V okamžiku, kdy můj syn nastoupil do školky a já do práce, začala jsem úporně shánět paní na hlídání. Hlídací babičku jsme neměli (a nemáme). A tak jsem musela „zalovit“ ve zdejších vodách…
Mám-li si pustit někoho cizího do bytu, tuším, že obavy budou zcela přiměřenou reakcí a což o ten byt či vybavení, o to by snad ani tak nešlo, ale co to dítě??!
A problém byl na světě. Měla jsem strach.
Měla jsem strach a obavy svěřit někomu cizímu svého malého syna.
A tak jsem začala bojovat sama se sebou…
A to už se projevil vliv školky. Rýma, kašel, teplota. Musela jsem syna nechat doma, nepřicházelo v úvahu, abych ho vlekla do školky. Kdo ho bude hlídat? Zavolala jsem do agentury, kde se mi dostalo odpovědi: „Nemocné děti nehlídáme.“ No a jsem v háji! … pomyslela jsem si. Paní na druhé straně jako by mi četla myšlenky, poněkud smířlivějším tónem pronesla: „Pokud by syn neměl teplotu, tak bychom se domluvily…“ Pochopila jsem. Přestože jsem v tomto ohledu „lehce dysfunkční“, trklo mě to hned. Takže jsem odpřísáhla s překříženými prstíky za zády, že je pouze nachlazen a má rýmu. „Zítra ráno k vám pošlu slečnu na hlídání“, řekla majitelka agentury. A já cítila, jak se mi lehce chvěje žaludek. Slečnu? Pošle k nám SLEČNU? Ta slečna se mi okamžitě zhmotnila před očima. Polonahá, silně nalíčená, v podprsence push-up, natužené zelené vlasy, šest náušnic v levém uchu a piercing v obočí, v nose a na horním rtu … Bože můj!
Ta nebude ani vědět, jak dítěti utřít nos, ach jo. V noci jsem nemohla spát a pořád přemýšlela, co se bude u nás doma následující den dít…
Od rána jsem „šmírovala“ za záclonou u okna, slečna přišla včas, to už jsem ji měla „sjetou“ od vlasů k botám, lehce zazvonila a to už jsem otevírala dveře. K mému velkému údivu vypadala jako úplně normální člověk, nebyla nalíčená, vlasy měla umyté a nehty ostříhané. „Fajn“, řekla jsem si. Seznámila jsem ji se synem, ukázala jí kuchyň, obývák a koupelnu, trochu jsem s ní promluvila, něco informací jsem z ní „vytáhla“ a něco informací do ní „nalila“ a už jsem spěchala do práce.
Celý den jsem byla jako na trní. Buď jsem měla orosené čelo nebo rozechvělý žaludek… Několikrát jsem telefonovala domů na pevnou linku a stále v duchu děkovala panu Bellovi za jeho vynález. Pokaždé se mi ozvala slečna a já pokaždé chtěla k telefonu syna – abych se ujistila, že je doma a naživu.
V práci jsem zcela samozřejmě nevydržela celý den, uvolnila jsem se dřív. Žádná z mých katastrofických představ se nenaplnila. Syn byl v pořádku, tedy až na tu rýmu a kašel, a slečna viditelně také. Zaplatila jsem jí, zavřela za ní dveře a s obrovskou úlevou jsem si vydechla…
Je dobré mít velkou fantazii a šílené představy, protože pak jste šťastni za to, že je vaše dítě ve vašem obývacím pokoji a živé. 🙂
Toť mé první setkání s první chůvou.
Napsal/a: Padmé
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (23 vyjádření)
Hezky napsané, byla bych na tom stejně, takže jsem ráda, že kdyby……….tak mi má kdo pohlídat a když ne? Tak si budu hledat práci takovou, abych byla s dětmi já, třeba i na zkrácený úvazek- bohužel:)
Já mám doma skoro tříletého Matouška.Chůvě bych ho nikdy nesvěřila babičky jsou od našeho domu asi 30 a 50km ale i tak.Pořídila jsem si další miminko a doma se všichni motají kolem jedno týdení dcerky Šárinky(Šárky).Nechci říkat a ani to tak nevidím že mě druhé zachránilo před nástupem do práce.já vám to řeknu jednoduše: JÁ JSE MÁMA RÁDA!!! Těším se na každý den prožitý s mími zlatíčky a těším se vždy na to až malej vždy večer řekne: MÁM TĚ RÁD,MAMINKO.Ztoho se vždy dojmu.Opravdu bych žádne ženské cizí kterou ani neznám se mazlit s mími dětmi to opravdu né.Manžel by v domě cizí babu také nesnesl a také mi hodně pomáhá sestra co děti ještě nemá ale už se na to s jejím přítelem vrhne no snd do těch dalších tří let to půjde.Malého zatím ještě nedávám do školky,pokud jsem doma nevím proč by měl chodit někam kde je 30dětí a učitelky by se mu nevěnovali jak já.Až to třeba za rok bude nutné do školky půjde ale tentorok nepůjde.Mám kamarádku která má dvojčata(Bruse a Matthewa 2roky)manžel její je s anglie proto ty jména a ona každý den krom pondělí,pátku a víkendu voí kluky do jeslí kde je učí věci uplně nesrovnatelné s jejich věkem.Příjde mi že na ně tam moc tlačí,ta kamarádka mě přemlouvala at tam zajdu s Matym azačnem tam chodit ale jak jsem tam viděla co dělaqjí jak ty děti vedou k učivu radši jsem dopila čaj a malého odvedla.(tehdy měl krátce po 2letech).Ale mám vyhlídnutou ejdnu školku která je ale od 4let kde je to opravdu pěné,děti si tam opakují a nevědomky se do toho zapojují i drobné počítaní třeba si zaspívají písničku Kačer Donald farmu měl(O McDonald farm)a tam se jich ptá kolik za bůčela kraviček a předvedou si jak kravičká dělá BŮŮ a pomalu si říkali kolik kraviček bylo na malé louce tak řekli 2,3,1 na velké nebyla žádna jelikož spinkali ještě apod. já bych byla spokojená vychazky mají před obědem to jdou ven se projít a odpoledne si polítají po zahradě a jdou domů.To bych docela brala kde se učí malovat a pomalu si osvojovat řeč a začátky angličtiny se učí třeba v 5letech nepovině.Ale zatím pokud je Šárka malinka tak zůstane Matoušek doma,
Lenka
Michael-manžel
Matoušek
– děti
Šárka
Pěkně napsané, i já budu muset bohužel řešit nějaké hlídání, babičky daleko. Snad ještě jednou otěhotním, tím by se i toto vyřešilo,ale jestli ne, tak už vidím ty svoje scénáře, chůva tyranka, chůva únoskyně, chůva alkoholička….