Otevřela jsem dnes ráno noviny a vybafl na mne titulek „Single“. Za prvé se musím přiznat, že mě pěkně načepýřil. Nemám ráda anglická slůvka pašovaná do češtiny. Máme vlastních slov málo? „Móda“ mě nezajímá, jsem Češka, narodila jsem se tady a mluvím svou rodnou řečí…
Nu a za třetí mi rozproudil krev zmíněný článek. Pojednává totiž také o dnešní módě. Jak je bezvadné a moderní „být svobodná/svobodný“ a jak se časem žena „dopracuje“ k tomu, že už nebude pomýšlet na muže jako na svého partnera a zároveň na tatínka svých dětí, ale jako na dárce spermatu!
Úplně se mi zatočila hlava. A chtělo se mi vykřiknout: „Ach, Můj Bože, ty to vidíš!“
(věřící prosím za prominutí)
Už nějakou dobu se zamýšlím nad jednou kolegyní z práce. Je jí 38 let, je svobodná a bezdětná. Znám ji od svého nástupu do firmy, tedy 14 let, a směle mohu říct, že očekává prince na bílém koni… Mezitím, co ona stále hledá a „přebírá“, jsme se my ostatní stihly vdát, otěhotnět, porodit, pobýt s miminkem doma a znovu se zapojit do pracovního procesu.
No a ona přesně zapadá do výše uvedeného…
Chce prince.
Její princ bude: bohatý, zdravý, chytrý, vzdělaný, pracovitý, ohleduplný, sečtělý, tolerantní, vtipný, inteligentní, zábavný, hodný, ušlechtilý, no a samozřejmě vysoký, štíhlý, atletické postavy… dál už si to nepamatuji, bylo toho na mě moc.
Jak to zformulovat, aby to znělo slušně? Je velmi náročná a velmi vybíravá.
Jedna z otázek, které jsem si položila, byla: Nabízí ona to, co žádá po druhé straně? Je ona sama bohatá, zdravá, chytrá, vzdělaná, pracovitá, krásná…. atd. atd.? Bohužel jsem dospěla k závěru, že není.
Odkud se berou tak přemrštěné požadavky?
Stejně tak přemýšlím nad tím, proč si myslí, že bude stále šťastná? Nebo resp. že by ve vztahu měla být stále šťastná a když není v permanentním štěstí, vztah ukončí… A takových slečen se najde… A nejen slečen…
Dle mého názoru podivně přemýšlí i někteří mladí pánové…
Nikomu neupírám právo na vlastní názor. Každému přeji, aby žil tak, jak si sám přeje. A aby byl šťastný. Chápu a vím, že někdo může mít smůlu a spálí se. Stejně tak rozumím tomu, že někdo prostě chce být sám, je uzavřené povahy a vyhovuje mu samota. Mluvíme-li ale o vybíravosti, nepřizpůsobivosti či sobeckém chování, přimlouvala bych se za to, aby se z toho nedělala přednost a už vůbec ne móda.
A pokud by to šlo, tak bych poprosila, aby „někdo“ ještě taky vzal v potaz štěstí těch maličkých, kteří zatím žádné hlasovací právo nemají, já osobně bych si jako dítě přála mámu s tátou.
Ono totiž ještě pořád nic lepšího než rodina pro dítě není.
Napsal/a: Heloušek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (59 vyjádření)
Holkýý? Jak to děláte, že jste pořád na netu???? Moc vás všechny zdravím 🙂
Heloušku, ahoj, strašně ráda čtu tvé příspěvky, protože jakýkoliv tvůj článek jsem četla, mohu směle napsat, že máme smýšlení naprosto stejné. Chtěla bych ti napsat dva příběhy, neboj, budu stručná.Měla jsem kamarádku, čekala na prince. A proč? Jednou se jí poštěstilo, že takového měla, tedy vizáží. Rozešli se a ona hledala muže, co by se mu podobal. Nenašla. Měl mít ty vlastnosti, co požaduje tvá kolegyně. Zájem o ni byl, ale ona ne 🙁 Dala se na dráhu prostitutky, za dva roky zemřela na leukémii. Pro mě šíííílený šok!!! Nic si bohužel neužila. Krutý život.
Druhá má bývalá kamarádka je ze současnosti. Je jí 32, rozešla se po pětiletém příšerném vztahu se lhářem a čeká, hledá a nic. Nemám ani odvahu se jí zeptat, jestli na muže nemá přehnané nároky. Já mám pocit, že by chtěla poslušného pejska, protože mi příjde hodně dominantní, ale nikdy to nepřizná. Je na toto téma velmi citlivá. Tak mě napadlo, neprošla tvá kolegyně něčím podobným? I když píšeš, znáš ji 14let? Hmmm..
Já prince doma nemám a ani bych nechtěla. Jěště bych se o něj bála :-). Je to normální obyčejný mužský, kterých je na ulici mraky, jen je potřeba slevit z nároků. Můj chlap je sice nemluva, to ví tady snad všichni, tak snad mi to můj maličký chlapeček za něj vynahradí. Zase jsem odbočila..
Matilda napsala k tvému článku hezký příspěvek, jako vždy. Samořejmě i holky ostatní, kromě anonymů. S těmi se nestotožňuji. Paraziti samozřejmě nejsou, ale každý normální člověk se pozastaví nad tím, proč je téměř 40letá žena sama.
Moc jsem se rozepsala, omlouvám se, píši na VD jen sporadicky, tak toho musím využít. Heloušku, tvé pozastavení a úvahy jsou bezvadné, díky moc. Kdy si zase přečtu tvou odpověď? 🙁 papa
Je otázka, jestli jde o terminus technicus nebo o anglismus. Jazyk by se podle mě neměl špinit tím, co je pro něj nepřirozené. Bohužel ty hranice cítí každý trošku jinde. A z toho pak vznikají spory o to, co ještě ano a co už je moc.
No právě, Pamino, ty to takhle chápeš, ale moje máma by na to slovo koukala…
A o to tady jde, víš? Potom opravdu lidé, kteří se v cizím jazyce vůbec nijak nepohybují, většinou starší lidé, tak můžou mít pocit, že se nám čeština někde vytrácí… A podle mého mají pravdu, chraňme si přece to, co je jenom naše.
Dám příklad – držela jsem v ruce dvě knihy pro náctileté – jedna byla taková pohádková fantazy, přeložená z angličtiny do češtiny, v pohodě. Druhá byla napsána slovníkem dnešní mládeže, aby se asi víc chytla, přirovnala bych ji tématem k „dívčím románkům“ a ten slovník byl „faaakt huuustýýý“. Anglická terminologie snad v každém odstavci. Nekecám.
Je to opravdu nutné?
Takže můžeš mít pocit, že tím nikomu nikam nelezeš, ale já za sebe s tím tak nějak nemůžu souhlasit, nelíbí se mi to. Myslím, že učitelé češtiny budou mít za chvilku problém vyloudit z žáků pořádnou slohovku:-)
„Žij a nech žít“ – já si myslím, ať si každý žije tak, jak mu vyhovuje. Nic proti ničemu. Velmi, opravdu velmi se kloním k názoru, že dítě potřebuje OBA RODIČE!
Mně tedy pojem „single“ nevadí. Byla jsem celkem dlouho svobodná(až do 28:-)), ale nebyla jsem „Single“. Já ten pojem v češtině chápu jako právě tu specifickou skupinu lidí, kteří nespěchají s vdavkami, netouží po rodinném životě(často ani po trvalejším vztahu) a dávají přednost svobodě se vším všudy – chozením za kulturou, po pařbách atd.
Pokud používám cizí výrazy, nikomu tím nikam nelezu:-).
Katys, to je mi naprosto jasné, jsem na tom stejně, pokud třeba potřebuji něco dělat na počítači, stáhnout třeba nějaký upgrade – už jsme u té angličtiny zas – a mluví to na mě anglicky, jsem občas tak trošku ztracená. Tím ale přece nikdo nechtěl říct, že učit se cizím jazykům je hloupost. Jen se tu prostě objevuje přemíra anglických slov v našem běžném životě, pomalu abych bádala nad naším českým slovem, když chci to už běžně užívané anglické nahradit. Je to strašně chytlavé, zvlášť pro ty nejmladší ročníky, pak se může stát, že našim dětem babičky rozumnět nebudou – když pak řeknou – to víš, babi, já jsem takový free a bez toho nebudu in a vůbec takhle je to prostě easy, tak babi zůstane vykulená:-)
Pro Helouška a Matildu,odpovídám teprve nyní bohužel jsem se dříve k pc nedostala , jen bych dodala že naštěstí tu angličtinu zas až tak nutně nepotřebuji, vadí mi jenom že pokud hraji on-line hry kde se samosebou vyskytují hráči s celého světa a někdo mi něco napíše a já jim nerozumím a nemůžu jim ani odpovědět, tak si s prominutím připadám jak pepánek nezdara
Lien, děkuji za Tvůj příspěvek v 18:48.
Napsala´s to stručně a vystihla jsi podstatu.
Tak jsem to mínila – … aby se z toho nedělala přednost.
Díky.
anonymní ze 14.17, myslím, že tady nejde o to odsoudit ženu, která žije sama. Spíš jde o to, že pokud někdo nedozrál na to, aby mohl žít s druhým člověkem, dokázal ho tolerovat, tak je zároveň těžko zralý na to vychovávat dítě. Tak aby se z toho ještě nedělala přednost.
Děkuji Vám – Danniello, Matildo, Ájíku – vyjádřily jste to, co bych napsala já. Díííky. 🙂
Pro anonymní 14:17
Váš příspěvek je plný zloby a zášti…aspoň tak to vnímám já osobně… nevím, proti komu je ta Vaše zprávička vlastně namířená…
Mýlíte se, kolegyně z práce mi nikam nešlápla a ani já jí, vycházíme spolu naprosto bezkonfliktně a v pohodě, nikdy, znovu píšu NIKDY – za celých 14 let – jsem se jí nezeptala, kdy se bude vdávat nebo jestli se bude vdávat a už vůbec bych si nedovolila se jí ptát, jestli bude mít dítě. Troufám si tvrdit, že jsem nikoho neostouzela, nikoho jsem nejmenovala a nikdo neví, kde pracuji – tak nevím, čím jsem se tak provinila.
Za prvé – můj příspěvek byl o anglických slovíčkách používaných v českém jazyce, o tom, že se mi to nelíbí.
Za druhé – o jedné z vlastností našeho národa se stále někomu vlísávat do přízně.
A za třetí – o článku v novinách, kde se píše o tom, jak je „in“ a „módní“ být sám svobodná/svobodný a když začnou některým ženám bít biologické hodiny, nehledají partnera, ale dárce spermatu. Což si myslím, že není přirozené.
To, co píši dál, je jen moje úvaha. A zvlášť důležitý je poslední odstavec – nikomu neupírám právo na vlastní názor, přeji si, aby byl každý šťastný a žil si po svém, nicméně trvám na tom, že se z nesnášenlivosti, nepřizpůsobivosti, netolerance a sobectví dělá v dnešní době přednost (pozor – netvrdím a nikdy bych si netroufla tvrdit, že to platí o všech a u každého a to tam také výše uvádím, že vím, že jsou lidé, kteří měli smůlu a spálili se a stejně píšu i o lidech, kteří jsou svobodní, protože chtějí být svobodní a to je potom všechno v naprostém pořádku).
Matidlo, naprostý souhlas 🙂
Anonymní, taky netuším, proč jsi tak jedovatá, do spokojených svobodných a bezdětných se nikdo nenavážel… vůbec nikdo se do nikoho nenavážel, jen ty…
Mmch, já taky chtěla prince naposledy na základní škole…. miluji svého muže jaký je – i s jeho chybami. Nechtěla bych chlapa, který mi na všechno kývne a může se přerazit, jen aby mě udělal šťastnou za každou cenu, vyhověl každému mému rozmaru – to má být ten vysněný princ? Děkuji, to fakt ne…
Někteří lidé se na děti necítí vůbec, někteří chtějí zůstat sami cíleně – jsou tak spokojení, je to jejich volba. Pak jistě nepatřím k těm, kteří se stále ptají „KDY UŽ?“ (což chápu, že štve). Řeč tu byla právě o těch, kteří chtějí vztah, rodinu, děti, ale nejsou schopni přijmout druhého… dítě taky není a nebude dokonalé… bude potom za to trpět? O tom tady celá ta debata je, ne o tom, že my „spořádaní“ se navážíme do těch „divných“… ufff!!!
Gino, je to jejich věc, dokud se do toho nepřidají děti. To pak už není jejich věc. Každé dítě z neúplné rodiny dostává nechtěný dáreček do života. Pokud se do takové situace někdo dostane neplánovaně, má můj obdiv, musí to být náročné. Ale pokud si to tak někdo naplánuje, ubližuje tím svým vlastním dětem.
Tak nevím, ať čtu příspěvek anonymní z 14:17 pořád dokola, tak tam příliš mnoho empatie nevidím, čiší z něj zášť a zloba – toť zase moje „vcítění“.
Proč hned urážky, proč náš názor je horší než ten tvůj? Ať si svobodní lidé žijí svůj život, v pohodě, ale ve chvíli, kdy ta žena řekne, že všichni chlapi stojí za …… a že teď už chce jen mít dítě sama pro sebe, tak to už není jen její věc, beru to jako sobectví, protože jen z důvodu samoty se děti prostě plodit nemají. Prostě- chlapa nechci, porodím si dítě, to kdyby radši řekla – koupím si štěně:-)
Jsem na tuhle otázku citlivá, děťátko má právo na tatínka, maminka pak najednou může zjistit, že je na všechno sama, že nemá sílu, energii, peníze, práci, že miminko není jen to spící růžovoučké v kočárku, ale je s ním i spousta starostí a kdo tím bude nejvíc trpět? Prostě pokud žena nedokáže přijmout člověka po svém boku za rovnoprávnou bytost, neboť i ona prdí, smrdí jí nohy, když je celý den v botách a taky odmítne tvarůžky s octem a cibulí, tak jako on tu její dušenou játru s rýží, prostě pokud má takové šílené nároky na druhou polovičku, která jí musí ve všem vyjít vstříc a nemít svůj vlastní názor, jak ji asi pak vyvede z míry, že i s tím nádherným růžovým uzlíčkem jsou starosti, které je občas i pro dva lidi, kteří se milují a drží pospolu, velmi obtížné zvládat. Jen nad tím jsem se chtěla pozastavit…
Víš Danniello, ale to je prostě jejich věc, když se tak rozhodnou… Do mě se taky nikdo (myslím) nenaváží za to, jak žiju. O manželovi jsi to napsala moc hezky – to je u mě právě ten „princ“. Tohle slovo normálně taky nepoužívám, ale v diskuzi jsem to pochopila tak, že „princ“ je můj protějšek, kterého miluji a respektuji se vším všudy.
Gina
Než jsem to napsala, dostalo se sem pár jiných vzkazů, takže: bylo to pro anonymní ze 14:17:28.
Poslední anonymní, pokud tomu dobře rozumím, nikdo nechce ostouzet nešťastné svobodné ženy. Těch znám taky pár. Spíš jde o určitý trend, kdy někteří lidé zůstávají sami proto, že nejsou schopni tolerovat „lidskost“ někoho druhého. Užívat si do čtyřiceti a pak se honem honem nechat uměle oplodnit, to mi přijde zvrácené.
Otázka nesměřovala ke mně, ale manžela za prince nepokládám. Pokládám ho za skvělého chlapa, který mě někdy naštve, ale je dobrý partner a otec a mám ho ráda. Doufám, že on mě rovněž nemá za princeznu. To by mě asi urazilo.
Anonymní, máš moji plnou podporu a přeji Ti hodně štěstí v životě. Ne každý dokáže být empatický, ale to Ty asi dobře víš. Nenech se touhle diskuzí vykolejit. A upřímně – s nadějí jsem čekala, jestli sem nějaká bezdětná, nebo svobodná a bezdětná žena názor přihodí. Dík za něj.
Ahoj Gina
PS. Já svého prince mám. Stačí nebrat prvního a trochu si vybírat…Ale to je jen můj názor-každá máme jiný, to tak v diskuzích bývá…
Anonymní z 14:17, já teda nevím, kdo do koho reje, ale nikdo z nás tu nebyl schopen uplivnout tolik jedu, jako ty, tak by mě zajímalo, co tě vlastně tak štve, když ty sama jsi se sebou tak spokojená?
Něco jiného je, když narazíte na SINGLE – použiji slovo z názvu, osůbku, která je šťastná, vysmátá, vydělává, má slušný život, spoustu přátel a tvrdí, že nic víc jí nechybí a je takhle spokojená. Může to být muž, či žena, to je fuk, znám pár takových lidiček ze svého okolí. Pak nebádám vůbec nad tím, zda je to jen póza nebo jim to tak skutečně vyhovuje. Je to jejich výběr, chtějí být svobodní. Když se svého dobrého přítele, kterého znám už 25 let a který si takhle krásně žije, zeptám, jestli mu vážný vztah nechybí, tak mi odpoví tak mile – ani ne, nějaká ta přítulkyně se vždycky najde:-)
Ale něco jiného je – milá anonymní, poslouchat dnes a denně člověka, který by už rád tu loď samoty zakotvil v rodinném přístavu, který i přizná, že ti rodinu závidí, ale sám není vůbec ochoten slevit ze svých požadavků a třeba ona slečna se se svými známostmi pravidelně rozchází během tří měsíců, prostě ve chvíli, kdy si uvědomí, že to či ono by jí mohlo trochu vadit, radši bere roha a pak kamarádkám brečí na rameni. Chce za každou cenu dítě a pak já cítím potřebu vyjádřit znepokojení, protože dítě – jak já to cítím – má právo mít matku i otce, ne se stát jen náplastí na bolístku osamělé ženy.
Jestliže anonymní sama sebe nazveš bezdětným parazitem, pak je to čistě tvůj problém, protože – sáhni si do svědomí – do bezdětných lidí se nikdo zde nenaváží a tak hrubá slova používáš jen ty, nikdo jiný.
A ještě dodatek – já svého muže nemusím nazývat nějakým vznešeným slovem, právě proto, že ho beru a respektuji celého takového, jaký je, se všema „strašnýma“ chybama, které má (a máme je všichni) nemám snahu jej měnit ani vyměnit, takhle je to prostě můj chlap:-)
Prince nechci a nikdy jsem nechtěla, no možná v pěti letech:-)
Kolegyně Vám musela pěkně šlápnout na kuří oko, když máte ten žaludek ji takhle veřejně ostouzet. A ještě tvrdit, že se na nikoho skrz prsty nekoukáte-:))
A napadlo Vás někdy, že ty „nároky“ jsou jen maska, že je opravdu třeba nešťastná, nebo naopak jí to vyhovuje a jen tak dráždí ctnostné, provdané, spořádaným rodinným životem žijící profesionální matky? Protože co má holka říkat, když do ní někdo reje: jak to? proč? kdy už? a jsi vůbec normální?? Taky jsem jeden z těch „bezdětných parazitů“, ale na rozdíl od Vámi opovrhovaných „svobodných bezdětných“mám v občance stav vdaná, ale podobné „taktní“ otázky jsou dost časté… CO JE KOMU SAKRA DO TOHO JAK KDO ŽIJE?? Vám by se asi příliš nelíbilo, kdyby Vaše kolegyně na netu vyvěsila článek, který by se navážel do Vašeho soukromí.
P.S. je mi líto Vašeho zákonitého chotě, nepovažujete-li jej za prince…holt asi zrovna nebyli na skladě,co?
Mobile Sliding Menu