Předškoláček skoroprvnáček

Poprvé jsem si pořádně uvědomila že naše Zuzka bude školáčka až na rodičovské schůzce pro 4. třídu v mateřské školce,kam Zuzka chodila.Na schůzku přišla paní učitelka budoucích prvňáčků ze Základní školy,kam jsme ji chtěli přihlásit…

Seznámila nás s formou výuky,s výhodou minimálního počtu dětí ve třídě, s možnostmi mimoškolních aktivit a dalšími možnostmi rozvoje osobnosti dítěte. Nejvíc jsem si cenila následné diskuse o školní šikaně. Začala o ní mluvit paní učitelka a upozornila rodiče, že šikana na škole je, že se projevuje už i v nejnižších ročnících a debatovalo se, jak šikanu poznat, bránit se proti ní a co pro její potlačení dělá škola.

Rozmýšlet,kam půjde Zuzka do školy jsme nemuseli. Věděli jsme to už dlouho. Bude chodit na „základku“ tam, kam jsem chodila já a to, že je volba správná mě utvrdila i otevřenost paní učitelky se bavit i o nepopulárních tématech. A čekal nás zápis……

Protože bydlíme v jiné spádové oblasti než byla „naše“ vybraná škola, musela jít Zuzka k zápisu do Základní školy, pod kterou podle bydliště patříme. Už předem jsem si připravila žádosti o přeložení na „naši“ vybranou Základní školu. Zuzanka se na zápis těšila. Bohužel je trošku nerváček, a tak v den D si od rána stěžovala, že ji bolí bříško. Hodina H se blížila a mě taky začalo být nějak divně od žaludku. Zuzanka se kroutila, protože ji prý bříško bolelo ještě víc. A tak jsme se posledních pár desítek minut vzájemně uklidňovaly, opakovaly jména rodičů a sourozenců, adresu,datum narození…….A Zuza měla okno jak výlohu, nemohla si na nic vzpomenout. Ale nervóza ji naštěstí rychle přešla. Po příchodu k zápisu nás vítali samí usměvaví pedagogové a vychovatelky z družiny. Ale bohužel, když jsem jim předala žádosti o přeložení do jiné školy úsměvy je, jak mávnutím kouzelného proutku, přešly. Alespoň úsměvy pro nás.

Od té chvíle si nás už nikdo nevšiml. Zuzku jsem do třídy k přezkoušení jejich „schopností“ musela takřka násilím protlačit sama. Po přezkoušení ji paní učitelka vyšoupla ze třídy, a než jsem se stačila zeptat jak vše zvládla, zabouchla mě před nosem dveře. Ale podle jedné mé známé učitelky prý vše zvládla na jedničku. A takový zápis nás čeká ještě dvakrát u našich mladších děti. Už se na něj moc těším.
Za odměnu a pro obalení mých nervů,jsme si šli do nejbližší cukrárny na nějaké dobroty.

Za několik dní přišel dopis, že komise povolila, aby Zuzka začala chodit do námi vybrané školy – huráááááááá. Nejhorší jsme měli za sebou. Teď nás ještě čekala seznamovací schůzka ve škole.

Poprvé jsme se viděli vzájemně s rodiči budoucích prvňáčků ze třídy 1.A. Spousta rodičů se už mezi sebou znala z místa bydliště, ze školky do které chodily naše ratolesti, a tak atmosféra nebyla nijak napjatá. I paní učitelka byla pořád stejně vstřícná a usměvavá. Radila nám jak se s dětmi učit a jak je pomalu zvykat na nové povinnosti. Na závěr schůzky jsme dostali seznam věcí,které jsme měli našim prvňáčkům koupit a upozornění, že pokud máme potřebné věci po starších sourozencích, tak je máme využít a nekupovat nové.

Starší sourozence Zuzka nemá, a tak jsme hned začali nakupovat potřebné vybavení. Největší finanční zátěž – aktovku a pouzdro už Zuzka dostala od Ježíška (ano,ještě pořád věří,že hodným dětem nosí dárečky Ježíšek) a tak nás jenom čekaly koupit „drobnosti“, které při konečném součtu převyšovaly cenu aktovky a vybaveného pouzdra.

Obě nás moc bavilo chodit po obchodech a vybírat potřebné věci. Ze své strany bych to přirovnala k nákupu výbavičky pro miminko.I Zuzka měla radost,že si sama muže vybrat věci podle svého vkusu. Nejvíc času strávila při vybírání složek na sešity, písmenka a číslice. Dlouho se nemohla rozhodnout jaké obrázky na deskách budou ty pravé. Obrázky typu Pokémon a spol. vyloučila hned na začátku.
Hodná holka, já tyhle postavičky moc nemusím. A tak u nás vyhrál klasický český Krteček a Bob s Bobkem. Doma Zuzka vyprázdnila dva šuplíky v psacím stole na nové věci do školy a celé léto si je chodila prohlížet, a už se nemohla dočkat začátku školního roku…….

Napsal/a: Eva M