…a jak jste k těm dvojčatům přišli?

Kdo má dítě, určitě zažil lecjakou humornou i méně humornou příhodu v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Dostal spousty rad, a to bez ohledu na to, zda byl jen hrdý nastávající otec, či matka nosící v sobě své dítě či děti…

Některé rady bývají užitečné, některé naprosto přiblbé, ale přesto dobře míněné. A pokud někdo čeká dvojčata či vícerčata, množství rad a pomoci roste přímo úměrně s množstvím očekávaných dětí.

Já osobně jsem spatřovala obrovský zádrhel ve skutečnosti, že jsem byla jak v rodině, tak mezi známými široko daleko (jak v prostoru, tak v čase) jediná, která čekala více než jedno dítě. O to zajímavější bylo zjištění, že všichni tito lidé oplývali neskutečným kvantem zaručených rad, jak právě těhotenství s dvojčaty a následně dvojčata samotná zvládat a vychovávat. A těch samozvaných odborníků na výbavičku, co se našlo!  Kdybych asi přes deset kamarádek nenašla skvělou holčinu, která měla také dvojčata, ráda se podělila o informace a za rozumný peníz odprodala velkou část výbavy včetně kočárku, asi bych se zcvokla.

Dodnes mě neskutečně vytáčí otázky typu: A jak jste k těm dvojčatům přišli? Když se mého manžela na toto někdo zeptá, stručně zvědavce poučí: „Souložili jsme.“

Zaručuji vám, že to funguje a fungovalo vždy skvěle a na každého. Tedy až na jednu vyhlášenou klepnu, která se ptala pořád dokola, neváhala do svých teorií o početí našich dětí zahrnout vše od kletby až po mého „milence“, jen aby si nějak zdůvodnila, proč zrovna my čekáme dvojčata. Ta baba byla jako zbraň hromadného ničení. Celá rodina z ní již byla na nervy. A tak zaúřadovala moje milá maminka, jež od mládí čítávala Káju Maříka. Obzvláště fórky pana lesního jí byly velmi blízké. Historka, o kterou se s vámi chci podělit, je neuvěřitelná, ale opravdu se stala.

Když nás zmíněná nepsaná šéfka uličního zpravodaje zase jednou „náhodou“ potkala, mamince už cukaly koutky:

„Dobrý den, pani Kliková, koukám, že jste si s mladou vyšly,“ culila se babka, div jí protéza necinkala o chodník. „A copak to, že hned dvě čekáte?“ úlisně se drbna vlnila kolem mé matky, jako by snad zrovna moje matka byla těhotná.

„To víte, paní Součková, my to tajíme, ale vy jste seriózní, vám to snad můžu svěřit,“ začala tajuplně maminka.

„Jo jo, mě mají lidi rádi,“ fandila si Součková.

„No, ale hlavně to nikomu neříkejte, lidi by nám záviděli, vždyť to znáte,“ lakovala maminka dál babku, která jen poulila oči v očekávání nějaké supersenzační zprávy. „Ty děti jsou ze zkumavky!“

„Ale jděte!“ vyjekla překvapením Součková, „tak Nováková měla pravdu,“ mumlala si dál pod fousy. Dnes bude za hvězdu, všechno se dozví jako první a přímo od zdroje!

„Počkejte, to není všechno,“ užívala si moje máti. „Jsou na zakázku. Je to podplacený až v Německu. Všechno jsme si předem vybrali v zahraničním katalogu. Všechno! Barvu očí, vlasů, dokonce i to, jak budou chytrý!!!“ Moje mamka je třída. Měla jsem co dělat, abych udržela náležitý výraz tváře a divadlo bylo dokonalé.

„Cože?!?!“ Součkové šrotovaly závity na plný plyn a ještě trochu navíc.

„No když mi nevěříte…“ začala dělat drahoty maminka.

„Věřím, věřím,“ dychtila po dalších detailech drbna. „A to jako že už víte, jak to dětem pude ve škole?“

„No jéje! Každý bude mít dvě vysoký školy. To víte, stálo nás to pěkných pár tisíc Euro, ale kdo to dneska má, děti na zakázku? Ale paní Součková, nikomu to neříkejte,“ dělala důležitou maminka. „Máme na to obrovskou půjčku!“

„Jéžiši! Já abych někomu něco řekla! Kdepak!“ Baba se dušovala, div se nekřižovala. Hotové Slunce, seno. „No a pani, ale dyť jsem tu mladou vídala denně a vy tvrdíte, že máte děti až z Německa?“ zapochybovala zpravodajka.

„My to objednali přes internet, ono je to rychlejší, pak nám ty zkumavky přivezla  PPLka a bylo hotovo.“

„PPLka!“ spokojeně si oddechla Součková, „to máte pravdu, tu jsem v ulici viděla několikrát.“

Maminka na sebe mohla být pyšná. Ještě týž den nám volalo několik známých, aby nám oznámili, co že to o nás právě slyšeli. Celá čtvrť se dobře bavila, jen Součková je o své pravdě přesvědčena asi do současnosti, neboť mě loni v létě opět zastavila s dotazem, kde že jsme před léty ty děti objednávali, že její vnučka by také měla ráda miminko, ale vnučky manžel je úplný trouba, tak aby ty děti měly aspoň maturitu, to by snad tolik nestálo.

Vážení, řeknu vám, o nás už slyšeli snad i v tom Německu. Tenkrát to bylo takové haló, jaké se povede jednou za deset let a jen tak něco to nepřebije. Paní Součková klevetí dál, moje mami stále  baví okolí svými fórky ála pan lesní z Káji Maříka a našich kluků se u zápisu do první třídy paní učitelka zeptala, jak se to stalo, že jsou dvojčata a ke všemu úplně stejná…

P.S.:  Možná někdo jednání mé matky odsoudí, ale věřte, že paní Součková svými pomluvami a klevetěním napáchala lidem mnoho zla a nepříjemností. Její jméno je v článku změněno.

Zároveň článek nesnižuje ani nemá za cíl zesměšnit techniky umělého oplodnění! Na IVF a jiných technikách nespatřuji nic špatného, spíše naopak! Ženám, které jej podstupují, držím palce!

Napsal/a: Inna2