Asi není na světě člověk, který by něco nesbíral. I třeba jen obyčejné věci. Něco nás nutí věci hromadit a vlastnit. Většinou už s tím začínáme jako děti. A na to, co sbíráme, má vliv doba, móda a taky to, co sbírá okolo nás. V budoucnu se náš malý koníček může stát vášní a začneme se sbírání věnovat „profesionálně“. Já bych chtěla mluvit o tom obyčejném sbírání…
„Totáč“ byla doba, ve které jsem já prožívala své dětství, tak nikde nebyl takový výběr, jako dnes. Ale asi proto bylo sbírání zajímavější. A co se vlastně sbíralo? Například to byly obaly od žvýkaček. Měl-li někdo známé v cizině a třeba i na západě, mohly se v jeho sbírkách objevit unikátní kousky.Velký hit byly filmové obrázky Vinetoua nebo Sandokana a mít tričko s těmito hrdiny byl opravdu výkon.
„Céčka“, já sbírám céčka? Vzpomínáte na písničku od Michala Davida, která na nás řvala z rádií? A ta kvanta umělohmotných výlisků ve tvaru písmen C, O, Q, S, § a jiných, která se na nás hrnula na poutích, v obchodech. Děti si je mezi sebou měnily, počítaly, sestavovaly různé řetězy… A z některých byly v domácnostech i závěsy. Přiznám se, i já je ještě nedávno měla :o)
Mezi takové ty běžné věci, co tak normálně sbíráme, patří pivní tácky, zátky, půllitry, propisky. Snad každý někdy sbíral známky nebo pohledy.
Já jsem se soustředila na papírové ubrousky. Myslím, že jsem svou sbírku dotáhla do počtu asi 1000 ks. A to tenkrát žádné úžasné nedělali. Většinou byly ubrousky bílé, nebo maximálně s kostičkami. A před Vánocemi nebo Velikonocemi se objevil druh s větvičkou, šiškou nebo zvonečkama a ten byl ve třech barvách. Skvělá série, ne? Známí, rodina mi nosili ubrousky z restaurací nebo když jel někdo na dovolenou do Bulharska, tak nějaký přivezl.
Stejný sběratelský zájem měla i moje sestřenka (o 2 roky starší). Její taťka chvíli pracoval v NSR a nějaké zajímavé jí dovezl. Já sbírku podědila, když ji to přestalo bavit. Za nejzajímavější kousky jsme tenkrát pokládaly vícevrstvý (to už je teď klasika) s kýčovitým sněhuláčkem. No vkus se mění.
Když jsem byla starší – už bylo po revoluci. Ale těsně! Začala jsem se učit anglicky a zkoušela si dopisovat s dívkou z Japonska. K ní ode mě putoval Spejbl a Hurvínek a ona se z dopisů dozvěděla o mé zálibě a poslala mi pár japonských ubrousků. Myslím, že do té doby jsem neviděla nádhernější díla. Byly krásné, tenoučké, s japonskými motivy. To snad nebylo ani půl vrstvy. Vévodily u mě pak jako TOP.
Sbírala jsem je hodně dlouho a pak přestala. Říkám si, je škoda, že teď už je nesbírám, protože v obchodech je ráj. Ten výběr motivů, neskutečné. Jen koukám a nevěřím.
Jelikož jsem měla další velký koníček, dopisování, asi tak návazně nastal zájem o dopisní papíry. Kupovala jsem potištěné. Někdy jsem měla i 30 – 40 druhů. Je fakt, že jsem měsíčně napsala 100 dopisů, tak spotřeba byla. Začala jsem si z každého druhu odkládat jeden papír s obálkou a dělám to doteď, i když už nepíšu taková kvanta dopisů, ale i tak si je nechávám.
Další mojí vášní se staly notýsky, deníčky, diáře, prostě vše, do čeho se dal psát deník. Těch mám taky kvanta a většina z nich je popsaných.
Jak je vidět specializovala jsem se na papírnický průmysl :o).
A co vy? Sbíráte něco? Nebo jste jako děti sbírali?
Napsal/a: bovinkabovinka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (17 vyjádření)
Já už roky sbírám papírové ubrousky, proto mě zaujal Váš článek. Pokud by se našel někdo, kdo by svoji starou sbírku už nepotřeboval, ráda odkoupím, nebo třeba vyměním za jiný sběratelský materiál. Nejraději mám ubrousky reklamní, firemní, tzn. s nápisy hotelů, restarací, firem,……a taky ty malé kulaté rozetky, co se dávají pod kávu nebo čaj. Pokud se někdo ozve, budu ráda:-)) radka.trckova@seznam.cz
Bovinko, tak hezky jsem si zavzpomínala na minulá léta. Sbírala jsem céčka a snad bych je ještě někde ve sklepě u mamky našla, obaly od čokolád, z kterých jsem měla snad nejvzácnější serii čokoládek ze Švýcarska, ubrousky, pohledy a těch se nám doma hromadilo spoustu, jelikož mě tím zásobovala celá rodina, obrázky zpěváků a zpěvaček, které jsem si lepila do sešitu, i dopisy od kamarádek a dnes když se něma probírám, je to bomba.
V dnešní době sbírám hrnečky a to z každého místa, kde jsem byla, ale pomalu to omezuji jen na zahraničí, protože dostávám hrnečky i od ostatních příbuzných. Občas si někde koupím místo hrnečku zvoneček. No a taky sbírám zajímavé recepty a s klukama si vozíme s cest nějaké lístečky, kamínky a vstupenky.
Lussy, s těmi šneky jsi mi teď připoměla dceru. Minulý rok mi dala asi 10 šneččích ulit k narozeninám 🙂 Prý zaručeně prázdné, ale i tak fakt vypadaly. Nedalo se to odmítnout, takový veledar 🙂 A ráno byly rozlezlí po balkóně a já jsem byla šťastná, že jsem je pro jistotu nenechala doma 🙂
Jinak já jsem akorát pořád měla nějaký platonický idol, takže vše o něm…
Prvně Michael Jackson, pak Patrik Berger, Robert Kodym… To jsem měla opravdu hromady vystřížků, obrázků, plakátů.
Nic jiného jsem nesbírala.
Lussy,já bych ho ani nezakládala,ale co s jednou ztracenou naušničkou? S jednou ztracenou oblíbenou bačkůrkou? Tak schovat. A ten zoubek nám nevypadl,ten si vyrazila na rovné zemi ve dvou letech,takže se těším na ty opravdu padající:)
Jo a mám tam schovaný ještě věci ze školky,co dělali vyloženě pro maminky.
Mariko,
já mám pro malou taky takový kufřík – má v něm místní noviny, kde otiskují, kdo se narodil, pak body č. 56,které nosila 2 měsíce než z něj konečně vyrostla, první dudlík, gratulace k narození, pohled z dovolené od kamarádky adresovaný přímo jí, 1 pampersku velikost new born, která jí byla po narození obrovská (tím nemyslím, že mám schovanou tu použitou :-)) ) a ještě nějaký drobnosti, zoubky se teprve klubou, aby taky tam první vypadnutý určitě přidám.
Lussy,těm šnekům jsem se musela fakt zasmát:)))))
Nevím jestli se to dá považovat za sběratelství,ale sbírám vše,co se týká mých děti,každý má svůj kufřík,do kterého ukládám všechny poklady,co se týčou jich. Malá už tam má jeden zub,bačkůrku,pohledy z výletů,blahopřáníčka,medaile ze soutěží,dudlíky,co cumlala a různé věci na památku.
Připadá mi to krásné a budu ráda,když se v tom bude v dospělosti hrabat.
Ježečku,
máma byla fakt nadšená a pořád sleduje naši malou, kdy jí to taky popadne :-).
Bovinko, pošli adresu do OV a já ti ho pošlu 😉 Nic nemůže potěšit víc, než zájem druhého…
Lussy, ti šneci nemají chybu!!!:-) Rodiče asi měli vééélikánskou radost, že? A matičky… Každopádně v šílenostech a dětské fantazii, co všechno se dá sbírat, tak s matičkama, šroubkama a šnekama, u mě jasně vedeš!!! *
bovinko,
já jsem byla šílený sběratel už od malička. Na procházce jsem si tajně strkala do tepláčku šnečí ulity a ráno byla plná chodba šneků a jejich cestiček. Taky jsem sbírala matičky a šroubky, babička bydlela u statku,kde parkovali kombajny apod. a já pod nima lezla a čím větší matička, tím větší radost 🙂
Pak jsem sbírala nálepky ze sýrů, známky – zvířata a Bulharsko. Pak jsem měla období koní a sbírala jejich pohledy. Naposledy jsem začala sbírat figurky tučňáků, to mi tak nějak vydrželo dodnes.
Od útlého věku jsem toho sbírala strašně moc. Teď v dospělosti mi zůstalo sbírání kapesních kalendáříků, pohledy měst, různé obrázky, které používám k vlepování do různých alb a deníčků, samolepky jsem přenechala mé starší dceři, pokud by měl někdo zájem, mám velkou sbírku vizitek (přesný počet nevím ale bude v tisících), ale ty se nedají moc třídit a tolik času na to nemám. Pokud by měl někdo zájem pošlu na dobírku i s velkými 3 vizitkářemi za celkovou částku 250Kč, kontakt zurafa@seznam.cz . Úplně šílená jsem do žiraf, ale jsem vybíravá, ne všechno se mi líbí.
Tak, co se týká těch knih, ty já sbírám taky:-), ale to už jsem tady ani nechtěla psát. Hm, Palo Habera, to bylo taky mé období a jak už jsem psala, můj idol byl Jon Bon Jovi, takže jeden čas mi v pokoji viselo přes 110 plakátů. Uf:-) a 4 kalendáře.
Ježečku, ta nabídka tvého dopisního papíru je velmi lákavá
Díky za článek, člověk si mile zavzpomíná na „dávná léta“.
Já sbírala céčka, klasika, kdo měl ty fosforový byl king:-) No a pak ubrousky, jeden čas mě to taky chytlo.
Ale kdeže jsou, jak céčka, tak ubrousky:-)
Teďka sbírám snad jen knížky, máme jich kvantu, je to moje vášeň se jimi obklopovat a hlavně pak těma dětskýma pro prcka:-)
Mariko, já Haberu taky zbožňovala:-D:-D:-D *
Jééé holky,já snad ani nic nesbírám,akorát knihy se mi tu hromadí a mám slušnou sbírku po dědovi,kterou opatruji a co jsem na mateřské,tak si je i kupuji,ale romány na těch jsem ujetá. Už si vzpomínám,na základce jsem sbírala vše,co se týkalo Pala Habery,měla jsem plno sešitů s ním,ale kam se poděly,to netuším. Jo a pomáhám mamce doplnovat sbírku slonů,má jich kolem 700. Tak a budu muset začít něco sbírat,at nejsem ostuda.
Jako malá jsem taky sbírala ty pohlednice. Babička byla z němka a tak se občas objevil nějaký „vzácný“ z Německa. Po revoluci to bylo pár let takové žhavé, že jsem pořád sháněla nějaké z ciziny, ale bylo toho víc a víc a už to nemělo tu hodnotu, jako před revolucí:-)
Ale můžu se pochlubit sbírkou, která se mi stala vášní. Sbírám ježečky. Ano, díky příjmení, které se mi líbí (ikdyž asi ne od dětství), jsem začala sbírat všelijaké sošky, květináče, svíčky… Mám i svůj osobní dopisní papír, který jsem si udělala a píšu na něj dopisy všem kamarádům. Je to taková malá úchylka, kdy z každé cesty mi přivezou ježečka. Mimo živého!:-))) Ale i ten živý se nám nastěhoval na zahradu a obývá ji už třetím rokem:-)
Bovinko, pokud máš zájem, tak ti mohu jeden papír s obálkou věnovat. Takový určitě nemáš:-D *
Já mám do dnes céčka a moji velkou láskou byli a jsou knihy. Ty sbírám nejraději. A céčka již obdivovali mé děti a dnes čekají i na to, až si s nimi bude hrát Eliška.
Já jako dítě sbírala céčka, pohledy, známky. A musím říct, že jsem měla dost slušnou sbírku.
Jenomže když jsem se stěhovala pryč, otec si vzal dovolenou, stál u dveří jako policajt a hlídal co balím. Spoustu věcí jsem si nemohla vzít. Dárky které jsem kdy od našich dostala, alba známek………..:-(
Mobile Sliding Menu