104 dnů

Ahoj tety, k dnešnímu dni jsem již na světě víc jak sto dnů. To už je celkem dlouhá doba, si teda myslím. A je to také skoro měsíc od mého posledního vyprávění.

Mé vyprávění končilo před Velikonocemi, a tak na ně navážu. Adélka byla doma na velikonočních prázdninách. Eliška zůstala také doma. A tak jsme všechny pomáhaly mamce s přípravou. Aďa s Eli vytáhly ozdoby a nazdobily celý dům. Mamka nachystala těsto na perníčky a upekla dva beránky a dva zajíčky. Perníčky si vykrajovaly ségry samy. Jen byla divná atmosféra, neb za oknem začalo sněžit místo slibovaného jara. Perníčky se ještě zdobily, ale neustále nás mátlo zimní počasí a perníky ve tvaru zajíců a vajíček. Mazanec nakonec také mamka napekla. Adélka s Eliškou ještě nabarvily vajíčka a společně nachystaly balíčky.
Maminka poprvé, co jsme dojeli domů, zašla zatopit dřevem, jinak topila plynem. Ale říkala, že topila celou dobu se mnou v bříšku a dokonce i v den porodu ještě zatápěla. Na velikonoční pondělí mne mamka ráno kolem 5 h nakojila a jak jsem usnula, šla odhazovat ty hory sněhu. Trvalo jí to hodinu a půl, než proházela cestičku do chléva a cestičku k brance a odházela bránu, aby se k nám někdo vůbec dostal.
Odpoledne bylo pěkně, a tak si Eliška šla postavit velikonoční vajíčko ze sněhu.

V úterý začala u nás obcházet nemoc. Dětský doktor zjistil, že máme doma streptokoka a všichni jsme se museli začít léčit. Adélka a Eliška začaly jako první. Mamka odolávala, neb musela zajistit chod domácnosti a jídlo a léky pro marody. Ale v pátek onemocněla i ona. Měla veliké teploty a ztratila mlíčko. Oplakaly jsme to obě. Já, protože jsem měla hlad a mamka, protože se to stalo. Od té doby máme papání ve skleničce. Maminka zkoušela odstříkávat a nějaké mlíčko se zpátky udělalo, ale už nestačí, abych se dosyta najedla. Proto jsem i onemocněla já, neboť už jsem neměla ochranu od maminky.

K tomu všemu ve středu odešla lednička. Dalo se to čekat, neb přežila požár a varovali naše, že se to stane, ale bylo to ve velice nevhodnou dobu. Ledničku již máme novou, tatínek se o to postaral, když dojel domů. Ještě, že bylo zima, mamka používala garáž místo ledničky. Potraviny byly v chladnu a chráněny před zvířaty. Tatínek ještě zůstal týden doma, aby se maminka mohla konečně vyléčit a postarat se o mne a nemusela chodit kolem zvířat.

Maminka měla osmého narozeniny a všechno se začalo pomalu uklidňovat. Nemoc i počasí. První sluníčko vykouzlilo dobrou náladu venku i uvnitř domu. V sobotu třináctého jsme byli pozváni na vítání občánků. Tedy vítali mne. Eliška se školkou pěkně zpívali a povídali pěkné básničky o dudlíku a miminku. Maminka dostala pěknou kytičku, já jsem dostala pamětní list, hračku, knížku a v obálce dva tisíce. Maminka to přidala k pětistovkám od babi a dědy Ježových a od tety Lenky a strejdy Pavla. A řekla, že už mi může založit spoření a celou částku tam uschová. Knížku si přečteme později, až budu povídat básničky a písničky, protože je jich plná a má pěkné obrázky. S hračkou si už hraji, je to červené kolečko se žlutým, modrým a zeleným srdíčkem. Maminka si kytičku dala do kuchyně, i když je alergik a květina jí dělala potíže. Tatínek ji chtěl vyhodit a mamka řekla, že za to ta pěkná kytička nemůže. Ještě jsme se dozvěděli, že jsem první miminko letos v naší obci. Celkem nás tam bylo 6 dětí. Čtyři byly z loňska a dvě letošní. Všichni jsme měli málo používaná nebo netradiční jména. Ještě jsme se na obci zdrželi, dostali jsme, tedy doprovod, šampus, koláčky, kávu a chlebíčky. Pěkně jsme si povídali a prožili pěkné odpoledne. Video a fotky dostaneme od obce na CD, ale ještě nedorazilo, škoda, chtěla jsem vám sem vložit fotečku.

V neděli jsme začali pracovat na zahradě. Maminka měla pravdu, jak je teplo, už mne nemusí tak moc oblékat a chození ven je veselejší. Je zajímavé koukat, jak se pohybují po obloze mráčky, to mi ukazovala Eliška, nebo jak se houpou větve na stromech. Venku, protože byl doma i tatínek i Adélka, se moc udělalo. Nově záhonek před domem, je květinový a opravený a upravený, kytičky jsou zasazené tak, aby každou dobu něco na záhonku kvetlo. Maminka dostala od babičky tři keře (dva rybízy a angrešt) a tři růžičky. Od strejdy Bořka dostala květiny na záhon a nové jahody. Tak ještě okopala jahody a dosadila nové, vyčistily se maliny a ostružiny a zasadil hrášek a mrkvička.

Já jsem ve velké vaně plavala jen jednou a to kvůli té naší nemoci. Pěkně jsem si tam užívala a podařilo se mi i potápění. Vůbec se mi z vany nechtělo ven, ale mamka trvala na svém. V malé vaničce již pěkně cáchám a kopám nožkami, že si musí mamka brát koupací plášť, aby nebyla mokrá. Jinak si už umím sama hrát a vydržím i hodinku. Sama si vyndám cumlík z pusinky a dneska se mi podařilo si ho i do pusinky dát, ale pořád platí, že ručičky jsou nejlepší. Umím si přitáhnou peřinku, anebo se odkopat, až je mi v noci zima. A zdají se mi sny, pěkné, protože se v noci hlasitě směju a budím nejen mamku, ale i sebe. Škoda jen, že vždy zapomenu, co se mi to zdálo.

A s tatínkem jsme si hodně užili, protože byl dlouho doma. Všechno jsme spolu prodebatovali a tatínek říká, že jsem správně ukecaná ženská. Povídání mne moc baví a umím si někoho k postýlce zavolat, aby si se mnou povídal. I nadále pomáhám mamince s prací, jako je vysávání, věšení prádla, vaření a včera žehlení. Můžu vám říct, že vyžehlit osm praček prádla je pořádná dřina. Mamka žehlila u mne u postýlky, půl hodiny jsme si povídaly, pak jsem se napapala a na hodinku si zdřímla, po probuzení mamka pořád žehlila a zase jsme si asi hodinku povídaly. No byla jsem z toho celá utahaná. Ještě, že už byl večer a já jsem se šla vykoupat a spinkat.

Jinak jsem už přišla na to pasení koní. Teda pořád nic moc, dál cvičím lezení. Ale už vím, že musím hlavičku držet nahoře, protože se pak nebouchnu do nosíka. Nejlepší lezení je ve vaničce, tam to spíše připomíná plavání a voda mne nadnáší. Nožičky to mají lehčí a i maminka trochu pomáhá.

Už poznám svoje lidi a cizí, kteří k nám dojdou. Ještě si mne cizí půjčují, ale už mne to moc nebaví a radši jsem u maminky, nebo tatínka či Adélky. Už umím pořádně kopat nožkami, mamka říká, že jezdím na kole. Sice nevím, o čem mluví, ale já na to přijdu.

Pěkný den, Deniska

Napsal/a: danasi