleci, a rozdýchávala čím dál větší a bolestivější kontrakce. Pořád jsem dle pokynů paní doktorky čekala, až kontrakce budou po pěti minutách a aspoň hodinu to vydrží…..kontrakce byly stále větší, ale doba se nezkracovala, byly po 10-ti minutách, pak najednou během pěti minut i tři….byla jsem zmatená! Ale když manžel ve tři hodiny v úterý odpoledne viděl, jak trpím, tak mě naložil a jeli jsme…. Hhuráááá doktor potvrdil, že se otvírám na 3 až 4 cm. Neumím popsat, jak jsem byla šťastná, že se něco děje a že už je to tady. Asi si říkáte, že jsem blázen, když jsem tak toužila po porodu, ale já si k tomu vytvořila pohodový přístup, prostě věděla jsem, že to bude bolet a bude to bolet úplně stejně ať už se měsíc dopředu stresuju nebo ne, tak jsem byla v klidu a těšila se.

No a už to jelo, bylo kolem páté hodiny odpoledne, já prošla tou procedurou, injekce na lepší otvírání, já ještě dostala antibiotika, protože jsem se léčila se streptokokem a klystýr….musím podotknout, že tak hrozné to nebylo. Sestřička byla skvělá a milá, dokonce jsme se spolu i nasmáli, no ale to už mi převlíkli manžela a už se to začalo rozjíždět, bylo kolem šesté – půl sedmé a já už bolestí pochodovala a docela trpěla, myslela jsem, že epidurál potřebovat nebudu, zvládala jsem to docela dobře, ale jelikož jsem z pondělka na úterý už nespala, tak jsem byla opravdu hodně vyčerpaná a bála jsem se, že na ten konec nebudu mít sílu, tak jsem dostala epidurál a měla jsem super klidnou půl hodinku…. To bylo opravdu moc příjemné, nohy jsem cítila normálně, jen mi to fakt utnulo ty nesnesitelné bolesti.
No a po sedmé hodině se mi to už rozjelo naplno, nebudu popisovat celou tu dobu do jedenácti do noci, kdy jsem malou konečně z posledních sil vytlačila, ale nebýt mého manžela, tak bych to nedokázala, opravdu jsem sílu už neměla, malá byla vlastně dost velká, 53 cm a 3,870 kg a nějak se jí kočičce ven nechtělo. No ale tady chci upozornit na to, jak můj manžel nebyl ušetřen přímého pohledu na porod, protože i ta porodní asistentka viděla, že už fakt nemohu a tak poprosila tatínka, aby šel k mé druhé noze a pomáhal mi, abych se mohla zapřít, takže chudák mi jednou rukou podpíral hlavu a druhou tlačil na nohu, dýchal se mnou a říkal mi, co už leze….neměl ani čas se zamýšlet, jestli mu bude špatně, nebo ne! Byl strašně skvělej a ani nevím jestli jsem mu za to dostatečně poděkovala!

Ale mám doma krásnou holčičku, ona hned po porodu byla hlaďoučká a čisťoučká, taky je úžasně vlasatá a má krásně kulatou hlavičku, takže vypadá jak děcko měsíc staré!
No a jak prožívám období šestinedělí? Když budu upřímná, mně to asi ještě nedochází, že mám dítě, že jsem máma….nemám žádné stavy vzteku a tak, jak některé maminky popisují, ale je pravda, že občas propadám strachu, jestli jí něco není, když pláče, že jsem unavená a chtěla bych mít minutku pro sebe, že si musím připustit, že na tohle není žádná ženská připravená, dokud to nezažije….ale když se na toho tvorečka podívám do postýlky a ona se jakoby usmívá, tak mám oči plné slz….slz od štěstí! Miluju jí od první minutky a doufám, že i ona bude milovat mě! Maminky je to krásné, ale je to opravdu velký BUM v životě každé z nás, přece jen nám to od základu naruší náš rytmus života a naše soukromý, a i když si to nechceme žádná říct nahlas, tak i naše pohodlí. Ale i tak to stojí za to!!!!

Doufám, že můj článek pomůže maminkám překonat strach z porodu – už bych šla klidně rodit znovu – a taky pochopit, že šestinedělí není jen o chlubení se krásně nazdobeným miminkem, ale o obětavosti, o trpělivosti a soudnosti!!!! Držím Vám všem palce a když se budete chtít na cokoli zeptat, napište mi na můj email.
Tak držím palce…..

Napsal/a: Valeska

Toto taky stojí za přečtení!

Jindřichův Hradec

Prohlédněte si Jindřichův Hradec. S našimi tipy o nic nepřijdete

Jindřichův Hradec si zaslouží vaši pozornost. Je to nádherné město s pěknou historii. Najdete tu nádherné chaty a chalupy,

Čtu dál →

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (17 vyjádření)

  • Anonymní

    si fakt uzasna a si sex miluji te a chci te posukat

  • karamela

    riles
    neboj já rodila 22 hodim normálně a pak stejně císařem-bolelo to-ale šla bych do toho kvůli broučkovi znovu-i kdybych věděla že to bude na chlup stejné!!!! Doporučuju chodit do předporodních kurzů-naučíš se správně dýchat,řeknou Ti jak tlačit-vše si vyzkoušíš nanečisto.Můžeš si vybrat v jaké pozici chceš rodit,na stole,židličce,do vody…můžeš cvičit,plavat…prostě si to užívej žádné další těhotenství už nebudeš mít tolik klidu jako u prvního dítěte. Já chodila do kurzu-a stráááášně sem se těšila na porod-doufala sem jistě že budu rodit těch 6-8 hodin-ale stejně to nebylo tak hrozné.
    Věděla sem jak si ulevit-manžel mi masíroval záda,hopsala sem na balonu-byla to ta nejlepší bolest v mém životě:-)))

  • Ahojky, článek je krásnej,akorát musím přiznat, že mám ještě větší strach z porodu. Mám rodit v srpnu a už se nemůžu dočkat. Přeji, aby měla Terezka šťastně dětsví, ale stakovou maminkou to půjde jistě snadno..:o)

  • Ahoj Leni, také Tobě chci moc poděkovat za gratulaci a za pochválení mého článku, strašně moc mě to hřeje na dušičce, že si to někdo čte a že mu to něco dá! Tím děkuji vlastně všem, občas sem juknu a asi neni vhodné psát děkování každému, ale prostě mě to moc těší!
    Máš pravdu, že to strašně letí, nám už v úterý bude měsíc a já to ani nepostřehla…. 🙂

  • Ahoj Jíťo, děkuju za gratulaci, malá je fakt kouzlíčko, mrzí mě, že jsem nevěděla jak k článku vložit fotku, abych Vám tu svojí princeznu ukázala, je fakt kouzelná….no jo pyšná mamina si jí musí pochválit 🙂 ale ona je strašně vlasatá a tak povedená…dělaná s láskou 🙂 Víš že jsi mě povzbudila tím, že to druhé šlo tak hezky rychle, já doufám, že to tak bude, každý to většinou říká, že druhé děcko je rychlovka, tak možná už je na to tělo nějak líp připravené. Ale i kdyby to tak nebylo, dvakrát za život se to dá vydržet a ten krásný človíček, který pak máme v náruči, za to určitě stojí. Tak ještě jednou děkuji a přeji krásný večer, snad si to ještě přečteš!

  • Ahoj a také gratuluji k malé princezně.

    Docela tě obdivuju, já měla pobyt v porodnici poprvé také dlouhý, ale to jen proto, že jsem přenášela a pak moc pospíchala do porodnice s poslíčky. Když začaly první opravdové bolesti bylo po 19 hod a Dominička byla na světě ve 22,35 hod je fakt, že jsem si za ty tři a půl hodinky taky dost užila, protože jsem celou dobu musela ležet ve stabilizované poloze – malá měla špatnou polohu, nakonec jsem to zvládla a porod proběhl v pořádku – nemusela jsem na „císaře“.
    Podruhé po čtyřech letech už to byla úplná pohoda. Máťa byl na světě od prvních větších bolestí za asi 2 hodinky a tentokrát úplně bez komplikací a ještě s podporou tatínka – poprvé se trochu bál a pak ho mrzelo, že u porodu nebyl, vždyť právě Dominika je člen rodiny, který ho „ukočíruje na „vařené nudli““:-)))).

  • Anonymní

    Ahoj Valesko,
    gratuluji k holčičce, ať jste obě zdravé a spokojené:-)
    Já mám už 8 měsíčníého kluka Jakuba(to to letí, přijde mi, že jsem rodila nedávno) a také jsem si těhotenství krásně užívala a porod také nebyl tak hrozný.
    Napsala jsi moc krásný článek! Lenka

  • Ahoj EvikOO děkuju za podporu, je to tak a taky mi to mrzí, já svojí chybu uznávám a dost možná těch chyb a překlepů v tom článku je víc, ale opravdu jsem myslela, že jde o něco jiného…. už si články po sobě budu raději číst, jen je to s malou náročné, buď kojím a ťukám jednou rukou nebo dělám zase něco jiného, ale to mě neodradí, abych se s Váma nepodělila o ty krásné zážitky! Přeji všem maminkám a těhulkám krásné dny, užívejte si svoje bříška a miminka a pište své příběhy, ráda si je přečtu 🙂

  • Ahoj Valesko,
    taky se přidám s gratulací k Terezce. Tvůj článek mě zaujal. Pokud mohu mluvit za sebe, tak v případě, že bych jej četla před porodem, asi bych se fakt hodně bála:-))) Ta samotná délka a popis bolesti by mě asi zničil. Ale protože se znám, tak jsem si v těhotenství tyto příběhy zakázala a strach jsem neměla.:-))))
    V jedné věci jsem se s tebou ztotožnila a to, že jsem se taky všude pyšnila bříškem. Já rodila v dubnu, takže tu „největší“ krásu jsem měla pod zimní bundou:-( Přsto jsem pupek vystavovala naobdiv a v těhoteství, i když jsem nabrala 23 kilo jsem si připadala nejhezčí v mém životě.

    Přeju Terezce hodně zdraví a tobě hodně klidu a spokojenosti. Já měla maličkou krizi právě třetí týden, kdy náš žrout měl spurtový růst a čekali jsme, až vyrobím víc mléka:-))

  • Valesko i ja ti gratuluju k terezce ….Jenom mě zaráží anonymní jak si neda pokoj…Je to opravdu trapny.Člověk napíše krásný članek a pak nějaky anonym ho shodí jenom kuli jedne chybě …

  • Zdravím všechny šťouralky, které bohužel zaujala jedna hloupá hrubka víc než celý článek, je to sice ostuda a moje chyba, ale článek jsem si po sobě nestihla přečíst, protože s 3-týdenní holčičkou jsem ráda, že jsem to vůbec stačila napsat!No asi víte proč jste radši anonymní!!!!! Moc děkuju maminkám, které mi gratulují k Terezce a které zaujal obsah článku, protože o to tady jde!!!!!!

  • no anonymní se snaží být vtipná ne???Tak pokračuj sluší ti to ty mamynko…:-)))

  • Anonymní

    Ano, paní učitelka,že?:-((

  • Anonymní

    soukromí = podle vzoru stavení

  • Ahojky,gratuluji k holčičce.Vybrala jsi pro ni krásné jméno,taky bych chtěla holčičku Terezku.Mám skoro 6ti měsíčního chlapečka Jakuba,a je to naše Sluníčko.Napsala jsi moc pěkný článek.Taky jsem Ti za něj dala 5bodů :o) Tak ať Ti dělá jen samou radost.Úsměv děťátka je to nejkrásnější!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  • Peťka

    Také gratuluji k Terezce ! Moc pěkný článek ! Přeji celé rodince hodně štěstíčka !

  • Peta

    Moc moc gratuluji ke krásné princezně. A spoustu radostí s ní.
    Takový pozitivně naladěný článek už sem dlouho nečetla, a ikdyž mám 7m.starého cipíska mám chuť do toho jít znovu (ale musíme ještě chvilku počkat, protože já musela rodit císařem, malý se mi nechtěl otočit).
    Takže ať tak kladný přístup vydrží strašně dlouho.
    A děkuji za počteníčko…
    Mějte se obě moc krásně a pohodově a ať dobře rostete.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist