Tak konečně je to tady. Po půl roce kojení Kamilka začala pěkně papat zeleninku i ovoce a mně svitla naděje, že konečně zapojím babičky do hlídání a někam si vyrazím. Třeba ke kadeřnici, s kamarádkou na kafe nebo prostě někam a nebudu se muset pořád dívat na hodinky, abych se stihla vrátit včas na „dobu sání“…
Nakonec obě babičky tvrdily, že půjdou do důchodu a budou hlídat, už když jsem byla těhotná. Tchýně opravdu do důchodu šla, ale veškerý čas tráví na chatě za Prahou, tak mi přišlo trošku nepraktické vozit Kami 60 km tam, vrátit se do Prahy a večer si zase pro ní 60 km jet. Moje maminka si to ještě s tím důchodem rozmyslela, ostatně jako každý rok, ale na nějaké to odpoledne se nabídla, že pohlídá.
Když přišla poprvé, připravila jsem Kamilce svačinku, oblečení na ven, udala jsem instrukce a trochu nervózní jsem vyrazila ven. Samozřejmě jsem celou situaci jistila mobilem. Po návratu jsme se s mámou a Kami v kočárku setkala před domem. Máma mi jí předala a vyrazila na autobus, už ani nešla dál. Ptala jsem se, jak to proběhlo, protože Kami nesnáší oblékání. „No trochu se vztekala, ale proti mně neměla šanci“ prohlásila hrdě máma a zmizela směrem k zastávce. Když jsem doma Kamilku vyndala z kočárku, vypadalo to, že spíš babička neměla šanci proti ní. Byla oblečená jen na půl, něco rozepnuté, něco obráceně, něco vůbec. Plenku jako by neměla. No ale přežila to. Chce to víc praxe, řekla jsem si.
Asi za měsíc jsme si chtěli vyjít s manželem na večeři, tak jsem opět požádala maminku, jestli by u nás nepřespala. Tchýně byla prozměnu na chatě. Myslela jsem, že přijde odpoledne, abych jí mohla trochu víc zasvětit do péče o miminko, ale dorazila až když malá spala. No nevadí. Vyrazili jsme, večeře byla úžasná, prošli jsme se městem a spokojeně se po půlnoci vraceli k domovu. Už na chodbě jsem slyšela Kamilky srdceryvný pláč, a tak jsem se vřítila do dveří a myslela si, že uvidím babičku snažící se ukonejšit plačící miminko. Babička v klidu spala a nenechala se ničím rušit a Kamilka řvala celá spocená v postýlce. Když jsem jí uklidnila a uspala, objevila se ve dveřích rozespalá máma: „Vy už jste doma? Byla hodná, vůbec se nevzbudila.“
Od příštího týdne začínám chodit jednou týdně ke koním a máma bude vždy celé odpoledne hlídat. Tchýně je na chatě. Snad to obě přežijou, ale koneckonců máma vychovala mne i sestru celkem bez úhony, tak bych se asi neměla bát, že ne?
Napsal/a: Martina 2
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Já bych si taky mohla pogratulovat,že jsem svého synka ve dvou letech odstavila!A konečně by sme si mohli někam vyjít,ale nejsem si jistá,jestli si na to některá babi troufne.Aby se sama některá z nich nabídla se asi nedočkám,tak to zkusím nahodit sama.Stejně si myslím,že si to nebudu umět ani užit,protože budu trnout co se s malým děje.Ach ta demence!
Ahoj! S hlídáním naší malé mám super zkušenosti. Pokud chceme jít jednou za cas na veceři apod.hlídá babička,která bydlí přes ulici. Výhoda, že? Hlavně pro nás rodiče, kteří musí pro dceru ve dvě v noci, protože babička volá, že řve a řve, křičí,že chce mámu a to už asi dvě hodiny a nezabírá vůbec nic. Nejvíc jsem byla vytočená minule, když jsme si šli zahrát bowling. Ja to vůbec neumím, ale zázrakem jsem začala vyhrávat. Samozřejmě – telefon! A už jsme šli o půlnoci pro malou a domů. Takže poslední dobou raději nikam nechodíme, pouze jednou jsme byli na kávě a to odpoledne, aby nemusela malá spát u babičky. No sranda!!!!! Ahojte!Jana
Ahoj Evi, Kamilce je 9 měsíců, ale myslím si, že tohle období závislosti je dost individuální a nedá se říct, kdy přesně je to přejde. Snad to tvoji prarodiče pochopí.
Marti, dekuju za povzbuzeni. Kolikpak je Kamci? At vim aspon zhruba jak dlouho budu muset pockat. 🙂
Hrozne me mrzi, ze nechce u prababicky byt, protoze ta je samozrejme v duchodu a muze v podstate kdykoliv hlidat. Chtela jsem chodit dopoledne cvicit, ale to ted nepripada v uvahu. Tak chodim vecer az se vrati manzel. Jsem uz sice unavena, ale zase lepsi nez nejit vubec. Tak mi to aspon Milan vzdycky vysvetli. 🙂
Vzdycky kdyz jdu bez ni, tak se citim jak kdyz mi neco chybi. Citim se lehci. Jako kdyz clovek cvici s nejakym tezkym zavazim a pak ho odlozi a vsechno jde tak nejak lip. Nechci tim rict, ze je pro mne Jolca zavazi, ale jak mam nacviceno, ze kdyz jsem s ni, tak je vsechno trochu slozitejsi, tak bez ni mi vsechno prijde jako hracka. 🙂 Nikdy nemilovala kocar. Dokonce si troufnu rict, ze ho od malicka nenavidí, ale co uz chodi, tak je to o neco lepsi. Jdeme s golfkama, ktere jsou pro ni idealni, protoze vidi ven a ne na me. 🙂 Kdyz tam nechce byt, tak ji vyndam a hlidam a hlidam a hlidam. 🙂
Takze kdyz jsem na tu chvilinku co jdu cvicit bez toho meho cvrcka, tak se mi nedivte, ze mi opravdu vsechno prijde tak nejak snadne. 🙂
Já taky – jako bezruká. Cítím se jako vidlák, co si zajel do velkoměsta. I když ten se asi cítí líp.
Evi, nic si z toho nedělej, třeba má jen takový obdodí a časem to přejde. Hlavně bych jí asi do toho nenutila a trpělivě navštěvovala. Kami měla také období závislosti, ale už jí to pomalu přechází.
Martyčko, já si taky když jdu sama bez kočárku připadám hrozně blbě a zmateně.
Včera jsem taky měla volno a Libásek „hlídací den“, dokonce jsem se vzdálila vlakem z města. Už na nádraží se mi z nezvyklé situace dělalo špatně. Bála jsem se, že nenastoupím do správného vlaku apod. Měla jsem pocit, že s dítětem bych se chovala nepoměrně jistěji. Jako matka, na kterou je spolehnutí.
Dokonce jsem si vzala i jinak nepoužívané hodinky, chtěla jsem si je nastavit a k mému překvapení šly až na nějakou minutku přesně – stále na nich byl loňský letní čas:-)
To je uzasny pribeh. Babicka je hrdinka. 🙂 Musim ti k ni gratulovat. Moje mamka mi Jolanku (10 mes.) taky nekdy pohlida, ale ta je u ni hodna. Bohu diky. Protoze u moji babicky rve a rve a rve. Vubec to nechapu. Snazime se tam chodit casto, aby byla zvykla na misto a prababicku s pradedou. Ale asi to nepomaha. Mozna se tam nudi, i kdyz nechapu proc. Deda je ochotny az az a snazi se ji zabavit vsim moznym i nemoznym.
Nevis co s tim udelat aby se to zlepsilo.
Predem diky za radu i reakci. 🙂
Mobile Sliding Menu