Škatulata , batulata, hýbejte se….

Rubrika: Jen tak

232958_my_daughter_nelly_3Asi jako v každé jiné rodině má každá věc své místo. U nás to platilo jen do té doby, co náš Daník začal chodit. Vždycky, když jsme cokoliv potřebovali, věděli jsme, kde to najdem. Pak ale najednou se začaly věci stěhovat a po chvilce přemýšlení jsme dospěli k tomu, kdo to dělá. Náš roční syn Daník rád hrál škatulata, batulata, hejbejte se…Měli jsme lžičky, kapesníky, víčka od pet lahví, propisky, solničky, kolíčky, vařečky a podobně v peřiňáku, v koši se špinavým prádlem, v ledničce, v pračce, pod gaučem a dokonce i v odpadkovém koši. Než jsme šli koš vynést, museli jsme jeho obsah zkontrolovat.
Časem přibývaly CD, DVD, mobily, dálková ovládání. Běda, jak jsme něco takovýho nechali na jeho dosah. Dokonce i starší syn Michal házel vinu na Daníka, když nemohl najít učebnice, pera, kružítka a hlavně žákovskou. Teď jsou Daníkovi dva roky a tři měsíce a nemůžem ho to odnaučit.

Navečer jsem ležela ve vaně a mě najednou nějak napadlo, že netuším, kde mám mobil. Většinou ho mám na skříňce v obýváku ve stojanu a teď mi nějak v hlavě projelo, že jsem ho ve stojánku odpoledne neviděla. Tak mě napadlo, že jsem ho nevyndala z batohu a za chvíli jsem na to zas zapomněla. Šla jsem spát a ráno jsem hledala mobil.
Nebyl ani ve stojánku a nebyl ani v batohu. Tak jsem přemýšlela, kde by mohl být. Vzpomínala jsem, jestli jsem ho vyndala z batohu, ale nemohla jsem si vzpomenout. Tak jsem vzala Michalův mobil a chtěla jsem prozvonit. Myslela jsem, že podle vyzvánění ho snadno najdu.
Ale ouha, Míši mobil vytáčel mé číslo pořád dokola a doma bylo ticho, nic nevyzvánělo. Tak mě napadlo,že ho mám asi vybitý. No smůla. Dala jsem se do hledání a prohledala všechny Daníkovy možné skrýše a nic. Prohledala jsem i ty nemožné skrýše a taky nic…
Zkoušeli jsme prozvánět ještě i s manželem, hledali jsme s manželem a mobil se nenašel.
Ptali jsme se Daníka, tak běžel do kuchyně a něco u toho mlel. Trošku ve mě svitla naděje, že mi mobil snad najde on, ale jiskřička zhasla. Běžel k dóze, kde míváme špagety a ukazoval na ní. Dóza ale byla bohužel jen se špagetama. Tak jsme prolezli všechny dózy, krabice a krabičky, ale opět zbytečně… Prostě mobil nemám.
Tak asi vím, co dostanu k vánocům??!!

Napsal/a: zebra

Toto taky stojí za přečtení!

Jak děti naučit jíst zeleninu?

Co vaříte svému miminku? Nejprve maminka zařídí to nejlepší mlíčko, ovšem po pár měsících se objeví otázka, jaké dát

Čtu dál →

Recenze: Můj atlas Česka

Naše zem je plná krásných míst, památek, přírody, různých útvarů. Každý z nás je rád „doma“. Děti to „doma“,

Čtu dál →

[Předškoláci] Matematika s úsměvem

Se začátkem nového školního roku se už i předškolní děti začaly plně věnovat předškoláckým úkolům. Tak proč jim to

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • Horempádem

    Zebro, tak to znám. Přibližně ve stejném věku i Eli tyhle věci zvládala bravurně, ale nemůžu říci, že by to dělala se vším. Nejoblíbenější byly lžičky, které pravidelně končily v odpadcích. Po nákupu pár nových sad to ustalo, až když jich tam zůstalo zase jen šest :-))

    Pak druhou oblíbenou záležitostí byly moje prstýnky. Já si je odkládala na kuchyňský stůl, když jsem něco dělala. Ale povětšinou mám oči všude a tak když už po nich šmátrala, tak jsem to zadním okem viděla a včas jí zarazila. Jednou jedinkrát nám ji doma hlídala tchýně a když jsem přijela domů, tak první co mě duclo do očí, že jsem nechala na stole prstýnky a jeden chybí. Tchýně říkala, že nic neviděla a Eli asi po sté otázce, kam jej dala, odpověděla, že ho shamala :-)))) Prstýnek nebyl nikde, ani pod nábytkem, ani v koši, prostě nikde. Tak mám podezření, že přesto že byl robustnější, že možná jí v útrobách skončil :-)))

    No a její nejlepší výpek byl, když mi schovala klíče od auta. Spěchala jsem tehdy ke kadeřnici. To že nemám klíče jsem zjistila na poslední chvíli a to až když jsme byly obě oblečené. Nejdřív jsem zavolala manželovi, jestli si je nevzal omylem sebou. Pak jsem zpovídala Eli. Zase jsem je hledala všude možně, ale nenašla. Nakonec jsem jela autobusem, ale protože jede do vedlejšího města víc jak půl hodiny, tak už jsem kadeřinici nestihla. Když jsem přijela domů, tak mi zničeho nic blesklo hlavou, abych se podívala do dětského odrážedla v podobě auta, které má odklápěcí sedačku s úložným prostorem. A BYLY TAM!! 😀 Vzpoměla jsem si totiž, že ráno na něm jezdila. A víš co z ní vypadlo? „Že počebovala kýče, aby to staltovalo“ :-)))

    Takže hledej šmudlo a pokud neskončil v odpadcích venku v popelnici, kterou ti už odvezli, tak se určitě najde 🙂

  • Tak by mě zajímalo, jestli se ten mobil našel?????
    Mobil taky občas hledám, ale mě stačí to prozvonění a najdu ho:)
    Stane se, že něco někam položím a pak přemýšlím, kam já jsem to dala??? To mi manžel říká, že mě zase otravuje pán Alzheimr:)
    Malý mi taky všechno zašantročí, po pár dnech to vždy najdu a divím se, kam to zase dal:)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist