…a jak jste k těm dvojčatům přišli?

Rubrika: Jsem máma, Moje cesta k miminku

Kdo má dítě, určitě zažil lecjakou humornou i méně humornou příhodu v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Dostal spousty rad, a to bez ohledu na to, zda byl jen hrdý nastávající otec, či matka nosící v sobě své dítě či děti…

Některé rady bývají užitečné, některé naprosto přiblbé, ale přesto dobře míněné. A pokud někdo čeká dvojčata či vícerčata, množství rad a pomoci roste přímo úměrně s množstvím očekávaných dětí.

Já osobně jsem spatřovala obrovský zádrhel ve skutečnosti, že jsem byla jak v rodině, tak mezi známými široko daleko (jak v prostoru, tak v čase) jediná, která čekala více než jedno dítě. O to zajímavější bylo zjištění, že všichni tito lidé oplývali neskutečným kvantem zaručených rad, jak právě těhotenství s dvojčaty a následně dvojčata samotná zvládat a vychovávat. A těch samozvaných odborníků na výbavičku, co se našlo!  Kdybych asi přes deset kamarádek nenašla skvělou holčinu, která měla také dvojčata, ráda se podělila o informace a za rozumný peníz odprodala velkou část výbavy včetně kočárku, asi bych se zcvokla.

Dodnes mě neskutečně vytáčí otázky typu: A jak jste k těm dvojčatům přišli? Když se mého manžela na toto někdo zeptá, stručně zvědavce poučí: „Souložili jsme.“

Zaručuji vám, že to funguje a fungovalo vždy skvěle a na každého. Tedy až na jednu vyhlášenou klepnu, která se ptala pořád dokola, neváhala do svých teorií o početí našich dětí zahrnout vše od kletby až po mého „milence“, jen aby si nějak zdůvodnila, proč zrovna my čekáme dvojčata. Ta baba byla jako zbraň hromadného ničení. Celá rodina z ní již byla na nervy. A tak zaúřadovala moje milá maminka, jež od mládí čítávala Káju Maříka. Obzvláště fórky pana lesního jí byly velmi blízké. Historka, o kterou se s vámi chci podělit, je neuvěřitelná, ale opravdu se stala.

Když nás zmíněná nepsaná šéfka uličního zpravodaje zase jednou „náhodou“ potkala, mamince už cukaly koutky:

„Dobrý den, pani Kliková, koukám, že jste si s mladou vyšly,“ culila se babka, div jí protéza necinkala o chodník. „A copak to, že hned dvě čekáte?“ úlisně se drbna vlnila kolem mé matky, jako by snad zrovna moje matka byla těhotná.

„To víte, paní Součková, my to tajíme, ale vy jste seriózní, vám to snad můžu svěřit,“ začala tajuplně maminka.

„Jo jo, mě mají lidi rádi,“ fandila si Součková.

„No, ale hlavně to nikomu neříkejte, lidi by nám záviděli, vždyť to znáte,“ lakovala maminka dál babku, která jen poulila oči v očekávání nějaké supersenzační zprávy. „Ty děti jsou ze zkumavky!“

„Ale jděte!“ vyjekla překvapením Součková, „tak Nováková měla pravdu,“ mumlala si dál pod fousy. Dnes bude za hvězdu, všechno se dozví jako první a přímo od zdroje!

„Počkejte, to není všechno,“ užívala si moje máti. „Jsou na zakázku. Je to podplacený až v Německu. Všechno jsme si předem vybrali v zahraničním katalogu. Všechno! Barvu očí, vlasů, dokonce i to, jak budou chytrý!!!“ Moje mamka je třída. Měla jsem co dělat, abych udržela náležitý výraz tváře a divadlo bylo dokonalé.

„Cože?!?!“ Součkové šrotovaly závity na plný plyn a ještě trochu navíc.

„No když mi nevěříte…“ začala dělat drahoty maminka.

„Věřím, věřím,“ dychtila po dalších detailech drbna. „A to jako že už víte, jak to dětem pude ve škole?“

„No jéje! Každý bude mít dvě vysoký školy. To víte, stálo nás to pěkných pár tisíc Euro, ale kdo to dneska má, děti na zakázku? Ale paní Součková, nikomu to neříkejte,“ dělala důležitou maminka. „Máme na to obrovskou půjčku!“

„Jéžiši! Já abych někomu něco řekla! Kdepak!“ Baba se dušovala, div se nekřižovala. Hotové Slunce, seno. „No a pani, ale dyť jsem tu mladou vídala denně a vy tvrdíte, že máte děti až z Německa?“ zapochybovala zpravodajka.

„My to objednali přes internet, ono je to rychlejší, pak nám ty zkumavky přivezla  PPLka a bylo hotovo.“

„PPLka!“ spokojeně si oddechla Součková, „to máte pravdu, tu jsem v ulici viděla několikrát.“

Maminka na sebe mohla být pyšná. Ještě týž den nám volalo několik známých, aby nám oznámili, co že to o nás právě slyšeli. Celá čtvrť se dobře bavila, jen Součková je o své pravdě přesvědčena asi do současnosti, neboť mě loni v létě opět zastavila s dotazem, kde že jsme před léty ty děti objednávali, že její vnučka by také měla ráda miminko, ale vnučky manžel je úplný trouba, tak aby ty děti měly aspoň maturitu, to by snad tolik nestálo.

Vážení, řeknu vám, o nás už slyšeli snad i v tom Německu. Tenkrát to bylo takové haló, jaké se povede jednou za deset let a jen tak něco to nepřebije. Paní Součková klevetí dál, moje mami stále  baví okolí svými fórky ála pan lesní z Káji Maříka a našich kluků se u zápisu do první třídy paní učitelka zeptala, jak se to stalo, že jsou dvojčata a ke všemu úplně stejná…

P.S.:  Možná někdo jednání mé matky odsoudí, ale věřte, že paní Součková svými pomluvami a klevetěním napáchala lidem mnoho zla a nepříjemností. Její jméno je v článku změněno.

Zároveň článek nesnižuje ani nemá za cíl zesměšnit techniky umělého oplodnění! Na IVF a jiných technikách nespatřuji nic špatného, spíše naopak! Ženám, které jej podstupují, držím palce!

Napsal/a: Inna2

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (25 vyjádření)

  • Ježečku, děkuji. 😉
    Já právě v péči o dvojčata nespatřovala nikdy nic náročného, ale asi proto, že to byly moje (i za dlouho v rodině) první děti a pak taky kluci byli zaplať bůh úplně zdraví. Možná kdybych s nimi třeba musela cičit a podobně, mluvila bych jinak. Ano, byly dny, kdy jsem se za celý den nestačila ani najíst, ale vzhledem k tomu, že tohle popisvalo i několik kamarádek s jedním dítětem, brala jsem to jako normální věc. Občas jsem přebalila jednoho, automaticky druhého a jak jsem byla rozjetá a přemýšlela už o jiných věcech, vzala jsem toho prvního znova a pak začala hysterčit, že nečůral. Až když jsem znova rozhrabala i druhého, tak mi to došlo a musela jsem se tomu smát. O tom, že jsem si občas automaticky udělala dvě kafe ani nemluvím. 😀 Ale já to měla ráda, aspoň je na co vzpomínat. 😀 Znám jednu maminku trojčat a ta je zvládala sama, bez asistentky, manžel se vracel dlouho z práce… Ta byla můj hnací motor, něco ve smyslu: když ona sama zvládne trojčata, nemám nárok si stěžovat, když mám „jen“ dvě. 😀 Já vlastně neznám, jaké je to mít „jen“ jedno dítě. Malá se narodila jedna, to je pravda, ale péči o kluky mi nikdo neodčaroval. 🙂
    A proč si neumím představit dvě děti brzo za sebou? Mám pocit, že bych si je tolik neužila, malé děti vyžadují dost pozornosti, ale zároveň by každé mělo asi jiný denní rytmus, možná by žárlily… Toho jsem se bála. A i to těhotenství jsem si chtěla v klidu užít, mně bylo těhotné vždycky tak krásně! 😉

  • Ježeček

    Ale hlášky máte super!! S vámi se určitě nikdo nenudí. Máš mé sympatie. Lidé, kteří se umí pobavit i na svůj účet, jsou krásní! *

  • Ježeček

    Prdlajs, Inno, jaký obdiv?! Není nic jednoduššího, než si to všechno rok pamatovat. Po několika letech bych už byla vytřepaná, abych vůbec miminko uměla chytnout 😉 Bylo a je to nádherné, když jsou tak blízko sebe. Vidět, jak se to všechno opakuje, ale přitom je to úplně jiné.
    Jo, a ze všeho nejhorší bylo těhotenství u obou, když jsem zvládla to, tak pak už bylo vše brnkačka 😀
    Já naopak mám pocit, že právě ta dvojčátka jsou náročnější, protože jsou tak nějak na stejné vlně a ta mamina se musí zákonitě rozpůlit, Takhle jsem to jedno – starší – zabavila a s druhým miminkovala 🙂
    Můj obdiv mají právě dvojčecí a vícečecí maminy! Přes těmi já smekám 🙂 *

  • Ježečku 🙂 – máš můj obdiv! Nikdy jsem si neuměla představit mít děti třeba jen dva roky po sobě, natož po roce! Buď naráz, nebo aspoň po třech letech.

    Akludad – přes kopírák 😀 😀 :-D, to je dobrý, to si budu pamatovat. Mě se tchýně ptala, že je to divný, že jsou ty naše děti úplně stejný, tak jsem jí řekla, že manžel holt nemá fantazii. 😀

  • Ježeček

    Moc hezké!!!
    Já mám děti přesně o rok od sebe a zase se nevyhnu otázkám typu: to jsou krásná dvojčátka.. a že ti kluci jsou vždycky o kousek větší, že? a podobné.
    Každopádně, Inno, jak jste to udělali, že jsou dvojčátka???? 😀 😀 Máme kluka, máme holčičku, tak se jaksi už nemáme o co snažit, jedině o dvojčátka… 😀 😀 😀
    Měj se moc hezky, nesmutni a piš! *

  • Marysek

    Inno já mám porovnání a s dvojčaty je opravdu dvojnásobná práce 🙂
    ale holky už se teď samy nebo se synem zabaví, to je výhoda oproti jednomu…prostě obě musí být u všeho a vše dělat spolu 😀

  • Petra Vymětalová

    Teda Inno, žádné splíny ti nepřeju, ale už teď se těším na další článek… tak teď nevím…

  • Také máme dvojčátka, krapátko odrostlá – jsou už dávno dospělí, ale často si vzpomenu na syna sousedky z paneláku. Když se narodili, přišek tehdy žák dokončující základní školu za maminkou s otázkou – „to musel pan M.2x rychle za sebou?“ a patřičně ukázal rukama. Jinak můj manžel na zvědavé otázky odpovídal, že jsme je dělali přes kopírák. A ještě přidám jednu matematickou pravdu, která se možná může některé „dvojčeci“ mamince hodit, mně ji tehdy také někdo řekl – Jednomu dítěti věnujete veškerý čas – můžete dvěma věnovat více?

  • Moc vám všem děkuji za milé komentáře. Mám poslední dobou práce až nad hlavu a nějakou divnou náladu k tomu, tak jsem usoudila, že je potřeba napsat zase něco veselejšího. 😀

    JanaK – brzo se uzdrav!

    Alena5 – tyhle inteligentní rady také znám. A je opravdu jedno, kolik člověk čeká dětí. 🙂 Nejvíc mě odrovnala jedna paní ve středních letech, která nemá děti, ale radila mi, jak bezbolestně porodit.

    Lussy – tuhle otázku taky znám! I tohle uměla okomentovat moje mami: Nene, jedno máme půjčený!

    Hanzlici – všichni straší, co je s dvojčaty práce, ale mně to nějak nepřišlo. Myslím, že by to tu zvládla každá z vás 😉

    Petruš – kluci paní učitelce neřekli nic, jen na ni koukali jako na cvoka a doma se mě ptali, jestli je bude učit ta paní, která neví, odkud se berou děti.

    Bamiska – to nebylo frekvencí – slavili jsme moje státnice. 😀 😀

    Ještě jednou vám všem moc děkuju za milé komentáře, hned je mi líp po duši. Díky!

  • Tak tohle je super:-) také jsem se zasmála…Ovšem věřím, že i když teďka to píšeš s nadsázkou, tak v tu chvíli určitě nebylo příjemné takové dotazování…švagrová mají také dvojčátka a u tatínka v práci také kde kdo řešil onu záhadu, i když oni je mají několikrát v rodině

  • JanaK

    Inno díky, jsme ve stavu nemocných a po přečtení je mi rázem lépe 😀 krásný a vtipný článek – to jsem opravdu potřebovala

  • alena5

    Inno pěkná historka,dobře jsem se pobavila.Ale i když mám děti jen po jednom tak spoustě chytrých otázek jsem se nevyhnula taky a rad co a jak ani nemluvím.Nejvíc mě bavily rady jak kojit od těch co kojili maximálně 14 dní.

  • kekunka

    Inno, to je krásná historka! 🙂 A manželova odpověď nemá chybu! 🙂 Díky, pobavila jsem se.

  • Lussy

    Inno, tvoje články nezklamou! Bomba :-).

    Máme v rodině dvojčata,ale jejich tatínek je z jednovaječných dvojčat ,tak se to tak trochu očekávalo. Přesto se nevyhnuli otázkám typu: dobrý den, to jsou dvojčátka nebo si jsou jen podobní?

  • Hanzlici

    Tak to je parádní 🙂 Klobouk dolů před tvojí maminkou, že si umí takhle pohotově a vtipně poradit, to jsem vždycky obdivovala 🙂 No a tobě klobouk dolů, že zvládáš dvojčátka. Já bych je uměla bez problémů asi jen „vyrobit“… :-)) Krásný vtipný článek! 🙂

  • Marysek

    Super článek…
    Taky máme dvojčata, zažili jsme taky docela „zajimavé“ dotazy, ale kupodivu se nás nikdo neptal, jak jsme k nim přišli 😀

    Místní paní mi připomíná sněm babek u nás na vesnici, ty vždy vše věděly a všemu věřily 😀

  • Marinada

    Petro, já dvojčata podle prvního ultrazvuku čekala taky, ale pak se jedno vstřebalo (stává se to často) – a já teď občas z legrace říkám, že to jedno mi v břiše zůstalo a stále roste a roste 🙂

  • Petra Vymětalová

    Marinado, škoda, žes to nevěděla dřív, co? 😀
    Inno, naštěstí už jsem se poučila a při tvých článcích zásadně nic nejím ani nepiju, i tak mám ale naprskáno všude kolem.
    Jen mě tak zajímá, co kluci odpověděli u zápisu paní učitelce? 😉

  • bamiska

    krásné čtení k ranní kávičce…jsem se pobavila…hezky píšeš….no a také vím jak to je s těma dvojčaty..my máme vždy po jednom kousku asi záleží i na frekvenci a tu Tvůj manžel úzkostlivě tají 😀 😀

  • Marinada

    Inno, perfektně napsané, opravdu jsem se pobavila – a díky Tvému manželovi konečně vím, jak se dá přijít k dvojčatům 🙂 🙂 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist