Otevřela jsem dnes ráno noviny a vybafl na mne titulek „Single“. Za prvé se musím přiznat, že mě pěkně načepýřil. Nemám ráda anglická slůvka pašovaná do češtiny. Máme vlastních slov málo? „Móda“ mě nezajímá, jsem Češka, narodila jsem se tady a mluvím svou rodnou řečí…
Nu a za třetí mi rozproudil krev zmíněný článek. Pojednává totiž také o dnešní módě. Jak je bezvadné a moderní „být svobodná/svobodný“ a jak se časem žena „dopracuje“ k tomu, že už nebude pomýšlet na muže jako na svého partnera a zároveň na tatínka svých dětí, ale jako na dárce spermatu!
Úplně se mi zatočila hlava. A chtělo se mi vykřiknout: „Ach, Můj Bože, ty to vidíš!“
(věřící prosím za prominutí)
Už nějakou dobu se zamýšlím nad jednou kolegyní z práce. Je jí 38 let, je svobodná a bezdětná. Znám ji od svého nástupu do firmy, tedy 14 let, a směle mohu říct, že očekává prince na bílém koni… Mezitím, co ona stále hledá a „přebírá“, jsme se my ostatní stihly vdát, otěhotnět, porodit, pobýt s miminkem doma a znovu se zapojit do pracovního procesu.
No a ona přesně zapadá do výše uvedeného…
Chce prince.
Její princ bude: bohatý, zdravý, chytrý, vzdělaný, pracovitý, ohleduplný, sečtělý, tolerantní, vtipný, inteligentní, zábavný, hodný, ušlechtilý, no a samozřejmě vysoký, štíhlý, atletické postavy… dál už si to nepamatuji, bylo toho na mě moc.
Jak to zformulovat, aby to znělo slušně? Je velmi náročná a velmi vybíravá.
Jedna z otázek, které jsem si položila, byla: Nabízí ona to, co žádá po druhé straně? Je ona sama bohatá, zdravá, chytrá, vzdělaná, pracovitá, krásná…. atd. atd.? Bohužel jsem dospěla k závěru, že není.
Odkud se berou tak přemrštěné požadavky?
Stejně tak přemýšlím nad tím, proč si myslí, že bude stále šťastná? Nebo resp. že by ve vztahu měla být stále šťastná a když není v permanentním štěstí, vztah ukončí… A takových slečen se najde… A nejen slečen…
Dle mého názoru podivně přemýšlí i někteří mladí pánové…
Nikomu neupírám právo na vlastní názor. Každému přeji, aby žil tak, jak si sám přeje. A aby byl šťastný. Chápu a vím, že někdo může mít smůlu a spálí se. Stejně tak rozumím tomu, že někdo prostě chce být sám, je uzavřené povahy a vyhovuje mu samota. Mluvíme-li ale o vybíravosti, nepřizpůsobivosti či sobeckém chování, přimlouvala bych se za to, aby se z toho nedělala přednost a už vůbec ne móda.
A pokud by to šlo, tak bych poprosila, aby „někdo“ ještě taky vzal v potaz štěstí těch maličkých, kteří zatím žádné hlasovací právo nemají, já osobně bych si jako dítě přála mámu s tátou.
Ono totiž ještě pořád nic lepšího než rodina pro dítě není.
Napsal/a: Heloušek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (59 vyjádření)
Zuzino, děkuji.
Ájíku, děkuji, přesně tak – myslím, že´s to napsala i za mě, můžu se Ti pod to podepsat – žádný pan dokonalý neexistuje, chce to trochu tolerance, nadhledu a shovívavosti. 🙂
Matildo (12:37), děkuju, děkuju, děkuju.
Napsala´s to hezky, trefně, výstižně.
Dííííky.
