Škatulata , batulata, hýbejte se….

Zebro, tak to znám. Přibližně ve stejném věku i Eli tyhle věci zvládala bravurně, ale nemůžu říci, že by to dělala se vším. Nejoblíbenější byly lžičky, které pravidelně končily v odpadcích. Po nákupu pár nových sad to ustalo, až když jich tam zůstalo zase jen šest :-))

Pak druhou oblíbenou záležitostí byly moje prstýnky. Já si je odkládala na kuchyňský stůl, když jsem něco dělala. Ale povětšinou mám oči všude a tak když už po nich šmátrala, tak jsem to zadním okem viděla a včas jí zarazila. Jednou jedinkrát nám ji doma hlídala tchýně a když jsem přijela domů, tak první co mě duclo do očí, že jsem nechala na stole prstýnky a jeden chybí. Tchýně říkala, že nic neviděla a Eli asi po sté otázce, kam jej dala, odpověděla, že ho shamala :-)))) Prstýnek nebyl nikde, ani pod nábytkem, ani v koši, prostě nikde. Tak mám podezření, že přesto že byl robustnější, že možná jí v útrobách skončil :-)))

No a její nejlepší výpek byl, když mi schovala klíče od auta. Spěchala jsem tehdy ke kadeřnici. To že nemám klíče jsem zjistila na poslední chvíli a to až když jsme byly obě oblečené. Nejdřív jsem zavolala manželovi, jestli si je nevzal omylem sebou. Pak jsem zpovídala Eli. Zase jsem je hledala všude možně, ale nenašla. Nakonec jsem jela autobusem, ale protože jede do vedlejšího města víc jak půl hodiny, tak už jsem kadeřinici nestihla. Když jsem přijela domů, tak mi zničeho nic blesklo hlavou, abych se podívala do dětského odrážedla v podobě auta, které má odklápěcí sedačku s úložným prostorem. A BYLY TAM!! 😀 Vzpoměla jsem si totiž, že ráno na něm jezdila. A víš co z ní vypadlo? „Že počebovala kýče, aby to staltovalo“ :-)))

Takže hledej šmudlo a pokud neskončil v odpadcích venku v popelnici, kterou ti už odvezli, tak se určitě najde 🙂