Bylo jednou jedno království, které žilo v Senohrabech a které jednou do roka pořádalo pro všechny děti z podhradí prohlídku svých královských lesů a luk. I dorazili jsme tam i my…
Čert nás vůbec nechtěl pustit dál do království, protože prý že děti jsou hloupé a ještě by se tam ztratily. Hodný anděl ho ale přesvědčoval, že to tak není a že tohle jsou ty nejchytřejší děti, co poznal. Nakonec – po vyčerpávajícím dohadování – spolu vymysleli, že děti budou hádat písničky, které anděl zahraje na píšťalku. Vsadili se, že když to děti dokáží, tak je pustí dál do království, a když ne, tak si je odnese do pekla. Děti samozřejmě vše uhádly a čert měl smůlu a musel nás pustit dál.
Pokračovali jsme tedy k 2. zastávce, která byla u bludiček. Bludičky nás rády viděly a hned daly dětem první úkol. Prolézt překážkovou dráhu. Samozřejmě pro Tedíčka a Natálku to nebyl žádný problém a tak zdolaly štafle, tunel i přejití položeného žebříku. Za odměnu dostalo každé z dětí malý červený kamínek, za který si potom na královském jarmarce mohly koupit něco za odměnu.
A šlo se dál… A koho jsme to nepotkali. Smutnou Červenou Karkulku, rozsypal se jí totiž košíček a ona zapomněla, co v něm všechno bylo, a děti jí musely pomoct vybrat věci, které do košíčku patří. To byl samozřejmě úkol velice jednoduchý a tak jsme potom všichni společně došli za Karkulčinou babičkou. Ta všechny pochválila a každý od ní dostal další červený kamínek.
A pak se šlo přes hory a doly, potoky a jezera…
až se došlo… – k princi, který hledal Šípkovou Růženku. Děti ji samozřejmě pomohly najít a tak opět dostaly za odměnu červený kamínek. Natálka i Tedík si je schovali k maminkám do kapes, aby je náhodou neztratili.
Po krátké chvíli jsme došli na palouček, kde byly – no tomu byste neuvěřili – byly tam víly. Opravdové víly, které ale nemohly tancovat, protože poztrácely šátky, které k tanci nutně potřebují. Poprosily proto děti, aby jim pomohly je sesbírat a za odměnu jim věnovaly další kamínek.
Natálce se víly moc líbily a hned by prý u nich zůstala. Nakonec ale vzala zavděk maminkou a tatínkem a šla s nimi dál.
No a dál… tam bylo hrozivé překvapení… Přepadli nás totiž loupežníci. Naštěstí ale byli hodní a oni sami od nás potřebovali pomoct. Museli jsme jim najít jejich pistole. Děti se opět tohoto úkolu zhostily s vervou a elánem a všechny je po chvilce našly. Dokonce i Natálka našla jednu a vlastnoručně ji loupežníkovi předala.
Po odměně – v podobě dalšího kamínku jsme pokračovali dál a že nevíte, koho jsme potkali v lese. No představte si to – Rumcajse s Mankou. A víte co se jim stalo? Boty, které Rumcajs opravoval se jim rozutekly po celém dvorečku. Naštěstí tam ale byly děti, které botky našly, předaly Rumcajsovi a opět obdržely kamínek.
No a nebyl by to pohádkový les, kdybychom nepotkali i Vodníkovic rodinu. Těm se zase rozutekly všechny dušičky a děti je musely najít a pochytat. Aby se trošku posilnily před další cestou, tak dostaly bonbón a samozřejmě – červený kamínek.
Tak a teď to přijde – to nejstrašnější, co jsme v lese zažily – ještě teď se z toho celá třesu a potím. Byly jsme se totiž podívat v samotném pekle. Musím říct, že obdivuji všechny děti, které tam šly, protože to bylo opravdu strašidelné. Musely projít dlouhým tunelem, kde byla tma a svítily tam jen svíčky a na konci – hrůzo hrůzoucí – byly dva strašně oškliví čerti, kteří dělali rámus. Brrrrr – to bylo strašné!!!!!
Ale Natálka i Tedík to zvládly perfektně ještě i zalovily v truhle a vytáhly si penízek. Jedno z větších dětí vzalo i knihu, která byla to nejdůležitější a kterou jsme pak museli odevzdat panu králi a paní královně, abychom tak zachránili celé království.
Pak už byl zbytek cesty hračka. Dostali jsme se do Podhradí…
… kde jsme potkali ještě smutnou Popelku, kterou šikanovaly dvě její sestry. Chudák Popelka, musela přebírat hrách a fazole. Ještě že jsme šli okolo a děti jí mohly pomoci. A protože to byla poslední zastávka před královstvím, tak dostaly i poslední kamínek – celkem osmý.
No a teď už nás čekal pan Král s Královnou, kteří předali dětem medaile za statečnost. Bylo to veselé zakončení celé výpravy, protože jsme zjistili, že jde o království „Popletené“, když Král s Královnou nemohli najít ty správné medaile. Naštěstí vše dobře dopadlo a všechny děti dostaly, co jim patřilo.
A na jarmarce si nakonec Natálka za kamínky koupila své oblíbené nafukovací balónky a maminka jí ještě vybrala nažehlovací obrázky :o)
Napsal/a: Arabart
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (8 vyjádření)
Přesto,že jsme prošli více podobných pohádkových akcí pro děti,musím říci,že s tak skvělou organizací celé akce jako v Senohrabech jsme se dosud nikde nesetkali.Akce díky skupinkovému systému probíhala ke spokojenosti dětí i rodičů bez dlouhých front,na všech stanovištích byla vidět propracovanost a ze všech pohádkových postaviček s úspěchem sršela snaha o důvěryhodnost a údiv dětí.Díky návaznosti jste dokázali udržet děti v napětí až do konce trasy kde na všechny čekala bohatá odměna.V roce 2007 mne velmi mile překvapilo peklo v tunelu které díky mnoha efektům otřáslo nejen dětmi ale určitě i některými z dospělých.Tímto bych chtěla za sebe a určitě i za ostatní kteří měli možnost vámi připravovaný pohádkový les absolvovat poděkovat všem,kteří se na programu podíleli a budeme se těšit na letošní shledání.
Přesto,že jsme prošli více podobných pohádkových akcí pro děti,musím říci,že s tak skvělou organizací celé akce jako v Senohrabech jsme se dosud nikde nesetkali.Akce díky skupinkovému systému probíhala ke spokojenosti dětí i rodičů bez dlouhých front,na všech stanovištích byla vidět propracovanost a ze všech pohádkových postaviček s úspěchem sršela snaha o důvěryhodnost a údiv dětí.Díky návaznosti jste dokázali udržet děti v napětí až do konce trasy kde na všechny čekala bohatá odměna.V roce 2007 mne velmi mile překvapilo peklo v tunelu které díky mnoha efektům otřáslo nejen dětmi ale určitě i některými z dospělých.Tímto bych chtěla za sebe a určitě i za ostatní kteří měli možnost vámi připravovaný pohádkový les absolvovat poděkovat všem,kteří se na programu podíleli a budeme se těšit na letošní shledání.
Je, já bych spala
Báro, koukám, že jste si akci moc pěkně užili! A Vaše www. stránky také obdivuji! Jsi šikulka!
Sarak díky za bodíky :o)
Quendolino taky díky za pochvalu stránek. No čas na to teď moc nemám – spíš tak po nocích, ale mě to dost baví, takže si s tím vyhraju. Až mi skončí vedlejšák, tak se chystám na velké úpravy :o)
Jinak ta akce byla fakt báječná. Super na tom bylo, že nebylo nijak komerční. Nebyly tam žádný amplíóny, který by vyřvávaly hudbu – hrál tam kazeťák s dětskýma písničkama – Natálka na ně super tancovala :o) Nebyly tam žádné davy lidí, kteří by se tlačili a byli nepříjemní. Bylo to prostě takový pohodový. Všichni příjemní s dobrou náladou.
Jediné negativum bylo asi v tom, že jsme odtamtud všichni přivezli nějaké bacily. Švagrová je chabrus, synovec má angínu, Natálka má od včera taky angínu se zánětem spojivek, manžel dneska taky říkal, že se necítí a mě od včera bolí v krku. Chytlo nás to všechny, co jsme tam byli. Švagr, který tam nebyl je v pohodě. Tak bůhví, čím nás to „pohádkové království“ nakazilo :o) – jestli tam nečarovala někajá zlá čarodějnice…
Arabart, hned bych tam šla taky. Mám takovéto akce moc ráda. Je to taky dobrá inspirace jak zabavit děti třeba na nějaké oslavě, vymyslet jim nějakou podobnou soutěž.
A mimochodem, Arabart – máte moc krásné webové stránky. Nechápu, kde na to bereš čas. Jsi šikulka !
A posílám 5 bodíků.
To jste měli opravdu krásný den.
Mobile Sliding Menu