12:40 = :-)))))))
Danniello, moc děkuji. 🙂
Katys, to je v pohodě, děkuji za Tvůj příspěvek. Možná jsem to mínila malinko jinak – s tou angličtinou – právě proto, že se to tu dříve hemžilo ruštinou … proč nám pořád někdo něco zakazuje nebo přikazuje – ruštinu jsme museli (já také musela, dokonce z ní mám maturitu :-))
Teď se musí angličtina. Ale o tom jsem nechtěla psát – chtěla jsem se dotknout jiného tématu – jak ten „našinec“ pořád za někým „leze“… Jako bychom neuměli být hrdý národ, já jsem Češka jako poleno, tak možná proto to vnímám zrovna takhle. Mně osobně angličtina vůbec nevadí, kdo ji potřebuje v práci, ať se jí učí, ať ji umí; já mluvila o použití anglických slovíček v českém časopise v českém textu – proč se to dělá? Proč tomu tak je? TO není ojedinělý úkaz… z mého úhlu pohledu bohužel…
Gino, já jí rozumím (té mé kolegyni), jestli jsem to napsala tak, že to z mého příspěvku není patrné, tak to neprošlo skrze písmenka.
A na nikoho se nedívám skrz prsty, toho jsem tedy skutečně daleka.
Mohu mluvit jen za sebe, protože nevím, co mají ostatní děvčata doma, Gino, já jsem doma žádného „prince“ neměla a nemám.
Anonymní 10:05
Nejsem si tak úplně jistá, ale zřejmě jsi chtěla říct, že dnešní chlapi stojí „za prd“ a ženský jsou skvělý, je to tak? Pokud je to míněno takto, nesouhlasím. Stejně tak jako jsou někteří muži nepoužitelní, jsou i některé ženy nepoužitelné pro normální život. Já si myslím, že je to 1:1.
Gino, ale myslím, že my tu samotu a bolest z ní chápeme, jen si myslíme (snad můžu výjimečně i za ostatní), že kdyby ona dáma trošku slevila ze svých nároků, vyhovoval by jí i ten hodný, obětavý, ale ne příliš bohatý… například.
Tady není psáno, že o ni nikdo nezavadí, jen to , že žádný ze zájemců nebyl natolik dokonalý, aby to s ním chtěla zkusit navážno…
Pokud chce někdo úplně všechno, narazí, protože takoví muži neexistují – nikdo není dokonalý, ani my ženy ne. Chce to jen trochu tolerance a schopnosti vyjít vstříc – to je totiž v lásce moc důležité.
Kasparku, Ajiku, Quendolino, Jukl děkuji Vám. 🙂
Lien, ve skutečnosti nejsem tak přísná, to jsem jen trochu „upustila“ páru, to je v pohodě, trochu jsem se do tématu „zahnípala“, nic ve zlém. Já vím, že jsme každý jiný. A je to v pořádku.
Nevím proč ne autorka a spoustu dalších šťastně vdaných maminek zde to neumí, ale já ano. Umím se vžít do kůže té 38-leté ženy, která se marně snaží najít toho pravého. Znám v okolí také takové ženy a vím, jak je jejich samota tíží, často o tom mluvíme. Tlak společnosti je také děsný, každý na ně kouká přes prsty, protože už mají věk na to mít rodinu. Vlastně i tady se na ně většina maminek kouká přes prsty. Ono je jednoduché to kritizovat, když vy doma toho svého „prince“ máte a motají se kolem vás malí princové a princezničky. Ty ženy nečekají na neexistujícího prince, jak je zde zmiňováno,ale na lásku…když přijde láska, všechny nároky jdou u každého stranou, protože láska je slepá.
Gina
No a teď se musím sama pokárat – jak to po sobě čtu – slovíčko story už mi jde do pusy úplně samo, protože mi ho švagrová dnes a denně vnucuje:-) A jsme u toho, že?:-)))) Tak jen do mě:-)
Mě to prostě nedá, taky musím něco napsat:-)
Já takovou paní znám jen z vyprávění mé švagrové, je to její nejnejnejlepší kamarádka, ale je z ní strašně nešťastná… Kamarádce už je 35, pořád bez chlapa, užírá se samotou, ale když slyšíte její požadavky, tak nad ní sprásknete ruce. To se na mě nezlobte, ale já jsem nikdy nebyla schopná takhle přemýšlet. Prostě se zamiluji, důležité je, aby chlap, na kterého pořád myslím, nebyl ochlasta a narkoman, aby byl slušný a citlivý, ctil mě a mou rodinu, byl tolerantní, ale to, jestli má nemá majetek, tučné konto, případně víc, zlatou kartu, dvě auta v garáži a výnosné zaměstnání, tak to – přiznám se, není pro mě vůbec důležité. Život totiž všechno ostatní přinese sám, pokud spolu mají dva lidé být, nemůže to být založeno na tom, aby byl muž krásný, voňavý, bohatý, prostě bez chybičky… Jenže milé slečně ujíždí vlak, chtěla by dítě, ale super chlap nikde, no tak uvažuje o umělém oplodnění. No jestli toto je cesta… Já se v tu chvíli opravdu ježím, neboť během těch let, co tu story poslouchám, už měla několik známostí, jenže to by nesměli pánové mít smradlavé ponožky, které ona pak odmítá prát, museli by jíst jen jídlo, které ona uvaří, nesměli by chtít jet na dovolenou, kterou ona neuznává… Ta slečna zůstane úplně sama, protože chce pana Vysněného, který prostě neexistuje, a veškeré rady na toto téma odmítá.
Katys – nevím, který jsi ročník, já jsem z těch, co měli povinnou ruštinu a můžu říct, že jsem ji ve dvou firmách musela uplatnit, není to vůbec pravda, co říkáš, trh se rozvíjí i východním směrem – ale nějak si nemůžu vzpomenout, že kdybych tehdy za hluboké totality otevřela noviny, že by se naprosto hemžily ruskými slovy, tak jako když teď nás anglická slovíčka naprosto zahlcují a vytlačují tu naši krásnou českou bohatou řeč. V práci se víc a víc používá anglická terminologie a starší ročníky s tím mají docela problém tomu rozumět, to se mi zdá velmi krátkozraké, protože není každý povinen se učit cizí řeč, když ji k životu nepotřebuje a když ta naše bohatě stačí… Když jsem byla dvakrát stopem ve Francii, poznala jsem, jak špatně reaguje francouz, když se s ním chcete domluvit anglicky, nedejbože německy. Neumíš francouzsky? Tak sem nelez. Jen ti nejmladší byli nejsdílnější. Připadá mi, že si zase dokazujeme, kam vítr tam plášť, pořád jako v minulých dávných letech, jen prostě na druhou stranu…
Takže Heloušku, díky za článek – za mě jsi to naprosto trefila a máš plný počet bodů:-)
Myslím,že se v tomto příběhu vidí více lidí:-)
taky mám kamarádku,něco po třicítce…svobodná,už dlouho nezadaná,trápí se ,ale na druhou stranu není ochotná v ničem ustoupit,takže stále čeká..hledá..,kdysi chtěla tři děti,teď by jí stačilo jedno,ale s výstavním parnerem:-)jestli to není tím,že my co jsme se vdávaly dříve,tak těm našim chlapům jsme ochotné tolerovat i ty chyby,protože vztah se prohloubil manželstvím a nejsme tak kritické,protože nám to ti chlapi vrátí zase v něčem jiném..třeba péčí o děti nebo tím,že nás milují i s našimi nedostatky..a tak pořád dokola:-))
Možná budu trochu oponovat ale nesouhlasím s autorkou článku v tom smyslu že jí vadí že dnes letí angličtina , když jsem chodila do školy tak byla povinná ruština a k čemu mi dnes je ? Angličtina je universální jazyk , a pokud bych se ho dnes chtěla mermomocí naučit zaplatím mailant a vůbec , každému nevyhovuje se celý život s někým otravovat . Lepší je být svobodná než rozvedená . Sory jestli jsem se někoho dotkla
Heloušku, díky. Především za ten závěr.
A dále: já být mužem, dost by se mě dotklo, kdyby mě někdo bral pouze jako dárce spermatu. Je to podle mě urážka všech dobrých chlapů. Nejsme snad roboti na reprodukci.
A taky jsem si vzpomněla na jednu známou. Má deprese ze samoty, ale nikdo jí není dost dobrý. Jen jestli tím nezastírá, že o ni není tak obrovský zájem, jak by si přála.
Mám spolužačku, která je na tom stejně. Jako by to bylo napsáno o ní, jen je jí o tři roky více. Stále čeká na toho správného tatínka pro svoje děti, ale myslm si, že ten vlak už definitivně odjíždí…
Je mnoho svobodných žen, které mohou nabídnout mnohem víc do vztahu než dnešní mamánci, takže bych kolegyni tak neodsuzovala. Vdávala jsem se z lásky a nerozumu a někdy sklízím ovoce. Čím je člověk starší, tím více uvažuje o vztazích rozumem a mnoho žen, které jsou pěkné, mají bydlení a postavení v práci se nebudou zahazovat s mamánkami, kteří nic nemají (ani garsonku na hypotéku), životní cíl je jít s kámoši na pivo, kosmetiku viděli jen na billboardu a v práci se nepřetrhnou, protože jim to přece stačí. Než takovýhle budižkničemu, tak to fakt raději nic. Já si svého musela „vychovat“, aby byl přičinlivější, ale byli jsme oba mladí a mladý proutek se lépe ohýbá :-). Mám kamarádku, pěknou blondýnku, byt i kariéru má, ale vždy musí chlapa oslovit první, takže mnoho mladých pánů jsou prostě pohodlní srabíci a můžou si za to sami. Ženský je začínají pěkně válcovat a to i přes diskriminaci na trhu práce.
Heloušku, moc hezky jsi to vystihla a mám stejný názor jako holky.
A taky znám jednu přesně takovou o které píšeš. Na jednu stranu je mi jí líto, ale na druhou stranu si říkám :“Každý svého štěstí strůjce“
Heloušku, souhlasím s tím cos napsala, jen nebuď tak přísná. Někdo prostě potřebuje víc času, aby zistil, že princ z pohádky není, že na všem i na vztahu je třeba pracovat. I já jsem rozvedená a vždycky jsem si myslela, že chyba je více u partnera než u mě a ani teď nemám ten ideál, ale už vím, že musím začít u sebe. v e dvaceti bych tomu nikdy neuvěřila. Jen to dítě jsem si nechala až na teď, a doufám, že budeme spolu, protože i já si myslím, že má mít oba rodiče. Pěkný článek.
Heloušku, krásně a pravdivě napsáno… taky nemám co dodat… 🙂
Jen malý poznatek nakonec – spousta lidí utíká, jakmile vyprchne zamilovanost – místo co by se vztah snažili posunout dál, řeknou si, že „láska skončila“ a jdou – a to asi bude kámen úrazu. Nedochází jim, že ten příští bude taky úžasný jen zezačátku, časem se na něm taky „nahromadí“ chyby a bude to totéž… chjooo. Je mi těch lidiček líto, kdyby jen trošku uměli odsunout své sobectví a byli trochu reální, mohli být dáááávno šťastní v náručí někoho podobně nedokonalého, jako jsou sami…
Bohužel je to svým způsobem i trend dnešní doby, který ale po sobě zanechává spoustu nešťastných stárnoucích lidí – a někdy bohužl i dětí.
ahojky co dodat,jak by řekla moje babička – svatá pravda – a já souhlasim,neb tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne nebo tak dlouho přebírala až zůstane na ocet jo jo taky znám takovou papapa
Mobile Sliding Menu