Zamilovanost, láska nebo posedlost

To byly časy, kdy povinosti vůči rodině (úklid, vaření, praní, nákupy atd.) mi byly cizí. Existovali jen kamarádky, kamarádi a zábava, ale i to někdy musí skončit. Bylo to asi 8 roků zpátky někdy v srpnu, co jsem poprvé potkala svého muže, bylo mi čerstvých 16 let a mému muži 20…

Znáte to? V takovém věku se chce člověk bavit a tak to taky bylo. Byla jsem s přáteli v restauraci a náhle přišel on, mého srdce šampión:-). Kdyby mi někdo v tu chvíli řekl, že je to můj budoucí manžel, tak bych se asi smála a hlavně můj muž. V té době se o mě moc hezky nemluvilo a manžel byl zrovna ten typ člověka, který byl čistý, hodný, opatrný a o takový typ ženské jako já moc nestál. Já jsem se ale zamilovala! Toužila jsem po jeho blízkosti. Chtěla jsem cítit jeho teplo, jeho náruč. chtěla jsem jeho srdce! Chtěla jsem ho vlastnit.
Každý pátek jsem trávila v restauraci v jeho blízkosti a vnutila se do jeho party kamarádů (byli to príma lidé). Pátek se pro mě stal nejkrásnějším dnem v týdnu a on si mě dokonce začal i všímat a věnovat mi pozornost. Jo, jo, tomu se říká zamilovanost! Byla jsem v sedmém nebi a nemohu mluvit za manžela, ale vypadal taky spokojeně. Jednou týdně se scházet už pro nás bylo málo. Vídali jsme se, kdy to šlo (každý den). Shledáni bylo nádherné, loučení bolestné. Okolí neexistovalo, byli jsme jen my dva. Milovala jsem ho, ale stále jsem měla strach, že je to jen sen, že se ráno proberu a vše se rozplyne, nebo že si se mnou jen hraje a jak toho bude mít dost, tak mě bez vysvětlení opustí jak ti předešlí.
Nechtěla jsem znovu cítit tu bolest, proto jsem taky nemyslela moc dopředu. Za to on ano a představil mě svým rodičům, ale já stále, v obavách, seznámení s mými rodiči odkládala. Až se ozval sám, že by bylo dobré, abych ho představila, aby za mnou nemusel po tajnu chodit oknem:-). Blížil se silvestr 2000 a my jsme chtěli být samozřejmě spolu. Tak nastal čas je seznámit a pochlubit se.
Byla v tu dobu u nás na návštěvě má starší sestra a ta samozřejmě bere vše s humorem. Hned se toho chopila a začala vtipkovat o vztahu své mladší sestry. Manžel byl nervozní, ale ze mě jaksi vše opadlo. Seznámení proběhlo perfektně. První, co mého otce zajímalo, bylo, jestli byl na vojně, protože chlap, který prý na vojně nebyl, není chlap. No, manžel samozřejmě nebyl, ale jaksi mu to prošlo a stal se i oblíbeným. Dokonce jsem už nemohla večer chodit ven bez toho, aby manžel o tom věděl.
Bylo nám spolu krásně. Začali jsme si plánovat i budoucnost, ale vůbec ne tak, jak ve skutečnosti skončila. Po třech rokách, co jsme spolu chodili, jsem neplánovaně otěhotněla, ale nebyla to žádná katastrofa. Školu jsem měla udělanou, rádi jsme se taky měli, akorát jsem měla strach, jak to říct rodičům. Nakonec to zvládl manžel uplně sám a jak jeho rodiče, tak mí rodiče to vzali s klidem, akorát je zajímalo, jak to budem řešit.
No jak by to asi bylo?……… Tohle musím napsat přesně, jak mi to bylo řečeno, protože to jen tak někdo nezažil. Nebyla to žádost o ruku jako z románu, ale taková obyčejná! Po moravsku:-)! Seděli jsme spolu na balkoně a muž se na mě podívál a zeptal se: „To si tě budu muset asi vzít, že?“ (ach ti chlapi, žádná romantika). Svatba byla 27. 9. 2003 a já jsem se v 11:00 hod. stala šťastnou ženuškou. Svatba byla malinká, ale hezká. Jásalo se do rána.
1. března jsem dala manželovi dceru (3,45 kg-51 cm). Rodila jsem císařem, tak jsem si musela taky týden v nemocnici poležet, ale manžel byl u nás každý den, tak se to dalo přežít! Konečně jsme byli pořádná rodina. Loni 1. října nám přibyl ještě jeden člen – chlapeček (3,75 kg – 49 cm) a teď už jsme kompletní.
Chtěli jsme 2 děti, chlapečka a holčičku, a ty máme. K tomu máme ještě pejska a rybičky. S manželem se máme stále rádi a děti nám dělaji jenom radost. Každý den usínáme v obětí a těšíme se, až druhý den příjde z práce, ať můžem být zase spolu!
Tak nevím, je to zamilovanost, láska nebo posedlost?

Napsal/a: babun