Žádné zvíře doma nechci

Rubrika: Jen tak

Ano, tuhle větu jsem řekla já. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Můj syn přišel domů ze školy s tím, že by chtěl zvířátko. Přes kočičky a pejsky jsme se dostali až k rybičkám a želvám – tedy to byl vývoj jeho přání. Zatvrzele jsem opakovala, že „zvířátek“ mám doma dost a že ty, co mám, mi úplně stačí. Samozřejmě jsem měla na mysli „dvounohá zvířátka“, aneb pánské osazenstvo naší rodiny…

Představa, že lezu po bytě po čtyřech a kromě ponožek, tepláků, triček, papírků od bonbónů a žvýkaček, rozlámaných tyčinek a křupek, sbírám ještě taky hovínka, utírám loužičky a všude se vzápětí šíří záchodový odér, jinak řečeno smrad, mě žádným štěstím nenaplňovala. Měla jsem ze všech stran odposlouchané: „Dítě chce zvířátko a pak se o něj stejně stará máma.“
A tak jsem se zuby nehty bránila.
Až jsem si jednoho dne sedla na lopatu sama.
Vypustila jsem z pusy: „Když doneseš na vysvědčení samé jedničky, můžeš si něco přát.“

A bylo. A daný slib se musí splnit. Vzít zpátky se to nedalo. Jak říkávala moje babička: „Vyřčené slovo ani párem volů do huby zpátky nevtáhneš.“ A měla pravdu.

Výběr zvířátka jsem nechtěla ponechat osudu či náhodné volbě mého syna, původně totiž začal u pejska, propracoval se přes křečka až k želvičce, bála jsem se o osud naší vany… Aby v ní neskončil malinkatý roztomiloučký krokodýlek… A tak jsem začala lovit na internetu, v knížkách a obtěžovat kolegy v práci.
Vylučovací metodou jsem došla k závěru, že to MUSÍ být malé zvířátko do bytu. Odmítám totiž vstávat ráno v pět, běhat kolem domu v pláštěnce s omotaným vodítkem kolem ruky nebo nohy a sbírat do igeliťáku bobky. A co v případě, že odletíme na dovolenou do zahraničí? Kam dát pejska? Jemu se bude stýskat a já budu na nervy…
Hlavně žádné hady, pavouky, chameleony a podobné potvůrky. To bych asi nezvládla. A po radách typu: „Nekupuj křečka, přes den spí, dítě si s ním nemůže hrát a v noci šantročí v kleci.“ A další rada: „Nekupuj želvu, nedá se s ní mazlit.“
Takže co z toho vychází? Malý hlodavec. S touto zúženou verzí jsem seznámila syna: „Můžeš si vybrat nějaké zvířátko a budu ráda, když to bude malé, aby se to dalo vzít do ruky a chlupaté, aby se to dalo hladit a mazlit se s tím.

V tuto chvíli zasedl k počítači syn. A začal studovat. Myška, králíček, křeček… A výsledek?
„Mami, koupíme miminko potkánka.“ Ups. To mě tedy nenapadlo. Ach jo. „Proč sis vybral potkana?“ Okamžitě odpovídá: „Protože je to nejchytřejší hlodavec a dá se ochočit.“ Tečka. Vybráno jest. Matko, srovnej se s tím – řekla jsem sama sobě.

Smluvila jsem termín a jeli jsme. V široké a prostorné kleci byla mamka s mláďaty. Jedno hezčí než druhé. Malinká klubíčka chloupků s očima jak korálky. Paní byla milá, příjemná a ochotná. Samozřejmě ihned pochopila, kdo z nás dvou chce mláďátko a jala se mluvit přímo k synovi. „Vyber si, které by se Ti nejvíc líbilo a já Ti ho vyndám. Vezmeš si ho do ruky a seznámíte se spolu.“ To už mu visel ukazováček s vyznačeným směrem ve vzduchu.

potkanA tak ji máme doma. Potkaní holčičku. Jmenuje se Julie. A říkáme jí různě, je to náš milášek, pusinka, Julča i Julinka, a když se počůrá nebo cvrkne mimo klec, tak je to chcanda. Bobek ani hovínko jsem po ní ještě neuklízela. Je totiž ohromně šikovná, chodí na záchod. Ač to zní neuvěřitelně.

Syn je šťastný jako bleška. Má trvale úsměv „blba“ – blbové prominou – a tváří se jako sjetý sketem. Tak snad se z toho delíria probere a vrátíme se k normálu.

A kdybych měla být upřímná, já sama za sebe, a říct, kdy jsem tu malou začala mít ráda, musela bych odpovědět: „Když jsme si ji přinesli domů.“
Jakmile ta příšerka vstoupila do našeho prostoru, stala se NAŠÍ.

Napsal/a: Heloušek

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Heloušek
    Heloušek

    Corino, děkuji 🙂
    Zřejmě máš dost podobný náhled na věc, jako jsem měla já. Ono to je ve skutečnosti jiné než si to představuješ. Je to malé, chlupaté klubíčko, které se Ti choulí na dlani a chvěje se strachem (vem si, jak jsme proti takovému mláďátku veliký). Byla bys v tu chvíli dojatá, máš ho prostě ve svých rukách.
    A další věc je, když ho (to mládě) máš doma, je tvoje, je čisté a je hodné. Takže s tím není žádný problém. Taky bys to zvládla stejně jako já.

  • Heloušku, moc pěkně jsi příběh napsala 🙂
    Název jako by napsal můj, protože nikdy nedovolil, abychom měli zvířátko. Rybičky nepočítám.
    Ale kdyby mi někdo řekl, že má doma potkana, řekla bych fuj :-)) Já mám zvířátka moc ráda, ale myší a potkanů se bojím. Takže máš můj obdiv, že jsi synovi svolila

  • Heloušek
    Heloušek

    Potkaní holčičku máme úmyslně, syn na internetu našel info, že holky jsou prý hodnější 🙂 A ještě v tom sehrála roli i náhoda – kluci, které zrovna měli k dispozici, se mu nelíbili – měli červená očička.

    Děkuji Vám: Inori, Lien, Horempádem, Keenspeede za Vaše reakce, příspěvky a zkušenosti. Díky moc.
    Přeji pěkný den.
    🙂

  • keenspeed
    keenspeed

    potkani jsou skvělí :-), a inteligentní … uvidím,s čím přijde prcek až povyroste.

  • Horempádem

    Hezky napsáno 🙂 Upřímně, když jsem se zpočátku začetla, tak jsem se obávala toho, že odpůrce domácích mazlíčků pořídí nějaké zviřátko, které bude chůďa :-))

    Se mnou to bohužel má dcerka jednoduché. Já sama jsem absolutní nadšenec zvířeny. Tedy nepřeháním to, ale prostě domácí mazlíčky mám ráda. Možná si vynahrazuji to, že doma s tím byl absolutní zákaz 🙂

    Máme psa, rybičky a nejkratší dobu zakrslého králíka. Nemám doma smrad a z osazenstva mám radost. Ano tříleté dítě se nezvládne postarat o psa, ani o rybičky, ani o králíka, ale snaží se pomáhat. Ví, že pes musí jíst a chodit ven, že se potřebuje pomazlit. Ví, že rybičky potřebují čistou vodu a krmení. Ví, že králíčkovi se musí měnit podestýlka, dopřát mu dostatek pohybu a krmení. Pomůže s čím může :-)) Ke všem se chová ohleduplně a hezky.

    Jen bych dodala, ano je to starost v momentě, kdy jste na nějaký čas mimo domov. Někdo je musí krmit, starat se o ně, když zrovna vy nemůžete, ale to holt člověk musí domyslet. Máme naštěstí okolo sebe lidičky, kteří nám s tím ochotně pomohou, takže pohoda.

    Heloušku, takže věřím, že s Julči se stal mazánek rodinky a proto přeji, ať vám činí jen a jen radost 🙂

  • Lien

    Taky jsem měla kdysi potkana a chodil na záchod. Pěkný článek.

  • lnori

    To je náhoda, že máte potkaní holčičku? Nebo jsi taky myslela na to, že kluk by víc značkoval – smrděl? .)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist