Svatba ANo či NE

Rubrika: Jen tak

1097267_wedding_dressUž jako malé holčičky jsme si hrály s panenkami, jak nás zachrání krásný princ a pak si nás odveze na svůj hrad. Snily jsme o krásné pohádkové svatbě a už se těšily, až ten den nastane…

Jenomže jak rosteme a jsme větší, naše ideály dostávají zabrat. Začínáme uvažovat, co je na tom tak důležitého. Jenomže i tak dále sníme o tom, co kdyby náhodou ten den přišel.
Když máme vážnou známost, čekáme na to, až nás přítel požádá o ruku a my půjdeme vybírat ty nejkrásnější šaty. Spolu budeme vybírat místo, kde se ta sláva bude slavit, koho pozveme, jaký budeme mít dort a spoustu dalších věcí.
Žiji s partnerem už 9 let, máme dvě krásné děti, ale nejsme manželé. Jednou za čas mívám depku, protože i já bych chtěla zažít den D. Ale taky váhám a říkám si proč?
Přítelův názor je takový, že pro něho je důležitější, jak dlouho spolu lidé jsou a jaký mají vztah, než jestli na to mají papír. Máme se rádi, děti už máme, místo svatby jsme si před časem pořídili dům. Já vím, dům není svatba. Ale je opravdu tak důležité mít ten papír, který říká, že jsme manželé? Kolem nás se spousta lidí rozvádí a to třeba pouze po roce manželství.
Na jedné straně pořád čekám a doufám, že se toho i já dočkám, na druhé straně vím, že na svatbu peníze nemáme.
Asi jsem divná a také si protiřečím. Chtěla bych se vdávat, ale pokud by náhodou byly peníze navíc, vím jak je utratit lépe. Na domečku je spousta věcí, které potřebují opravit. Svatba stojí dost peněz a nikdo nám na ni nepřidá. Přítel nechce mít svatbu na radnici jenom s rodiči a svědky. Jak říká: „nejsem zvědavý, aby mě srazili lidé s nákupními taškami.“ V tom má pravdu. Je to, jakoby ti lidé museli jít schválně přes Vás, nemohli Vás obejít, prostě to dělají schválně.
Když se vdávala naše známá, tak jí lidé roztrhli šaty (ještě než vešla na radnici, tak jí někdo šlápl na šaty), protože nevěstu nemohli obejít. Je to smutné. Když si vezmete, kolik šaty stojí a pak ještě musíte zaplatit opravu.
Možná si řeknete, že malinká svatba nestojí moc. Možná ne, ale opravdu to jsou náklady na které nemáme.
Naše dcera se nás dost často ptá, „kdy se spolu oženíme“. Na to odpověď neznám. Vím ale, že až budou děti dospělé, bude mi to už jedno. Proč se vdávat, když budou děti dospělé? Maminka mé kamarádky si svého druhého partnera nevzala. Ten jí teď po 20 letech požádal o ruku a ona řekla NE. Divíte se jí? Já ne. Děti už má dospělé, má vnuka, který půjde do školy.
Jsem opravdu divná? Nechci tím říct, že lidé po 35, 40, 50 se nemůžou vzít. Moje maminka se vdávala za současného partnera po čtyřicítce. Jenom mi připadá divné, že bych měla plánovat svou svatbu když budu mít dospělé děti. Asi mi k tomu už nesedí ty krásné bíle šaty.
Všem, kteří plánují nebo už brzy budou mít svoji vysněnou svatbu, moc a moc blahopřeji. Držte mi palce, třeba se také dočkám.

Napsal/a: nuninka

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Ahojky,
    tady určitě nejde jen o ten „den v bílém“, o spoustu utracených peněz…
    Já jsem se vdávala před 7 lety a vzali jsme se s manželem tajně. Tedy pouze se dvěma svědky. Já osobně nemám ráda velké svatby ani jiné velkolepé akce, jsem spíš takový „komorní“ typ a velké svatby jsem se děsila. Na několika větších svatbách jsem byla jako host a stačilo mi to… Manžel s maličkou svatbou naštěstí souhlasil, ale asi to bylo hlavně proto, že on už se ženil podruhé.
    Myslím si, že když se mají dva opravdu rádi a chtějí spolu žít (snad) navždy, měli by se vzít. Proč taky ne? Vždyť je to fajn i pro děti (my máme dvě dcery a čekáme třetího prcíka), aby jeho rodiče byli oddáni. Asi jsem v tomto nějak zastaralá, já jsem prostě jednoznačně PRO.:-)

  • Souhasím s Ajíkem a Matildou,také je to pro mě důležité.S manželem jsem 13 rok a 4 roky jsme vzítí.Vždy jsem chtěla velikou svatbu na kterou pozvu opravdu všechny přátelé a to se mi splnilo.Museli jsme na to našetřit,ale nelituji toho.Je prvda,že toto jsme dělali před dětmi, teď už toho moc nenašetříme.Ale určitě se to dá udělat někde v soukromý,kde každý přidá ruku k dílu.Tak to bylo i u nás:)Mně určitě by to bylo líto, připadala bych si,že mi nevěří,ale je to i tím, že mi maminka od mala říkala,že mi svatbu dělat nebude,že je to zbytečný,proto jsem si ju udělala jak chci já.Každopádně je to na vás.Přeji hodně štestí.

  • Jsem vdaná 22 let. Tenkrát „žití na hromádce“ právě nefrčelo, ale já se vdávala proto, že jsem svého partnera milovala. Za ty roky, kdy jsme se učili spolu žít a náš vztah se vyvíjel, jsem zjistila, že jsem se do svého muže zamilovala mnohokrát znova. Možná to teď napíšu nesrozumitelně, ale podle mě nejde jen o ten papír. Jde přece o důvěru jednoho k druhému, o to, že to spolu myslíme vážně a napořád (i když to vyjít nemusí). Mě jako ženu by ponižovalo, že mi můj partner nedůvěřuje, že si nechává „zadní vrátka“.
    Nikdo, nikdy a nikde vám nezaručí, že vztah vyjde, ale žít jako druh a družka je to, co institutu manželství předem bere šanci obstát.
    Mám tři už skoro dospělé dcery. Vím, že dnešní doba není jednoduchá, ale kdyby žily na „psí knížku“, moc bych se trápila.
    Přesto vám přeji hodně štěstí.

  • Souhlasím s Ájíkem a MAtildou ohledně svatby. Podle mého to také není o papíru, ale že si s partnerem věříme natolik, že chceme úředně potvrdit, že spolu chceme být!
    Přeji, aby Ti to jednou vyšlo. Karamelin nápad je super, nestálo by to tolik.

  • Nuninko, já myslím, že je to o dnešní době. V době, kdy se brali naši rodiče to nebylo běžné, aby spolu dva lidé jen tak žili a nebyli oddáni. A od toho se to asi odvíjí. Peníze na svatbu byly prostě potřebné a tak se utratily. A ti dva neměli kde bydlet, a často bydleli u rodičů. Prostě nebylo tolik možností a tolik lákadel, za co peníze utratit.
    Dneska, kdy se peníze strkají do bydlení, do zařízení bytu, bazénu na zahradu, do auta, do dětí (to myslím v dobrém), do zájmů, koníčků, dovolených, tak se prostě zdá, že je vždycky něco potřebnějšího než svatba.

    Já osobně tedy po žádné svatbě v bílých princeznovských šatech někde na zámku netoužím, ale to je každého věc, jak si tento den představuje a jak si ho zařídí. A myslím si, že svatba není jen o věku.

    Ať už se rozhodnete vzít a nebo spolu i nadále jen tak žít, žijte si krásně, milujte se a množte se 😉

  • Ježeček
    Ježeček

    🙂 Já jsem taky názoru, že svatbu nepotřebuji. Samozřejmě, jak píše Nuni, tak si představuji, jaké by to bylo, kdybych byla v krásných bílých šatech, všude kolem mě rodina, známí, kamarádi, parádní oslava, kde se bude každý bavit a tančit… Ale taky vím, že taková akce je trošku záhul pro peněženku a to si dovolit nemůžeme. Vzhledem k tomu, že zatím bydlíme u tchýně, která je příjemná jak vřed na řiti pardon,ale líp se to říct nedá), tak je otázkou priority postavit domeček a vypadnout. A na druhou stranu, má postava je trošku širokoprostorná a když se vidím v bílé, tak mě opravdu zrak přechází:-D
    Taky neustále předhazuji Jaroušovi, jaký by se mi líbil prstýnek a kde by to bylo fajn mít oslavu, ale to spíše jen tak. Shodli jsme se, že jednou se vezmeme a pro mě to jednou bude v době, kdy budeme mít penízky na kupce a ne rozpočítané kupky na jednotlivé potřebné věci. Je to smutné, ale dnešní doba nedovoluje zbytečné výdaje – je možná i škoda, že se zařadila svatba do této skupiny a proto mladí lidé uvažují jako já – nepotřebuji papír, zbytečné vyhazování peněz, které teď nemáme… atp.

  • Nuninko dům je určitě lepší než svatba:-)))) Tomu věř…máš opravdu spoustu věcí ve svém životě na které můžeš být pyšná a hlavně spoustu lidiček co Tě mají rádi-přítele a 2 děti. Jsi vlastně šťastná žena:-))))
    Pokud máš v hlavě tu princeznovskou svatbu v bílých šatech je to pak opravdu otázka priorit:-) Možná bych poradila-pujčit si ty ,,úžasné šatičky“ a udělat si svatbu na vlastní zahradě-takové větší narozeniny:-) nafotit Vás může nějaký kamarád,s obědem pomůže maminka a dětičky budou mít taky pohojeno:-) a ten pocit,že jste rodina-kdyby po tom netoužily tak se Vás asi neptají-možná v tom ONI vidí nějakou záruku,víš. I když je dnešní svět jiný,tak já jsem vdaná kvůli lásce k manželovi a hlavně kvůli tomu aby jsme pro prcka byli ,,rodina“. A nemůžeš řešit jak dlouho to vydrží…to nevíš NIKDY. K

  • Matildo, přesně to si myslím i já 🙂

  • Matilda

    Nuninko, já věřící nejsem, alespoň ne v tom církevním slova smyslu, ale Ájíkova slova jsou i pro mě ta pravá. To, že někdo tvrdí, že svatba je o papíru, je pro mě vedlejší a nepodstatné. Svatba, to je prostě pocit, že podle mého srdíčka je všechno tak, jak má být. Pro někoho nedůležité, pro mě veřejné vyjádření, že to je ten člověk, pro kterého dýchám a budu dýchat celý život. Teď si budu protiřečit, protože jsem se se svým manželem po jedenácti letech manželství rozvedla. Ale předtím jsme oba udělali všechno, abychom tu ošklivou krizi zvládli, no nepovedlo se. Rozvedli jsme se jako přátelé, protože během těch devíti let se náš pohled na život naprosto názorově odlišil. Víc nebudu vysvětlovat, zapletla bych se do toho. Teď máme už čtvrtý rok každý svého partnera. A já si opět myslím, že po jeho boku zestárnu, pevně tomu věřím, a když mě požádal o ruku, bez váhání jsem řekla Ano. To, že jsem taky doplnila rozvodové statistiky, pro mě není důležité. Kdo sleduje četnost partnerských výměn u párů, které se rozhodli žít na „psí knížku“? A i tito lidé procházejí krizí, trápí rozchody své děti a celé rodiny, řeší složité majetkové dělení. Jen to nikdo nikde statisticky neřeší.
    Svatba je prostě o pocitu. Pokud to chtějí oba, je to jednoduché. Pokud to chce jen jeden, pak záleží, nakolik jsou pro sebe ti dva důležití a dokážou jeden druhému vyhovět.
    Taky držím palečky, ať manželé nebo ne, žijte blaze a spokojeně:-)))

  • No, Nuninko, už jsem to psala v nějaké jiné diskusi…. asi si to každý musí zvážit. Pro mně osobně svatba důležitá je – možná proto, že jsem věřící. Ne pro ten papír – ten opravdu nepotřebuji, ostatně partner není pes, abych na něj musela mít papír 🙂
    Jde o to, že ti dva prostě dávají sobě navzájem i světu najevo (a tady je nejdůležitější ten SLIB), že k sobě patří, že chtějí být spolu nastálo a že spolu jeden s druhým do budoucna počítají – to je na tom to podstatné. To, že spolu počítají i v případě krize, říkají si, že budou spolu v dobrém i zlém…. možná to zní naivně, vím, že mnoho lidí manželství vnímá jako něco svazujícího – můj názor je opačný.
    Sama žiji v manželství 13 let a můžu říct, že jsme spolu šťastní a spokojení. Ale aby takové manželství bylo, je třeba, aby k němu oba dva přistupovali zodpovědně.Taky jsme spolu chodili čtyři roky než jsme se vzali – ale podvědomě jsme věděli od začátku, že patříme k sobě.
    Každopádně – držím vám oběma palce, ať vám to vydrží a pokud dojde na svatbu (malá by jistě tolik nestála…. navíc, proč ji mít na radnici uprostřed města, třeba máte v okolí nějaký hezký zámeček…. tam by ti šaty jistě nikdo nepošlapal 🙂 )…. ať je krásná a váš vztah napořád.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist