Příběhy z ušáku – Klouček brouček

Dnes jsou tomu už tři roky, co jsem psala článeček Kloučci broučci. Tož tentokrát máte pokračování. Pravda, už jen o jednom. Jaryk – tedy synoveček…

Ten můj brouček zůstal stále zvědav, co je dál. Tož bádal. Nejdříve v Praze, ale po neúspěších u druhého pokusu zkoušky raději přešel do Brna. Bál se, že kdyby neudělal třetí zkoušku, má konečnou, tak se přihlásil raději sem. Uspěl, přijímačky udělal, dokonce se mu i započítaly úspěšné zkoušky. To bylo radosti. Obor stejný. Nevim proč, ale tam vše šlo jak na drátkách. Pravda, udělal nějaký kotrmelec, botu či co. Musim ovšem podotknout, že na koleji bydlel nějakou dobu sám, teda 2 roky. Pak se přistěhovala jeho přítelkyně, též studentka, ovšem právnička. Jak je vidět, láska neprochází jen žaludkem (no raději nebudu rozebírat, neb oba maji asi o 10 kg více, co jsou spolu, možná je to i našema balíčkama, které měly opravdu jen tak 12 – 15 kg, více totiž pošta nepřevezme jen 15 kg a konec! Ale včera jsem zjistila, že už můžeme posílat 20 kg v jednom balíku! Škoda, až teď). Z toho plyne, že i láska svědčí studiu.

V loni, touto dobou, byl na půlroční stáži ve Francii. Opět bádal. Jak byl nadšený, ale zároveň i smutný, neb nestačil vše probádat. Nutno podotknout, že tamější škola jim poslala materiály k dobádání. Radost byla veliká, moje menší, dostávala jsem sms tipu blablabla (odborné výrazy), jo a pošli čokoládu (konečně jsem rozuměla) papapa jára
Ale i toto uteklo jak voda. Jednou sms – teti, jsem Bac papapa jára
Nojo, můj klouček brouček, u srdíčka hřeje. Hned pochopitelně následoval malý 15 kg balíček. Jsem už skoro Rambo. Co já už poslala balíků těm mojim kloučkům. Skoro si říkám, pošta se uživí jen díky mé starostlivosti. Tož přehánim, ale pokud je nás takových více, kdo ví? Janinky maminka nic neposílá, má sama co dělat.

Včera jsem měla perný těžký den. Já, která nesnáší stresy, neb daň je příliš vysoká. To ten můj ráček dráček vždy pookřeje a ve střevech si hraje na honěnou. Většinou jen tak tak doběhnu. Co dělat, zvědavost se nevyplácí. Tak trpím. A proč? No přece máme zkoušku. Vím přesně, v kolik, tedy od 13 hodin, jen si to představte! Čas vůbec neběží, jako kdyby se zastavil. Vařim, peču, smažim, nakoupit jsem byla, s pejskem venčit už 2x, a stále nic, času dost.
V 17 už nemohu vydržet a volám, tak co, kloučku broučku, tož jak? Ale teti, vždyť jsem psal, máš sms! Jary, a kde? Nic nevidim! Nojo, jak mohu vidět, když psal na druhý mobil, který je už v nebíčku! Přehazuji sim karty a hle, je tam! Rošťák jeden, tož schválně urobil!
sms – Ing. Jaroslav ………. děkuje za podporu ve studiu ……. brečim jak želva neb ten můj klouček brouček už je dospělej, samostatnej, prostě velkej kluk. Jsem šťastná a já ani nevěděla, jakou zkoušku to dělá, naštěstí. Jen si představte, že kdybych věděla, že státnici, tož z kulturní místnosti (WC) asi nevylezu! Má mě přece jen rád, nebo ty balíčky? Kdopak ví?

Večer přemítám, copak asi bude dělat dál? Temelín? Dukovany? Či nějaká laboratoř? Jo, proč tam? Je jadernej fyzik. To koukáte, co mám doma! Melu, budu mít neb jeden klouček ekolog a druhý jaderňák. Co jeden navrhne, druhý zavrhne. Teď už vim, že já nikdy nezestárnu, neb se zase vrátim do doby, kdy byla natlučená kolínka, roztržené rukávy, období boulí a …… prostě kloučci broučci

P.S.- nebojte, nebude to tak zlé, jen páni kluci budou dokazovat slovně, obrazně viz fota, tabulky, grafy či co já vim, jaký zbraně vytáhnou, kdo má pravdu, tu nastane otázka – Co dál?
A co já budu dělat? No nic, mám ještě dcérenku, příští rok maturuje a pak … kdo ví.

Jo mám další sms – teti, budu tu ještě 3 roky a udělám si docenturu papapa

Tak co, nemám já to ale štěstíčko? Problém vyřešen!
Přeji vám krásný den, slunce v duši, úsměv na rtech a nebe bez mráčků~

papapa Kašpárek

Napsal/a: Kasparek