Přijede babička

Rubrika: Jen tak

1156484_old_coupleDnes přijede babička. Máme velký den. Náš oslavenec má 8 let.Uteklo to jako voda, jen očkovací průkaz je toho důkazem…Každý rok očkování a to nemůžu počítat návštěvy lékaře. Těch bylo mnohem, mnohem víc. V půl roce nám ho pan doktor zachránil, málem umřel. Příčinou byla žihadla od včel. Stačila chvilka nepozornosti a neštěstí bylo na světě. Mohl se udusit! Ale náš pan doktor okamžitě přijel. Celou cestu troubil klaksonem. Ještě týden chodil na kontrolu s otokem. To bylo radosti, když se konečně vyléčil! I pan doktor si připil.
Ovšem dlouho nám to nevydrželo. Udělala se mu bulka na bříšku. Za několik dní musel na operaci. Naštěstí to byla jen kýla. V nemocnici jsem s ním nebyla. Nedokázala jsem to. Byl tam manžel a syn. Já a dcerka jsme chodily po bytě a čekaly na výsledek, až přijedou domů. V 18:00 měl být operován,leč pro naléhavější případ musel počkat. Na sál se dostal až o dvě hodiny později a ve 22:30 už byl doma. Nikdy v životě jsem neviděla tolik smutku v očích jako tenkrát. Nemohl se postavit, vydat hlásek, nic… Z narkózy se probouzel ještě další den, ale i toto přečkal. Bohužel se od této doby začal bát pana doktora. Po těchto zkušenostech se není čemu divit! Vždyť mu bylo pouhopouhých sedm měsíců.
Za nějaký čas nastalo další trápení. Při hraní udělal kotrmelec a začal kulhat. Myslela jsem si, že se jen uhodil a nebrala jsem to až tak vážně. Jelikož se to neustále zhoršovalo, volala jsem našeho pana doktora, ale naneštěstí měl dovolenou. Musela jsem volat do nemocnice. Tam jsem sestřičce řekla náš problém i jak se to stalo a odpověď mě přímo šokovala! „Okamžitě přijeďte!“ řekla mi. To jsem ještě pochopila, ale nedocházelo mi, jak mu mohla zlomená kost prorazit kůži, když jsem na něm nic neviděla. Jen kulhal.
V nemocnici sem zažila další šok. Náš zlatý pan doktor mi začal chybět, hlavně jeho přístup k pacientům. Tolik pochopení, co měl s každým pacoškem. Vždyť k lékaři jdeme jen, když nás něco trápí! Pro radost se setkáváme venku na procházce. V té době náš miláček vážil 15 kilo. A pan doktor chtěl, abych ho dala na stůl! Chápu, pro vyšetření je to nutnost, ale 15 kilo na mých 158 centimetrů, při čemž stůl byl metr nad zemí, bylo nad mé síly.
Snažila jsem se ho na něj dostat, ale neunesla jsem ho. Lékař už začal být netrpělivý a zařval: „Už to bude?!?Nemám jenom vás!!! Vyšetřit ho mohu jen na stole, tak ho tam dostaňte. Pokud ho neovládáte, tak už sem nechoďte nebo ať příště přijde s otcem.“
Odpověděla jsem mu stejným tónem: „Já ho tam klidně dostanu, ale pak můžete volat sanitku, protože jsem kardiak a moje srdce to nemusí unést!“ Nevěřili byste, jak rychle byl můj miláček na stole, vyšetřen, ošetřen, i žihadélko proti bolesti dostal. Od té doby jich dostal ještě mnoho, než přešel na tabletky.
Jak čas běžel dál, konečná diagnóza byla vyřčena teprve loni, kdy ho konečně lékař poslal na rentgen. Náš milovaný doktor se přestěhoval do jiného města a nový lékař ho léčil tabletkami a až za nějaký čas doporučil rentgen. Bohužel už se nedalo nic dělat. Nemá chrupavku, a proto kulhá. Někdy nemůže vyjít ani schody! Má plnou krabici léků. Co tabletka, to dobrůtka.
Teď spinká. Čeká na babičku, s ní pak začne velký den! Řízeček už spapal, dárečky jsou zabalené. Dostane novou mističku, velkou morkovou kost, na obojek náramek přátelství a uzel na hraní. Ale nevětší radost bude mít, až se bude dobývat do balíčků a papír rozhází všude po bytě.
Babička přijela, jdeme slavit. Promiňte, málem bych vás nepředstavila. Náš oslavenec je Irský setr, Jogínek, a právě je mu 8 let.
PS: při výběru u chovatele jsme vše nechali na štěňatech. A on si nás vybral, sedl si vedle manžela a čekal. Říká se: jaký pán, takový pes. Pravda, je stejně tvrdohlavý jako manžel, mlsný jako dcerka, vykutálený jako syn a pohyblivý jako já. Prostě náš mazlík!

Napsal/a: Kasparek

Toto taky stojí za přečtení!

Pomóc, moje dítě nejí maso!

Svíčková. Knedlíky s omáčkou si přidá, maso nechá. Šunkofleky. Miluje je, ale šunku vždycky vydoluje do posledního kousku. A nesní.

Čtu dál →

Tip na výlet: Ovčí farma Horní Dvorce

Dnes přicházím s tipem na trochu netradiční výlet. Není to výlet nijak časově náročný, dětem se ale jistě bude

Čtu dál →

10 důvodů, proč s dětmi mluvit o penězích

Když jsem byla malá, věnovala se mi často babička s dědou. Bydleli jsme společně v dvougeneračním domku a prarodiče se mně

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • materidouska

    prima článek…

  • No teda a ja to miminko tak litovala…..Fakt pecka…..

  • Kasparek

    děkuji vám všem za vyjádření,musim říct,že Jogínek opravdu kulhá v přední levé pacince nemá chrupavku a v pravé se jí pokoušíme obnovit léky, každý den má 3 pilulky.Naštěstí tam kousek zbyl a lékař řekl,že by se to mohlo podařit.Pokud si dokážete představit člověka co ho trápí revma v koleni,tak to vypadá u pejska.Záleží na počasí,podle toho taky se stav zlepšuje nebo zhoršuje.Jedno je jisté,nezemře přirozenou smrtí,neb nám lékař řekl,až se nebude moci postavit,nemáme ho trápit ale nechat ho uspat a poslat do psího nebíčka. Toho dne se moc bojim,je to náš mazlík. ahoj

  • Kašpárku, řekla bych, že máš fakt talent na psaní:-))

  • Docela jsem si představovala člověka bez chrupavky, jak chodí?!…

  • Kašpárku, nechceš psát detektivky. Vyústění Tvého příběhu bylo velmi nečekané.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Teda Kašpárku, Ty jsi mě tak zmátla…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist