Upravená usměvavá žena, ví, co jí sluší a decentně nalíčená ve slušivém outfitu vyráží se svými dětmi na procházku ven. Doma má uklizený byt, prádlo srovnané ve skříních, vyžehleno, podlaha bez smítka, koupelna se leskne jako novotou. V kuchyni bez poskvrnky čeká navařená chutná večere o 3 chodech. Táta všechny vyzvedne na hřišti a společně jdou domů, vypráví si zážitky z celého dne. Doma se všichni společně a v klidu navečeří u jednoho stolu, po koupání dětem rodiče přečtou pohádku, dají pusu na dobrou noc a děti v poklidu usnou…
Vysněná pohádka nebo běžná realita všedního dne?
Jak to máte vy?
Taky máte pořád pocit, co vše je potřeba stihnout za jeden den, týden. Co vše se od nás očekává? A je to rodina, okolí, nebo jsme to my samy, kdo si na sebe nakládá ten přeplněný vůz povinností a práce, kterou nikdo jiný udělat nemůže?
Opravdu musíme mít byt jako z časopisu, večeři hodnou šéfkuchařů, vypadat jako modelky a mít děti jako ze škatulky? Stihnout navíc zavolat babičce, nakoupit, naplánovat narozeninové oslavy včetně dárků pro celou rodinu od našeho dítka pro manželovu prababičku?
Každý, kdo pracuje, má i nárok na odpočinek
Nikdo nepracuje 18 hodin denně! Tak proč se my ženy – mámy o to snažíme? Rodičovskou dovolenou beru jako moje současné zaměstnání. Baví mě to, proto jsem si to takto zvolila a dělám ho s láskou.
Ale dělám ho také vždy dobře? Pochyby mě čas od času přepadnou a většinou v okamžiku, kdy mi není zrovna do smíchu. Když se něco nepovede, tak jak bych si přála. A proč se mi to nepovedlo? No protože přece nejsem dokonalá a nikdy nebudu, stejně jako nikdo na světě. Ani robot není perpetuum mobile a i my potřebujeme čas od času malý odpočinek na nový restart našich sil.
Když mi je ouvej…
… a potřebuju odpočívat, neleštím linku ani nelezu po kolenou po podlaze s hadrem v ruce. Ne, úklid neuteče. Raději sednu k dětem a nechám se nabít jejich hrou a nápady.
Když mi od rána nejde nic od ruky a tuším, že budu lítat a dohánět až do večera, nesáhnu do skříně pro šaty a lodičky na podpatku. Dopřeju si sportovní outfit a nevadí mi posadit se k dětem do trávy při průzkumu přírody nebo si jen tak na trávníku na chvilku odpočinout.
Nejsem SuperMáma
Chci být příkladem svým dětem a nechci předávat utahanou, zničenou mámu, co o sebe nepečuje a je pořád naštvaná. Vím, že nikdy nebudu „SuperMámou“ z předních obálek časopisů, ale budu milovanou mámou svých dětí, které mi říkají, když se ke mně přitulí:
„Jsme moc rádi, že TĚ máme, mami“.
