Dnes vám předkládám druhou část našeho počínání v oblasti stěhování.
Minule jsem to zakončila tím, že jsme se dohodli s manželovými rodiči na odkoupení části jejich pozemku, který by jsme využili pro stavbu vlastního domečku…
Ale nepředbíhejme. Bylo zapotřebí se někam uchýlit, než se dům dostaví. Našli jsme si tedy levný přijatelný pronájem. Byl to malý útulný byteček v paneláku, který nás ale dennodenně ujišťoval o potřebě vlastního bydlení.Kdo někdy stavěl dům, dám mi za pravdu, že papírování okolo je to nejméně zábavné, co člověka v tomto ohledu čeká. Úřední listiny pro vás mají váhu tuny a každého úředníka vidíte v podobě terče, do kterého byste nejraději vrhali ty nejostřejší nože. Jakožto správná úřednická kancelářská krysa jsem se do toho ale řádně zakousla 😀
Překonala jsem tedy úřednického šimla a vyběhala územní rozhodnutí i stavební povolení. Díky tomu, že šlo o stavbu v chráněné krajinné oblasti, tak to nebyl med a projekt jsme museli x-krát předělávat.
Nicméně i úvěroví pracovníci nám dávali řádně zabrat. Všichni vám to zpočátku vykreslí velmi jednoduše, protože, jak jinak, vidí za tím vším svou tučnou provizi. V době, kdy jsme se rozhodli k výstavbě, ještě zdaleka nebyly úvěry tak vymakané, aby vám život zjednodušily. Bylo za každým odstavcem spoustu „ale“, „když“ a „pokud“.
Přestože jsme měli v úmyslu pozemek odkupovat, manželovi rodiče tehdy řekli ne. Nechtěli po nás peníze. Mysleli jsme si, jak moc nám to výstavbu ulehčí, ale opak byl pravdou.
Tehdy po vás chtěli při poskytnutí úvěru i investici z vaší strany. Penízky z prodeje bytu sice nějaké zbyly, po uhrazení závazků z něj ale padly vesměs ve prospěch papírů (projekty, povolení, geodeti, měřiči radonu apod.), nějaké jsme si stále schovávali, co kdyby, že?
To „co kdyby“ nastalo velmi záhy, jen co jsme kopli do země. Jeden z techniků tehdy prohlásil, že na pozemku se nacházejí bludné balvany (jak jinak v horách že). Bohužel z bludného balvanu se nakonec vyklubal jeden velký balvan. Pozemek měl jen šlupičku zeminy a zbytek byla čistá žula, tolik typická pro zdejší poměry 😀 Takže zbytek našporovaných peněz šel na nefalšovaný odstřel 80 kubíků skály 😀
Jenže banka také nezůstala pozadu, neplánovaně po nás chtěla min. 20% investice z vlastních prostředků. Nu což, nápad tu byl. Přestože manželovi rodiče nechtěli peníze za pozemek, chtěli ho bezplatně na nás převést, tak jsme to stejně museli udělat. Tedy bez financí, ale jen papírově. Holt obětí byla platba daně za fiktivní penízky. V té době ale pro nás nejmenší zlo.
Takže pozemek jsme jakoby koupili a tím prokázali svou investici. Pustili tedy část peněz. Pak nám to zase zablokovali, protože se musel přijet podívat technik z banky, zda skutečně stavíme, nebo si je skládáme jen do štruzoku 🙂
Bohužel díky jejich prodlevě jsem se na chvíli ocitli v problémech, protože firma, která dům stavěla, nabyla dojmu, že jim nechceme zaplatit. No bylo to fajn, moc se nám tyto situace líbily :-)))
Nebudu to natahovat. Bylo toho hodně, co jsme si v souvislosti se stavbou užili. Nestavělo se tři měsíce, jak je tomu u některých firem dnes. Tehdy jsme stavěli po dva roky. Vše se zdražovalo, nemluvě o navýšení DPH v té době, co se týká staveb, konče dost drahými požadavky od CHKO, kvůli lokalitě, ve které se dům nacházel.
Investice naše plány převýšily o 50% navrch. Ale což, přece to před koncem nevzdáme že? 🙂
Plánovaně neplánovaně jsem otěhotněla a těšili jsme se, jak přivedeme miminko do nového.
Stěhovali jsme se do domečku po vánocích. Nemohli jsme se tak dočkat, že jsme se nastěhovali v době, kdy ještě ne úplně všechno bylo dokončeno, ale ten základ byl.
Kochali jsme se pohledem na planoucí oheň v kachlových kamnech v naší nové krásné roubené chalupě, kdy venku panovala velká zima s bezmála dvoumetrovými závějemi. Byla to romantika a bylo nám krásně 🙂
A jak to bylo dál? O tom příště.
Napsal/a: Horempádem
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
No doufám,že Tvé zkušenosti mi pomůžou při schánění hypotéky,stěhování přes půl republiky-bože já se stěhovala jen 3x a to v místě.Děsím se.
Ikdyž mužskej šílí jak to zvládneme,dodávám mu: žádný problém,ale je ve mě malá dušička.
Ale jak jsem psala,toužím po malém útulném bytečku a šťastným konci-jako v pohádkách.
Hanino , no ani ne (myslím ty nervy), spíš jak jsem psala, za každým průserem hledám i něco dobrého, tak asi tak 🙂
Jo pán, co dělal zemní práce, byl opravdu dobrý člověk a takových je hodně málo. Co se týká stavby domu, tak spousta lidí se vás snaží ošulit a všechno to hlídat je občas na budku, ale co se v té chvíli dá jiného dělat že?
Spíš bych to řekla asi takhle. Všechny nabité zkušenosti okolo úvěrů, realitek a výstavby se dají docela dobře zúročit 🙂 Holt pak už se člověk jen tak nedá. Jenže co je nejhorší, že z vyprávění si nevezme tolik, jako když danou věc zažije a tak je to se vším.
Co říci, náš život byl, je a bude pestrý, snad nabité zkušenosti budou jednou dobrou devizou do života 🙂
Páne jo.Ty musíš mít nervy ze železa…
No jestli Tě tohle nesložilo,už snad nic nesloží.
To bych si koupila radši kůlnu a předělávala bych jí na bydlení.
Je vidět,že bereš „s humorem jde všechno líp“,ale věřím,že v té chvíly máš do humoru hoooooodně daleko.
No Marika81 jde na to fikaně.Začínám tušit,že Tvé vyprávění je popis historie,ale to se dohaduju,jako u každý zajímavý knížky co čtu.
V polovině jistá,že konec znám a pak jen zírám,že to dopadlo jinak.Seš fantastická vypravěčka-měla bys psát knížky…
Ale je fajn,když člověk při problémech pozná,že né všichni podnikatelé jsou parchanti co se ženou jen za prachama a zůstali lidský.Viz váš bagrista.
Fakt ti to nezávidím, já bych to psychicky vzdala a za ty peníze, co jste investovali do té práce,bych možná koupila jiný pozemek.
Ale když vy jste tak toužili po domečku, že??
Já snad z tebe vytáhnu i další díly………:)
Mariko, do rozuzlení to ještě má pár dílů :-)))))
Jinak ta skála byla fakt mňamka a pak že platí „darovanému koni na zuby nekoukej“ :-)) Tenhle je měl pěkně nakřivo.
Pozemek sice byl „zadara“, ale jak jsem psala, bohužel až na skálu, se kterou se nedalo dělat nic jiného, než celý svah odstřelit, tak aby se tam dalo něco postavit.
Pozemek byl dost svažitý a jediná rovinka, která tam byla pro stavbu, byl ještě proťatá vedením vysokého napětí :-))) Tudíž do svahu jsme se museli hooodně zakousnout, aby jsme dodrželi ochranné pásmo od VN.
