To, že skutečně Vánoce ťukají na dveře, jsem si uvědomila nejen při čtení zajímavého nápadu Lajky v rubrice Rady a nápady, ale také díky mé osmileté Kačence. Včera ve chvíli, kdy jsem měla za to, že v pokojíku přemýšlí nad příklady z matematiky, se najednou ozvalo: „Mami představ si, že u nás ve třídě (druhé) některé děti vůbec, ale vůbec nevěří na Ježíška!
No oni si snad myslí, že jim všechny ty dárky kupují rodiče! A kde by na to asi vzali – no to je vůbec nenapadlo… Představ si, že se nám kluci i posmívali, že jsme prťata, když tomu věříme… “Jen jsem položila malou Máju do postýlky a přemýšlela, co jí na to řeknu. Šla jsem za ní do pokoje, ale ona už byla zase zabraná do počítání. Přišlo mi to vhod, v té chvíli jsem vůbec nevěděla, zda jí říct: „No to víš, to jsou oni hloupí, když na Ježíška nevěří…“ anebo zda už nyní nastal ten okamžik, kdy ji připravit o krásnou dětskou iluzi.
Já sama jsem na Něj věřila skoro až do páté třídy a jelikož mám dva starší bráchy, tak to byl fakt úspěch, že mi to nevyklopili dřív. Ale co teď? Všechno je dneska bohužel rychlejší, uspěchanější, děti dospívají dřív…
Vzpomínám si, jak byla Kačka vloni před Vánocemi ráda, že už umí konečně psát, protože minulý rok, když si nakreslila o panenku barbie, tak z výkresu Ježíšek vůbec nepochopil, že se jedná o pravou barbie a ta musí mít přece ohebné ruce a kolena, takže letos už to snad nepoplete…
Možná, že když jí to nyní nevysvětlím já, tak třeba s blížícími se Vánocemi o tom budou děti ve škole víc a víc diskutovat a ona pak třeba začne přeci jenom pochybovat… Co když to pak bude brát jako že my jsme jí lhali?
Je mi jasné, že milióny dětí si tím prošly a všichni se s tím vyrovnaly bez následků – já taky-, ale člověk to u toho svého „děťátka“ vnímá nějak citlivěji.
Moc ráda bych si přečetla Vaše názory na to, kdy byste Vy odtajnili Ježíška, příp. jaké s tím máte zkušenosti. Ale stejně, ať jí to řekneme letos nebo příští rok, už teď mě mrzí, že to kouzelné čekání na nadílku od Ježíška už bude pro ni – a tím i pro nás, o něco méně romantické…
Napsal/a: Janka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (22 vyjádření)
Ahoj, máme malé(5,7,9) i velké(16,18) děti, a všechny, i my, věříme že Ježíš žije. Není to jen nějaká iluze pro děti na vánoce. Vánoce slavíme jako Jeho narozeniny, děti vědí že dárky si dáváme navzájem, protože se máme rádi a chceme si udělat radost. Ježíš dárky(věci) nenosí, protože ten největší dar nám už dal. Je to On sám, jako naše cesta k Bohu. Je mi jasné, že můj názor bude pro někoho dost „divný“. Jsme křestˇané,a prišlo mi škoda, že se mluví jen o Ježíšku miminku…ale je to přece i dál… ! Míša.
U nás to bylo velice nepříjemné procitnutí.Stáníkovi nebylo ještě ani 5 let a přišel za mnou, že ví, že Ježíšek není. Snažila jsem se mu to vymluvit, protože věřit na Ježíška je přece tak kouzelné a dobře si pamatuju, jak nešetrně nám to oznámila učitelka ve škole, tenkrát to pro mě byly smutné Vánoce, něco kouzelného z nich nenávratně zmizelo. Proto jsem chtěla pro své děti to kouzlo udržet co nejdéle.
Stáník se na mě tak divně podíval a oznámil mi, že mu to řekl táta. To byla pro mě studená sprcha. Když jsem se zeptala proč mu to řekl, odpověděl: „Přece mu nebudu lhát“……..mimochodem, mě lhal pořád. Nejraději bych mu v tu chvíli jednu vlepila.
U mladšího syna nám věření na Jěžíška vydrželo do 8 let, to jsem tatínkovi důrazně zakázala, aby mu to řekl….bylo krásné, že ho v tom věření udržoval i brácha Standa a dost ho to bavilo. Pak na to tak nějak přišel sám….ve škole mezi spolužákama. Stejně tak napůl ještě věřil, protože tomu věřit chtěl. A bylo to hezké