J
e půl jedenácté v noci. Sedím shrbená u svého notebooku, položeného na okením parapetu u postele (protože tady JEDINĚ chytáme signál), poslouchám z jedné třetiny oddechování svých holčiček a manžela, z jedné třetiny paní Bubílkovou v Tv a z jedné třetiny zvuky domu…
Občas se ozve Pták (rozuměj papoušek), tč. bydlící na chodbě. Moc se mu nelíbí, že mu v noci, ba i za bílého dne chodí do klece, na zrní, drobné, ba i větší, myši domácí. Ještě, že není slyšet pavouka chodit – to by byl rachot!
Semo tamo to houkne, jak protáhne špaletovým oknem. Krbovky „tikají“, to dělají vždycky, když se chystají vyhasnout definitivně.
V celém domě to vrže a sípá, dům žije. Tedy vlastně, dům spí a trochu chrápe. Je tu klid, myš v pasti neslyšet…
Je to velký dům. Má mnoho místností, opravdu mnoho oken a ještě více děr v neexistující fasádě.
Je to samostatný ekosystém, v němž, v poklidném souladu, žijí pavouci, myši, v létě vosy, v zimě lecjaké ptactvo, dva psi, kocour, papoušek a čtyři lidé.
Je to velká hromada čedičových kamenů, poskládaných s „puzzlí“ náruživostí, doplněných vepřovicemi na těch nejnečekanějších místech.
Je to místo, kde sádrokarton, Ytong, dlažba a kachlíky teprve hledají své uplatnění.
Kde stará chlebová pec zeje prázdnotou a studeným vzduchem, schovaná a zazděná přesně za bojlerem.
Kde původní kuchyň připomíná staveniště a budoucí ložnice je kuchyní (bez vody a bez odpadu).
Kde přímo uprostřed zdi asi metr nad úrovní podlahy jsou dveře do vedlejší vyvýšené místnosti, protože TAK SE TO DŘÍV DĚLALO..
Kde bývalá sýpka je dnes koupelnou, ale je tam zima a kde bývalý dřevník je koupelnou, ale je tam zima a bordel a není tam záchod ani voda ((-:.
Kde v jediné obývané místnosti je (relativně) čisto, (ještě relativněji) teplo a velice lidsko.
Je to místo, kam se každý rád vrací, i když neví proč.
Kde každý ví, proč musí splachovat tak a tak. Kde se nikdo nediví, že mu po ránu bývá zima. Kam lidé chodí dobrovolně utrácet svůj drahocenný dovolenkový čas v ryze galejnických pracích a to vše jen za pivo a za guláš.
Místo, kde se po dni plném práce a dřiny musí od půl deváté chodit po špičkách, neb tu spí děti.
Místo, kde, chceš-li kávu, uvař si ji sám, kde jsou hrnky, víš, kde je kafe, víš, a kde teče voda, víš taky…
Tam, kde ráno voní chleba, nebo koláč – díky nové pekárně.
Tam, kde se nesmlouvavě vstává v sedm, neb je čas na „pojádky“ a je jedno, do kolika hráls‘ „očko“.
Zde, kde se na některá prkna v podlaze prostě nešlape, chceš-li zůstat na živu.
Zde, kde je život podřízen dětem a všemu, co k nim patří, hlavně tedy lentilkám v posteli a hračkám s ostrými hroty na těch nejnečekanějších místech.
Zde, kde se prostě NOSÍ bačkory, nechceš-li mít omrzliny.
Zrovinka právě tady, kde se v létě griluje na starém grilu, poslouchají se „revoluční písně“ jen tak pro srandu ptákům a hraje se „Česko“, zásadně, až když mají všichni alespoň promile „v krvi“.
Zrovinka právě tady, kde se při odpolední siestě na zahradě musíš „srovnat“ s nějakým tím h… od našeho boxera, protože on je vážně prase. (A ke všemu strašně slintá..)
Tak zrovninka sem zavítal náš méně známý známý. Trefil se doprostředka léta, ZROVINKA (!) na grilovačku, jak jinak vařit pro deset lidí (?), ZROVINKA, když bylo hotovo. A jo, měl pravdu… TADY JSOU VIDĚT PRACHY.. (Hlavně ty, co dlužíme bance (((-: .)
Napsal/a: Bramborka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (18 vyjádření)
Bramborko, četla jsem to a přitom se mi draly slzy do očí. Jak já bych si něco podobného přála, jenže odvaha mého manžela se rovná nule a tak hned od začátku bylo jasné, že uvízneme v paneláku. Na dobrodružství prostě není nastavený, bohužel. Snad se nám do budoucna zadaří aspoň nějaká ta chaloupka. Zatím jezdíme k tchánům, je tam sice pěkně, ale… Držím palečky, ať se vám tam dobře bydlí a neboj – prachy nejsou všechno, štěstí je o něčem jiném. A když už je ten Valentýn, tak hodně lásky,ta překoná všechny nesnáze.
Bramborko, ten náš domeček naštěstí byl v obyvatelném a dobrém stavu hned… ty mouchy se objevily během bydlení. Ono taky jinak to vypadalo v létě, když jsme si jej „našli“ 🙂 a jinak pak v zimě – naše první zima totiž byla ta šílená, kdy padaly střechy a mrzlo durch až skoro do března 🙂
A u nás to spíš bylo – teď nebo pak už nikdy, čekali jsme totiž čtvrté dítko, takže po porodu už by šance na hypotéku zase klesla.
S bezednou kasičkou naprosto souhlasím :))) a taky souhlasím s Jarmuschkou – přes to všechno už bych do paneláku nechtěla :))
Parádní článek, málem jsem tam byla s Vámi 🙂
Měla jsem pocit, že jsem se s manžou dohodla, že než budou mít holky rok (začnou chodit – což bylo nakonec trochu později), přestěhujeme se z pidi 2+1 do většího.
No, dohodla jsem se asi já. Manžu to netankovalo – ráno odjel do práce, vracel se večer.
Stěhovali jsme se, když holkám táhlo na třetí rok.
Přestěhovali jsme se, pravda, do novějšího, přesto je to taky pořád napínavé – minulou zimu jsme řešili vlhnoucí záchod.
V létě vlhnoucí zeď při prudkém lijavci (mám pocit, že to bylo léto samých prudkých lijavců).
Na podzim vlhnoucí ložnice (obávali jsme se narušené parozábrany; naštěstí jsme zjistili, že předchozí majitelé „jen zapomněli“ okraje střechy oplechovat).
No, už je to nafurt. Ale stejně bych neměnila a zpátky do paneláku nechtěla.
Virenko, děkuji((-:,
Pájuško, přeji pevné nervy((-:,
Ájíku, také jste si říkali: „Raději starší barák, člověk má střechu nad hlavou HNED a pak si to POMALINKU DODĚLÁME?“((-:.Akorát,že člověk neví,kde začít, na jedné straně to podepřeš, na druhé ti to spadne…Shora „sypeš“ a dole to mizí..((((((((((-:.Taková velká, zděná, BEZEDNÁ kasička.
Pájuško, viděla bych to stejně jako ty a Virenka 😉
Virenko, samozřejmě mě to moc těší – jakož jistě i Bramborku – děkuji 🙂
Nicméně – bydleníčko v domečku je opravdu skvělé, i když skýtá mnohem větší riziko zákeřných problémů než bydlení v paneláku :)) Je to někdy fakt boj s penězi, zvlášť, když jsou ty děti čtyři, ale nahradí to všechny nesnáze…
Jinak – nenapadá mě finanční ústav, který by na děti půjčoval 😉
Pájuško, bingo :-))
Bramborko, opravdu moc hezké čtení, kdykoliv čtu něco tvého nebo od Ájíka, chytá mě nostalgická touha po podobné „ruině“, nemám ale odvážného manžu, náš dluh i na nevelký byt je značný a jiného než děti nemáme nic. Na děti se asi nikde nepůjčuje, že? :-)))
Dekuji za tento krasny clanek:-)Konecne vidim trosku lip priteluv napad bydlet v podobne „romantickem“ domecku, i s babickou, kterej pada na hlavu. A pomalu zacinam chapat, ze vety typu:“neboj nez se vratis z porodnice(rodit mam 1.6.2009) bude tu minimalne tepla voda, koupelna a nove schody abys neslapala s malym na ty shnile a zbytek zvladnu do pul roku“ jsou pravdepodobne smerovane az na nejaky dalsi porod:-)
Děvčata,děkuji za pochvaly, moc jste mne potěšily. Někdy je to tu tak „romantické“, až z toho trnou zuby a já kacířsky zavzpomínám na panelák.Ale, vždy jen na okamžik((-:.
Ájíku, s pejskem, nápodobně((-:.
Jo – a jsem ráda, že nejen náš pes je takové prase :))
Bramborko, krááásné počteníčko :)))
Důležitá je atmosféra a lidé, to ostatní je podružné 🙂 Dýchá z toho na mě romantika… ale upřímně, tu zimu bych tak prožít nechtěla :))
A ta poznámka nakonec – ta mě fáááákt pobavila 😉 Já mám taky pocit, že kamkoliv se sem vrtnem, jsou tu vidět prachy… a přesně – hlavně ty, co dlužíme 🙂 (Teď nemyslím ani tak dům, to byla jediná má podmínka- aby byl obyvatelný HNED), ale to kolem – zborcená stodola, rozkopaný vedlejší – původní domeček, který teď slouží jako úložna a hvízdá tam vítr nezazděnou stěnou, hora cihel a štěrku u plotu… )
Je prostě vidět, že to máš „vychytané“ a odžité :)))
Úžasně sem se pobavila,,moc hezké čtení 🙂
Jo jo, taky máme starý baráček, ale obýváme ho jen v létě. Teď už máme i teplou vodu a splachovací záchod, ale každý vzpomíná na začátek, kdy jsme se koupali v kuchyni v plechové vaničce a děti z ní sledovali Večerníčka. Elišce stačil škopek na nádobí. V neděli manžel dotáhl ze stodoly velkou vanu a bylo velké mytí…a já vždy když to jde chodím na kadibudku…
Má to svojí romantiku a v létě je tam krásně.
Bramborko at´se Vám tam krááásně bydlí:-))napsala jsi to moooc hezky a úplně živě jsem si to představila.my máme malinký domeček a já kdysi chtěla jen do paneláku a v podstatě se manželovi přizpůsobila.nakonec bych ted´už neměnila,ne že bysme do toho vrazili moc peněz a ještě to stále není naše,ale ta káva v létě po ránu na zahradě a svobodný prostor pro děti a letní večery při grilovačce, prostě to nepohodlí topení a psích hovínek spolehlivě přebijí.A kdo v paneláku zažije pohled do ohně v zimě do krbu a v létě venku na gril.Hezký den.
Krásně napsané, nejlepší je ta poznámka nakonec. To znám, takové ty vtipně pronesené hlášky, při kterých se buď vzteky kousneš a nebo se prostě musíš smát, protože jen Ty víš, jak to je…
Bramborko, krásně napsané, úplně jsem se do toho vžila. A přiznám se, že v polovině článku jsem myslela, že píšeš o nějaké chalupě na víkend..
Máte tam romantiku, jakou jsem zažila, když jsme jezdívali jako děti k babičce na venkov. Jediné co by mě vadilo, tak ty myši brrrrrrrrr
Ale věřím, že Tvoje děti musí být maximálně spokojené.
Bramborko, to je strašlivě milé čtení… 🙂 Fakt nádherný… Úplně to u vás vidím… A trochu bych to možná chtěla vidět doopravdy, skutečně, očima… A ještě o trochu víc nasát tu vůni staveniště a vůbec domácí atmosféry… 🙂
Bramborko, taky jsme si troufli a koupili starý dům a máme o zábavu postaráno, původní plán „zmáknem to za dva roky“, jsme pozměnili na za pět let, potom na deset a teď už víme, že to bude naše „doživotí“. Ale neměnila bych. V domě se úplně jinak bydlí. Je to dobrodružství, tajemství i překvapení zároveň. A hlavně – ten dům je náš :-))
Mobile Sliding Menu