Teď si představte, že vám přijede na pozemek bagr, aby vám připravil rovinku na stavbu. Po chvíli vás bagrista zavolá, ať se jdete na něco podívat. Když jsem tam přišla, myslela jsem, že mě odvezou. Samozřejmě panika a slzy na krajíčku, co s tím budeme dělat?
Naštěstí to byl fakt srdíčkový člověk a doporučil nám firmu, která dělá odstřely. No obštrukce jako blázen, musíte mít povolení od Báňského úřadu atd.
Odstřelovali to 14 dní a každý den tam musel být bagr a obr náklaďák, který to bude rovnou odvážet na 20 km vzdálenou k tomu určenou skládku.
No peníze létaly vzduchem , jako čerstvý sníh. Odstřel vč. všech povolení cca 40 tis. (to bylo dinamitu). Náklaďák 20 tis. Bagrista, který tam den, co den dřel, byl ale světec a nějak se mu nás zželelo a místo původních 36 tis, které si chtěl vyúčtovat za práci a za naftu, tak zůstal jen u nafty a zaplatili jsme mu 15 tis.
Jo jo, byl to poctivě psychicky oddřenej baráček 🙂
Horempádem, začínám mít s tebou velký soucit:) Do příště se hodně snaž, at už konečně vím, že žiješ spokojeně a pod střechou:)))))))))))))))
Jinak perfektní a ten odstřel? To mě /bohužel/ rozesmálo:)))))))))
Holky,jste tu perfektní.Hned je mi líp a začínám věřit,že i mě všechno vyjde.
Díky.
Ajiku, jo jo stavět nový dům od základu je určitý druh masochismu :-)))))
Hanino, jinak strašit nebo cokoliv jiného dopředu, nemá smysl. Každý vidíme problém v něčem jiném a věci se někdy vyvíjejí snadněji, než bychom sami očekávali 🙂
Nejlepší taktika je, očekávat méně, a pak dostat něco co jsme nečekali…prostě takový bonus 🙂 Neboj, taky to určo zvládnete.
To abych byla docela ráda,že náš byt nejde prodat.Aspoň načerpám zkušenosti-zkušených.
Jen prosím holky,neděste mě…Abych se nesložila ještě dřív než začnem něco vyřizovat.Do nového bytu s papírem na hlavu snad nepůjdu,haha.
Horempádem, moc hezké… :))
No, my sice vyřizovali hypotéku už v době, kdy docela vymakané byly, ale i tak to byl záhul na nervy, i když to celé trvalo jen čtyři měsíce a nějaké navrch v době, kdy už jsme bydleli. Takže za sebe otevřeně říkám, že na vyřizování stavby nového domu bych asi nervy neměla – a smekám před každým, kdo to dotáhne do konce.
A budu se těšit na další část 😉
Hanino ono ani jinak než humorně to pojmout nejde 🙂 Pravdou je, že mnohokrát jsem neměla daleko k Chocholouškovi, ale zvládlo se to. Holt některé věci si člověk nemůže moc připouštět k tělu.
Co se týká bank nebo realitních kanceláří, o tom bych mohla napsat román :-)))) To možná až někdy příště.
Potěším tě, do rozuzlení to má ještě pár dílů. Zkušenosti rozmanité…
Tak to je teda síla…
Já se Ti obdivuju,žes to tak zvládla.Je mi jasný,že Vám nebylo do smíchu a klobouk dolů,když o tom všem píšeš tak pěkně humorně.Na mou povahu bych byla na práškách a měla tiky…
Snažíme se v západních Čechách prodat byt a přestěhovat se.Trošku dost to vázne a to jen slabounce naťukávám banky na hypotéku,která nás asi stejně nemine /ikdyž byt prodáme/a různá vyřizování to nemusím.Bohužel budu muset.Nevím přesně co mě čeká,ale po Tvém článku se utěšuju,že to bude lepší-já chci jen malý byteček v paneláku.
Tak piš jak to bylo dál…..
Mobile Sliding Menu