Úplně obyčejný den

Rubrika: Jen tak

505867_playing_in_the_dirt_2_76S potěšením zamykám dveře od kanceláře, nákup beru zlehounka – jen to nejnutnější a už se těším domů… Mám hlad jako vlk, žízní se mi lepí jazyk na patro a nesmím zapomenout na léky… Uvařím si šálek kávy, na chvíli si sednu – koupila jsem si nový časopis a na titulní straně je má oblíbená herečka, přečtu si její životopis a rozhovor o natáčení nového filmu – a odpočinu si…

Dnes je normální pracovní den jako každý jiný, jen se cítím poněkud „použitě“, klube se mi zub moudrosti a docela mi dává zabrat, sune mi čelistí několik zubů, takže o tom růstu vím od sedmičky po jedničku. A protože toho v noci moc nenaspím, jsem taková „nedovařená, nedopečená“…

Vcházím do zádveří. V jedné ruce mám klíče od domu, poštu ze schránky, kabelku svírám loktem o žebra a v druhé ruce mám tašku s nákupem, na prsteníčku a malíčku mi visí banány a na zápěstí mám zaháklý deštník. První, co upoutá mou pozornost, je skřípot písku a kamínků pod nohama. Divný zvuk. Hned na to si všimnu, že je o stěnu opřené koště… Co se tu dělo? Na položenou otázku se ani nenamáhám odpovědět, jsem tak unavená, že mi to prostě nemyslí. Jediné, na co ještě pomyslím, je: „už i ten autopilot mi chcípnul“.

Vejdu do předsíně. Ani nestihnu zavřít dveře a zakopnu. Zakopnu o cosi. Při bližším ohledání zjistím, že pod neidentifikovatelnou vrstvou zřejmě bude bota. Ovšem druhá chybí… Složím všechny věci na rohož, zouvám si boty a klopýtnu. Hle! Druhé cosi. Pravděpodobně druhá bota. Jistě. Je to bota, protože jak jsem do ní drcla, odloupl se obrovský kus hlíny a rozpadl se na tisíc malých kousíčků …. Nemám sílu se rozčilovat.

Stavím si vodu na kávu a jdu se převléknout do „domácího“. V koupelně na mém žehlicím prkně je hromada. Bohužel nepřehlédnutelná hromada. Na vršku té hromady jsou ponožky. Jsou celé od hlíny a písku. Vezmu je do ruky. Teď mám hlínu i písek v dlani. Hodím je do koše na prádlo. Slyším, jak se zrníčka písku a kamínků kutálí po dlažbě. Na mém (původně čistém) žehlicím prkně, kde za normálních okolností žehlím vyprané a navoněné prádlo, leží sežmoulaná ušmudlaná mikina, maskáče od hlíny, šusťáky od hlíny, písku a trávy a triko s fleky. Nechápu. Proč je tu tolik věcí od hlíny? Proč leží na prkně?

A to už slyším dupot. Zeshora se žene stádo divé zvěře. Mé divé zvěře. Kolikrát už jsem si říkala, že to ty dřevěné schody nevydrží… „Ahoj mami, ty už jsi doma? Nejsi tu nějak brzo? Byla jsi nakoupit? Koupilas mi něco dobrýho?“ Stihla jsem jen říct „ahoj“. Dál jsem se nedostala. A už pokračuje: „Mám hlad, dal bych si něco dobrýho.“ Zjevně má vypěstovaný silný reflex – vidí matku a má před očima rovnítko „jídlo“. Teď se ozve druhé trochu hlubší „Ahoj“ a hned pokračuje: „Už jsi viděla, co dělal??“ Zvednu hlavu a zadívám se do očí svého muže. Vím, že mi to dopodrobna poví, i kdybych se neptala, i kdybych to nechtěla vědět, i kdybych to nechtěla slyšet… A tak se dozvídám, že naše inteligentní zvířátko (syn) se jalo prozkoumávat výkop v těsné blízkosti našeho domu (za stálé účasti a zodpovědného dozoru dvou dospělých mužů!), prostě vlezl dovnitř dolů. Archeolog jeden!

Jen mě tak napadlo, co měl na nohách? A jen mi to blesklo hlavou, odpověď přilétla ihned. „… a představ si, že měl na nohou boty do školy!“ Nadechnu se. Vydechnu. Nadechnu se… Nebudu se rozčilovat. To nemá cenu. Naházím všechny ty špinavé věci do pračky. V předsíni překročím všechny „hromádky“ a jdu si do kuchyně dát to kafe. Vnímám jen zpola, že na mě syn pokřikuje: „Neboj se, já to umeju.“
Naskládám špinavé nádobí do myčky, utřu zapatlaný sporák i linku, udělám svačiny, no a už srkám svoje kafíčko a konečně začnu listovat koupeným časopisem. Najednou zaregistruji ševelení. To bude pračka. To není jen pračka. Slyším ho jakoby z dálky… Zpozorním. Ten zvuk jde z koupelny. Někdo se sprchuje? Jdu se podívat. Otevřu dveře.
Můj malý brouček klečí na zemi před sprchovým koutem, sprcha puštěná na plný kule, všude spoušť – voda, hlína, teď už bláto, písek, stříkance úplně všude a na bílých obkladech hotové Picassovo dílo!
No a ve sprcháči jsou krásné školní boty. Tedy – byly to boty, drahé boty, byly krásné, byly do školy. Původně. Teď jsou z nich dvě lodičky.
Dívá se na mě a říká: „Už to bude hotový. Za chvíli.“ Koukám, co to žmoulá v ruce… Má utěrku. Utěrkou na nádobí myje sportovní boty ve sprchovém koutě.

No co se k tomu dá říct?

Jdu si dopít to kafe. Mezitím syn dokončí „akci“ a pak nastupuji já – nejdřív vyperu prádlo, pak vydrbu ty boty, přemáchnu utěrku – teď už bude stejně jen jako handra, omyju obklady, vyčistím ucpaný odpad ve sprchovém koutě a vezmu kartáčem a saponem sprchový kout… Já se večer s pískem sprchovat nebudu… Pračka pípá na znamení „vypráno“, prádlo je čisté a voňavé, tak to rovnou pověsím.
A je to. Hotovo. I já mám hotovo. Pro tuto chvíli.
Dnes je totiž úplně obyčejný den… a já si jdu přečíst ten rozhovor…

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Padmé

    Bramborko, díky moc.:-)

    Děkuji Vám všem za vaše reakce a příspěvky. Díky.
    A hezký večer.:-)

  • Lien

    No tak u nás se takhle běžně chová manžel a to je dospělý člověk, takže mě už asi nic horšího nečeká, když to dokážu pochopit u něj (i když kolikrát musím zatnout zuby), tak u dětí to, myslím, bude jednodušší.

  • marika81

    Jo jo,výstižné a trefné:) Občas jsem se i zasmála. Ještě pár let a bude to u nás to samé.

  • Bramborka

    Teda Padmé, našla jsem tento článek až teď a jedním slovem – paráda…. Je to hrozně lidsky a mile napsané. Věta:“Utěrkou na nádobí myje sportovní boty ve sprchovém koutě.“ by měla být někam vyryta, mluví totiž úplně o všem. Hlavně o té mateřské lásce((-: Krásný, moc krásný…

  • Padmé

    Hannah, děkuji.:-) Ono to „dokolečka“ (všední obyčejný den) téměř vždy přijde ve chvíli, kdy jsem „vyšťavená“ a chtěla bych si odpočinout, jen si tak sednout a jen tak dýchat.:-))) Plán mám dokonale zmáknutý, jen ta realita mi vždycky dá „na zadek“.:-) Nu a protože už tu životní zkušenost mám, že je vždy vše jinak, než si naplánuji, už mě to holt nezaskočí.:-)

    Danasi, je mi jasné, že to musíš mít doma mnohem pestřejší.:-))) Je to moc fajn, že máme rodiny a děti. Také si to bez nich neumím představit.:-)

    Frančice, děkuji.:-) Dýchám, jo, jo, to já umím.
    Ovšem musím přiznat, že nejsem 100%. :-)))

    Ájíku, děkuji. I já umím „vyletět“, většinou se mi ale daří udržet si nadhled a brát to z té druhé strany – byla jsem ráda, že je kluk v pořádku, že nemá nic zlámané a s těma botama? Proběhlo mi hlavou – už se stalo, stejně s tím nic nenadělám a pak jsem si řekla, že mu přes léto zase povyroste noha a budeme v září kupovat nové.:-)))

    Corino, děkuji. Určitě se to dá brát s nadhledem a s klidem. Já jsem živý důkaz toho, že se to dá naučit. Nebyla jsem taková vždycky, to až s přibývajícími lety, se získanými zkušenostmi a hlavně s vědomím, že to, co už se stalo (v minulém čase), stejně nezměním.:-))
    Nicméně – také se umím pěkně durtit, nejsem stoprocentní kliďas a už vůbec nejsem flegmatik, takže někdy to zvládám v pohodě, někdy mě to stojí hodně úsilí a někdy „vyletím“.:-)))

  • Ahoj Padmé, když jsem si tvůj článek četla, říkala jsem si: to je přesné. Obdivuji tvůj klid. Já bych byla jako Ájík, rozzuřená a naštvaná! Tebe musí doma milovat 🙂
    Takových „obyčejných“ dní já mívám často.
    Neuvažuješ o knize? Moc krásně jsi to napsala ;-), pobavila jsi mě a ujistila, že se dají denní zážitky brát s nadhledem. Já osobně toho schopná nejsem

  • Padmé, krásný a veeeelmi výstižný článeček :))
    Je fajn, žes to rozdýchala, to já – přiznávám – bývám v takovém okamžiku jak rozzuřený býk – což mi tedy ke cti vůůůbec neslouží :))
    Tvůj článeček je moc pěkný, dík 🙂

  • frančice

    Krásně napsané. Jsi dobrá, že se nerozčiluješ a z hluboka dýcháš. Mám s tím nerozčilováním občas problémy, ale lepším se.

  • danasi

    Jako bych četla záznam z mého dne. Jen místo jednoho archeologa, mám doma 4 jiné radosti. Děkuji bohu za ně.

  • Milý článek, Padmé. Je to pořád dokolečka, viď? Ale díky, díky za ten všední život a obyčejný všední den, který můžeme žít…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist