Dvojčecí radostarosti

Rubrika: Jsem máma

Před téměř 50 lety potkat na ulici dvojčata, hlavně ta jednovaječná, stejně oblečená, se rovnalo téměř zázraku. Nejenže bylo málo dvojčat, ale i dvě stejné bundičky či halenky v jedné velikosti koupit na malém městě, bylo téměř nemožné.

Když jsem čekala svoje první dítě a za dobu těhotenství  přibrala 8 kilogramů, lékaři nic podezřelého neočekávali. Kdykoliv jsme s manželem sháněli výbavičku pro očekávaného potomka,  každému se chlubil, že budeme mít dvojčata.
Když se nám třetího červnového rána opravdu zdravá dvojčata narodila, nevěděl, jestli si z něho sestřička v telefonu nedělá srandu. Když pochopil, že se stal dvojnásobným otcem „jednovaječných“ dcer, zalarmoval celou rodinu. Ta si též zprvu myslela, že jde o vtip.

Muselo se nakoupit oblečení pro druhé dítě a hlavně vyměnit kočárek za dvojčecí, který nebyl k sehnání. V obchodě byli shovívaví a za koupený kočárek vrátili alespoň peníze. Dvojčecí kočár se koupil v Brně. Komukoliv tuto radostnou zprávu oznamoval, mávl rukou, že jeho srandičky už zná.

A protože šlo v té době o událost nebývalou, hodnou zveřejnění v tisku  (prvního, druhého a třetího června se v místní porodnici narodila dvojčata), skoupil po zveřejnění snad všechen místní tisk.

Když jsem se po 14 dnech vrátila s dcerami z porodnice domů, položili jsme je na deku kuchyňského stolu a zůstali úplně bezradní. Jednu rozbalili a druhou nechali zabalenou, abychom podle první přebalili druhou a naopak. Než jsme s jemnou rutinností předchozího nácviku přebalili druhou, první měla plnou plínku. Jedna křičela, když druhá usnula. Jíst chtěly obě ve stejnou chvilku. Když se jedna uzdravila, druhá onemocněla. S kočárkem jsme mohli jen po místní cestě u řeky, neboť chodníky pro tak velký kočárek byly dříve úzké. Na dvojnásobné starosti jsme nebyli připraveni a rady, jak zvládnout život s dvojčaty, nám dal až život sám.
Ještě že jsme v té době žili v jedné domácnosti s mými rodiči, kteří nám vydatně pomáhali, jak finančně, tak s výchovou dcer.
Když vidím, jak se s rozvojem medicíny stávají dvojčata běžnými sourozeneckými dvojicemi velké části rodin, výrobce předhánějící se v co nejdůmyslnějších DUOpomůckách a kluby dvojčat řešící dvojčecí starosti, nechce se mi věřit, že je to tak dávno.
Tak dávno, že jedinou pamětnicí z rodiny jsem já, když nepočítám dnes již dospělé dcery, které si z toho dvojčecího kolotoče nemohou nic pamatovat.

Příspěvek byl zařazen do soutěže s Fisher-Price na téma Moje první dny s miminkem, do které se můžete zapojit i vy.  Stačí do 30. 11. 2012 poslat svůj článek na PetraH@vasedeti.cz a tím se zařadíte do soutěže o zajímavé ceny. Více informací najdete v článku Fisher price rozdává dárky, u nás si o ně můžete napsat.

Napsal/a: Labusi

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Peetrunka

    Abych řekla pravdu, zahřálo mě u srdce,když jsem si uvědomila, že sem nepíšeme jen my mladé maminky. Krásně napsané, moc. Mám moc ráda staré fotografie, ty dudlíčky a ten kočárek…úžasné .o)

  • johana

    Obdivuji maminky co mají dvojčátka, jak to zvládnou.Dřív se pleny vyvářely a teď mají jídlo ve skleničkách. Je jiná doba. Hezký článek a fotečky 🙂

  • Děkuji všem, kteří si přečetly můj příběh, daly hlas,a také si udělaly čas na pár řádků, které mě velmi potěšily.
    Bamisko – máš pravdu, neboť dříve byla rodina pojem od prarodičů, tetiček, až po rodiče s dětmi, a bylo to nádherné.
    Zuzino, je to tak. Život byl kdysi složitější,a o dnešních vymoženostech, jsme ani nesnily.
    Lien, padesát let je v lidském životě opravdu kus života, ale v poměru k času jako takovému drobná chvilička.
    Peťko – kočárek byl nejen krásný, ale kvalitně dělaný,takže jsme ho ještě prodali. Jedinou nevýhodou bylo, že byl příliš nízký na dvojnásobné ohýbání kvůli každé drobnosti.

  • Peťka

    Moc se mi líbí dobové fotografie. Ten kočárek je nádherný, nikdy jsem takový dvojkočár na živo neviděla a už asi neuvidím.

  • Lien

    Moc pěkný článek a fotky krásné, taky se mi nechce věřit, jak to vypadá dávno, přitom 50 let je v podstatě chvíle.

  • To je hezký článek 🙂 dnes je to docela módní,ale tenkrát bez těch všemožných vymožeností to byl asi fakt docela záhul 🙂

  • bamiska

    děkuji za krásné vzpomínky a krásně napsaný článek….fotečky jsou kouzelné ….
    je hezké číst jak se to nechalo zvládnout i bez těch dnešních vymožeností…a ještě lépe se čte o soužití s rodiči a hezkém…také dnes již ojedinělý jev což je smutné…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist