Štěně k miminku – ano či ne

Rubrika: Jen tak

745346_little_memoLoni v únoru se stalo něco, při čem člověku naběhne husí kůže, kdykoliv si na to vzpomene. Rozhodli jsme se tedy, že si koupíme štěně. Jenomže jaké. Je vůbec vhodné si teď pořizovat štěně, když je doma miminko?

Podle názoru některých lidí, by bylo lepší počkat, až dítě vyroste. Jiný zase říkají, že když to bude štěně, spíše si na sebe zvyknou a budou vlastně vyrůstat spolu.

Něco na tom určitě bude, hlavně pro rodiče. Vychovávají malé dítě a začnou i štěně, které se musí také všemu naučit. Nehledě na to, že se s ním musí ven i večer, kdy dítě už spí a pokud je jeden z rodičů v zaměstnání, tak je to taky docela problém. Venčení psa je otázka minimálně 10 minut a nechat dítě bez dozoru samotné doma, i když spí, mi přijde nezodpovědné a co potom, kdyby bylo nemocné.

Další otázkou je, jestli dítě nebude alergické. Když jsme se informovali u lékaře, kdy se dělají testy na alergie, jelikož v rodině alergie jsou, bylo nám sděleno, že u tak malých dětí se nedělají. Až v prvním roce věku dítěte.

Podle odborníků by se zvířátko do rodiny mělo vybírat hlavně podle věku a zodpovědnosti dítěte. Ale nikde se už člověk nedozví, jak je to vlastně s pořizováním zvířátka k tak malému dítěti. I když i od chovatele jsem slyšela, že to není moc dobrý nápad. Některá plemena jsou temperamentní a mohou dítěti ublížit zcela neúmyslně. Jiná si mohou s dítětem hrát a když ho dítě zatahá, tak přestože pes je hodný, najednou na dítě zaútočí. Bohužel jsme se setkali i s tímto a pes potom skončil v útulku.

Něco jiného by bylo, kdyby zvíře bylo v domácnosti ještě před narozením dítěte. Podle mého názoru záleží především na tom, jak člověk toho psa bude vychovávat. Je to podobné jako u lidí a pes se většinou chová tak, jak se k němu chovají lidé.

Myslím si, že by to žádný problém nebyl, sice by to bylo časově náročné, ale vidět potom tu radost dítěte a psa, když si spolu za nějakou dobu hrají, určitě stojí za to.

Napsal/a: torinka

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)

  • my jsme si pořídili štěně když jsem byla těhotná,už bych to neudělala.Nejdřív to bylo fajn,ale když se Dáda narodil neměla jsem už tolik času a energie vychovávat ještě psa.manžel byl pořád v práci a já tahala kočár a štěně:-)))Pak se narodil Ája,zase znova jsem čistila ručičky od psích chlupů:-( Potom jsou i další věci,rozvedli jsme se a já si jí prostě nemohla nechat,šla jsem do práce a ona by byla od rána do pěti zavřená doma.Naštěstí si ji vzal můj bratranec,má barák a hlavně dospělé děti,které se o ni skvěle starají.Zase ty chvíle,když si spolu hráli,jak je venku hlídala,když šel okolo mých dětí jiný pes mohla se zbláznit,jak spolu jedli ze psí misky:-)Před dvěma lety jsme pořídili činčilu,ta přes den spí a večer běhá po bytě a hraje si s námi,super zvíře pro zaměstnané-jen vám nesmí vadit okousaný nábytek:-)Myslím,že zvíře je pro děti moc důležité,ale je potřeba si pořádně rozmyslet jaké.

  • Anonymní

    Ahoj, já jsem chtěla jenom říct, že moji rodiče pořídili psa, když mi byl jeden rok a zemřel, když mi bylo 16.let. Nejsem si jistá, jestli to bylo dobré rozhodnutí ve všech ohledech. Já osobně bych ve své rodině počkala, protože jako malá holčička jsem ho brala jako další z hraček. Až v mém pozdějším věku jsem byla moc ráda, že ho máme.

  • My jsme si pořídili psa, když jsem byla ve 4 měsíci. Chtěla jsem, aby moje dítě vyrůstalo se psem. Je fakt, že když se miminko narodilo, základní poslušnost jsme měli dávno zvládnutou. Na druhou stranu jsme bydleli v garsonce, v šestinedělí pejsek onemocněl a vyžadoval neustálou péči a venčení každou hodinu, mimnko taky neustálou péči a kojení každou hodinu :-).Partner tehdy odjel na měsíc pracovně na Slovensko. Bylo to náročné, ale neměnila bych. Dítko jsem dala do šátku a psa jsem nosila před dítětem na rukách, byli jsme co chvíli venku. Dnes si skoro dvouleté dítko a pes mají moc rádi, nedají bez sebe ani ránu. Hrají si spolu, tulí se k sobě a jsem moc ráda, že je obě máme.

  • K čerstvému miminku bych jistě nepořizovala štěně…je to další práce navíc..nikdy nevíme jak bude dítě neklidné,jak bude nemocné,co bude vyžadovat.

    nejlíp mít psa dříve než dítě a nebo je fajn pořídit pejska až k většímu dítěti-2,3,4roky,aby z něho něco mělo,učilo se péči a společně s pejskem objevovalo svět. K

  • Když měl syn 8 měsíců,tak jsme si pořídily psa.Ale ne,malého pokojového.Máme dům,tak jsme se rozhodly pro hlídače.na internetu jsme přečetly spoustu článku o psech a dětech.A jako nejlepší volba byl Bernský Salašnický.Je naprosto ideální k dětem,rodina je pro něj vše,ale přitom je dobrý hlídač.Starší dcera z něj měla dost dlouho strach,ale syn si s ním udělá pořádek i dnes,kdy je pes větší než on.K dětem je bezvadný.Myslím si,že malé dítko si na psa zvykne rychleji,než to starší.Po roce,i když to dalo hodně práce,tak nelituji,že jsme si psa pořídily.Děti jsou z něj nadšené,každý den chodíme na procházku,dříve dostat dceru ven bylo o nervy.Děti se naučí zodpovědnosti,rádi pomáhají.Ale vím,že do bytu bych psa nechtěla,je to hodně starostí navíc a problém s venčením,když doma není druhý partner.

  • Souhlasím s názorem,že pes nepatří k malému dítěti.
    Pes proleze co se dá,všude strká čumák. A nemoc může být na světě hned. Navíc nikdy nevíme,jak pes bude reagovat.Vždyť už byla spousta tragédií – pokousání, ba i smrt.

  • vicikovka

    Štěně bych si asi nepořídila, přeci jen časté venčení, vytírání loužiček, nějaká ta poslušnost aby se zvládla – to vyžaduje také dost času. Něco jiného je, když už máte jakž takž vycvičeného psíka, který už v bytě nepáchá žádné škody.

  • my máme psa důchodce. Když se malý narodil, tak psovi bylo už 12 let. Takže už je to opravdu starý pán. Hned jakmile jsme přišli z porodnice, tak jsem syna psovi ukázala a nechala ho ho „očuchat“. První dva nebo tři dny se pes chodil na postýlku dívat a občas na ní skákal a snažil se zjistit, z čeho jsem všichni tak „paf“. Po pár dnech si zvykl a mimino ignoroval. Do té doby, než malý začal chodit bylo vše v pořádku. Ale od té doby, co chodí (teď už mu budou dva roky) musím mít každého v jiné místnosti. Syn se s ním chce mazlit, ale většinou to přežene a mačká mu talpičky, tahá za uši, místo plácnutí mu dá facku… na štěstí pes je trpělivý a jen zakňourá a začne štěkat, až když je odlepím od sebe. Ale zajímavé je, že jídlo si veme jen od malého a od něj sní všechno. Když mu dám já, tak si ani nevšimne. Další problém je, že když malého vidí, tak pořád za ním běhá, malý ho chytne zmáčkne, já je oddělím,… a takhle je to pořád dokolečka. K malému dítěti, už bych psa nechěla 🙁

  • nase_agata

    Já si teda myslím, že by to nemělo vůbec vadit. Samozřejmě je důležité zohlednit zdravotní stav mimina a také rasu vybraného psa. Ale jinak v tom nevidím problém.

  • Majulka

    Tak to bych rozhodně nedělala. Zažila jsem třikrát co je to mít doma miminko a jednou co je to mít doma štěně. Rozhodně si nedovedu představit mít štěně a miminko doma najednou. Všude loužičky(to je dost nehygienické),které se musí utírat, pak sahat na miminko. Štěňátko se doma pokaká, může to být i řidší. Musí se to ihned uklidit, v tu chvíli mě ale může potřebovat miminko. Se štěnětem se musí chodit častěji ven venčit, má také malý měchýř jako malé děti a nevydrží moc dlouho nečurat a nekakat. Co ale udělám s miminkem když venčím štěně. To nemluvím o tom, že miminko začne za chvíli lézt po zemi a štěně se ještě nemusí do té doby naučit konat potřebu venku a občas ji vykoná i doma. Miminku se musím věnovat celodenně, zabere opravdu hodně času, štěně také.
    My jsme si pořizovali psa, když byly Adamovi skoro 2 roky a i to bylo náročné. Takže moje rada – rozhodně ne. Až dítě alespoň trochu pochopí jak se má k pejskovi chovat.

  • Anonymní

    Co se týče alergií, zkuste si třeba na víkend „půjčit“ pejska, pokud je od koho (příbuzní, kamarádi), uvidíte, co to s mimčem udělá.

  • MarillaEuna

    My jsme si pořídili štěníka v době, kdy bylo Jeníčkovi před rok a 3/4. Naštěstí máme velikou zahradu a štěndo k nám přišlo měsíc po smrti bývalého psíka, takže jsme na psa zvyklí. Po vlčákovi z útulku jsme už chtěli k synovi co nejhodnější plemeno, tak máme fenku labradora. Ale stejně je to zápřah, zvláť když jsou obě „děti“ venku a perou se o hračky. Na druhou starnu je opravdu moc hezký sledovat, když si povídají a něco spolu kutí :))

  • Anonymní

    Je dobré si uvědomit, že štěně je tak trochu „poloviční mimino“:-) aby z něj vyrostl vyrovnaný, vychovaný a bezproblémový pes, bude to vyžadovat spoustu vaší energie, trpělivosti a času při výcviku a procházkách (procházku 10 min.lze akceptovat tak maximálně v případě posledního večerního venčení). Pokud si pořídíte psa, bude to i značná zátěž pro váš rozpočet (nejen za krmení a výbavu, ale i za péči veterináře), což v kombinaci s malým miminkem může být příliš. Asi to chce zvážit všechna pro a proti, aby pro vás pes byl radost a nový člen rodiny a později jste pořízení psa nelitovali, případně se ho nezbavovali! Hodně záleží asi i na tom, jestli jste již psa měli a máte tedy se psy zkušenosti. Velmi důležitý je i výběr plemene! Přeju Vám, abyste se nakonec rozhodli ke spokojenosti jak své, tak i případného psího člena rodiny:-)z.

  • Anonymní

    Asi bych si to hodně rozmyslela k miminku. Máme teď doma štěndo. Stěhujeme se z města na vesnici do baráčku a tak chceme, aby bylo vychováno trochu městsky např. znalo výtah, auta atd. Je to jako malý miminko. Neustále se všichni motáme kolem něho. Snažíme se mu pomalu a trpělivě vštěpovat základy výchovy a hygieny. Představa, že by k tomu přibila péče o miminko.. nevím asi by se to muselo někde šidit. A možná by to dopadlo tak, že ze psa by nic nebylo, stal by se spíše v rodině přítěží než radostí.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist