Otevřela jsem dnes ráno noviny a vybafl na mne titulek „Single“. Za prvé se musím přiznat, že mě pěkně načepýřil. Nemám ráda anglická slůvka pašovaná do češtiny. Máme vlastních slov málo? „Móda“ mě nezajímá, jsem Češka, narodila jsem se tady a mluvím svou rodnou řečí…
Nu a za třetí mi rozproudil krev zmíněný článek. Pojednává totiž také o dnešní módě. Jak je bezvadné a moderní „být svobodná/svobodný“ a jak se časem žena „dopracuje“ k tomu, že už nebude pomýšlet na muže jako na svého partnera a zároveň na tatínka svých dětí, ale jako na dárce spermatu!
Úplně se mi zatočila hlava. A chtělo se mi vykřiknout: „Ach, Můj Bože, ty to vidíš!“
(věřící prosím za prominutí)
Už nějakou dobu se zamýšlím nad jednou kolegyní z práce. Je jí 38 let, je svobodná a bezdětná. Znám ji od svého nástupu do firmy, tedy 14 let, a směle mohu říct, že očekává prince na bílém koni… Mezitím, co ona stále hledá a „přebírá“, jsme se my ostatní stihly vdát, otěhotnět, porodit, pobýt s miminkem doma a znovu se zapojit do pracovního procesu.
No a ona přesně zapadá do výše uvedeného…
Chce prince.
Její princ bude: bohatý, zdravý, chytrý, vzdělaný, pracovitý, ohleduplný, sečtělý, tolerantní, vtipný, inteligentní, zábavný, hodný, ušlechtilý, no a samozřejmě vysoký, štíhlý, atletické postavy… dál už si to nepamatuji, bylo toho na mě moc.
Jak to zformulovat, aby to znělo slušně? Je velmi náročná a velmi vybíravá.
Jedna z otázek, které jsem si položila, byla: Nabízí ona to, co žádá po druhé straně? Je ona sama bohatá, zdravá, chytrá, vzdělaná, pracovitá, krásná…. atd. atd.? Bohužel jsem dospěla k závěru, že není.
Odkud se berou tak přemrštěné požadavky?
Stejně tak přemýšlím nad tím, proč si myslí, že bude stále šťastná? Nebo resp. že by ve vztahu měla být stále šťastná a když není v permanentním štěstí, vztah ukončí… A takových slečen se najde… A nejen slečen…
Dle mého názoru podivně přemýšlí i někteří mladí pánové…
Nikomu neupírám právo na vlastní názor. Každému přeji, aby žil tak, jak si sám přeje. A aby byl šťastný. Chápu a vím, že někdo může mít smůlu a spálí se. Stejně tak rozumím tomu, že někdo prostě chce být sám, je uzavřené povahy a vyhovuje mu samota. Mluvíme-li ale o vybíravosti, nepřizpůsobivosti či sobeckém chování, přimlouvala bych se za to, aby se z toho nedělala přednost a už vůbec ne móda.
A pokud by to šlo, tak bych poprosila, aby „někdo“ ještě taky vzal v potaz štěstí těch maličkých, kteří zatím žádné hlasovací právo nemají, já osobně bych si jako dítě přála mámu s tátou.
Ono totiž ještě pořád nic lepšího než rodina pro dítě není.
Napsal/a: Heloušek
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (59 vyjádření)
Matildo, Lien, prostě bych to líp nenapsala 🙂
Gino, přiznám se, že jsem vůbec nepochopila, proč odkaz na takový článek, který nemá s tímto vůbec nic společného… Asi už tím pádem taky slepičím, že mi to nedocvaklo…
Já jsem mamina na 250% úvazek. Ale podle autorky článku jsem úplně blbá, protože zároveň s perfektní – ano, odvážím se tvrdit, že perfektní – péčí o hromadu dětí, mého muže, zahradu, dům a celou další milovanou rodinu, dál nechodím do práce, jelikož jsem prostě na mateřské. Pisatelku řadím k velmi malé tvrdě intelektuálně smýšlící skupině obyvatel, se kterou bych si asi v reálu neměla o čem pokecat. Neznám žádnou takovou slepici, kterou popisuje v prvním odstavci. Se svými dětmi jsem roky v Ostravě navštěvovala dětské koutky a programy pro maminky s dětmi. Ač to byl různý vzorek maminek, tak si nějak nemůžu vzpomenout, že bychom na sebe všechny šišlaly, mluvily jen v množném čísle, a tak dál, nemá cenu se rozepisovat, jen se pozastavuji nad tak trochu naštvaným slovníkem -cítíte to tam taky? – přitroublé dětičky, protivný harant, skřehotá jako pohrabáč, mluvily byste takto někdy o dětech obecně? Co je na těchto dětech jiného, než na dětech svých kamarádek, které tam pak s takovou láskou popisuje? Ó ano, to jsou děti dokonalých žen, které toho tolik stíhají, tak proto jsou i ty děti tak skvělé, jsou chytré, iq mají beztak 150…
Gino, prosím tě, vysvětli mi to, já jsem to fakt nepochopila, v čem se od těchto matek a dětí liším… A nebo když bych najednou dodala, že k této své naprosto perfektní péči o rodinu ještě zpracovávám doma pro svého muže veškerou firemní agendu, po nocích sedím u internetu a lovím veškeré novinky kolem zákonů a účta, tak v tu chvíli už najednou nejsem jenom slípka kolem dětí?
Lien, krásná slůvka, naprosto potvrzuji, jen jsem musela nechat jako vždycky vyšumět své emoce:-)
Také jsem si přečetla článek, který doporučuje Gina. Hned první co mě napadlo je, že paní autorka asi moc spokojená matka není. Její soustředění se na MENTÁLNÍ vývoj je zcela zjevné. Já raději budu citlivá matka než rozumná kariéristka. Myslím, že mateřství a vše kolem osobnost ženy dotváří, v žádném případě ji tím neztrácí. Pro mě role ženy, manželky, matky je nejdůležitější, cítím, že ani kdybych byla nejinteligentnější ředitelka zeměkoule, nebudu tak spokojená. Asi proto, narozdíl od autorky článku, nemám potřebu plivat jed na ženy bezdětné apod. A témata k rozhovoru v různých obdobích života jsou jiná, když jsem byla ve škole, bavila jsem se o učení, potom o práci, a teď o dětech, potom možná o důchodu, to je zcela přirozené a jsem ráda, že právě ty děti nevynechám. Já beze studu a s hrdostí můžu říct JSEM MATKA A KDO JE VÍC!
Gino ty to moc žereš. LOL
Milá Gino, naprosto souhlasím…. jen mám za to, že matek z první kategorie se tu vyskytuje velmi velmi málo… :)) Nebo máš pocit, že jsme slepice s vyzobaným mozkem jen proto, že si myslíme, že žena, toužící (opakuji – toužící!) po rodině a partnerovi by měla slevit z nároků, které nesplní ani ten nejdokonalejší smrtelník? 😉
http://babinet.cz/clanek-6294-jakych-matek-si-vazim.html
Gina
Milá Matildo a všichni!
Mám ten dojem, že jsem četla stejný nebo podobný článek jako ty a vídím, že tu proběhla zajímavá diskuze, takže mi to nedá a musím také reagovat. Ani mně se nelíbí nadměrné používání anglických slov, ale myslím si, že to není žádný nedostatek národní hrdosti a „vlísávní se někam“, je to prostě a jen vývoj jazyka, který stejně jako velkou vodu nelze zastavit. Vezměme si jako příklad třeba naše národní jídlo – už reformátor Hus se rozčiloval, že jako správní Češi máme k vepřovému a zelí jíst šišky a ne (západní) knedlíky, ale nebylo mu to nic platné. Já používám tyto dnešní „trendy“ výrazy jen s dávkou lehké ironie, ale zůstávám nepochopena a tak mi to leze na nervy i pod kůži…
Samotný článek o dobrovolně svobodných matkách mi přišel velmi smutný. Pokud budou mít někteří mladí lidé jako prioritu kariéru, koníčky a podobně a založení rodiny budou odkládat až na dobu tikání biologických hodin, nemusí už skutečně najít partnera. A i když by se jim hledání nakonec podařilo, čekala by je ještě nutně změna žebříčku hodnot, což může ve zralém věku jít hodně ztěžka. Na závěr jedna citace z onoho článku:“ Vítejte ve světě novodobého mateřství, kde individualita je všechno…“ Děkuji, nechci. Jsem ráda neindividuální maminkou „postaru“ a přeji to všem!
Matildo, myslím, že se podceňuješ úúúúplně zbytečně :))
Mně to prostě nedá…. Gino, NIKDO přece neodsuzoval…. taky si říkám, proč to pořád nechápeš 😉
A k tomu zevnějšku… ano, i když mám děti , snažím se o sebe pečovat a vypadat hezky…. ale jak píší holky, ona pánev a potažmo zadeček, které nerodily, vypadají fakt trochu jinak než ty už kapánek roztažené… snažím se o sebe pečovat, abych vypadala slušně, ale není na to tolik času ani financí, abych se zabývala jen svým zevnějškem… a pracovat na sobě – ano, ale víš, znám ze svého okolí i případy, kdy je to na úkor dětí… Taková dáma pak i lituje, že s dítkem strávila (rozuměj, ztratila) dva roky na mateřské, zatímco na sobě mohla pracovat…. a pro tohle už, nezlob se, moc pochopení nemám.
Gino, prosím tě, kde jsi tu vyčetla, že se na bezdětnou ženu po 40 někdo dívá jako na méněcennou? Já myslím, že všechny odpovědi na článek šly jedním směrem a všechny jsme se shodly na tom,že nesouhlasíme pouze s vývojem součastné situace, kdy se svobodná žena z pro mě nepřijatelných důvodů rozhodne mít sama dítě. Přece nikdo z nás zde neupírá svobodným jejich výběr života, mají prostě jen jinak nastavený žebříček hodnot, nic víc. Život, který žiji já, jim nevyhovuje a srovnali si jej proto jinak. Fajn, tak to má být, když jsou s tím naprosto spokojení. Ale mít děťátko pouze jako náplast na samotu, no prostě už to nechci znovu rozepisovat.
Dva příklady z mého života:-) V bývalé práci šéfka, v mém věku, příjemná pěkná ženská, vdaná mnoho let, bezdětná. Každá pařba s ní byla prča, ale nesmělo se nikdy začít o dětech. Jakmile jsme se začaly s ženskýma bavit o našich domácích trablích, skaměněla jí tvář a odcházela dopryč. Nevěděly jsme, co za tím je, ale žádná z nás se nedokázala v jiných chvilkám přímo zeptat a tak šly firmou pouze dohady na toto téma, někdo by řekl třeba drby. Po mnoha mnoha letech najednou cítila z ničeho nic potřebu se otevřít. Svěřila se, že se dlouhé roky snažili o miminko, několikrát se léčila, několik potratů za sebou, adopci oba zavrhli, takže se dohodli, že zůstanou bez dětí. Života si krásně užívali, v mnoha směrech byli spokojený pár. Ale jakmile se vyskytla pouze zmínka o dětech, paní to dělalo velmi zle. Díky její zpovědi pak nastal zlom, najednou naše příběhy z rodin začala snášet v pohodě, dokázala se usmát a bavit se s námi. Ta obrovská propast jménem dítě jakoby zmizela. I takový může být pohled na bezdětnou ženu a já na ni moc ráda vzpomínám.
Můj bývalý manžel mě opustil kvůli jedné blonďaté slečně. Zvolil si místo života manžela a otce svobodu. Už je to několik let, ale slečna stále tvrdí, že děti nikdy nechce a takto jim to oběma vyhovuje. Jednou za 14 dnů mají naše holky na víkend, holky ji mají rády a jí asi ta občasná hra na maminku stačí. Vyřádí se, podnikají spoustu věcí, které si s námi neužijí a podle mě všechno je, jak má. Averze k slečně, která mi kdysi odvedla manžela, už dávno dávno pominula. Nemám k ní jedinou negativní poznámku a to, že si zvolila život bez dětí, pokládám za jejich soukromou věc. Opravdu nevím, proč bych ji měla považovat za méněcennou či nějakou jinou.
Katys, rozumím:-) Plánů na úpravu vizáže by byla hroooomadaaa:-) Ale zkuste to skloubit s minimem financí, nadbytkem dětí:-)), domem a zahradou a vyjde vám z té rovnice, že večer jste ráda, když všechno okoupete, nakrmíte, uložíte a padnete na gauč jak zabití, kde je pak ještě čas a touha po nějakém cvičení. Jednou za měsíc si nabarvím hlavu, přistřihnu konečky vlasů tak jednou za dva měsíce, a oholit si nohy a udělat pedikůru pro mě většinou představuje nadlidský problém…:-) Kozy jak vozy po třech dětech o tři čísla větší, kulaté bříško a rozteklá stehna, a divím se, že to při té domácí dřině vůbec jak naschvál nejde dolů… Ale věřím, že bude líp, i když je mi jasné, že bez mého snažení a ještě větší dřiny to nepůjde:-)
Katys, souhlasím s Tebou – mateřství/těhotenství ženu změní (fyzicky i duševně), kojení změní prsa (to sama na sobě vidím :-)))) a pokud nejsou v rodině „volné“ finanční prostředky + časové možnosti… samo od sebe to nejde… tady asi dobrá vůle nepomůže… :-))
Jinak jsem se u tvého „výpisu“ musela pousmát – stejně jako ty mám dorasované nohy, potrhané žilky na lýtkách … myslím, že by se nás tu našlo …
a s těma chloupkama na nohách… to bych mohla vyprávět…
:-))))
A tak si říkám, hlavně ať nám slouží zdravíčko, ať jsou naše děti zdravé a ať se nám daří alespoň tak jako doposud (a ne hůř) :-)))))
Však já na sobě pracuji hlavně chci být zdravá poněvadž pobírám příspěvek při péči . Bohužel když jsem byla po druhé těhotná vytvořily se mi nevzhledné křečové žíly a co s tím ted nadělám , že . Prsa se mi taky sami od sebe nezmenší ( mám velikost E ) a měla jsem je veliké už i jako dospívající dívka , nikdo mi tenkrát nevěřil že mi je teprve 13 . Navíc mi blbnou hormony či co tak mám dost chlupatý končetiny a tak si je musím každý den holit na to abych podstoupila léčbu lejsrem jaksi nemám finance . Manžel pobírá plnný inv. důchod i když mu je teprve 40 let , tak jsem momentálně ráda že mám peníze na živobití a ne na nějakou parádu
Gino, díky za vysvětlení, teď už je mi jasné, jak jsi to myslela, to „shrnutí“ :-))
(důležitá věta – pro mě jako pro autorku příspěvku – tvůj komentář patří k názorům pod článkem)
Jinak – nemůžu mluvit za ostatní – můžu jen za sebe – nedívám se na bezdětnou ženu po čtyřicítce jako na méněcennou – to by mě asi ani nenapadlo, protože člověk neví, co za tím je, mohou za tím být třeba vážné zdravotní problémy (a to nikdo neovlivní)…
Ono skrz ta písmenka je opravdu špatně vidět, Heloušku. Kolikrát se také divím, že mi někdo nerozumí, když to tak „jasně píšu“. Ale to moje „shrnutí“ patřilo k názorům pod článkem. A obdivuju každého, kdo sem nějaký článek vloží!
Katys, nesouhlasím. Záleží na každém, jak naloží se svou vizáží a se svým intelektem. Takovéhle výmluvy neuznávám a snažím se na sobě pracovat, přestože mojí jasnou prioritou je péče o rodinu s poměrně malými dětmi.
Já ale nepsala o tomhle, jen jsem se snažila říct, že na svobodnou bezdětnou ženskou po čtyřítce, i kdyby byla prezidentkou, bude každý koukat jako na méněcennou. To už se ale opravdu nevztahuje k článku a asi jsem to nenapsala srozumitelně, nebo fakt nevím…
Gina
Gino je jasný že ženská která dejme tomu od svých 20 let pečuje o děti nemůže mít stejnou vizáš jako 40 letá svobodná žena která své finance a čas věnuje pouze svému zevnějšku . Každý si musí stanovit priority jestli je důležitější mít dobře vychované a spokojené děti nebo raději pomíjivou krásu a zůstat sama
Gino, to celkové shrnutí – jak jsi to napsala – s tím souhlasit nemůžu, takhle můj příspěvek míněn nebyl…
Psala jsem ten článeček pro tohle:
(kopíruji)
Za prvé – můj příspěvek byl o naprosto zbytečném používání anglických slovíček v českém jazyce v českém časopise, o tom, že se mi to nelíbí.
Za druhé – o jedné z vlastností našeho národa se stále někomu vlísávat do přízně, jako bychom neuměli být sami sebou, jako bychom pořád potřebovali někoho napodobovat…
A za třetí – o článku v novinách, kde se píše o tom, jak je „in“ a „módní“ být sám svobodná/svobodný a když začnou některým ženám bít biologické hodiny, nehledají partnera, ale dárce spermatu. Což si myslím, že není přirozené.
A ten třetí důvod zdá se převládl nad vším ostatním. Psala jsem to proto, že si myslím, že matka příroda je moudřejší než my a slečny, které si myslí, že ji obejdou se hluboce mýlí.
On totiž v životě ženy nastane okamžik, kdy zatouží po dítěti (u některých žen je mateřský instinkt velmi silný a přichází velmi brzy, některé ženy ho pocítí později, ale troufám si tvrdit, že drtivá většina žen zcela přirozeně po dětech touží – je to normální, je to v pořádku a má to tak být).
Není to plošně míněno na všechny svobodné lidi,
to se tu snažila blíže vysvětlit Ájík (tuším, že to byla Ájík, ta diskuze už je tak dlouhá a rozsáhlá, že to nevím s jistotou), pokud jsou ti lidé spokojení svobodní, je všechno v pořádku.
Řeč byla o těch, kteří sice jsou svobodní, ale v podstatě svobodní být nechtějí, touží po dětech i partnerovi – jenže jim chybí tolerance a ohleduplnost k protějšku, jsou to jedinci, kteří tomu druhému neustoupí a stále si prosazují svoje názory – a to nejsou všichni svobodní lidé, to je jen jedna malá část svobodných lidí.
Gino, snad jsem to napsala srozumitelně, někdy je to s těma písmenkama potíž, snad je z toho poznat, jak jsem svůj příspěvek myslela a na závěr:
rozhodně jsem nechtěla nikoho hanět ani se někoho dotknout.
Gino a klidně piš své názory, mohou být jiné,
to je přece dobře, když se spustí diskuze.
Citace od Corina: „Paraziti samozřejmě nejsou, ale každý normální člověk se pozastaví nad tím, proč je téměř 40letá žena sama.“ A to mluví za vše. Protože:
Žena může být ve čtyřiceti blbá jako tágo, vážit 150kg, mít knír, ale stačí být vdaná a mít děti – vše je OK.
Žena může být ve stejném věku vzdělaná, mrskat světové jazyky, být krásná, ale zůstane svobodná (resp.sama) a každý „normální“ člověk se nad tím automaticky pozastaví… Smutné.
Doufám, že nástup nové generace tohle změní i za cenu toho, že uslyším víc anglických slovíček (to nesnáším stejně jako autorka, i když angličtinu používám každý den. Ale mluvím buď jen anglicky nebo jen česky.)
Svými příspěvky se nechci nikoho dotknout, pouze vyjadřuju svůj vlastní názor. Vaše příspěvky čtu ráda, i když třeba zrovna nemáte stejný názor jako já. Já vlastně píšu, jen když mám jiný názor, tak proto to tak je 🙂
Gina
Heloušku, no ty jsi fakt super! Někde jsem četla, když začneš chlapovi na počátku vztahu tolerovat jeho nedostatky, pak s ním můžeš v klidu žít :-))) Třeba ty nechtěné prdy :-))))
No, je možné, že tvá kolegyně potřebuje k sobě vážně dominantní osůbku, ale ne tak, aby ho poslouchala na slovo. Takový chlap si přece nemůže ženské potom vážit.
Jo, je tady zmínka o jazyku. Samozřejmě s tebou souhlasím, že výrazy typu singl nesnáším jako titulek v českém časopise, nicméně, na druhou stranu: angličtina je celosvětový jazyk, kterým se domluvíš všude. Taky jsem odkojená ruštinou a můžu ti říct, že má dcera chce také k učení ruštinu, protože je znovu žádaná. Možná chtějí redaktoři novin nenápadně těmito jednoduchými slůvky nás, dříve narozené, naučit nejpoužívanějšímu jazyku. Já o tom píšu a vidím že Katys nade mnou píše to samé :-))))) No ale už to mazat nebudu, jsme prostě zajedno…
Heloušku, já osobně bych sama být nechtěla, mám ráda hodně lidí kolem sebe, chlapa, děti a že musím něco zkousnout? Nejsme věčně na nože, ani já nejsem dokonalá, žejo.
Těším se na další tvůj článek. Zase něco ze života..
To je fajn že jsme si to ujasnily, jen bych podotkla že čeština přejala mnoho cizích slov a výrazů které se v běžné mluvě používají denně a nikdo se nad tím nepozastavuje nebo jak bych to řekla , nepocituje jako cizí slovo . Dále si myslím že autoři některých článků v časopisech sem-tam plácnou nějaký cizí výraz aby působili zajímavěji a podnítili u čtenářů zvědavost , poněvadž já si nemyslím že by jsme jako národ nějak nadužívali v mluvě cizí slova . Můj 16-letý syn který se od základní školy učil angličtinu vůbec v běžné mluvě její slova nepoužívá a neznám ani nihoho takového ze svého okolí. Vidíš ted jsem já sama použila slovo fajn a přitom ho v běžné mluvě nepoužívám , spíše jen když si s někým píšu po netu
Holky, moc moc děkuju za Vaše reakce, příspěvky a postřehy.
Je fajn, že se tu rozproudila živá diskuze.
Já osobně se ztotožňuji s tím, co napsala Matilda a Ájík, stejně tak se mi líbí názor Hannah, Dannielly a Lien.
Katys, vím, jak to myslíš, rozumím Ti. Je jasné, že každá doba si žádá své. Umět jakýkoli cizí jazyk je výhodou. Cením si lidí, kteří umí dva a více světových jazyků, určitě se to hodí a je to užitečné.
Nicméně – trochu postrádám jakousi hrdost na naši zem a na náš jazyk, příliš se necháváme ovlivňovat jinými zeměmi a velmi lehce se „přizpůsobujeme“, prostě mám dojem, jako by nám chyběla národní hrdost. Asi tak bych to napsala – já za sebe.
Corino, děkuji za Tvůj příspěvek, jsem ráda, že se Ti moje článečky líbí, těší mě to. 🙂
Ten první příběh je hodně smutný. Osud umí být někdy opravdu krutý. Ono asi někdy stačí jedno špatné rozhodnutí a člověk sklouzne někam, kde by vůbec neměl být. Ten druhý příběh je hodně podobný tomu s tou mou kolegyní z práce. Ta moje kolegyně je spíš energická a temperamentní, nemyslím si, že by byla až tak dominantní. Pravda je, že by asi zřejmě potřebovala vedle sebe silnou osobnost. Ale to nemůžu takhle říct, protože zas až tak dobře ji neznám.
Jak jsem napsala, že doma žádného prince nemám, myslela jsem to tak nějak podobně, jak píše Matilda a jak to píšeš Ty.
Mám doma fajnovýho mužskýho, se kterým dobře vycházím a jsem ráda, že ho mám. Nicméně – pořád je to chlap (od nevoňavých ponožek po smrtící prdy :-)))))))
Mobile Sliding Menu