Hlídání

Rubrika: Jsem máma

631708_all_smilesTak nějak automaticky jsem předpokládala, že prarodiče budou ochotně a často hlídat vnoučata. Dokonce jsem si myslela, že se tohoto privilegia budou sami dožadovat. Ovšem realita je poněkud jiná. Jednou týdně mám příležitost vyběhnout do angličtiny a tím končím…


Mám pro to několik vysvětlení:
a) Dlouho a poctivě jsem kojila a tak neměli příležitost a nezvykli si
b) Nemají čas, ačkoli jsou někteří již v důchodu
c) Naše dítě je poněkud živější
d) Vidí, že ve srovnání s nimi nemám s dítětem žádnou práci: plenky jsou papírové a domácí stroje automatické
e) Více než rok a půl staré dítě jim připadá na hlídání malé
f) Špatně jsme se domluvili

Manžel je, jak už tak manželé bývají, dlouho v práci a často služebně pryč. Přesto, a nebo možná právě proto, bych si i já potřebovala občas vydechnout.
A co vy? Máte čas si odpočinout? Nebo oddych od vlastních dětí nepotřebujete?
Zajímal by mě váš názor a zkušenosti. S babičkama, s hlídáním i s relaxací.

Napsal/a: Martyčka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (25 vyjádření)

  • Janaj, to teda doufám, že už i manžel nemyslí, že mateřská dovolená je dovolená:-)….náš otec taky pracuje doma ve své „kanceláři“, ale vzhledem k tomu, že je tam i durhý – „můj“ počítač, tak tam prostě jsme někdy celá rodina…musím tedy říci, že to opravdu má své výhody – ne že by se přetrhnul, ale sem tam během dne pomůže – když si řeknu (samozřejmě, že toho nějak nezneužívám)a několikráte už i prcka „hlídal“ (tedy v době, kdy nespal) a musím konstatovat, že se „zhostil se ctí“:-)i když na to moc nevypadá…

  • Meqqie,u nás není problém v paragrafu,manžel pracuje v dílně doma,takže aspoň jedno-dvoudenní vyjítí z té jeho „nory“ by takový problém nebyl.Ale moc se k tomu nemá,Janičku zvládne jen neplačící,nezlobící,v čisté plíně.Jeden den jsem mu ji v 10 h dopoledne předala,že se jdu potit a do večerního ukládání mě neuvidí.V jednu hodinu bylo po předsevzetí.Janička hladová-tatínek si myslel,že k ohřátí obědu stačí 10 sekund.Tak to mu teda nesbaštila a pak samozřejmě hlady ne a ne usnout.Do večera pak byla moc „miloučká“.Ale jinak ji má rád moc:o)

  • Nerada bych se mýlila, ale pokud jsi nemocná a dítě také měl by mít tvůj manžel možnost vzít si paragraf. Není to tak stará záležitost- když byl můj čtyřletý syn (tehdy ještě novorozenec) nemocný a já s ním starala se o nás moje maminka, protože manžel nedostal nemocenskou. Bohužel se to ale projeví na výplatní pásce.

  • Hlídací téma se mi v poslední době honí hlavou často.Janičce je 14 měsíců,má momentálně období,kdy je pořád u mě,moc sama nevydrží a přes celý den spí tak hodinu.Je to náročné,protože jsem na ni sama.
    Manžel si s ní užije pár minut mazlení,něco málo hraní,ale na pomoc čas nemá.Jsem přece na mateřské dovolené a je to teď moje poslání.
    Babičku máme jednu a to 100 km daleko,která je založením nehlídací,s dětma to vůbec neumí,to spíš děda, a to nás vychovala tři.
    Máme v domě svobodnou švagrovou, snad nemá hodinku volnou,má pořád naplánovanou nějakou práci,ta snad ani nikdy neodpočívá.
    Kolikrát mě to mrzí,že nemám komu Janičku na chvilku „půjčit“.Teď jsem onemocněla,měla horečky,šílenou bolest hlavy a nemohla jsem to ani jeden den vyležet,takže se s chřipkou potýkám pořád,taková léčba za pochodu je k ničemu.
    Jak to děláte vy,když jste nemocné a taky nemáte nikoho kdo by vám s dětma pomohl?

  • Anonymní

    Milé maminky, moc pěkně jsem si početla. Vaše příspěvky jsou zajímavé a alespoň já, babička, vím, co si většina z vás o hlídání myslí. Osobně jsem první vnouče hlídala, jak to jen šlo, to jsem ještě chodila do práce, takže připadaly v úvahu večery, kdy šla snacha na koncert či do divadla. Když měl chlapeček necelé tři roky, vzali jsme ho s manželem na 14 dnů sami na Mallorku. Dnes, s odstupem devíti let si říkám, že bych to už s takhle malým děckem neudělala. Vždyť se mohlo přihodit tolik věcí! Přežili jsme to všichnoi v pohodě. Po třech letech přibyl do rodiny další vnouček. Zcela zákonitě ten starší byl u nás »pečený,vařený«, vždyť maminka měla dost starostí s kojencem. Hoch si sedne s knihou a čte si nebo si v klidu hraje. Ten mladší je odmalička »divoch«. Když kluci povyrostli a vzala jsem si oba k nám, byl to neuvěřitelný binec. Chlapečkové se prali, křičeli, kramařili a to na mého muže, kterému je už přes 70 let, bylo přece jen silné kafe. Tak jsme to řešili tak, že k babičce mohl jít na noc jen jeden. To se dalo zvládnout. Dnes mám už vnuky školáky a několikrát v týdnu se o ně pár hodin postarám, když přijdou ze školy.Jak povyrostli, tak se zklidňují a když jsou s námi o prázdninách na chalupě, oba, tak je to pohoda. Myslím si, že babičky rády pomohou, ale je třeba se s mladými domluvit, co působí komplikace, co kdo nechce a co naopak vyhovuje oběma stranám. Všem babičkám přeji, aby jim vnoučata dělala takovou radost, jakou dělají ti moji kluci mně, a maminkám, aby vycházely se svými tchyněmi tak, jako vycházím já se svou milovanou snachou. Dana

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist