Další příspěvek o naší zvířeně.
Naší myšku Sťuarta si asi „vypůjčil“ sousedovic kocour Garp. Jinak si totiž neumíme vysvětlit, její zmizení. Když ráno maminka vstala, tak uviděla jeho byteček rozházenej a Sťu nikde…
Jak se nakonec ukázalo, nic kočka nejí tak rychle, aby se jí to nedalo vzít. (Případně se dá ještě operovat, podotknul tatínek). Když jsme ho s maminkou okřikly, aby nebyl morbidní, tak se začal bránit, řka, že vlkovi taky vyndali z břicha babičku a ještě mu tam nandali kameny a hodili ho do studny a to, že se vypráví dětem, tak to nemůže být nic špatného, když Garpa rozpáráme a vyndáme z něj Sťuartka. On si zkrátka všechno dovede okecat.
Tak abych se dostala k jádru kočky… Sousedka nám odpoledne Sťuarta přinesla s tím, že ho Garpovi sebrala, protože si s ní hrál…nebo, že by právě proto??? Tak nevím. Co vím ale jistě je to, že Garp má neuvěřitelné štěstí, že se během dneška tatínkovi neukázal na očích. Nevím sice, co by se stalo, ale tatínek celý den zpíval něco, co znělo, jako moje známá ukolébavka Vyletěla holubička, ale slova byla poněkud jiná:
„Vyletěla nám kočička z okénka, z okénka, dopadla ven na držtičku, potvůrka, dopadla ven na držtičku potvůrka…“
Napsal/a: Ramira
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Kicul, já si myslím, že ho asi klepla pepka na útěku z toho našeho blázince.
Co chceš od jezevčíka norníka? Naše Atina chytne myš nadhodí si ji a ve vzduchu překousne. BRrrrrr. Nevím co je horší, jestli Matesovy myšky v ložnici nebo Atiny na zahradě.
Doufám, že Stu neutrpěl duševní šok a je v pohodě:-) To s naším křečkem to tak dobře nedopadlo. Když mi bylo asi 14 tak si brácha (12) koupil křečka. Měl ho ve svém pokoji v akvárku na zemi! Mimo křečka jsem ještě měli jezevčici, která se klidně mohla živit jako kočka, protože strašně ráda chytala a žrala!(fuj) myši. Vždycky jsem jí za to moc chválili, možná to byla chyba. Takže jezevčice okamžitě zjistila, že v bratrově pokoji je vetřelec a my jsme se museli mít na pozoru. Asi po dvou měsících, kdy jsem měli návštěvu a všichni jsme jí šli vyprovodit a brácha zapomněla zavřít u sebe dveře… Všichni si asi domyslíte, jak to s chudáčkem křečkem dopadlo. Ochránce zvířat asi jímá hrůza, mě taky při tom pohledu jímala. A dodnes na to nemůžu zapomenout. Takže ještě, že je Garp tak slušnej (nebo blbej:-) kocour!
Však Sťu už toho měl plné zuby a nakonec vzal dráhu. Nebo, že by se Garpovi už nechtělo prohrávat….
Tak to náš pan myšák, kterého jsem se kdysi snažila chovat a šlechtit, nebyl ukraden, nýbrž docela sprostě vzal kramle. A co víc, zabydlel se v mém pokoji a posteli….Fůůůůj, taková nechutnost. Po čase byl lapen a puštěn na svobodu. Nevím jak se s ní dokázal vyrovnat, asi moc ne, ale co se dalo dělat. Holt myši od té doby máme jen ty darované – od našich kočandiček.
Mobile Sliding Menu