Předtucha? Spíš varování!

Rubrika: Jen tak

1241123_river_in_a_forestVůbec nechci konkurovat Marii Pujmanové, ale rozhodla jsem se podělit s vámi o své zážitky, které mi velmi živě připomněly právě letošní povodně…Bylo krásné ráno 1. července 2002, a já se probudila s příšerným pocitem a vzpomínkou na velmi živý sen. O vše jsem se podělila hned po ránu s manželem. Tenkrát se mi zdálo, že stojím na Benešově mostě u nás v Ústí nad Labem a nemůžu dojít ani na jeden břeh, protože byly oba zatopené a z vody vykukoval pouze mostní oblouk s částí silnice. Viadukt, pod který ústí most byl také celý pod vodou a z vody vykukovala pouze horní část s železniční tratí.
Můj sen měl druhý den pokračování. Zdálo se mi, že jdu po písčitém dně řeky Labe z Ústí do Děčína. Všude bylo plno písku a jen na středu toho obrovského koryta tekl malý potok.
Oba tyto sny se mi zdály nemožné a divné. Jak moc jsem byla za měsíc a půl překvapená, když televize přenášela záběry z „mého snu“. To, co se zdálo nemožné, se stalo skutečností, přesně tak jak to bylo v mém snu z 1. července. Ještě více jsem pak byla překvapená, když jsme na konci srpna vyrazili autem do Děčína a můj pocit se opakoval. Na obou březích řeky bylo plno písku, špíny, polámaných stromů a všech možných naplavenin. Vlastně jedno obrovské koryto na jehož dně tekla řeka, která se zdála tak malá a krotká oproti tomu, co před několika dny dokázala za hrůzy.

Je pravda, že od té doby jsem žádný „předpovídací“ sen neměla.
Až v neděli na Mikuláše 2004.
Ten den jsem měla štěstí, že si manžel vzal obě děti na návštěvu k mamince, a mě nechali volné odpoledne na předvánoční úklid. Když jsem měla vše hotovo, sedla jsem si chvíli v pokoji na sedačku – nakonec jsem na usnula. Bylo to snad jen pár minut, ale tak strašný sen, který se mi zdál……. . V mém snu se najednou začala za mnou valit obrovská vlna vody, praskaly okenní tabule a bortily se domy. Nejvíce si pamatuji pocit, že vůbec nechápu, kde se ta voda vzala, protože to bylo, jako by někdo vzal model krajiny s údolím a řekou a z boku na ni chrstl kbelík vody – ta voda nepřišla z řeky. Další nepříjemný pocit byl ten, že jsem během té krátké chvíle mockrát upadla do mdlob a bezvědomí. Opravdu sen, který nikdy nedokážu vymazat ze své paměti a ze kterého mi do dnes naskakuje „husí kůže“. Nejhorší byl, ale pocit, že se něco stane o Vánocích, nebude to u nás, ale někde daleko. Nedokázala jsem si to vysvětlit .
A pak televize 25. prosince ukázala záběry z Asie – tsunami. Všichni je znáte a víte, o čem píšu. A já se znovu vyděsila: „Vždyť to je ono, o tom se mi zdálo!“

Vůbec o sobě nechci psát, že mám nějaké zvláštní schopnosti, to si vůbec nemyslím!
Jen si myslím, že nás příroda chtěla „varovat, že se něco zlého chystá“ a já mám to štěstí, že se mi podařilo to varování zachytit, i když jsem mu ani jednou nepřikládala velkou důležitost.

PS.: Ještě poznámka závěrem. V posledních dnech, když vidím záběry z povodní valí se mi slzy z očí, tak jako tomu bylo v prosinci 2004 a v srpnu 2002 a nedokážu to ovládnout, tolik mě mé sny zasáhly.

Napsal/a: Jíta

Toto taky stojí za přečtení!

Václav Kopta: Člověk musí vědět, čeho si vážit

V následujícím rozhovoru se herec a muzikant Václav Kopta rozpovídal nejen o hře Dvě noci na Karlštejně, která měla v záři

Čtu dál →

Jak si dobít baterky? 3 tipy pro zdrchané rodiče a další dospěláky

V dobách před rodičovskou dovolenou jsme mívali energie dostatek, znali bambilion způsobů jak se dosytit (a nemyslím jen kafe

Čtu dál →

Recenze: Co se skrývá v našem těle?

Na první pohled úplně obyčejná knížka. Možná by vás ani nenapadlo podívat se dovnitř. Ale to by byla velká

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Já vám teda napíšu, co se stalo mě – není to sice tak hrozivé jako ty Jítiny sny, ale….na Maledivách jsme s naším otcem byli na naší jediné společné dovolené (myšleno jako opravdu jen my dva a nikdo více, když nepočítám tříměsíční plod Prokopa v mém břiše) v prosinci 2003 – čiiž rok před tsunami (vraceli jsme se asi týden před Vánoci)..bylo tam krásně, co vám budu povídat…každý den nám stlal postel chlapec, který tenké pokrývky umně vyskládával do tvarů labutí, motýlů, květin…jednoho dne „na rozloučenou“ (končila mu brigáda) nám postel nádherně ozdobil ornementem složeným ze stovek lístků květin, které pocitvě celé dopoledne sbíral do košíčku…bylo nám líto to celé bořit, takže přes poledne jsem se jen tak zlehka položila na ten ornament a na chvilku usnula..zdálo se mi, že jsme na ostrově, všechno je mokré a všude voda do pasu – zkrátka zkrátka jakoby celý ostrov někdo o 1 m ponořil do moře…plavaly tam ty okvětní lístky, foukal dost vítr a a my šli v té vodě do baru (takové to otevřené „chýše“ bez stěn jen na sloupech), kde právě opravovali střechu, ale jinak fungovalo všechno. Objednali jsme si a číšník říkal něco jako „už je to dobré, však to vyschne…“
    …ten sen byl hodně živý a já se probudila na té posteli v těch okvětních plátcích – spala jsem tak pět, deset minut…tak nevím…(přitom „médium“ určitě nejsem, tyto vlohy nemám – naštěstí nebo bohužel:-)…)

  • Jo sny, ty umějí s člověkem pěkně zamávat. Takovéhle předpovídací nemívám, zato se mi zdají sny živé a tak hrozné, že se budím propocená jak myš a bojím se znova usnout :((. Radši ani nechci vědět, o čem to napovídá :((. Naštěstí tyhle noční můry s těhotenstvím a dětma celkem vymizely, v posledních letech mám až na vyjímky klid a doufám, že to zase nezačne.
    No ale Jíto, radši dej vědět, až se ti zase něco zvláštního bude zdát – z toho co píšeš docela mrazí.

  • Díky za vaše ohlasy.
    Musím ještě doplnit, že jsem to konzultovala s psychotronikem, ale jen okrajově, a on mi právě řekl, že takové sny mívá hodně lidí, ale ani si je třeba nepamatují tak dobře jako já tyto dva.
    Ještě když se vrátím k těm povodním 2002, tak mě ten sen připadal naprosto nesmyslný a vůbec mě nenapadlo, že může být tak moc vody – to asi nikoho. Já když si vzpomenu, jak jsme o tom diskutovali s mým tátou, tak ten se mi vysmál.
    A v tom druhém případě jsem také ten sen vlastně nepochopila – zůstal jen ten nepžíjemný pocit. Nějaké tsunami mě vůbec ani nenapadlo, sice si pamatuju, že jsme se o to učili v zeměpise, nebo v přírodopise v geologii, ale vůbec mi to nepřišlo na mysl.
    Určitě se vám stalo, že prožijete nějakou chvilku, a v následný moment vás napadne:“Tak to už jsem někdy zažila, nebo se mi o tom zdálo!“, mě se to stává docela často. Tehdy jsem si jen přesně pamatovala, kdy se mi ten sen zdál.

  • Jíto, moc ti to nezávidím. Mít pocit, že se něco strašnýho stane, ale nevědět přesně kde, jak a komu a přitom mít pocit, že něco musím udělat, abych tomu zabránila… Tak to bych nechtěla zažívat ani v budoucnu. Máš vlastně štěstí, že oba sny se netýkali vlastní rodiny.

  • Jíto,
    taky jsem zažila takové 2 předvídací sny. Netýkaly se sice takových vážných věcí, ale i tak mi běhal mráz po zádech. Oba se týkaly zkušebích otázek a písemek na vysoké škole a mám na to dokonce svědky, kterým jsem ty sny vyprávěla a oni si je pak se mnou prožili v reálu. Zvláštní.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist