Rodina je klubko složitých vztahů, názorů, povah a lidí.
Řekli bychom, vždyť jsme všichni příbuzní, musíme se ve všem shodnout, pochopit, tolerovat a mít se rádi…
Někdy si člověk říká, jestli má cenu rodinu udržovat, anebo si žít po svým. Na to si musí odpovědět každý sám. Je okolo mě dost případů lidí, kteří se rozhádali s rodiči, sourozenci a nechtějí ustoupit. Ale zase na druhou stranu jsou rodiny, kteří si nedovedou představit víkend bez vzájemných návštěv.
Pak jsou tu ještě vztahy v té nejužší rodině. Kolikrát si člověk řekl, to jsem neměla říkat nebo dělat, dneska bych svoje děti vychovávala jinak. Opakujeme chyby našich rodičů, říkáme jejich fráze, které jsme nesnášeli. S novými zkušenostmi koukáme na vše jinak a měníme se, ale děláme zase jiné chyby.
A co s tím dělat, já nevím. Nenapadá mě žádné moudro, kterým by bylo možné vše uzavřít a poučit se. Napsala jsem jen o tom, co se mi občas honí hlavou.
Napsal/a: Sahi
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
Nádherně napsaný.Po přečtení to i donutí se nad tím zamyslet a porovnat jak to je vlastně v naší rodině a zjistit,co slovo to pravda.
Rodina pro mně znamená úplně všechno. Jak ta nejužší, tak ta „rozvětvenější“ – čítá, bratru, něco kolem sta hlav. Někdy je to opravdu „na odstřel“, ale co bychom jinak celé dny dělali? ((((-:
… pokračování (díl druhý, odesláno bez ukončení)
Já jsem veskrze typ rodinný, takže já za sebe:
ANO, stojí to za to rodinu udržovat a pečovat o ni 🙂
Sahi, děkuji za Tvůj příspěvek, je to zajímavé zamyšlení a působí na mě tak trochu nostalgicko-melancholicky… je to touha po dokonalé rodině a po dokonalých vztazích v ní?
Mobile Sliding Menu